Akce & Příběh za Hranicemi

Rain
MV

Trochu posmutním. Změna témata mi neprošla. Naštěstí Draco nebyl proti mému rozhodnutí aby Taria nechal být. "Jsem si jistá že Tario nepřijde," povím. No ale co když ho zná? Třeba se rozhodne ho najít. Proč jsi mu říkala to jméno? pomyslím si. Tohle se mi asi zakecat nepovede. Sklopím uši. "I já bych byla radši kdyby z toho vlčata nebyla, ale nejspíš budou," dodám. Neznala jsem nikoho kdo potom neměl vlčata. Takže to bylo téměř jisté.

Draco
MV
,,Tario? Tohle jméno jsi zapamatuji." Řekne Draco svým zlým hlasem.,,Musíme doufat, víš jak to dopadlo s těmi předchozími. " Dodal už poněkud mírněji. V hlavě mu to vřelo. Nevěděl, co si má myslet. Byla to zapeklitá situace. Vůbec se mu to nezamlouvalo. V hlavě mu pořád znělo jméno toho, kdo ublížil jeho milované . Toho, kdo ho ponížil.

SJ

,,Do Zeiss je nebezpečné samo o sebe chodiť. Tam sú ešte občas horší než my. Ishimure majú príkaz hneď ako by ma niekto uvidel tak zabiť, a tak to platí tuším aj s tebou. Strieborný feny tam som zanechal dosť veľkú spúšť tak bude zasa sranda. A kirigakure tam som sa snažil pomerit s Alfami ale musel som odísť." Povedal som mu a pozrel sa naňho. ,,Ale keď niekoho chceme získať musíme to rysknut. Tak kde by sme išli najprv? Ktorá smecka?" Spital som sa ho a čakal na jeho odpoveď.

SJ
,, V Zeiss jsou akorát srubové,  co jsi říkají  temní. Ale začneme nikde jinde. Co třeba kirigakure? Nemuseli by jsme přímo do tábora. Jen se podíváme, jestli tam není někdo, kdo by šel zmanipulovat" Řekl jsem.  Byl jsem rád že už jsme se chystali udělat první krok v naší hře. Byl jsem zavázán mé alfe. A tak to i zustane. Pomůžu mu vyhrát tuhle hru.  Zatím o nás nikdo neví,  ale brzy, brzy budeme známí všude.

Rain
MV


Byla bych radši kdyby to jméno zapomněl. Pak uslyším zmínku o Pallas a Amity. "Ne! Žádná předchozí nikdy nebyla!" Vykřiknou rozčileně. Neexistuje větší vztah než s matkou a vlčata, ale tahle vlčata utekla, proto že jsme je vzali ven. Proto jsem je radši zavrhla. Vstanu a pomalu se rozběhnutí pryč. Proč jsem já blbá chtěla vlčata, jediné co bych teď mohla aby to nedopadlo jako s mýma dvěma předchozíma dcerama by bylo je navždy držet někde uvnitř jeskyně. Do očí se mi dostaly slzy. Ukryla jsem se ve zvláštní prohlubni a v mysli si nadávala. Už jsem dokonale pochopila Dracův názor. Vlčata? Už nikdy!

Freya
SJ
Poslouchala jsem černobílou. Po chvilce jsem cítila, že ta síla co mě donutila si sednout, vyprchala. I přesto jsem však mlčela a poslouchala. Nepřipadalo mi, že by ty smečky, jak o nich vyprávěla, byly zlé. Ale jak já to můžu vůbec vědět? Vždyť se tam se mnou nikdo nechtěl ani bavit. Co když má ta vlčice pravdu? Mí rodiče? Zamyslela jsem se. Chvilku jsem si nemohla vzpomenout. ,,Maminka se jmenuje Rose, Desert Rose a tatínek je Essix de Avec. Ale maminka trpí spavou nemocí a tatínek zmizel. A moji sourozenci jso-.'' zklapla jsem, když mě vlčice utišila. 

