Akce & Příběh za Hranicemi

Jezero Dawwa ► území mimo smečky / Les Bludiček
Feam přikyvoval, jak na má slova, tak na slova Aetase. Byl nadšený, nebo se tak alespoň jevil, jako malé vlče, kterým nejspíš ještě do nedávna byl, nemohl jsem soudit, jak je starý, nějak jsem to mohl jen hádat, ale neptal jsem se. Zatím ne. A Feam se rozhodl, že nám tedy pomůže. Nebo alespoň mě, pokud by se Aetas rozhodl nepomoci mi.

Cestou jsem jim tedy vysvětlil vše, jak bych si to představoval. Vlastně jsem spoustu věcí vymýšlel jen tak za pochodu. Konzultoval to s oběma. Feam sice ne vždy věděl, zda je to správné rozhodnutí, jestli by to nemělo být jinak, ale něco také přidal a tak i jeho rady či nápady přinesly nějaké to ovoce.

Souhlasil s další procházkou a přitom s hovorem na téma jeho nápadu, jak být něčím prospěšný. Rozešel jsem se za Sasorim a Feamem. Cestou, kdy jsme se od Jezera oddělili, jsme kráčeli loukou, která dříve nesla název Louka Dawwa nebo tak nějak. Začínaly se mi ty názvy vytrácet z hlavy. Možná to bylo stářím. Nicméně jsem si ty důležité věci pamatoval. Cestou jsem naslouchal Sasorimu a živě jsme debatovali o jeho záměru. Až jsme se ocitli za hranicemi Ishimury a před námi leželo území patřící Smečce Svitu, Smečce Zamění, Smečce Insieme, Vyhnancům a teď nepatřilo nikomu. Les Bludiček. "Pomůžu ti tedy s tím, myslím si, že to je dobrý nápad."

(Ishimura)Jezero Dawwa ► (území mimo smečky)Les Bludiček
Všechno to, co doposud slyšel mu přišlo tak zajímavé. Konečně se v jeho životě něco dělo. Dokonce si na krátko vzpomněl i na svou sestřičku. Měl ji moc rád a zajímalo by ho, kde vlastně jeho malá sestřička je. No jo, vždyť ona už nebude malá. Bude stejně velká jako on sám. I tak si na Samathu vzpoměl a zatoužil ji mít u sebe. Jenže ona tady nebyla a on netušil kde se ukrývá. Přesto souhlasil a vykročil společně s oběma staršími vlky, aby mohl nadšeně vstřebávat všechny zážitky a nové informace.

Moc se mu líbila představa, že se naučí něco nového. Že se seznámí se svým tělem a až se vrátí domů, bude silnější vlk a máma s tátou na něj budou pyšní.

Les Bludiček: Teritorium Sasoriovců

Nejdříve jsme šli loukou, museli jsme přebrodit řeku, která byla fakt hodně velká. Ani nevím jak se jmenovala. Možná, že to byla řeka vlčice Lífi. Pak jsme se dostali do lesa, který byl spíš něco jako průsmyk, o čemž mě Aetas informoval, že se to tady dříve jmenovalo Průsmyk lesíka. A pak jsme zmizeli uvnitř lesa hustého, ale i  přes to s dostatkem světla. Les bludiček, rozmanitý a obrovský. Zcela určitě je tenhle les větší než les Neyew nebo Les Nitastkých srn. To jsme poznali.
"To je skvělé, takže v tom případě bych byl rád, kdybys byl můj zapůjčený Beta. Co ty na to, Aetasi?"  Teď už i já jsem cítil to nadšení, kterým nás zahrnoval mladý vlček Feam. Obrátil jsem pozornost k němu. "A ty budeš můj první Kappa." Oznámil jsem Feamovi. Tak tohle bychom měli, teď to chce najít si nějaké místo. Stačí úplně malé. Nějaké shromaždiště. Pomyslel jsem si a zatímco jsme dál debatovali, můj kamarád, totiž kamarádka, fénix Hinata, mi promluvila nad hlavou, že se jí líbí jedno místo a abychom se tam vydali podívat. Proto jsem zamířil tím směrem, který mi ukázala Hinata.
Hinata byla dobrá kamarádka a většinou si mě hlídala a držela se někde poblíž, ačkoliv se často vydávala na prolítky, jak tomu s oblibou říkala. Přesto se nevzdalovala nijak daleko a tak nebylo divu, že ani teď, kdy jsem se vydal na procházku mimo území, se mě ona držela.
Protože les byl velký, trvalo to ještě nějakou chvíli, dokonce jsme se museli dostat přes další řeku. Sice se prý údajně jmenovala Potok pstruhů, ale do potoka měla už daleko. Byla poměrně velká, takže ať už se jmenovala Potok, byla to spíš říčka.
A konečně jsme stanuli na místě, které se líbilo ji, mé kamarádce Hinatě, ale také i mě samotnému. "Tohle je pěkné místo, tady bude naše teritorium." S nadšením jsem obeznámil své dva druhy. A začal jsem si místo procházet a obcházet pomyslné hranice, přičemž jsem neopomenul je řádně označit. Pachy vlků zde nebyly, takže to bylo opravdu už dlouho území nikoho. Nyní jsem si ho však označil pro své záměry. Bylo malé, ale tak akorát.

