Příběh smečky Elloris

No, ku podivu, to netrvalo dlouho a už to hrobové ticho v lese probodl něčí jedovatý hlas. Hizhoriho toxické myšlenky schoval do jednoho z "šuplíčků" v jeho mysli a naopak se rozhodl soustředit na onoho "člena smečky". Otočil se směrem za zdrojem hlasu a střihl ušima. ,,Um...omlouvám se? Nevěděl jsem to. Vážně se omlouvám..." zamumlal se sklopeným zrakem, lebka na jeho hlavě popojela trošku dopředu, takže si jí musel tlapou upravit tak, aby mu úplně nespadla. ,,Jinak nemusíš mi vykat...ehhhh...člene smečky?" uchechtl se a narovnal svůj postoj, aby působil jako silný vlk, který on rozhodně není.

-> okolie lesa KS
Po tom, čo si dal ranu sa uškrniem, pritom som nahodila výraz - ja ti to vravela. Zelené pako, naozaj. Heh, ale je to zvláštne ako sa tu zjavili tie korene.. Prejdem.. dosť blízko k Dixovi aby som mohla podotknúť, pritom očuchám tie korene, o ktoré sa potkol. "Čo tu robí, takto vytiahnutý.. hmm, nedal si ho sem ty?" opýtam s nadvihnutým obočím. Možno som trepla blbosť, možno nie, ale kto vie. Hovorí, že nepozná svoju mágiu, tak typujem.. podľa jeho zelenkastej srsti, tak by vládnul prírode, nie? 
"Jop, si.." prikývnem hlavou nad jeho otázkou, pritom do neho štuchnem čumákom a rozutekám sa. "Poď si ma chytiť.." vyšteknem, no to už som prešla do behu a upalovala som k okraju lesu Kirigakurských sŕn.

Cavalier
smer Misty Meadow
Z myšlienok ma vytrhne Akira. Plán o požiadanie vyššieho postu hodím stranou. Neviem, ale stále keď som s ňou dokážem dať všetko bokom. Už či šlo o strach že opäť o ňu prídem, alebo čokoľvek iné, chcel som sa jej venovať, naplno. Tu, a teraz.. Vlastne navždy. Dal som sa do kroku a myknutim hlavy ju požiadam aby ma nasledovala. "Ak sa smiem spýtať, ako si trávila čas od nášho posledného stretnutia?" mierne vybočim hlavu a hodím na ňu to spýtave a zvedavé očko. Možno sa mala lepšie ako ja, nehovorím že bolo zle, ale žiť v takom to pocite "zrady" nebolo najpríjemnejšie.

---> Okolí LKS
"Hmm, nevim, možná, můj táta ovládá přírodu!" řekl jsem s udivením. Že bych oběvil magii?! nebyl jsem si ale jistý. Zamračil jsem se a začal se na kořen koukat. Běěěěž pryč! . . . PRYČ! skusil jsen na něj, ale nic se nestalo. "Tak to asi neni ode mě..." vzdechl jsem si. Pak jsem ale začal radostě vrtět ocasem, když začala Mitril utíkat pryč. "Ty chceš, abych se tu zmrzačil, co?" pronesl jsem humorně a vyběhl za ní. Zazubil jsem se a rozběhl jsem se co nejrychleji jsem mohl. Byl jsem poměrně blízsko a tak jsem po vlčce chtěl vyskočit, ale ona mezitím dosáhla svojí nejvižši rychlsti, a tak jsem jen tvrdě předníma tlapama dopadl na zem. Trochu jsem zaklopýtl, ale nespadl.

→ Misty Meadow
Opět jsem poslušně následovala Cavaliera. Po jeho otázce bylo chvíli ticho. Pokládala jsem tlapku za tlapkou a přemýšlela tiše o své odpovědi, přičemž jsem se snažila udržet slzy, které měly tu tendenci drát se do očí. Byla jsem zkrátka křehká duše a jakákoliv emotivní záležitost mi těžce ležela na srdci. Nakonec jsem vzhlédla ke Cavalierovi se sklopenýma ušima a skleněným výrazem v očích. "Pokud to chceš vědět, tak vlastně stejně, jako předtím, než jsem tě poznala..." , špitla jsem a na mé tváři bylo vidět velké zklamání z mého vlastního života. "Ztracená ve stínech, v bolesti, sama...".  Ten pocit provinění mě pálil až do morků kostí, ale přesto jsem věděla, že jsem nikdy nic takového udělat nechtěla. Možná jsem si začala myslet, že mi snad Cavalier už nemůže nijak odpustit. Že světlo mého života tady teď prostě zhasne, a já se navrátím zpět na dno.

