Re: Příběh smečky Elloris

Mon Jul 16, 2018 3:45 pm

Doupě
Na mé tváři se objevil lehký úsměv, směřovaný k Riteruovi. "To jsem ráda" , střihla jsem uchem a i přes tmu v doupěti bylo ma mé tváři vidět, jak se mé unavené oči pomalu zavírají. Nechtěla jsem dnes však usínat sama. Popošla jsem k Ritemu a lehla si k němu. Jak moc jsem se chtěla odpoutat od všeho kolem, zachumlat se poklidně do Riteruova kožichu jako malé vlče. Alespoň na chvíli. A teď jsem konečně mohla. Vypustit ven zase veškeré myšlenky a emoce, cítit jen přítomnost a lásku mého partnera. "Nezapomínej, že tě moc miluji" , špitla jsem ještě Ritemu do ouška a olízla jej láskyplně na líci. Pak už jsem jen s těžkostí položila hlavu k Riteruovým tlapám, přitiskla se k němu a v momentě má záře zlatých očí uhasla v poklidný spánek.

Mon Jul 16, 2018 4:57 pm

Severný tábor- okraj Severného tábora
Zľahka ešte kývla hlavou Hexy, hoci po tej miernej poklone sa jej na tvári na chvíľu blysol nesúhlas, akoby jej to bolo proti srsti. Skvelé, vážne. Absolútne som zabudla, že fakt, že som Beta znamená aj to, že... argh, však nie som Alfa aby sa mi ktosi klaňal! No čo už, prehryznem to. Tak a teraz... kde je Akio? pomyslela si a pohľadom následne prebehla po vlkoch, hľadajúc známeho vlka. ,,Akio?" zavolala na neho v myšlienkach a opatrne zamierila na kraj tábora, kde sa posadila, čakajúc na Akia. Tým pádom jej posledné slová Hexy napoly unikli, no napriek tomu fakt, že má ešte stále príbuzných zostával v jej myšlienkach.
Comtessa Aqua
,,To by bolo fajn," prikývla na jej prvé slová. ,,Destiny...? Destiny bola mamina sestra ktorá odišla preč. Kedysi..." dodala, no po posledných slovách rýchlo zmĺkla a na tvári sa jej blysol previnilý výraz, akoby takmer povedala niečo, čo nechcela. Znaky jej prebleskli na modrasto a potom späť na zeleno. Pousmiala sa, keď do nej drgla ňufákom. ,,Ďakujem," šepla tak, aby to počula iba Hexy. Myslela to za to všetko- za záchranu v tábore, za ukázanie cesty... bola jej vážne vďačná. Ktovie, či by nás Destiny chcela. Samozrejme, chceli sme ju stretnúť a nájsť Niwat, ktorý hľadala, no čo ak neznáša svoju rodinu? Čo ak by nás nechcela? No myslím, že by to vedela pochopiť... že by vedela pochopiť prečo som to urobila, pomyslela si.

Mon Jul 16, 2018 6:05 pm

Severní Tábor

Když uviděla pomocí magie nesouhlas Bety Destiny, tak v duši byla zmatená, ale na povrch působila klidně a sebejistě. “Umh, jsou tady zvyklejší na hlubší poklony?” Napadlo ji, ale dále to neřešila a věnovala se Tessince. “Neděkuj, neodpustila bych si, kdybych vás nechala na území Naiome. Dostaly jste se na špatné místo, ve špatnou dobu,” zašeptala k ní na oplátku. Nečetla ji myšlenky, protože si ji moc oblíbila a tak ji chtěla nechat soukromí. “Nechceš si odpočinout? Obě jste byly tak dlouho na tlapách, byl to dlouhý den a dlouhá noc. Měly bychom využít ještě dobu, než vyjde slunce,” navrhla, protože ona sama pociťovala únavu a ráda by nabrala energii na další den, který brzy začne. Pár minut nebo hodin spánku by ji velmi pomohlo.

Mon Jul 16, 2018 6:50 pm

Severný tábor
,,Tam by nemal zostávať nikto," zamumlala a potlačila zívnutie. ,,To by bol dobrý nápad," súhlasila. Znaky ktoré pokrývali jej telo jej od únavy prebleskovali na hnedasto. ,,Sú tu nejaké miesta kde sa dá normálne spať alebo budeme niečo také musieť nájsť sami?" opýtala sa jej a nádejne sa rozhliadla po okolí. Som unavená... toto celé je... hrozné. Tak rada by som si pospala, ach. Ak to takto pôjde ešte chvíľu, zaspím asi rovno tu, pomyslela si unavene.

