Příběh smečky Elloris

Maysie
~Louka vlčat (území nikoho) -> Jižní tábor~
Maysie jen bezmocně sledovala, jak se syn Alf bezeslova otočil a odcházel, Nepokoušela se ho zastavit, věděla, že by to nemělo cenu, navíc ho nemohla nutit, aby se k ní přidal, i když by za to byla ráda. A tak jen pozorovala jeho vzdalující postavičku a po tvářích jí stékaly slzy. Slzy, které se už dlouho snažila skrývat, ale teď vypluly na povrch. Maysie se zhroutila k zemi a rozbrečela se.
Po nějaké době se jí konečně podařilo slzy zastavit. Vstala, otřepala se, a vydala se zpět do tábora. Chtěla být něčím užitečná, už dlouho pro smečku nehnula drápem. Otočila se směrem ke Kirigakure a pak se rychlým klusem, postupně přecházejícím v svižný běh, vydala do Kirigakure. Nezsatavila se ani na hranicích, hnala se do tábora, až ji všechny svaly na nohou bolely. /řesto nepolevovala, zastavila se až v táboře. Udýchaně se posadila na jeho kraj s úmyslem si trochu vydechnout a pak se jít zeptat Jessie, jestli by něco mohla udělat pro smečku.
//dopíšu později

Dodatek:
~Jižní tábor~
Maysie už nějakou dobu odpočívala na kraji tábora, u stromu, kde byla jako duch její matka. Bylo to Maysiino oblíbené místo. Vyslechla si informaci a spojení smeček a usmála se. Takto to bude lepší, jen... jak to tedy dopadlo s Ishimurou? Tahle otázka jí vrtala hlavou, mnohem víc ji však zajímalo něco jiného - profesemi ve smečce. Když byla Alfa konečně "volná" a s nikým nic nemusela řešit, Maysie se k ní pomalým krokem vydala. "Zdravím, Alfo Jessie." Řekla, poklonila se a pak přešla rovnou k věci. "Mohu-li mít otázku, jak je to teď s profesemi ve smečce?"

Zaslechla jsem myšlenku od Hilary. "Děkuji za podporu" , opětovala jsem jí vděčně. Jak ráda bych jí zase řekla tolik věcí, pobyla s ní jako s kamarádkou, ale teď to nešlo. Zaznamenala jsem krátký příchod Aragorna. "Jistě" , odvětila jsem a poté se opět věnovala Darkey. Všimla jsem si, jak se jí objevila křídla, která před chvílí neměla, ale předtím zase ano. Bylo to zajímavé. "To je součást tvé magie?" Optala jsem se se zájmem. "Tak tedy, zda-li se nemýlím, říkala jsi také, že bys mohla být dobrá v lovu. Tvým úkolem tedy bude.." , na chvíli jsem se odmlčela a pousmála se. "Ulovíš bizona a přineseš jej ke mě zpět do Tábora." Vyslovila jsem klidně. "Ovšem vím, že skolit zvíře, jako je bizon, není jednoduché, a proto to nemusí být žádný velký jedinec, avšak nesmíš lovit mláďata" , dodala jsem. Darkey si tak bude muset vybrat takového jedince, kterého by dokázala skolit, a zároveň jí zbyly síly na to jej přinést zpět do Tábora. "Stáda bizonů by teď měla putovat od jihovýchodu zpět na sever. Při tvém štěstí na ně můžeš narazit už v okolí Západní louky, jinak místo jejich výskytu je od Indiánské louky, přes Mooninu louku až na Bizoní louku. Je to odtud rovou cestou na sever" , objasnila jsem ji s vstřícným úsměvem. "Můžeš vyrazit, přeji ti hodně štěstí" , mávla jsem autorativně ocasem. Možná se to mohlo zdát jako trochu obtížný úkol, ale pokud Darkey nelhala o svých schopnostech, měla by to zvládnout. A já v to věřila.