smer Misty Meadow
Mlčky som si ju vypočul. Tak pre samotu a bolesť si sa rozhodla tak ako si sa rozhodla? nerozčuľoval som sa. Vedel som, že Akira je tak krehká a zblkla, že to možno vôbec tak nemyslela. Možno za to môžem ja, za tu blbú otázku. A bolo to tak, vyhrutil som sa po nej ako po udenom. Nevedel som, čo jej na to odpovedať, preto som potichu kráčal ďalej..
Misty Meadow
Došli sme do lesa zvaného aj Misty Meadow. Tiež som tu rád trávil čas a atmosféra tu bola príjemná. Posadim sa na vyššie položený kameň, takto som mal lepší výhľad na okolie. Pomaly si ľahnem, tak, že predne laby mi visia dolu. "Si tu po prvý krát?" pozriem na Akiru.

AKIRA
Misty Meadow
Najednou mi srdce začalo tlouct rychleji a já se cítila čím dál špatněji. Takže vina je prostě na mě, není z toho cesty zpět. V Cavalierově přítomnosti jsem se najednou cítila jaksi odvrženě. Možná co jsem udělala já, mi teď pomyslně vracel. Ale vlastně jsem to i dokázala pochopit, nemohla jsem mu to vyčítat za zlé.  Cítila jsem se hrozně, o to víc, když jsem tušila, že to už nemohu nijak napravit. Byla jsem tu já, ta špatná, shrabávala jsem provinile vše, co jsem udělala špatně. Jak by vůbec mohl mít někdo rád takové špatné stvoření? Možná že proto zůstávám stále spadená na dně, pro to vše , možná že tam opravdu patřím a neměla jsem se nikdy pokoušet vylézt ven...
Mé pocity se pomalu ale jistě hroutily k zemi. Navzdory tomu jsem však stále kráčela za Cavalierem. A zanedlouho jsme již byli na místě. Sledovala jsem, jak si Cavalier lehl na vyvýšený kámen. Vyšplhala jsem se za ním, avšak posadila jsem se v dostatečné vzdálenosti od něj, jak se na takovou špatnost jako jsem já, co druhému ublížila, sluší. "Ano" , odpověděla jsem krátce na jeho otázku. Přikrčila jsem se submisivně a provinile, křídla a ocas stáhla pevně k tělu. Uši stále sklopené a teď už jsem se ani neodvažovala pohlédnout Cavalierovi do očí. Zachvěla jsem se,  když kolem mě prosvištěl chladný ranní vánek. "Nejspíš to ani nevíš, ale já... " , promluvila jsem rozklepaným hlasem k němu. "Nikdy jsem nechtěla, aby se něco takového stalo. Ani nevím proč se to stalo ani proč jsem to udělala..." , odvrátila jsem pohled, abych nemusela slzet přímo na něj. "Já prostě... nechtěla..." , snažila jsem se marně přesvědčit, nebo jen ospravedlnit. "Ale vím, že jsem tu já špatně, že jsem ti ublížila. Tak ti ani nebudu mít za zlé, když mě odvrhneš stejně, jako to udělala já tobě..." , promluvila jsem tiše. Z mých úst se náhle linulo možná příliš slov na mé poměry, ale to opravdu bylo to poslední podstatné, co by mě zajímalo.

Misty Meadow
Pozoroval som ju, ako sa blíži ku mne. V krku sa mi vytvorila hrča, vďaka ktorej som pomaly nevedel ani prehltať. Telom mi prebehli zimomriavky, a ustúpili v momente, keď sa Akira usadila. Netrvalo dlho a Akira prehovorila. Stále som hľadel dopredu a počúval ju. Nečakal som, naozaj nie, že sa takto rozkeca a ja sa dočkám vysvetlenia. Pri poslednej vete sa zasmejem. "Ach Akira" vstanem a s úsmevom si prisadnem ku nej. Tak blízko, aby som mohol cítiť teplo jej tela, tak blízko, aby som počul každučky jej nádych, tak blízko, aby som mohol vidieť opäť jej ľadové oči. Úsmev z tvári mi zmizne a nahradí ho kamenná tvar. "Oheň a ľad, pamätáš?" zahľadim sa jej do očí. "Prosím ťa, ani nežartuj, ak by som ťa chcel odvrhnuť, nie si tu a teraz so mnou.." poviem potichu.