Tue Jul 17, 2018 5:42 am

Po poměrně klidné noci nastalo opět ráno. V pozdějších ranních hodinách se již vlci mohli probouzet za denního světla, které se jim vlilo do doupat. Slunce dnes však bylo v nedohlednu, obloha byla zatažená, jednolitě šedo-modrá. Podzimní vítr si pohrávál se spadaným listím, a když vlci vytáhli tlapy že svých vyhrátých pelechů, mohli zjistit, že venku je poměrně sychravo.

Tue Jul 17, 2018 9:05 am

Severní tábor - kraj Severního tábora

“A stejně tam někteří zůstali dobrovolně,” zavrtěla nechápavě hlavou a na pár vteřin se zamračila. Nechtěla teď myslet na bratra a ani si nedokázala vysvětlit, proč se vydal tam. Co ho přimělo se přidat k těm vrahům a tyranům, co málem zabili jeho strýce? Zabil by snad i ji, kdyby mu to temná princezna poručila? Znovu zavrtěla hlavou, aby zahnala takové myšlenky. To by její bratříček, kterého zná celý život, neudělal, ne? “No...,” začala, koutky se jí povytáhly nahoru a otočila se ke kraji tábora. Dvakrát dupla do země a několik metrů před nimi se vytvořil ze země něco mezi doupětem a přístřeškem. “Sice tam bude jen tráva na ležení a nic příjemného, ale nové doupě si teprve budu muset najít,” zazubila se, pár vteřin čekala na její reakci, ale pak se pomalu vydala tam. Mohly využít nějaké zdejší doupě, ale to si slepá vlčka raději vytvořila své, které může jednoduše zničit. “Nespaly jsme celou noc,” zamumlala si pro sebe a doufala, že ji Tess následuje.

Tue Jul 17, 2018 9:25 am

Doupě -> Jižní tábor

Bílá vlčice otevřela své modré oči a pohlédla ven z doupěte. Bylo ráno, čas zase být Betou a vykonávat všechny povinnosti, které tenhle post obnáší. Vypadalo to na jeden z podzimních sychravých dnů, které neměla zrovna v lásce. Otočila hlavu zpět do doupěte, světlo Siria zůstávalo ztlumené kvůli vlčatům, Aaron spal a Koku nevnímala. Tiše vzdychla, protože ji trhalo srdce, když je uvěznila tahle zlá choroba. Koku ani nevyrostla z vlčete, bylo to s ní špatné a při tom barvou srsti si byli oba tak podobní. Pomalu vstala, vyšla z doupěte a došla k jezeru, kde se trochu napila. Jen trošku, aby neprochladla tou vodou a rozběhla se do tábora. Nechtěla pít vodu v doupěti, neboť ji nechávala pro vlčata, kdyby se probudila. Svižným klusem se dostala brzy do Jižního tábora a hrdě se zvednutou hlavou, trochu dominantně jak se na Betu patří, došla blíž ke středu. Plno vlků ještě spalo, ale ona si užívala čerstvého vzduchu.

Tue Jul 17, 2018 9:41 am

Jižní tábor

Denní světlo, které zaplavilo tábor, brzo probudilo mladého vlčka. Otevřel své fialkové oči a párkát zamrkal. Cítil se silnější, nabral přes noc plno energie a tak zvedl hlavu. Asuka i její otec spali, ale v táboře zahlédl jednu bílou vlčici, která vypadala, jako duch, který vyšel z té sochy. Nebál se, ale nespouštěl z ní oči a tak pomalu vstal. Brzy si uvědomil, že to není realný, že je to obyčejná bílá vlčice. Posadil se a trpělivě čekal, až se jeho vychovatelka probudí. On ji nechtěl probouzet, už byl velký a chtěl se chovat jako gentleman. Zavrtěl ocasem a přemýšlel o lovu, doufal, že ho dnes čeká. Chtěl se toho tolik naučit, ale při tom ho zkouška i dospělost čekalo už brzo. Vlastně ne, on už dospělý teďka byl.