Tabor SKJ
Strihnu uchem a zavrcim ale v tu chvili se ozve Molly. Tentokrat jsem za jeji plachost opravdu mohl ja. Lekla se tech novych veci kolem sebe vcetne me. V tu chvili plameny zmizely a ja se zmenil zpet na vlka a okamzite se k ni obratil a cumakem jsem ji pohladil po boku tela "Shhh Molly neboj tohle nic neni" poseptam klidne a tise do jejiho ouska *moje nemoje...* zamrmlam si v duchu. Lehnu si kolem ni a stahnu usi k telu. Nechtel jsem se vzdavat, uz vubec ne bez boje... "Tak si pro ni pojd" reknu rozhodne a definitivne *chces ji? Fajn.... ale budes si ji muset vzit* reknu trochu umanute ape rozhodne

Fajn, když jinak nedá. Jen malou ohrožuje na životě. Byl to omyl mít další vlčata. Jsem stejně nezodpovědný rodič, jako on je nezodpovědný bratr. Pomyslel jsem si a pak jsem tedy vykročil k němu. Rozhodl jsem se Molly zachránit i za cenu svého života, který byl k ničemu, když jsem stvořil něco, co námi pohrdalo. Došel jsem k němu a natáhl se po Molly. Byl jsem ve střehu, takže jakkoliv mi bude bránit, třeba zuby, tak uhnu.

T SKJ
Strihnu uchem kdyz citim jeho telo nad tím svym *zbohem Molly* reknu a necham otce se pro ni natahnout. Ale stejne nedokazu nechat sveho vlastniho otce delat to co dela bez zkoušky. Zavru oci a pozeptal "Tak nekdy nekdy" promnu techto par slov na jazyku a kolem me se zvedne plamen z toho jak z rospalene zeme chytla trava. Bylo to spise jako zkouska zda se muj otec lekne nebo tak neco. Ohen se ho ale ve sve podstate ani nedotkl a ani jej neozehl. Nechtel jsem mu ublizit. Ani Molly

Ne pozeptal ale poseptam

BL
Ahoj Krásko! Pozdravím vlčici. Já se jmenuji Jack. A jak ty? Zeptám se. Na tváři se mi rozzáří úsměv. Posadim se a položím hlavu na zem. Zašmykám ušima. Vlčice se mi zamliuvala. Chtěla bych jsem se stát její kamarádkou. Vypadala mile. Všimla jsem si její veverky.Krásná veverka. Kde jsi ji sehnala? Zeptám se.

Bl
MARSIE
vlcka na me byla docela hrr ale jiste te to tak jeji normalni jednani. Ja jsem trochu stahla uci a sklonila hlavu. O krok jsem plase poodstoupila a poseptala "A ahoj..." reknu trochu strnule. Parli se zatim na mem tylu schovala za ousko. Kdyz se me ale na ni zeptala, usi jsem naspicovala a pohledla ocima na hlavu "Ehm.... Pa-Parli? Je... je to moje kamaradka... neziskala jsem ji..." poseptam trochu zarazene a pak se podivam na vlcici "o...ona se mnou takhle... takhle chodi normalne" zakoktam a oliznu si cenich "j...jak se jmenujes?" Zeptam se a polknu tise nez odpovi

Sklonil jsem se níž, zaslech slova linoucí se z úsmt mého syna. Jistě, že jsem měl svého syna rád. Ačkoliv jsem nikdy nechápal, co se v jeho mysli honí za myšlenky. Nebyl jako ostatní. Nikdy bych ho nechtěl zabít, nejspíš, pokud bych musel, spáchal bych následně sebevraždu. Nikdo si neumí pořádně představit, co cítí otec ve chvíli, kdy musí volit mezi svými dětmi. Ale já musel brát ohled také na Roxynor.
žár, pocítil jsem teplo vzlínající vzhůru od země. Automaticky jsem pomocí své magie oheň uhasil. Nebyl velký, pár rychle hořících stébel suché loňské trávy. "Někdy... Přijď jako můj syn, nejako... zloděj." Zašeptal jsem a vzal si malou opatrně do tlamy. Pak jsem se otočil a dal se na cestu domů.
"Rád jsem tě viděl, Varoxi." Řekl jsem ještě, než jsem i s Molly vyskočil na Gara. Je čas rychle domů, Molly musí být hladová. Na to se Gar odrazil a vzlétl. Letěli jsme přímou čárou domů.

