Příběh smečky Elloris

Kamenné pláně:
Sledovala jsem, jak se probouzí: ,, Kraaa." Zkusim napodobit papouška a pak se zasměju. Když se posadil, zvednu se také a podívám se směrem ven. Neprselo, ale bylo počasí jako včera. Šla jsem za ním ven a rozhledla se: ,, Ještě že jsme nezůstali přes noc venku." Po myslím si s ulevou a kyvnu: ,, To bychom měli. Navrhovala bych Aralsky les." Řeknu a čekám, jestli se mnou bude souhlasit.

Pozvedl po jejích slovech hlavu a přikývl. ''Já vím, já jsem takový hodně před Alfami a Betami, nemohu si pomoci.'' Vysvětlil s tichým vzdychnutím. I když u Reela a Tenebris to bylo později něco jiného, když jsem se stal partnerem Eveline.. Pohlédl na nováčky a další nově příchozí. V rozhlížení ho přerušil hlas Hilary a tak se opět na ni podíval. ''Zajisté...'' Vydal ze sebe, když se otočila a odcházela. Vydal se po pachu za Eveline a vlčaty. Našel je u hory kde hledali právě doupě. Eveline zrovna viděla moc pěknou prostornou jeskyni a tak do ni vlezla. Diego vešel za ni a přitiskl se k ní. Tiše zavyl a zavolal Charzu, Islu a Zanteho dovnitř. ''To bude naše nová Mistmane..'' Zašeptala Eveline a přitiskla se k Diegovi a Diego se k ní přitulil taktéž...
Probudil se ještě chvíli před východem. Pomalu prošel kolem těl a zamumlal kouzelné slůvko, přičemž se mu objevili křídla a on vzlétl a dolétl do Tábora, pár sekund těsně před tím, než se skutečně dotkli sluneční paprsky země. Chvíli se rozhlížel, protože nepřistál přesně tam, kde se včera s Hilary domluvili, ale to i hned napravil. Když spatřil její bílou srst okamžitě se za ní vydal. ''Dobré ráno..''

Zasmál se. ''Opravdu? 'Krá' dělá papoušek?'' Zavrtěl hlavou a kdyby se cítila špatně, opět ji olízl na tváři. ''Z toho si nic nedělej.'' Usmál se povzbudivě a opět se protáhl. ''Ano, konkrétně Aralský les jsem měl na mysli taky.'' Uchechtl se a ujmul se vedení. Zamířil klusem do lesa ve kterém se narodil. ''A pak zajdeme za Chrisem zjistit jak mu to šlo, co říkáš?'' Navrhl a střihl ušima. ''Ale nejdřív zkontrolujeme mojí matku a zda se někdo v noci netoulal v lese.'' Řekl a za chvíli do lesa došli. Skutečně zde bylo tolik popadaných stromů, až to Akia píchlo u srdce. Ten les měl skutečně rád, prožil si toho tady hodně. A zamračil se při zjištění, že se tu míchá spousta pachů. A tak se vydal za nimi, během.
Našel tam pár vlků. ''Doufám, že jste v té bouřce nebyly celou noc a nikdo není zraněný.'' Postavil se autorativně jak měl často v povaze a na svůj post se slušilo.

Malý vlček se snažil postavit na nožky. Byly ještě slaboučké a roztřepané, však se mu to po pár pádech na čumák přeci jen povedlo. ''Ž-žlééé.'' Zašišlal směrem k vlčeti, které Orfeon dotáhl a svůj obličejík zatáhl do zamračeného úšklebku. Pak se zkoušel loudat po doupěti a svýma zvědavýma zelenýma očkama zaznamenával vše co se hnulo, ale po chvíli ho to přestalo bavit a vrátil se ke své sestřičce. 'Moje, nedám!' Pomyslel si a opět se vyvalil vedle ní a taky se zachumlal k bříšku Půlnoc, odkud vycházelo příjemné teplo.

Hranice

Poslouchám. Bylo mi to docela dost jasné. Zeiss zabrala Ishimuru a teď se SF a Kirigakure spojily. To bylo dokonalé. Zeiss jsem jaksi neznal, ale vím že to byla zlá smečka, nic víc. Ale potom to byl tedy jasný výběr. Nemusím do jedné ze tří dobrých smeček, už je jen jedna a tudíž naprosto jasná volba pro mě. Když sem přišel další vlk, kývnul jsem na pozdrav a znovu zaměřil pohled na Alfu. "Já se tedy taky přidám. Až naberu sílu jít dál než do tábora," povím a pokusím se o milý úsměv. Doufal jsem že má slova zní tak galantně a pravdivě jak jsem myslel. Musel jsem udělat na vlčici a toho zatím neznámého vlka dobrý první dojem.