Tue Jul 17, 2018 9:53 am

Zrcadlové jezero

Vlčí slečna se zavrtěla v objetí své matky, když už obloha nad jezerem zesvětlala. Otevřela své oříškové možná čokoládové oči a rozhlédla se kolem. Všichni spali, ale děda ne, ten byl pryč. Tiše zakňučela, ale pak začala mamince olizovat obličej, aby ji probudila. Vrtěla svými ocásky a pak olizovala i tatínkův, dožadovala se pozornosti. Chtěla toho tolik objevovat a nechtěla, aby její rodina vyspávala. Ona už měla dost energie ze spánku a předpokládala, že oni také. Ticho prořezalo tlumené zachichotání, které se linulo z tlamičku téhle malé potvůrky.

Tue Jul 17, 2018 11:21 am

Cavalier
Zrkadlové jazero
Jemný vánok, skôr až príjemný, ktorý sa pohrával s mojou srsťou odrazu zmenil formu na studeno-mrazivý. Jeseň.. znaky na tele zmenia farbu, vlastne, len sa zablysnu a opäť sa vratia do pôvodnej farby. Poklusom som sa vybral po brehu jazera, a svojimi krokmi som buril hladinu jazera. Napadlo ma ísť za Jessie, našou alfou a zabojovať o vyšší post, dostať nejakú vážnejšiu úlohu vo svorke. Naozaj som tu bol dosť dlho, a žiadna zmena.

Tue Jul 17, 2018 11:30 am

→ Misty Meadow
Kývla jsem náhle tak nejistě na Cavalierova slova a věnovala mu letmý pohled. Sklopila jsem provinile hlavu a svá ledová očka upřela k zemi. Nevím, co se dělo, ale jakoby naše kroky šly napříč časovým posunem, ale přitom jsme byli stále na tom stejném místě. Možná to bylo proto, že jsem ani nepohlédla jinam, než do země. A pak když jsem zvedla hlavu, kolem mě byl náhle jiný den. Okolo byla mlha a ranní chlad mi prostoupil skrze mou ne příliš hustou srst. Hlubokým nádechem jsem mohla cítit ten klid, podzimní vánek a šum listí, vlhko a chlad ve vzduchu. Obrátila jsem se na chvíli na Cavaliera, vyčkávajíc, zda-li má něco v plánu.

Tue Jul 17, 2018 11:55 am

Zrcadlové jezero / Diego + Eveline

Vlčí pár spokojeně pospával. Kromě domova a Minaell jim nic nechybělo, ale snažili se mít hlavu vzhůru. Museli to zvládnout a přijmout. Dál by asi spali, kdyby jako první neotevřela očka černá vlčka, protože ji nejmladší dcerka olizovala obličej. Sladce se na ni usmála a zvedla hlavu a hned na to malá Charzinka zaútočila i na obličej polodémona. U něj to trošku trvalo, než otevřel své dvojbarevné oči. Podíval se na zdroj svého probuzení. Zvedl hlavu a pořádně si zívl. "Dobré ráno, princezny moje.." Usmál se na obě a střihl ušima. "Dobré, Diego, Beruško.." Pověděla Eveline ještě stále rozespalým hlasem. Poté si ještě však víc do obětí přitáhla stále spícího Zanteho i Islu.

Tue Jul 17, 2018 12:45 pm

?? → Jt

Po území Niwatu se rozlilo nemálo slunečních paprsků a probudilo snad kohokoliv, teda, kromě toho, co dřímalo v listech. Za rána se však zastihlo ve větru slyšitelné krákorání vran a havranů, což konečně probudilo toho, kdo se do teď ještě válel v blátě. Obalen jím a nijak nestarajíc se o to, jestli bude mít přilepených ještě několik barev na sobě, kromě té černé, co tvořila onoho tvora. Rozlepil oči dokořán, ale překryl si je tlapou při náhlém zbystření toho, že světlo je již na obzoru. Převalilo se z břicha na bok a položilo tlapu na zem. Při otravném zvuku ptáků si mohlo jenom brblat pod čumák. Budíček, co prolétl nad hlavu upozornila s štěkotem, co by je na chvíli zastrašil. Utišilo se to tu, mrtvolně, až by snad každá druhá spadla z větve. Kupa srsti se postavila, teď již bylo jasno, o koho se jedná. Fena, ne příliš velká, ale ani zrovna nejmenší. Rozrazila své tlapky do popředí, aby se nádherně mohla protáhnout, následované ne příliš tichým zívnutím. Naklánějící se ptáci zírali, ale ani nemohli štěbetat ve svém výsměchu, jen sledovat. A v tu náhle ji i zakřupalo. Oblízla si čumák a pysk, přičemž i mlaskot se zaplnil v tlamě. Je čas jít. S následujícím štěkotem vysvobodila ptačí skřehot a vyrazila odtud za čenichem.