>>> Kirigakure

Bylo to tady docela pekné. Sasori se vydal na obhlídku a já jsem zamířil ke kopcům. Kývl jsem na Feama, aby mě následoval. "Takže, Feame, už znáš svou magii?" Zeptal jsem se mladého vlka. "Co bys chtěl umět? Jakou profesi bys chtěl zvládat? Co by tě zajímalo? Podle toho můžeš zaměřit svůj výcvik." Sdělil jsem mladému vlku z rodu mého dávného přítele Gladiatora. Přitom, co jsem se ho ptal jsme mířili ke kopci, který se před námi tyčil. Ano, pamatoval jsem si, že tady ty kopce byly. Vypadalo to tady stejně, ale zároveň i jinak.

Les Bludiček: Teritorium Sasoriovců
Mladý vlk se zamyslel. Když černý vykročil a kývl na něj, aby jej následoval, bez váhání tak učinil. Zařadil se po jeho bok a dál naslouchal jeho slovům. "Já? No... ani nevím přesně, co bych chtěl dělat, ale rád bych se stal užitečným. Myslím si, že bych chtěl zkoumat. Chtěl bych poznávat nové a tak. Nechci být neznalý." Trochu se cítil trapně, neboť neuměl pořádně ani lovit, ale to hodlal změnit. "Magii? Ehm, já, já vlastně ani nevím. Vím, že magie je, jen nevím, co umím." přiznal se.

Usmál jsem se na Feama. "Tak to potom průzkumník, zvěd by nemusela být špatná volba. Můžeš to zkusit a pak uvidíš. Nejdříve stejně musíš poznat sám sebe." Podíval jsem se na kopec, ke kterému jsme šli a uviděl jsem i Sasoriho, který se tam objevil z druhé strany. "A zkoušels ji odhalit?" Zeptal jsem se Feama.
Mezi tím jsme došli ke kopci. Tam jsme se zastavili a já jsem poslouchal Feama a to, co mi říkal, když tu se objevil neznámý vlk. "Buď pozdraven. Ne, nerušíš, jsi zraněný?" všiml jsem si totiž že výrazně kulhal. "Jmenuji se Aetas Volito. A tohle je Feam Re Arti." Představil jsem mladého vlka.

Les Bludiček: Teritorium Sasoriovců: hranice teritoria - Hlásná hůrka
Označil jsem si hranice našeho teritoria. Myslím, že je to opravdu hezké a dobré místo. Pomyslel jsem si spokojeně a pak jsem se vydal ke kopci, mezi nimiž jsem se propletl k jednomu z nich. Už z dálky jsem viděl Aetase s Feamem a ještě jedním vlkem. Ten mi vůbec nebyl známý. Nikdy jsem toho vlka neviděl, to mi bylo jasné hned.
Došel jsem k nim, zrovna ve chvíli kdy mluvil ten neznámý vlk. Ihned jsem si všiml, že vypadá nějak zuboženě. Byl starý? Ne, to vůbec nebyl. Vypadal jako by se serval s pumou. Zastříhal jsem ušima a prohlédl si vlka od hlavy až k patám. Takže je ze Zeiss? "Já jsem Sasori. Jestli chceš, můžeš si tady odpočinout." Nabídl jsem mu. Třeba by se přidal, určitě by bylo dobré znát něco o Zeiss.

LB: Teritorium Sasoriovců: Hlásná hůrka
Roztáhl své modrozelené - nebo snad zelenomodré? - oči a zavrtěl hlavou. "Ne, nezkoušel. Vlastně ani nevím jak. Chtěl jsem se na to zeptat rodiny, jenže do toho vždy něco vlezlo. A já nevěděl, co bych měl zkusit."  Přiznal Feam hořkou pravdu o tom, že o magii jen slyšel, ale nic moc o ní vlastně neví. Cítil se zahanbeně. Měl se jistě nějak snažit. Měl, ale nic pro to neudělal. Ale to se změní! Hrdě se napřímil.  "Řekni, můj učiteli, co mám učinit, abych magii našel! Já to udělám. Udělám, co budeš chtít, mistře Aetasi!" Zavrtěl ocasem a očekával pokyn.
Pak pohlédl na Fantomase a zlehka se poklonil, jakmile jej Aetas představil. "Muselo to bolet. Jsou tam moc zlí?"  Zeptal se vlka, nestaral se o to, že by jeho otázka mohla působit dětsky. Vždyť byl pořád ještě takové vlčí dítě, i když v těle dospělce.