Vysoké hory- Mistmane

Na zavolaní tatky přiběhl do nové jeskyně. Zantemu se rozzářily oči a rozkmitaly se mu ocásky.  Tolik místa na ležení a převalování.  Uviděl že se rodiče tulí, též se přidal. Časem mu bylo těsno, tak se odvalil do volnějšího prostoru. Chvilku mu trvalo než zas usnul, tak se díval po jeskyni, usl s pohledem na přírodu co byla před vchodem. Občas uviděl jak proběhlo stádo hnědých tvorů. Kdy budu lovit s rodinou, už jsem přece velký a pln energie k běhu.

Tiše jsem se uchechtl nad slovy hnědé vlčice. ''Jídla by byla škoda, pro tuláka, ne?'' Zeptal jsem se s nadzvednutým obočím. Poté se můj pohled stočil na vlka, jenž na mě kývl pozdravem. ''Mimochodem jmenuji se Angaraw Newt z rodu Věčných lovů.'' Představil jsem se oběma. ''Ale pro známé stačí Newt.'' Zamířil výhradně teď na vlka vedle mě, a oba jsme následovali hnědou vlčici do Tábora, jenž zde byla zřejmě i Alfou.

Kamenné pláně - Aralsky les:
,, Krá se naučila od vrány." Snažím se zakecat svou neznalost a když mě olizne, usmeju se: ,, Až mi nějakého papouška ukážeš, tak se naučím ho imitovat. " Řeknu odhodlaně: ,, Výborně, už sdílíme myšlenky." Po myslím si a běžím za ním: ,, Dneska máš samé dobré nápady." Řeknu s úsměvem: ,, Zajímalo by mě, jak se můj svěřenec má a jestli zvládl zkoušku." Po myslím si a doufám, že si vedl dobře: ,, O tom silně pochobuju. Toho by byla schopná jenom moje matka." Řeknu s povzdechnutim. Ale chápu, že chce mít jistotu, že je v pořádku. Po chvíli jsme došli do lesa, který vypadal dost poničeně. Hodně padlých stromů a také pachy vlků, kteří tu za bouře určitě byli: ,, Mohlo být hůř. Mohlo se stát, že do jednoho stromu uhodí blesk a začalo by hořet." Řeknu, abych Akiovi trochu ulevila a pak jdu za ním, až k menší skupince vlků. Mezitím co Akio mluvil, prohlédla jsem si je a nevypadali nějak extra zraněně: ,, Vypadá to, že mají víc štěstí než rozumu." Po myslím si s menší úlevou.

Probudilo mě příjemné teplo. Zkusil sem otevřít očko podařilo sem mi to jen o kousek takže pořád sem nic neviděl. Zkusil sem se postavit ale neudržel sem se na nožkách takže sem hned spadl na zem. Zkouším to znovu ale znovu se mi to nepodařilo. Po chvíli sem to vzdal. Stočil sem se do klubíčka a zkoušel usnout ale nedařilo se mi to. Jak dlouho vůbec ještě budu vidět tmu ? Nakonec sem to opět zkusil ale opět sem se setkal s neúspěchem. Zkusil sem se zaposlouchat jestli neuslyším něco co zaujme mou zvědavost ale nic sem neslyšel. Nepohnul sem se ani o kousek.

Júžny tábor
Sapha zdá sa že tak isto ako já, zaspala v stoje. Nechal som ju aby sa o mňa oprela, pritom som svojimi očami, naberajúc farbu Ametystu prebehol tábor pohľadom. Drak vie aký je teraz čas. Pomyslím si pritom sa snažím spozorovať niekoho, koho znám. Je to zložité, Kirigakure som poznal len tak, tak.. Strieborný fénix vôbec. Teraz, keď sa svorky spojili, naozaj nemám šajnu, kde mám vykročiť. 
Chcel si nájsť ten brloh, upozornil ma Fevris. Na moment zodvihnem hlavu k oblohe, pritom čumákom zavetrím pár pachov. "Hej, to má čas, ešte.. myslím," odvetím patrónovi, pritom pohľadom skončím na Reelovi. Keby to šlo, zježí sa mi srsť. Uvedomuješ si, že cítim tvoje pocity a keby to šlo, tak by som sa nad tebou rehotal a chytal sa za brucho, odvetí patrón a pri žmurknutí som si predstavil ako sa uškŕňa. "Jo, jo," odpoviem nahlas, pritom švihnem chvostom.
"Čo máš presne na mysli, Reele," poviem. "Prehnala sa na severe Elloris búrka," dodám než stabilizujem Saphu, aby negrcla na zem. A ty by si nemala takto vyspávať uprostred tábora, asi pôjdem hľadať ten brloh,pomyslím si no pohľad mi opäť padne na zjazveného vlka.

