Re: Příběh smečky Elloris

Fri Jul 20, 2018 1:45 pm

Jižní tábor → Modřínový les → Jižní tábor

A tak byl zadán úkol. Proto již nijak dlouho neotálela, pokývla hlavou v samozřejmosti nad tím, co ji čekalo a rozrazila si svou cestu. ,,Uvidíme se snad později, Hilary," přidala na rozlučku než se Vallory tělo stočilo za směrem, jenž ji vyčníval pod čumákem. Všech pět v hrsti a pohromadě, tak se rozkročila tím, co čekalo. Netušila, jestli bude zrovna úspěšná či nikoliv, ale po těch slovech nehodlala zklamat. Nechtěla a ani nemohla, jelikož už věděla, že blbost slov by bylo to poslední, na co by nejspíše v tuto chvíli myslela. Tlapky ji vedly čelem vpřed, v tváři ji visela stejná grimasa, v nezájmu a naprosté jistotě, že se to vůbec nezmění, ani když by se zapotila v lovu. Kdy již byla dál od tábora, tak ji myšlenkami nemálo prosvištělo tolik plánů. Kanec, hm, ocas se ji stočil v nespokojenosti, přímo visel napjat a pružně svištěl za suchou trávou a listím, možná to i půjde.

Snažila se být pozitivní nad svým předpokladem, i když ji v hloubi mysli užíral pocit toho, že by nemusela zrovna na první pokus uspět, nedivila se tomu, ale celkem by ji to zarazilo. Nemálo krát tyto čtyřnohé, rohaté a chrochtající bestie zaháněla na poli od brambor. Úroda nemohla zmizet jen tak při posezení. Ani její sourozenci nezastihli příčinu toho, kdo je okrádal za půlnoční biftek. A ke konci dne se však záhada vyřešila a kým asi? No, tím, kdo se furt předváděl, Vallory. Nemálo krát ji zastihlo štěstí při akci. A jednoho dne přišlo i na porážku samotného škůdce, co jim lovil zeminu a rýpal do ni nedočkavě tak, že se stihl jen nadechnout a dožít se pouhého konce, v zubech.

Opravdu, bylo hezké pomyslet na to, co kdysi bylo. Ale teď mohla jen vzhlížet do toho, kde teď bude. A ztrácet kurz nad vzpomínkami nemohla, i když ji to těšilo u srdce. Sama ráda se ztratila v těch nádherách, oceněních a posledních soustech masa. Jenže v tuto chvíli neměla při tlapách pána, co by ji nařídil, a pak odměnil. Ne, toto již byl její lov. Vlastní a navíc bez nucení se někde plížit a čučet jak vejr, než přijde povel. Dorazila si to do lesa, obklopena všelijakými stromy. Převážně to byly jehličnany. Doslovný název ji utvrdil, že se zjevila na správném místě. Zaklonila hlavu a už teď česala po okolí různé pachy.

Sice byla ještě na okrajích, ale čím blíže šla, tak tím více toho cítila. V převaze všeho to byli ušastci, tak jim říkala Vallory, všem těm hlodavcům, co ji unikli pod čumákem. Zajíci, myši.., sysli? Zvláštní, co vše se mohlo zde najít. Jenže to ji netrápilo, neměla zájem o tyto mrňavé šmejdy. Šla si pro výhru. A proto ji v následujícím kroku zase tlapy zaváděly hlouběji.. a hlouběji, než široká opona se vztáhla nad hlavou. Koruny zahalily nebesa dřívější modře v nekonečné zeleni s visícími šiškami, jenž se chystali každou chvílí spadnou. Bylo to tu příliš poklidné. Jenže ne na dlouho.