Lákalo ji objevovat, a tak se i rozhodla jít po pachu toho, co snad i mohlo připomínat vlka? Ne, rovnou celou kolonii těchto vlků. Objevila ji v rekordním čase za necelých pár minut a to bylo jen pár otoček, přeskoků a ani ne moc velkých šarvátek s přírodou. Přistoupila blíže, skrze keře se ji naskytl konečně pohled na jistou mýtinu, ve středu stála bílá šmouha. Přimhouřila oči a ještě chvíli to zkoumala, než se srazila s rozumem a vykročila si to rovnou za onou skvrnou, co ji zavadila do zrakového profilu. Každý jiný pes by asi uhnul pohledem, stál ocas mezi půlky a rozmyslel by si setkání s vlkem. Ale Vallory vždy stoupl nápad, který přecenil jakýkoliv jiný. Šílenství bylo ještě slabé slovo, které by ji vystihlo, i hlupák věděl, že to není právě ono. Co nevidět se tyčila s onou vlčicí, propalovala ji pohledem, i když sotva říct, co si o ni myslela. ,,Zdravím,'' oslovila Hilary. Neklanila se, nehrbila se, prostě si stála na svém místě. Až v hrozivé blízkosti, kdy by obě si mohli čapnout po krku a rdousit se v zubech plné krvi. Jenže tato myšlenka zatím Vallory nezaujala.

,,Smím-li se zeptat, kdo jste?''

Tue Jul 17, 2018 12:51 pm

Zrcadlové jezero

Zatvářila se jako andílek, když se její maminka probudila a její vrtění ocásky se zintenzivnilo. Znovu se tahle potvůrka obrátila na otce a snažila se mu zpřetrhat sny, které se mu možná odehrávají v hlavě. “Je ráno, čas vstávat,” zahihňala se a nepřestávala otravovat svého papá. Když i on rozloupl své oči, tak Charzie zvedla vítězoslavně hlavičku s růžky. “Dobré ráno, co budeme dneska dělat? A kam zmizel dědeček?” vypískla pozdrav a hned ho následovaly zvědavé otázky mířené na rodiče. Měla v sobě spoustu energie a chtěla objevovat svět.

Tue Jul 17, 2018 4:13 pm

Jižní tábor

Přešlápla a na vteřinu se střetla s pohledem mladého vlčka s duhovou čupřinou. Pohlédla do jeho očí plných fialek a zamračila se. “Nic neslyším, žádnou jeho myšlenku a to se jich ve vlčí hlavě rojí hodně. Asi jeho magie nebo nějaká schopnost, že?” problesklo hlavou vlčici s modrýma očima. “Nejspíš,” přitakal Soka, její skoro vždy sarkastický patron. Brzy ucítila pach a za pár minut spatřila psa, chrta. “Zdravím, jsem Hilary, Beta elloriská a vy?” optala se zdvořile s lehkým vlídným úsměvem. Postoj měla hrdý a trochu dominantní, přeci jen měla vysoký post a ve smečce nemohl být nepořádek. Trpělivě vyčkávala, zda nebude něco potřebovat, aby ji mohla popřípadě pomoc, proto tu taky byla.

Tue Jul 17, 2018 5:10 pm

Severný tábor-kraj tábora
Kráčala za Hexy. To, že tam vlci zostali dobrovoľne nekomentovala. Prišlo jej to desivé. Ohromene sledovala ako Hexy dupla nohou a vytvorila úkryt. Prišlo jej to úžasné. ,,Keby som aj ja dokázala niečo také," šepla.,,To vážne nevadí," zívla a opatrne skočila dnu. Ľahla si na zem, v podstate do trávy a napoly sa schúlila do klbka, vtáčie krídla si čo najtesnejšie pritláčajúc k telu. Potom jej však niečo napadlo. ,,Kde je Kleeia?" vyhŕkla. Snáď sa jej nič nestalo, dúfam, že sa jej nič nestalo. Vlastne... je v tábore, nie? Títo vlci nie sú takí zlí aby jej ublížili, pomyslela si.