JT
Chvíľu tam sedím a načúvam jeho slovám, pritom rozmýšľam nad tým čo mu mám teraz povedať. Mám byť nevrlí, vynadať mu, že zničil životy Ishimurských vlkov, alebo robiť to čo vždy - snažiť sa pomôcť ako tomu sily stačia. "Hej, keď pomyslím nad tým, že desať rokov života je teraz v háji," odvetím kamenným pohľadom. Tak tak, žil som tam od narodenia, desať rokov a teraz je to v skutku preč. 
"Prečo si neostal v novom Zeiss? Naiome ti ponúkala post Gammy," prehovorím, bola to zaujímavá ponuka. Aj mne bola ponúknutá.. post Zeisskej Bety. Vedel si ma niekto predstaviť ako Zeisskú Betu? pomyslím si. "Tenebris zrejme ostala.." odpoviem. Ako väčšina vlkov až na de Malov a ´Mayenov´, a pár vlkov, pomyslím si opäť než si nakoniec povzdychnem.

Doupě

Probul sem se a zvedl hlavu. Nic neuslyším. Pokusil sem se otevřít očko a povedlo se mi to. Rozhlédl sem okolo sebe. Všiml sem si velkých vlků a dvou malích kteří byly blízko sebe. Pokusil sem zvedlnou a podařilo se mi to ale jen na chvilku. Pokusil sem se otevřít i druhé očko ale to mi nešlo otevřít. Opět sem si lehl.

Hranice -> Jižní Tábor 
Pohlédla jsem na vlky, kteří stáli v mé blízkosti. Oba byli tak zvláštně pohublí. Chytili se snad do pasti dlouhého spánku? Obrátila jsem se na Angrawa - tedy jak se představil - při jeho slovech. "Jak myslíš" , pověděla jsem neutrálně a nepatrně se zamračila. Švihla jsem ocasem a svůj pronikavý zlatý pohled věnovala ještě oboum vlkům. "Tak pojďte" , pověděla jsem a rázně je vybídla k chodu. Rozešla jsem se směrem k Táboru. "A tvé jméno je?" Obrátila jsem se po chvíli na béžovo-modrého vlka s otázkou. "A pro vaši informaci, já jsem Jessie, Alfa Elloris" , řekla jsem autorativně, ale přesto poněkud vstřícně, po několika dalších krocích. Nějakou tu chvíli trvalo, než jsme přešli území od hranic až do Tábora. Když už jsme tam dorazili, jistě poznali, že už jsme tady, tudíž jsem usoudila, že bych je nemusela o ničem informovat. Kráčela jsem tedy dál až k místu, kde byla uschována naše kořist, vybízejíc Angrawa a Kaisu za mnou. "Zde vám nabízím potravu, můžete se nasytit" , řekla jsem a poukázala na bizona, srny, a spoustu dalšího. Nebyl problém jim tohle poskytnout, neboť zásob jsme měli hodně, a vyhublé vlky, jež se chystají plnit zkoušku o přijetí, bych nenechala o hladu. "Pokud však nechcete..." , dodala jsem a mírně pokrčila rameny. Pokud se chtějí přiblížit smrti, je to jejich věc. Ještě stále nejsou členy mé smečky, abych je před tímto chránila. Mírně jsem vypla hruď a  pohlédla na ně zpříma. "Poté si o zkoušku žádejte u jedné ze zdejších Bet, případně u druhé Alfy. Tuším, že teď byste zde mohli najít bílou vlčici, Hilary" , řekla jsem klidným hlasem a pokývla hlavou. Snad všemu rozuměli. Chtěla jsem teď jít dělat něco jiného. Na severu včera byla nejspíše nějaká bouře, tudíž jsem musela území jít zkontrolovat. Kolem mě se utvořil větrný vír, který mě pohltil, a já se teleportovala na severní část mého území.

Hranice-Jižní tábor

Vydal jsem se za alfou Jessie. Mluvil jsem teprve když mi řekla a snažil jsem se být galantní a mluvit normálně. "Jmenuji se Kaisa Airgideon," odpovím na otázku. Když jsme dorazili do tábora, rychle jsem si snažil zapamatovat místo a trasu sem. Pokud je SF a Kirigakure spojený, budu sem chodit často. Když nám alfa ukázala kde je kořist, chvíli jsem váhal a nakonec si vzal velký kus masa pro sebe. "Děkuji," povím a odtáhnu si maso kousek dál. Začnu pomalu ukusovat a po chvíli už hltám velké kusy. Hned jak si trochu odpočnu se budu hlásit u té bílé vlčice Hilary.