Po nějaké době zachytila pach, velice známý odér, co se valil nedaleko odtud. Zorničky v očích se ji zúžily do dvou tenkých štěrbin při té vůni, sice v naprosté černotě prázdných oči se těžko vidělo do toho, jak Vallory to probudilo z mrtvého do naprosto živého. A to jen v zlomu pouhých pár sekund. Začala již našlapovat opatrně a vyhýbat se nátlaku větru, obojí ji zvládlo prozradit, ale nehodlala použít magii. Sice by se to Hilary nejspíše ani nemohla dozvědět, ale poctivost tak též byla silná stránka Vallory. Chtěla to vzít vážně, ne lehkou cestou dovnitř i ven, tak jak by se to hodilo kde jakému vlkovi. A to ani vlk nebyla. Oblízla si čumák i s pyskem a dala se do toho. Nejprve potřebovala s jistotou najít místo, kde by se mohl kanec nacházet. Avšak musela si pohnout, než by změnil lokaci, proto se zbrkle dala do rychlejšího tempa v nic netušícím rytmu šlépějí listů a klacíků, co se bořily pod náporem pacek, těžko říct, jestli to zvíře postřehne danou změnu.

Jenže zvuk ji netrápil. Jen co ten cíl zachytila, tak si uvědomila, že se jedná o starého jedince. Oči přiměřeně zkoumaly to, co mohlo býti slabé a již nejspíše neškodné. Chudákovi aspoň by ušetřila cestu do nebe. I takové odpuštění ji pomohlo k tomu, aby zakročila za kancem, jenž již se nečině nehýbal. Ležel tam, tiše a mlčíc, čekal na to.., na smrt. Již to byla otázka dnů a nocí, než by sám položil svou hlavu v blátě a hnil tak dlouho, dokud by jej červy nerozežraly zevnitř, což není dost zajímavá cesta ke smrti. Možná přesto by vnoučata po něm chtěla vědět, jak přece jejich dědeček zemřel. V čelistech psa. Učinila rázné rozhodnutí. Scvakla jej pevně za kůži na krku. Nepovedlo se to napoprvé, a proto škubla, otevírajíc cestu k žílám a tekoucí krvi. Ve vzduchu se uskladnil puch. Prase svůj skřehot svolalo naposled, než konečně s otevřenýma očima vzhlíželo tam někam vzhůru, již prázdné uvnitř, snad ve štěstí tam nahoře najde více, než na zemi. Po něm již nic tady nezbylo, jenom tělo s kostmi, kůží a masem, ve kterém dříve okupovalo ten prahnoucí život. Pustila jej na chvíli, aby si poupravila pozici a začala táhnout se ven, za nožičku nebožáka.

Do tábora dorazila v pozdní odpoledne, unavená z přetahování se s tlustým úlovkem. Těžko říct, jestli nebyl otrávený, to nemohla posoudit. Jednoduše zemřel tou nejméně bolestivou smrtí, co mu propůjčila. Měl štěstí, celkem dost velké na to, aby jej ušetřila většímu trápení. A konečně, co Vallory našla střed, neboli místo, kde ještě předtím seděla Hilary, tak tam jej upustila, svalila se na bok a čekala, trpělivě, než ji přijde snad říct, jestli uspěla či nikoliv. Vysvětlovat asi toho moc ani nemusela, úkol splnila a dostavila to, co bylo potřeba. Předložila tlapky přes tělo mrtvoly a položila si tam i hlavu, chránila si jej tak blízko, aby žádný jiný čudo moc neokukovalo. Přivřela oči a chvílemi i odpočívala. Vyčerpalo ji to, byla už tak nějak ze cviku.