--> smer Obsidianove jazero, skrz Kamenné pláne
Spokojne som utekala a z dákeho dôvodu, som sa po posledných udalostiach cítila šťastná. Už ma toľko netrápila pád rodnej svorky, ani strata súrodencov. S Dixom som sa, zdákeho dôvodu cítila šťastnejšia, samozrejme ešte som (určite je :d) ešte tak povediac blbá a nechápem ešte medzi vlčím vzťahom. Občas som sa obzrela, či mi Dix stačí, ale zdá sa, že som ho za sebou zanechala. Vzhľadom na moju váhu - nie, že by som bola tlustá - som čakala, že mi bude tak, tak stačiť. Preto som spomalila. "Prečo by som ťa chcela zmrzačiť? Zelenáči?" s úškrnom vyšteknem, pritom obyjdem posledný strom až sa ocitnem na pláni - kde už nebolo toľko hmly.
"Takže, tvoj taťka ovláda prírodu? Môj, má iba ten kúzelný meč, ktorý začne horieť," zamyslene poviem. Že by mamča ovládala kov? Ale zrejme asi nie, možno žiadnu mágiu nemá, kto vie. Asi by som sa mala na to jej opýtať.. pomyslím si, pritom ďalej utekám poklusom. "Určite sa ti časom objaví Dixi. A keď je reč o tom, čo mu by si chcel vládnuť?" nadhodím otázku a cesta skrz plán sa pomaly zmenšovala, až som v diale uvidela jazero. Samozrejme, mierila som smerom k nemu.

Misty Meadow
Plaše otočím svá očka na Cavaliera, když promluvil a následně přišel ke mě. Opět tak blízko, kdy ledová stěna přede mnou tála pod plameny jeho očí a teplem jeho těla.  Strach a pocit špatnosti mě stále pálili uvnitř, jako dým po sfouknutí ohně. Oheň a led... Znělo mi v mysli ještě dlouho poté, co Cavalier tato slova vyslovil. Odvážila jsem se podívat do jeho očí, když jsem cítila jeho pohled visící na těch mých. Ale přehrávaly se mi před očima obrazy z tehdejších dnů. Nevěděla jsem opět, co se se mnou děje, všechny mé pocity se ve mě doslova hroutily. Cavalierova další slova mi zazní v uších. Možná jsem chápala, ale přesto... Pohlédla jsem na něj s utrápeným pohledem a slzami v očích. Otevřela jsem s chvěním svou tlamičku k dalším slovům. "Odpustíš..?" Optala jsem se při vzpomínce na ten moment, kdy z jeho úst vyšla slova zdánlivého odpuštění, která nejspíš tak nebyla ani opravdu cítěna. Možná to vypadalo, že bych se snad odpuštění dožadovala, ale tak to nebylo. Já chtěla jen pustit řetězy z mého srdce, jež mě tížily a svazovaly. Přemýšela jsem stále nad tím, proč jsem nezůstala někde v zatracení, abych již nezatěžovala tento svět svou špatnou existencí. Pak jsem si však uvědomila, proč jsem se vůbec vracela. Proč... za čím... za kým... Že bych ho snad opravdu milovala?

Misty Meadow
Odpustiť? Nemám čo, to ja som urobil chybu. Napriek tomu som sa stále tváril ako namosureny id*ot, ktorý si ju nechcel pripustiť k telu. Hľadím na ňu bez slov, len chvíľu.. "Vieš že si ma vždycky fascinovala?" začnem. "Od samého začiatku.. Hneď ako som ťa prvý krát uvidel som vedel.. Som vedel že.." zakoktam sa. "Ťa milujem.." vstanem a od sadnem si kúsok ďalej. Hľadím do zeme a snažím sa nájsť ďalšie slová. Také, ktoré by mi ju opäť nevzali. "Uff.. Nikdy som nevedel čo je to zamilovať sa, vlastne nikdy som nemal to šťastie.. Až.. Až kým si neprišla do môjho schatraleho života ty. Zamiloval som si ten tvoj ľadový pohľad ktorý možno niekoho desí, do tvojej tajomnej osobnosti ktorú sa snažím odhaliť ale márne " dokončím. Nechcel som sa ani obrátiť, pretože som mal tušaka že už tam nebude. Že ju jednoducho opäť vydesim.