Tue Jul 17, 2018 5:18 pm

Zrcadlové jezero
Ze spánku ho probudilo kmitaní nějakého ocásku před čenichem, tak se otočil a chtěl spát dále ale ono zas se cosik stalo, kdosik ho přimáčkl někde. Probudil se ale neotevřel oči prozatím. Hlavou mu proběhla myšlenka že tatka se tulí k mamce a nevšimnul si mláděte, tak rychle otevřel oči a z tlamy vypustil Já jsem tady a nechci být listek. Ve vteřině se postavil na nohy jestě pro jistotu a koukal se kolem sebe kdo že se tlačil. Uviděl ležet ale probuzené rodiče a Charzu které furt kmitala ocáskem sem a tam. Nevěděl proč ale též se přidal ale chtěl zaujmout tak každým ocáskem točil do jiné strany ale jen chvíli, přestal se soustředit jak paprsky zamířili na jeho hlavu.

Tue Jul 17, 2018 5:34 pm

DIX DE MAL

okolý JT, v mlze
"Ha! Mě nějaká mlha nezastraší!" Řekl jsem s úsměvem. jenom chvilku po tom co jsem to dořekl jsem už ležel na zemi. Ani jsem nevěděl jak jsem se tam dostal. Byla to docela rána. Zatřásl jsem hlavou ze strany na stranu abych se trochu přivedl do reality. Když jsem se otočil uviděl jsem to, o co jsem zakopl. "Kdo sem dal ten kořen!" zasmál jsem se. Ještě chvíli jsem ležel na zemi, jelikož se mi trochu točil svět před očima. "Zapamatovat, V tomhle místě jsou ZLOMYSLNÉ A ZÁKEŘNÉ KOŘENY!" Zasmál jsem se a pomalu se zvedl. Kožich jsem měl špinavý od navlhlé původně prašně země. Ugh jsem celý špinavý Podíval jsem se na Mitril. Usmál jsem se, byl to asi nejvíc upřímný úsměv v mém životě. "Já jsem ale nemehlo, co?" Zeptal jsem se. "Asi by jsme to tu fakt měly prohledat." Ohlédl jsem se do dálky, tedy, tam kam jsem dohlédl.

Tue Jul 17, 2018 6:23 pm

?? - Aralský les

,,Pff....takhle mě vyhnat. Ubožáci, špíny....však oni budou litovat. Jen potřebuji nabrat trochu síly..." Hizhori kráčel po neznámém území mlčky. Jeho poblázněnou myslí se honily různé spátlaniny, od rodiny, až po ty levné vlčky jenž střídal jako ponožky. ,,Hah...myslí si že znají svou cenu, a pak stačí říct pár sladkých slůvek a už je poslušná jak beránek....hahah." Při těchto myšlenkách se vlček uchechtl a vzhlédl k nebi. Les, který ho obklopoval čpěl vlčími pachy. Hizhori se rozhodl se na moment pozastavit, tušil že toto území bude něčím speciální, že zde může začít blbnout s čistým listem. ,,No uvidíme co tady žijí za stvoření..." zamumlal a švihl ocasem na bok. ,,Prvně by to chtělo najít nějaký slabý kousek...hehe..."

Tue Jul 17, 2018 7:41 pm

Jižní Tábor:
Spokojeně jsem si spala, když na mě začali dopadat sluneční paprsky světla. Nevrhle jsem sebou zacukala, protože jsem chtěla ještě spát. Když ale paprsky zmizely, otevřela jsem oči a snažila se zbudit. Po chvíli se mi to povedlo, a tak jsem se začala protahovat. Pak jsem si sedla a podívala se na Chrise, který byl už vzhůru: ,, Dobré ráno. " Řeknu s úsměvem a podivam se na spícího otce: ,, Ten tak klidně spí. Je na čase ho zbudit. " Po myslím si trochu skodolibě a sklonim se k němu: ,, Vstavej staříku, už je ráno. " Za šeptám mu provokativně a pak svou pozornost pozornost obratím k Chrisovy: ,, Koukám, že jsi dneska nateseny na lov. " Konstatuji s úsměvem a zvednu se: ,, Až se tatik vzbudí, můžeme jít zpátky do lesa a začít s lovem. " Řeknu vesele a něco mě napadne: ,, Vlastně, proč se chceš vše tak rychle naučit? Ještě nejsi úplně dospělí, i když tak skoro vypadas. " Zeptam se se zvědavostí a uvědomím si, jak rychle vyrostl. Už byl skoro stejně velký jako já i měl moudřejší pohled: ,, Rostou před očima. " Po myslím si a trochu se usmeju.