Fri Jul 20, 2018 5:32 pm

Aralsky les - Severní Tábor:
Tiše jsem seděla vedle spadlého stromu. Sleduji, jak si Chris vede v lovu. Z prvu vše dělal podle jednoduchého návodu, který jsem mu dala a vypadalo, že uspěje: ,, Už jenom kousek Chrisi! " Po myslím si a povzbuzuji ho. Ale něco se pak stalo: ,, Co to dělá? " Naklonim nechapave hlavu: ,, On ho pustil? " Další otázka mi vyskočila v hlavě a když ke mě šel, pochopila jsem, že ho nedokázal zabít. Po jeho slovech ho pritahnu k sobě: ,, Nebuď smutný. Každý si ve smečce najde své místo. Alfa pro tebe něco vymyslí, tím jsem si jistá. " Řeknu konejšivě a oliznu ho po hlavě: ,, Třeba na něco prijdeme po cestě k vašemu doupěti. " Vyslovim svůj nápad nashlas a usmeju se. Nebyla jsem vůbec zklamaná. Chris je jedinečný a takový vlk je ve smečce potřeba. Zvedla jsem se a vykrocila z lesa: ,, Povez mi, co tě nejvíc baví. " Zeptam se ho po cestě a přemýšlím, jaké místo by mohl ve smečce zastávat. Záleží, co ho baví a jakou magii má: ,, Jakou má vlastně magii? " Nápadně mě a podivam se na něj tazave: ,, Chrisi? Víš jakou máš magii? " Zeptam se na rovinu a při takovém povídání nám cesta rychle uteče. V Táboře se rozhledni, jestli neuvidim nějakou známou tvář: ,, Kde máte své doupě? Třeba budou tam. " Zeptam se a měla jsem pocit, že jsem zahlédla Bastiho: ,, Je to skutečně on? Měla bych to jít prověřit. " Napadne mě a čekám na Chrise, jestli tu uvidí někoho z rodiny.

Fri Jul 20, 2018 6:13 pm

Jižní Tábor

Hil se líbila odhodlanost feny, která se pustila hned do plnění své zkoušky. Nebyla to nejlehčí zkouška, ale spíše středně těžká. Věřila však, že to Vallory zvládne a ještě dneska bude mít Elloris novou nadějnou Kappu. A kdo ví, možná se jednou stane Gammou a bude to jedna z hlavních lovkyň pro smečku. Vždyť je to jedno jestli vlk nebo pes, ne? Hlavně, že dokáže pro smečku něco udělat, být věrná a bojovat za ni do posledního dechu. Když už chrt mizel v dálce, tak bílá vlčice přišla ke starému dubu, k soše Yllin. Lehce se uklonila a zavřela oči. Měla nápad, ale pochybovala, že se ji to povede. Nechala před sebou vyrůst jednu bílou růži, která připomínala srst oné statečné vlčky. Neukápla ji ani jedna slza, protože tich už bylo dost a na svoji kamarádku bude vzpomínat jenom s úsměvem. Utrhla jednu, však majestátnou růži, nehledě na trny, ale snažila se opatrně a tak se ji ti taky povedlo. Donesla ji k dubu a položila ji ke kořenům. “Jak ubohé, když tady rostou desítky růží od Jessie,” pomyslela si s povzdychem, protože vlčice se zlatýma očima byla mocnější než ona. Nebyla to snad urážka, že poctila svoji kamarádku jen jednou růží? Ona to tak nebrala, brala to jako vzpomínku, aby věděla, že na ni nezapomenula. Když ucítila pach Vallory, tak se otočila a hrdě došla až k ní. Bystrýma očima pohlédla na kance a rozhodně kývla. “Vybrala si správného jedince a zkoušku si splnila. Gratuluji ti k postu Kappy ve smečce Elloris,” promluvila k ní hrdě. “Odpočiň si v jedné z prázdných jeskyních zde v táboře,” pokračovala s vlídným úsměvem, protože nemohla přehlédnout, že je vyčerpaná. Byla však ráda, že se stala novou posilou do smečky.

Fri Jul 20, 2018 7:46 pm

Aralský les

Když se její strýček zasmál, tak hnedka věděla proč. “Kdo se mi to zase hrabě v hlavě? Stačilo snad, že už mi nevěřila Beta Destiny a než mě přijala, tak mi ji taky trochu prohrábla. Taky ti dělali takové věci? Asi ne, když jsi Beta. To bych se na to podívala, kdyby ti nenechali post,” zvedla koutky nepatrně nahoru, samozřejmě to všechno brala jako srandu. Tuhle myšlenku neposílala, aby zjistila, že má pravdu. U třetí věty mluvila ve srandě, jako by ji snad mučili. Neměla to samozřejmě Destiny za zlé, ale přesto se jí trochu dotklo, že ji nevěřili. Pravda byla jen Kappou v Ishimuře celý život, nemuselo to vypadat, že se ji dá věřit. Na už hlasitá slova Kaye jen přikývla, se vším souhlasila. Nechtěla myslet na bratra, nechápala jeho rozhodnutí. “Je to můj bratr, myslela jsem, že ho znám, ale asi ne dobře. Je to jediný sourozenec, který mi snad zbyl. Tak proč nás opustil? A špeh? To bych byla raději, kdyby odešel do Zeiss jako ostatní vlci. Nechci, aby se mu něco stalo a kdyby to byla pravda, tak by ho Naiome zabila,” poslala mu do hlavy, protože s nim nesouhlasila. Ikdyž od ní odešel, tak ho pořád milovala celým svým srdcem.

