Příběh smečky Elloris

“Dobře, tak si ji vyzkouším z lovu. Co bych ji měla nechat ulovit? Králíka nebo rybu? Oboje moc jednoduché. Srny moc okoukané, tak snad kozorožce? Ne, tohle bude lepší,” přemýšlela nad úlohou pro chrta a nakonec na ni i samozřejmě přišla.  “Dobře, ulovíš kance v Modřínovém lese,” hlavou kývla směrem, kde se onen les nacházel. “Bez magie, teďka poctivě,” pokračovala pevným hlasem k feně a kývla, že může začít svoji zkoušku plnit. Její upřímnost se jí líbila, ikdyž ne vždycky bude na místě. “Pokud umí doopravdy tak dobře lovit, tak tady máme další Kappu se slibnou budoucností,” poznamenal Soka, její patron k téhle situaci. “Mohu jen s tebou souhlasit,” odpověděla mu klidným hlasem a pohledem zabrousila k tomu vlčkovi s duhovou čupřinkou a k té barevné (Asuka). “Brzy bude plnit zkoušku,” “Nebo odejde,” “Nebuď tak negativní,” odvětila mu a pousmála se.

“Mě téže,” “ikdyž by mě těšilo více, kdyby si mi řekl pravé jméno,” ušklíbla se, ale pak nasadila opět tu kamennou masku bez emocí. Samozřejmě cítila díky magii jeho tlukot srdce a ten o pravosti jména moc nenasvědčoval. “Ano chladná, protože mě tvůj příchod vyrušil ze spánku, který netrval ani pět minut. A to jsem celou noc a celý den nespala,” pomyslí si pro sebe svoji odpověď na jeho myšlenku. Pak se otočila na strýčka a vyslechla si jeho otázku. Odpověď znala, moc dobře. “Mého bratra najdeš v Zeiss. Byla jsem ještě v táboře, když on požádal o post Kappy temné Alfy. Nechápu, proč to udělal,” poslala mu myšlenku, kterou v mysli doprovodilo žalostné zakňučení. Na pohled však nevykazovala žádné pocity, protože už řadu let neukazovala cizím svoje slabosti.

// “súrnu” :DDD

Smutně pohlédl na otce Asuky, který pořád spal a asi s nimi nepůjde. Přál si, aby ho poznal, ale co se dá dělat. “Já nevím, hraničářem asi ne, protože by mě nebavilo chodit po hranici, vychovatel asi taky ne, to jsou spíše vlčice, léčitel asi taky ne, v bylinkách se nevyznám. Tak uvidím, jestli lovcem, možná ano, možná ne,” přemýšlel nahlas zamýšleným tónem v hlase a máchla ocasem ze strany na stranu. “A co, když mi nepůjde lovit? Jakou profesy mám zastávat?” Ptal se sám sebe, ale teď nad tím nechtěl přemýšlet. Může být lovcem a pokud mu to nebude vyhovovat, tak možná existuje další jiná profese. Když mu Asuka pokynula, tak se vydal po jejím boku zpět do lesa, ve kterém to už moc dobře znal. Cestu si taky pamatoval, protože byl ještě mladý a jeho mysl toho moc nedržela. “To je dobrý nápad, zase rád uvidím rodinu,” zeširoka se upřímně usmál, protože se těšil na matku, otce, lištičku i bratry. Vyslechne si ještě od Asu základy lovu a pak kývne s vážnou tváři. Zvedl hlavu vzhůru a nasál okolní pachy. Hledal pach nějakého ušáka a brzy ho našel. Cítil asi dva a tak se rychlým klusem za jednim vydal. Tiše našlapoval a přikrčil se, když byl skoro u něj. Napadlo ho, že když půjde proti větru, tak ho ušák neucítí. Zpomalil a pár vteřin číhal na svoji kořist. Po pár vteřinách vyskočil ze své skrýše a tryskem se hnal za zajdou. Když byl u něj, tak na něj rychle skočil a povalil ho k zemi. Už se napřáhl, že tesáky mu instiktivně překousne tepnu, ale zarazil se. Pohlédl mu do očí, ve kterých se leskl strach. Čekal smrt, ale Chris nemohl. Vzpomněl si na kořist Bety Destiny a Gammy Akia, na skleněné oči té srny. Dokáže někoho zbavit života? Nevinnou duši oddělit od těla? Nechtěl vidět ty skleněné oči a aby za ně mohl on sám. Nechtěl vidět ten strach v zajícovým kukadlech, protože čekal, že přijde smrt, že ho zabije. Nakonec pustil vrtícího zajíce pod jeho tlapami a on rychle zmizel za prvním keřem. Chris překvapeně zamrkal a sklonil hlavou. Lovcem být nedokáže, nedokáže někoho usmrtit, zbavit života nějakou bytost. Sklonil hlavu a začal pomalu ťapat za Asukou. Byl zklamáním a při tom on ji nechtěl zklamat, nechtěl zklamat rodiče a ani nikoho jiného. Oči upíral do země a když byl u Asu, tak pohled nezvedl. “Promiň, ze mě lovec nebude. Nedokáži někoho zabít,” zašeptal a s pohledem do země čekal, co na to tahle vlčka řekne. Zklamal ji hodně?