Slepá vlčka cítila, že sourozenecký vztah je mezi těmi bytostmi velmi silný. "Těší mě Kleeio a Tesso," rychle kývla, ale pokračovala v cestě do Kirigakure, její rodné smečky. Věděla, že tam by byly v bezpečí, protože věděla, že tamní Alfa má velkou moc. Pocítila ji při záchraně jejich tábora, když se stala královnou onoho území místo padlé Yllin. Když začalo svítat a první paprsky pošimraly vlčku na čumáku, tak si toho ani nevšimla. Když zaslechla Tessinu myšlenku, tak jen téže doufala, že Kiri bude uchráněna od zkázy, jaká proběhla v Ishimuře. Její bystrý sluch, na který se hodně spoléhala, uslyšel sípavé dýchání oné rohaté křídlaté a tak zpozorněla. "Kdyby to pro tebe byla moc vyčerpávající cesta, tak tě mohu nést," nabídla se a než přešly kolem úrovně Jezera Kappa, tak se vedle nich se zašustěním zjevil leguán. "Ahoj Lemi, ty jsi zlatý. Děkuji, že si mi vzal nějaké věci z doupěte," usmála se slepá a těch pár potřebných drobností si vzala na záda. Vybavení sice zbylo v doupěti, ale dokud neměla jiné, tak ji to stejně bylo k ničemu. A tak postupovala dále, ze svého domova pryč, neboť tohle místo bylo pro ni ztracené. Avšak v srdci si přála a doufala, že se jednou vrátí a dožije svůj život tam. Když přešly hranice i s jejím leguánem, tak si tiše vzdychla a nasála pachy. "Kay, Diego, Sapha...," projelo ji rychle jména svých příbuzných a vydala se jejich směrem.

Sotva jsem zadala Darkey úkol, spatřila jsem přicházet šedou mladou vlčku - Mitril. Koukla jsem na ni svýma zlatýma očima a vyslechla si její slova. "Jsem ráda, že máš takovou ambici" , podotkla jsem s úsměvem. To bylo přesně to, co jsem od svých vlků chtěla. Cílevědomost a odhodlání, ale přitom ne sebestřednost. "Jistě. Těší mě, že chceš posílit naše nové impérium Elloris. Ale přesto musíš projít krátkým příjmacím řízením" , pověděla jsem a střihla ušima. Již jsem věděla, čím prospěšná by chtěla být naší smečce - strážit hranice. Proto jsem se zeptala na něco jiného. "Pověz mi něco o svých schopnostech. Jakou ovládáš magii?" Optala jsem se poměrně mile.

Za malou chvíli se u mě objevila Maysie. "Zdravím tě, Maysie." Vyslechla jsem si její otázku a byla připravená ji zodpovědět. "Abychom si řekly pravdu, profese ve smečce docela zanikly. Ale já bych je chtěla rozhodně obnovit. Řekněme si, nač je ve smečce vlk bez profese?" Řekla jsem a následně se obrátila i k ostatním vlkům. "Proto každý, kdo bude připraven a bude chtít vykonávat jakoukoliv profesi, nechť se hlásí u Alfy!" Prohlásila jsem nahlas, aby všichni slyšeli. Následně jsem se obrátila na Maysie a pousmála se.

Zachytila jsem následně myšlenku od Kaye. "Oh, těší mě, že je vás tu tolik. Dobře, budu vás očekávat" , poslala jsem mu odpověď.

Pokývla jsem hlavu a vyposlechla si Mitrilina a slova. Těšilo mne, že otec učí svou dcerku takovýmto dovednostem. Když Mitril přestoupila na její magii, pozorně jsem sledovala co vytváří. V očích mi doslova přebliko překvapení, když s tlapek mladé vlčky vypadla dýka. Pak jsem poslouchala, co mi říkala o její magii. "Skvěle. Musím říct, že je to vskutku obdivuhodné." Pověděla jsem upřímně a ještě jednou si Mitril přeměřila pohledem. O jejím přijetí jsem dále nepochybovala. Navíc jsem věděla, že Kappou v Ishimuře se nestala jen tak, proto jsem si byla jistá, že tento post si opravdu zaslouží a já ji nemusím dávat žádnou extra zkoušku. "Tak tedy, Mitril, na základě tvých schopností, tvé cílevědomosti a odhodlání, tě přijmám jako právoplatnou Kappu Elloris", řekla jsem pevným hlasem a věnovala vlčce klidný a vstřícný úsměv.