Fri Jul 20, 2018 8:07 pm

Jižní tábor

Z dřímání na mršině ji vyrušil hlas, nemálo zvučný k tomu, aby Vallory opravdu probudil z odpočinku. Rozlepila oči dokořán a zvedla hlavu vzhůru, odtahujíc se od kance, aby zabodla své uhlíkově černé oči do těch jejích, přivřela víčka při této zkušenosti, příliš světla na ni zářilo. Při těch slovech ji škublo v koutcích úsměvu, než se teda stavila na tlapky, kymácejícím pohybem i málem upadla k zemi. Asi pro dnešek ji to už přešlo. ,,Děkuji," sklonila se do lehkého pokleku. Jenže ani to ji nešlo. Proto jen obrátila hřbet vůči Hilary, než se otočila ke svému novému cíli. Ani nehodlala zalézt do jeskyně, spíše se usadila ke stromu, co mohla najít a byl ji nejblíž při čumáku. Tam se také svalila na bok, pod veliký dub, jenž už byl jakž takž očesán. Sice mu v koruně ještě nemálo listů, ale k těm také by jednou došel čas. Vallory si však nevšimla, že ji obklopovalo po celou dobu bláto, takže špína se ji zanesla do srsti. Ale to ji netrápilo, očistila by se později. Po tak namáhavém dnu nechtěla už ani hnout brvou, přišlo ji to tak slušné. A s tím tak též zavřela oči a dala se do spánku. Až by přišel večer, tak v tehdy by se možná probudila. Zvědavost ji vždy donutila se vzbudit..

Fri Jul 20, 2018 10:13 pm

Aralský les -> Severní tábor

Nezvedal hlavu a jenom vyčkával, co na to řekne Asuka. Když si ho přitáhla, tak se o ni otřel hlavou. “Snad máš pravdu, Asu,” zašeptal smutně, protože byl ze sebe zklamaný. Bál se, že bude smečce k ničemu, což by sám nesnesl. Chtěl být k užitku a dělat cokoliv prospěšné pro Elloris. Kývnul a rozešel se po boku své vychovatelky do tábora, ale do toho druhého. “Já nevím, když jsem byl malý, tak mě nejvíce bavilo hrát si se sourozenci, ale to snad každý vlče. Baví mě se učit nové věci,” mluvil zamyšleně, ale pak se usmál. Při další otázce se však trošku zamračil. “Nevím,” sklonil hlavu, protože to byla další věc, o čem moc neví. Dopadne to podobně jako lov? Co když ani magii nemá? “Na jihovýchodě Hor barevných myšlenek,” odpověděl jednoduše, ale úsměv se mu vrátil, když v táboře spatřil bratra. “Basty,” vypískl jako malé vlče a rozběhl se za bráchou. Povalil ho a začal vrtět ocasem. Byl nadšený, že ho vidí, protože ho měl rád. “Tak rád tě vidím. Jak se máš? A kde jsou bratři? A rodiče? A Ahri?” Začal se ho vyptávat a pak se zazubil. Otočil se na Asu a čekal, až řekne něco k jeho magii.