Rita
SJ
Freya vypadala zamyšleně. A pak to přišlo. Rose? Vybavilo se mi pár vzpomínek na mou kdysi kamarádku. To jsem byla ještě ta hloupá, slabá vlčka co se snažila být se všemi za dobře. ,,Dobře, to stačí. Na tvé sourozence se tě nikdo neptal!'' zvýšila jsem hlas, aby si uvědomila, že má vždy odpovědět na to co se jí ptám a ne se ještě rozkecat. S touhle osobou to bude těžké, ale nové členy potřebujeme jako sůl. Koutkem oka jsem se porozhlédla po ostatních. Demon s Ra'sem vypadali, že něco plánují a Hige seděl opodál s jeho typickým provokativním výrazem. ,,Běž se zeptat Demona jestli nepotřebují s něčím pomoct.'' poslala jsem béžovému vlkovi v mysli. Poté jsem poslala Demonkovi: ,,Vezmu tu novou a půjdu najít nějaké jeskyně, či něco co by posloužilo jako úkryt.'' Ale ve skutečnosti jsem Freyu chtěla mít na očích. Však já jí donutím se k nám přidat.

Hige
SJ
Sledoval jsem okolí a odposlouchával rozhovory dvojic. Má zábava však skončila s Ritiným rozkazem, který mi zazněl v hlavě. Otráveně jsem protočil oči a s mlasknutím se zvedl. Namířil jsem si to k těm vlkům (Demon a Ra's). ,,Na Ritin rozkaz vám mám jít s něčím pomoct, pokud potřebujete.'' podíval se na černého, nejspíš partnera Rity.

SJ
Demon

,,Dobre tak môžme najprv skúsiť tu Kirigakure, a odtiaľ sa uvidí. Možno aj niečo podnikneme aby bola sranda." Povedal som mu a otočil sa na prichádzajúceho Higa. ,,Plánujeme prieskumy, ktoré budú pre nás moc vhodné. Takže poď snami. Uvidíme čo zistíme a koho získame." Napokon som zapocul Rutinu myšlienku. A tiež som jej jednu poslal. Dobre, ale opatrne moc to tu ešte nepoznáme. Takže keď si nebudeš istá s niečím moc ne riskujete. Otočil som hlavu na Rasa a povedal. ,,No tak poďme nech je už zábava. Aspoň získame informácie." Nakoniec som sa otočil smerom k smeckam s čakal.

SJ
Podíval jsem se na oranžového vlka. Nedůvěřoval jsem mu, protože jsem ho neznal. Ale dobře,  ať jde klidně s námi.,,Bude to dost dlouhá cesta" Podotknu a dojdu k Demonovi. Trochu se mi zatočila hlava. To se po mé strátě paměti stávalo často. Vždy jsem si při tom na něco zapomněl . Například, ja je to s smečkami. Proč existuje naše smečka, nebo kdo je Rita. Ale teď se mi hlavou ozvalo jen divný název. Kal-El. Zeptal jsem se:,,Co je to Kal-El?"
Draco 
MV
Draca ta reakce zaskočila. Vždyť se to už stalo dávno, už by to mohla zvládat líp. Ale byla pravfa, že to bylo hrozné, to co se stalo. Draco okamžitě přiběhl k Rain.,,Ano máš pravdu,  žádná předtím nebyla." Řekl. Snažil se ji uklidnit. Ale musel si přiznat , že v těchto věcech moc dobrý nebyl. Jemně se dotkl Rain čumákem a olízli ji. Zhluboka se nadechl a čekal.

Rain
MV


Povzdechnu si. Cítila jsem jak mi vlhnou oči. Stále to bolelo. Asi jsme byli špatní rodiče. To už se stát nesmí. Když přiběhne Draco, obrátím se k němu. Už jsem nechtěla vlčata a kdyby tak jedině s ním. Ale i tak jsem si připadala celkem... Stará? No nevím. Ani jsem nevěděla kolik mi je, jen jsem cítila že už dlouho asi nevydržím. Se slepotou a mou povahou se mi ani nechce dlouho žít.