Sat Jul 21, 2018 12:48 am

Severní Tábor:
,, Každý vlk má svou magii. Je to věc, která dělá vlka výjimečným. " Vysvetlim mu a pak do něj přátelsky drcnu: ,, Svou magii dříve či později objevis. Věřím v to. " Pokusim se ho povzbudit a když se rozběhne za svým bratrem, jdu za nimi: ,, Koukejme, kdo se nám tu zbudil. " Řeknu mile a usmeju se na Bastiho: ,, Spal jsi docela dlouho a teď je z tebe skoro dospělí. " Řeknu trochu smutně. Nejvíc jsem si užila s Chrisem, ostatní usnuli a neměla jsem šanci se s nimi spřátelit: ,, Třeba ještě není pozdě na to navázat pouto. " Po myslím si s nadějí a obratim se ke Chrisovi: ,, Ještě k té magii, pro představu ti ukazu svou. " Řeknu a zmenim svou srst na jehlice: ,, Výborná obrana nemyslis? " Usmeju se na něj a necham ho, aby si je prohledl. Po chvíli začnu být unavená, tak zmenim jehlice na srst a narovnam se: ,, Tak jo vy dva, je na čase, abychom našli vaše rodiče. " Řeknu trochu vážným hlasem, aby mi začali věnovat pozornost: ,, Ale kde by mohli být? " Zeptam se v duchu sama sebe a znova se rozhlednu: ,, Třeba tu je někdo, kdo by to mohl vědět. " Po myslím si a projedu pohledem vlky v táboře.

Sat Jul 21, 2018 10:52 am

Severní tábor

“Jaké jsou třeba magie? Možná mám podobnou, jakou má někdo z mé rodiny,” přemýšlel nahlas a pousmál se na Asuku. Měl ji rád, jako by to byla jeho další adoptovaná sestřička. Ona jemu věřila a dodávala sebevědomí, což on někdy potřeboval. Učila ho a pomáhala mu, jako jeden z mála vlků. Byl ji nesmírně vděčný, co pro něj udělala a že s nim trávila tolik času, ikdyž se choval jakkoliv. Když pohlédl na Asu a na její jehlice, tak údivem otevřel tlamičku, ale hned ji zavřel. “Dokonalá,” přitakal a představoval si sebe obaleného v jehlicích. “Možná jsou doopravdy v doupěti nebo o nich ví něco Beta Destiny,” řekl při pohledu na flekatou vlčici, kterou potkal poprvé jako malé škvrně. To si ještě posty neuvědomoval a teď se za to styděl. “Asu, řekneš mi, až budu připraven na zkoušku?” Zeptal se, protože to pro něj bylo velmi důležité se dostat do smečky. “A vím, že už jsme skoro dospělý a ty už nás jako vychovatelka můžeš nechat jít a starat se o vlčata, která to potřebují, ale pomohla by si mi ještě objevit magii?” Zaprosil, ale věděl, že pokud nebude chtít, tak ji nebude nutit. Bude se snažit sám něco vymyslet a dělat všechno proto, aby zjistil tu svoji.

Sat Jul 21, 2018 3:30 pm

Comtessa Aqua
Severný tábor-Aralský les
Pootvorila oči a na pár sekúnd ju takmer oslepili slnečné lúče. Hexy bola preč. Nespokojne čosi zamumlala a potom sa postavila. Musela spať celkom dlhú chvíľu. Opatrne vyliezla z dočasného úkrytu a poobzerala sa po okolí. Hexyn pach bol už pomerne starý a mieril k nejakému lesu. Tak fajn, menšia ranná prechádzka, je čas to tu preskúmať! prebehlo jej mysľou. Mávla krídlami a vzniesla sa do vzduchu. Tak trochu si nebola istá, čo sa vlastne stalo s Kleeiou, jej mladšou sestrou. Vždy ju brala ako mladšiu, aj keď bola mladšia možno len o pár hodín. Hľadala pachy a nakoniec našla až tri- Hexy, vlka, ktorého stretla ešte v tábore Ishimury, ich Betu a jej príbuzného a tretieho vlka, ktorého nepoznala, no jeho pach nepripomínal žiadnu zo svoriek o ktorých vedela, že sú tu. Klesla o trochu nižšie, mieriac smerom k nim.
Destiny Aqua
Severný tábor
Možno ju na pár nestrážených chvíľ premohla únava, predsa len, bola na nohách celý deň aj noc bez oddychu. ,,Ahoj, Akio! Teraz mám čas, jasné," povedala potláčajúc zívnutie. ,,Teda kým si ma niekto znova neodchytí," šepla tak aby to počul iba on. Vypadnúť niekam, uaah! Máme kopec Biet a Alfy, tak prečo nejdú za nimi? Potrebujem na chvíľu voľno. A ísť sa vyspať. Potom môžem navrhnúť ten nový obranný systém, pomyslela si.

Sat Jul 21, 2018 4:20 pm

Ranní vánek již pomalu odvál pryč a odnesl s sebou i zbytky mlhy z rozlehlých plání. Denní kolovrat se přitočil k dopoledni, však počasí bylo stále stené. Chladno, zataženo, sychravo.

Sat Jul 21, 2018 4:35 pm

Zrcadlové jezero / Diego + Eveline

Oba se usmáli na svou dcerušku co je vzhůru. ''Cokoliv chceš, Princezno.'' Odpověděl ji na dotaz něžně Diego. Neuměl si představit život bez jediné dušičky, které jsou právě s ním. Zničilo by ho to. Když se rozhlédl kde je Kay, protože se na něj ptala tak ho neviděl. Ani si nevšiml, že by odešel. Zavětřil ve vzduchu a pach byl už několik hodin starý. Musel odejít, ještě v noci. ''Možná šel hledat babičku.'' Odpověděla ji Eveline a následně do Diega jemně šťouchla. Diego se na ni vděčně podíval a olízl ji na líci. ''Ev, já se o ty dva postarám, klidně můžeš si teď Charzinku užít ty.'' Mrkl na ni a ta se podívala na svou malou Berušku. ''Chceš něco podniknout jen s mamčou?'' Usmála se na ni a snažila se zapomenout na všechno špatné co se stalo a užít si tyto chvíle, protože nikdy nikdo neví kdy i ta nejnádhernější chvíle, může skončit a už nikdy se nevrátit.

Sat Jul 21, 2018 4:42 pm

Severní Tábor -> Směr Magicae

''Pojď z Tábora, pryč. Byla si určitě vzhůru celou noc. Řeknu ti to mezitím co tě doprovodím do doupěte. A osobně se postarám o to, že tě nikdo nebude teď rušit. V druhém Táboře jsou taky Bety.'' Usmál se na ni starostlivě a vydal se známou cestou do Aralského lesa, kde sídlil jejich domov a rodiště. Když vyšli z Tábora, opět se na ni svými modrými očkami podíval. ''Alsafi se stále neukázala. Nevěřím, že by se přidala k Zeiss. To by Safi neudělala.'' Začal. ''Uprostřed noci jsem potkal Angela, který mi jen pověděl, že Alsafi nenašel a že mu to je líto. Opustil ji a opustil i Niwat.'' Řekl chladně a vztekem k Angelovi mu přeblikli na moment oči na červeno. ''Mami. Pokud se ji něco stalo...'' Řekl tentokrát tiším hlasem. Destiny věděla co jeho sestry pro něj znamenají a jestli je ztratil obě.. Nechce na to ani pomyslet. Nenávidím tě Angelo.. Nenávidím tě za to, že si opustil mou mladší sestřičku.

Sat Jul 21, 2018 5:02 pm

ZJ

Tahle malá rohatá potvůrka s dvoumi ocásky byla velmi ráda středem pozornosti svých rodičů, které nade vše milovala. Nechtěla je opustit, vždyť se k ní chovali tak nádherně, ikdyž by si to ani někdy nezasloužila. “Babičku? A kde je druhý dědeček a druhá babička?” Zeptala se a rozhlédla kolem sebe, jestli je neuvidí. Ještě zvedla hlavičku a začichala, jako tatínek, ikdyž moc nevěděla proč. “Ano, chci,” zahihňala se a v úsměvu ukázala své drobné zoubečky. Byla to ta nejšťastnější a nejspokojenější mladá princeznička na světě. Nechybělo ji skoro nic a nevypadalo to, že by se to mělo snad někdy změnit, ale Draci jsou nepředvídatelní. “Ale co?” Zamrkala a nechávala rozhodnout mamču. Byla nadšená, že už nespí a věnuje se jí.