SJ - Hranice kiri.
Demon

,,Áno to bude dosť dlhá cesta uvidíme kedy vôbec skončí. Ale už by sme mali ísť." Povedal som a dal som sa do kroku k hraniciam smečky Kirigakure. ,,To vúbec netusím čo je ale asi niečo s tvojej minulosti, snad to raz zistíš." Odpovedal som mu a dalej som isiel k hraniciam, pritom som uvažoval čo očakavať od tohto. -+Ale nezastavoval som sa, Ani som sa nepozeral dozadu len som isiel stale vpred než som sa zastavil pred kirigakurskími hranicami. Pozresl som sa do diali a nakonmiec ich aj prekrocil. Nasial som pachy ktoré tam boli, a cakal. Pritom som sa stale obzeral okolo seba.

SJ --- Hranice Kirigakure
,,Stejně to nezní moc důležitě. Před náma jsou vážnější věci." Řekl jsem a vydal jsem se na dlouho cestu. Nešel jsem moc rychle, abych se neunavil. Šli jsme dlouho.  Celou cestu jsem mlčel. Snažil jsem se vyprázdnit si hlavu od všech zpomínek na minulost. A soustředit se na současnost, na úkol přrd námi. Za nějakou dobu jsme dorazili k hranicím kirigakure.

Draco
MV
,,Neplač, vše bude dobré." Snažil se Draco uklidňovat Rain. Ale sám tomu asi nevěřil. Nebyli moc v dobré situaci. Byli tuláci, Draco k tomu vyhnanec, který byl dost zmrzačený. Rain nebyla moc silná. Museli si dávat pozor na svoje životy a teď k tomu se starat o vlčata. Vždyť s tím neměli skoro žádné zkušenosti. Co hůř vůbec to neuměli, byli v tom velmi špatní.

//už jsem se bála že jsi na mě zapomněla
Rain
MV

Popotáhnu. Bylo mi na nic. Najednou jsem neměla radost ze života. "To bude tím jak mě ovlivňuješ," zasměju se. Předtím jsem vlčata chtěla a najednou BUM a už je nechci. Posadím se a sklopím ouška. I přes to všechno jsem stále byla ráda že jsem znovu s Dracem. Ale s vlčaty jsme to museli nějak ještě vymyslet.

Draco
MV
Zasmála se, a tak se Dracovi ulevilo. Už vypadala líp. Draco se posadil k ní a položil ji tlapu na její. ,,Nějak to zvládneme, tak jak všechno." Poví tiše. Zavře oči a zamyslí se. Začal zase cítit pocit, pocit u kterého jsi nepamatoval ani jméno.  Bylo to pro něho zvláštní. Věděl, že není všechno ještě vyřešeno a stejně ho měl. Nevěděl proč. Ale pravda je taková, že ho tím pocitem naplňovala Rain.

Rain
MV


Ucítím že pokládá svou packu na tu mou. Usměju se. "Jak ti je?" zkusím změnit téma. Přecejen už to byla nějaká doba co odešel ze Zeiss. Zranění už se mohla pomalu hojit. Olíznu Dracovi ouško. Byla jsem ráda že jsme zase spolu, mohla jsem opět získat lepší důvěru k vlkům. Zatím jsem nemusela být před nikým ve středu, zatím jsem potkala jen Dina, Draca a Taria. U něj jsem si nebyla moc jistá, ale... Dovolila jsem mu to. Teď jsem se za to styděla.