Sat Jul 21, 2018 5:33 pm

Haymitch Fireshadow
??? - - - Jižní Tábor
Tohle usínání a probouzení na různých místech jednou bude moje smrt. Panebože zním jako starej. No n8c měl bych zkontrolovat Tábor, abych věděl co je nového a jestli někdo nepotřebuje pomoct. A tak jsem se rozběhnul do tábora. Naštěstí to neblyo moc daleko a já naše území znal dokonale, stravil jsem tady celý svůj život. Když jsem tam doběhlu, tak jsem nenašel alfu, ale uviděl jsem bílou betu, teď jsem si nemohl zpomenout na jméno, typycký ja. Napadl mě, že bych se ji mohl vyptat.,, Zdravím" Řekl jsem svym typickým hlasem, ale s kapkou zdvořilosti.

Sun Jul 22, 2018 10:28 am

Jižní tábor

Kývla na poděkování Vallory, nové Kappě elloriské. Usadila se ke kraji tábora a zvedla hlavu k oblakům. Bylo spíše šedo a tak se rozhlédla po táboře. Moc vlků v něj nebylo, protože většina spala. Už bylo však dopoledne, ale stejně bylo chladno a sychravo. “Už, aby byla zima. Tohle počasí nemám ráda,” prolétlo ji hlavou a zvedla jednu bílou tlapu. Chvilku ji držela ve vzduchu, ale opět ji položila. Brzy však ucítila pach mířící do tábora a brzy i spatřila syna Roxynor a Varga. “Emh...Soko? Jak se jmenuje?” Abych si já všechno pamatoval, že?” “Prosím.” “Haymitch,” “Dík,” a tak skončil jejich rozhovor. “Zdravím, Mitchi,” pověděla vlídně s lehkým úsměvem, který se jí na tváři držel hodně dlouho. “Potřebuješ něco?” Zeptala se zdvořile, protože nechtěla, aby to vyznělo, že ji otravuje. To nikoliv, ona se tady nudila, ikdyž věděla, že tady musí být, když tu není nikdo jiný. Neotravovalo ji to, ale bylo tu prázdno a nudno.

Sun Jul 22, 2018 10:40 am

Haymitch Fireshadow
Jižní Tábor
Hilary, to je ono. Ale co, nemůžu si hned zapomenout na všechno Ikdyž 0ravda, že bych bety mohl znát. Jsme velká smečka, takže. Je dobře, že jsme velká smečka, aspoň nás nikdo nepřemůže.,, Jen jsem se chtěl zeptat jestli je něco nového a jestli je třeba něco udělat. " Řekl jsem přívětivě. Pak mi tělem projel elektrický proud.,,Ty v#le ty jsi živí, já už se radoval, že jsi umřel." Řozkřiknul jsem se v hlavě na mého zvraceného patrona, který se mě pokoušel zabít.,, Ano, jsme živý, ale ty budeš brzy mrtvý. " Nesnášel jsem, když tohle dělal, zvlášť před ostatníma. Ne každý musí vědět moje slabiny.