Draco
MV
,,Nějak to přežiju má lásko. Znáš mě jsem jako šváb, pořád se vracím, akorát ošklivější." Řekl Draco. Snažil se být něžní, ale jeho hrubý hlas mu to moc nedovoloval. Něžně položil svůj čumák Rain na nohy a snažil se usmát.  Byl zamilovaný, jako mladý vlk, až po uši. Bylo to zvláštní, u většiny vlků vydrží ta láska, láska bláznovství jrn několik měsíců . Však on už ji takhle miloval roky a roky.

Rain 
MV


Zamýšlím se. Šváb? Toho jsem nikdy neviděla. Slyšela jsem že je nesmrtelný ale jak vypadá? Je velký nebo malý, má kusadla nebo jen tykadla? "Já vidím jen vlastnosti," odpovím mu. Roztáhnu jedno křídlo a obejmu ho jím. Znovu Draca olíznutí a opatrně si lehnu. Bylo mi hrozné vedro. "Co jít k vodě?" zeptám se. Léto a velké vedro. Typické.

Draco
MV --- Indiánské Jezero
,,Tak jo, kousek odtuď jedno znám." Poví Draco a opatrně se vymaní z objetí. Vstane, a rychlou chuzí jde tam, kde si myslí, že se nachází jezero. Doufá že ho Rain následuje. Cítil se jako malé vlče. Měl chuť dovádět. Vodu měl vždycky rád,  protože uměl dobře plavat. Za nějakou chvíli dorazil k vodě.  Na nic nečekal a skočil do vody a začal plavat. Cítil jak se mu namočila jeho zbývající srst, bylo to příjemné.

Rain
MV->IJ


"Super," řeknu a rozeběhnu se za ním. Zvedám nohy abych o nic nezakopla a jdu radostně za Dracem. Když přijdeme k vodě skočím za ním. Konečně jsem se pořádně ochladila. To bylo moc příjemné. Zkusím se potopit a pak začnu plavat. Po chvíli začnu plavat ke břehu. Když pod sebou ucítíme zem začnu se vydýchávat. Byli jsme oba jak vlčata. Teď jsem si akorát potřebovala vydechnout a mohla zase do vody. Po dlouhé zimě jsem ze sebe dostala všechny nečistoty a taky se osvěžila a unavila.

Svěsil hlavu v neskrývaném zklamání, při pohledu na to malé ptáče dál od něj. Stále si nemohl zvyknout na jeho rychlost, nebo spíš naopak - pomalost. To se musel neustále ohlížet aby nebyl moc daleko. A takhle ve vysoké trávě by se mu navíc ten malý špunt mohl bez problému zatoulat. Teda, ne že by mu to příliš vadilo. Jak se již ukázalo, péče o vlčata nebyla zrovna jeho nejsilnější vlastností. Raději už ani nepočítal kolikrát za tu krátkou dobu to malé třeštidlo málem přišlo o kejhák.
Odkopl kámen na zemi a poté zvedl hlavu zpět k tomu modrému fleku, jeho tvář přitom vyloudila takovou grimasu, jako by ho někdo něčím trefil. Přičemž se uvnitř sám proklínal, jelikož jaký vlk by si vzal na starost tak duševně nemocné vlče?
,,Pane na nebi!" vykřikl a protočil očima, ,,ty jsi jak slimák!" Přitom se k ní rozběhl a hlavou ji hned začal šťouchat do zadku, jako by to tím mohl nějak urychlit. ,,Malé věci bývají rychlejší!" Zkonstatoval Marshall a opět do ní silně strčil - div ji přímo nenadzvedl. Bylo zjevné, že strach o malou vlčku nikterak moc neměl. Strkal do ní čím dál silněji a tím se i oba dva pomalu přibližovali k hranicím o kterých neměli prozatím nejspíše ani tušení. Však on sám neměl nikam zcela namířeno, šel vlastně stále za nosem s tím že časem se nějaké zabydleníhodné místo prostě najde. ,,Proč si nehraješ spíš na ještěrku? Ta je rychlejší jak nějaký holub." Pronesl otráveně.