Sun Jul 22, 2018 11:07 am

Doupě
Usínala jsem ještě při těch krásných slovech, co mi byly věnovány od Riterua. Mohla jsem opět cítit ten pocit, cítit nad sebou bdít svého strážného anděla.
Ale tahle noc zdála se být tak krátká, jako bych sotva usnula a hned se do našeho doupěte zase vlilo denní světlo. Otevřela jsem oči a pocítila slabý závan chladného vzduchu. Necítila jsem se zrovna dvakrát vyspaně, ale rozhodně líp jako včera. Nu což, je další den. Opatrně jsem vstala, abych příliš nerozrušila Riterua, který nejspíše ještě spal. Věnovala jsem mu jedno něžné olíznutí mezi ušima a pousmála se. I kdybych se cítila jakkoliv, vědět, že mám Riteho stále při sobě, mi vždy dodávalo sílu. Vyšla jsem pomalu z doupěte. Otřepala jsem se a zhluboka se nadechla. Ve vzduchu bylo cítit vlhko, žádné slunce, jen zatažená šedivá obloha. Kolem doupěte se povalovalo pár spadených listí. Do dáli nebyla příliš dobrá viditelnost, ale obzor vyplňovaly i koruny stromů s barevným lisítm. Možná jsem i trochu zaspala. Otočila jsem se a vyrazila vyšlapanou cestičkou dolů ze skal. Byl čas se zase vrátit do Tábora a splnit povinnosti.
→ Tábor
Cesta mi netrvala vůbec dlouho, přeci jen jsem ji měla za ty roky takzvaně "zmáknutou". Ještě než jsem prošla skrze houští do Tábora, nahodila jsem autorativní výraz a poklidnou masku. Do Tábora jsem přicházela s pevným postavením těla a lehce vypnutou hrudí. Aby každý věděl, že Alfa přichází. Vylezla jsem na své vyvýšené místo u skály a posadila se. Pronikavým pohledem jsem sledovala dějství v Táboře. Nezdálo se, že by se něco dělo, vše bylo v pořádku. Moc vlků zde ani nebylo, no ale nedivila jsem se, přec kdo by v takovém počasí vůbec vytahoval tlapy z doupěte. Opodál jsem zahlédla Hilary a nějakou novou tvář. Pes... pěčlivě jsem si nováčka prohlédla z dáli. Hilary jsem kývla na pozdrav a koutky svých úst stočila do lehkého úsměvu. Vyčkávala jsem na Diega a jeho partnerku.

Sun Jul 22, 2018 11:17 am

Zrcadlové jezero -> Jižní Tábor

Spokojeně pozoroval svou milovanou dceru se svou milovanou partnerkou. Vzal si spící vlčátka na záda a postavil se. ''Půjdu mezitím do Tábora za Jessie. Poté se vyměníme. Teď si užij s Charzinkou.'' Usmál se na ni a i s vlčaty se vydal do Tábora. Doufal, že už bude vzhůru a mít na něj čas. Opravdu už chtěl slyšet ty otázky na které čeká už od pádu Ishimury. A sama říkala, že se ho ještě na něco zeptá... Brzy do Tábora dorazil, ale pomaleji, než večer, protože teď měl vlčátka na zádech a dával pozor, aby mu Zante s Islou nespadli. V táboře zavětřil a rozhlédl se. Když spatřil hnědou vysoce postavenou vlčici, vydal se k ní. ''Dobré ráno, Alfo Jessie.'' Pozdravil ji uctivě. Věnoval by ji i poklonku, ale nechtěl riskovat pád malých.

Sun Jul 22, 2018 11:18 am

Zrcadlové jezero

Když se Diego zvedl i s mými maličkými, zvědavě jsem se na něj podívala. Hned mi to vysvětlil. ''Dobře..'' Pousmála jsem se na něj. Poté jsem se podívala na svou malou Berušku. ''Zkusíme lov?'' Navrhla. Maličcí se to přece potřebovali naučit a kdo jiný, než rodiče by je to měl naučit. ''Babička pravděpodobně zůstala v té zlé smečce.. A dědeček by tu někde měl být..'' Vysvětlila jsem ji tiše. Doufala jsem, že matku ještě někdy uvidím. Chyběla mi.

Sun Jul 22, 2018 11:44 am

??? - - - Blízko Jižního Tábora
Zbudila jsem se zase do dalšího úžasného dne. Byl podzim, fajn období, jako každé. Pomalu jsem vstala a protáhla jsem se. Pak jsem si útâhla čepele, neboť se mi během spaní povolili. Fakt vážně kvalita. Mohla bych se podívat do tabora a s někým se seznámit, to by byla sranda. A tak jsem se rozběhla a běžela jsem docela dlouho, ale pak jsem se objevila blízkosti jižního Tábora. Jej.