Příběh smečky Elloris

-> Okraj LKS
Ťahala som telo srnca, pritom ticho rozmýšľala a snažila som sa pochopiť to čo teraz cítim, bolo to zvláštne. Nechápala som tomu a to mňa desí. Pozriem na Dixa, pritom skoro zakopnem o trčiaci koreň. Safra. Moje vnútorné já zavrčí. Na to, však sa stala vtipná príhoda, pri ktorej som to nevydržala a začala sa potichu smiať. To, kedy Dix vrazil do stromu. "Chmulo jeden," prehodím, len tak a keď dotiahneme srnca na kraj lesa, posadím sa.
Všimla som si, že sme prvý, ktorý sa vrátili z lovu, jedna skupina ešte nestihla vyraziť. Nač plány, keď plány môžete robiť na mieste. Pomyslím si pritom pozriem na Dixa a strihnem ušami. "Prejsť sa po mesiačku po území?" opýtam sa a spokojne prikývnem hlavou. "Dobre, dobre, súhlasím.." venujem mu zubatý úsmev.

Les Kirigakurských srn
Samozřejmě mu neušlo, že jej Jessie následovala. Jak by mohlo? Těšila ho její přítomnost. Konečně spatřil srnu, ale nebyla sama. Jak postupoval dopředu, všímal si, že narazil na celé stádo. Následoval úsudek své partnerky a také se zastavil. Zatajil dech a doufal, že vítr jim bude hrát stejně jako doposud do karet, tedy že bude vát proti nim a ne proti zatím poklidně vyhlížející zvěři. Měl nutkání promluvit a domluvit se na taktice, kterou použijí, nebyl si však jist, zda by bylo dobré narušit stávající ticho. Kdyby se srny rozběhly pryč, pravděpodobně by je již nedohnali. Zatnul zuby a po očku sledoval hnědou vlčici. Částečně doufal, že mu ukáže nějaké znamení a s ním i povel, co by měl dělat.

Haske a Richu
LKS
Mitril se zeleným vlkem lovili vlastní kořist. podívala jsem se na černou vlčici s hnědým pruhem na zádech. Já sama dospělou srnu neulovím a lovení mláďat se mi příliš nezamlouvalo, i když bylo dobře, že se těm dvěma mladým podařilo ulovit alespoň něco. jejich týmová práce byla obdivuhodná. Černá vlčice, Richu, jak se jmenovala, na mě kývla. Zřejmě došla ke stejnému závěru, pokud budeme lovit společně, budeme úspěšnější. "Umím komunikovat v mysli, bude snazší se tak domluvit." Slyšet v hlavě její hlas bylo nečekané, ale tahle její dovednost se bude hodit. A pokud jí myšlenku přímo pošlu, neměl by být problém ani má magie a její schopnost zamezit čtení myšlenek. "Viděla jsem tam někde starší kus, bude lepší lovit ten." Pokračovala. Dobře, souhlasím. Odpověděla jsem a pak se nenápadně proplížila ke stádu. Ona nebyla tak nenápadná jako já, neměla hraničářský plášť a podle všeho ani výcvik, ale stačilo to. Stádo nás nezpozorovalo. Pohledem jsem prohlížela srny, ale neměla jsem dobrý výhled na všechny, sáhla jsem tedy po jednodušší metodě. Který kus je nejsnazší kořist? Položila jsem otázku vlastní magii a ta mi označila srnku až úplně vzadu. No bezva. nejsnazší možná, ale když se k ní pokusíme dostat, všimnou si nás. Z druhé strany by bylo stádo po větru, ucítily by náš pach, přesto stálo za to to risknout. Pokud budeme dost rychlé, všimnou si nás příliš pozdě. "Ten kus tamhle vzadu. Teď má hlavu dole a pase se." Upozornila jsem druhou vlčici a pak okamžik sledovala, jak si prohlíží stádo, než konečně odpověděla. "Rozumím. Vidím ji." Dobře. "Bude nejlepší stádo obejít a rychle zaútočit z druhé strany. jak rychlá jsi?" "Dostatečně." Okamžik se mi zdálo, že jsem se jí tou poznámkou dotkla, ale to byl nejspíš opravdu jen můj pocit. Vyrazila okolo stáda z jedné strany, já se okamžik po ní vydala na tu druhou. Během okamžiku mi zmizela z dohledu a já se tak mohla soustředit jen na sebe. Sledovala jsem pomocí magie její polohu, abychom zaútočily zhruba stejně a já nebyla příliš napřed, ani pozadu. Splynula jsem s lesním podrostem a proplížila se okolo stáda téměř bez jediného křupnutí větvičky nebo jiného zvuku. Tohle bylo něco, co mi díky tělesné stavbě, nízké váze a výcviku opravdu šlo. Z druhé vlčice jsem zahlédla jen šmouhu a to až když jsme se dostaly na druhou stranu a chystaly se k útoku. Pokud jsem mohla soudit, ona mě neviděla vůbec. Bylo zajímavé pro jednou lovit s někým a navíc s někým, kdo měl zkušenosti. Obě, každá z jedné strany, jsme vyrazily z podrostu téměř přesně v okamžiku, kdy stádo zavětřilo náš pach a začalo poplašeně zvedat hlavy. Byla opravdu rychlá, o tom nelhala, i když už také nebyla nejmladší. Stádo se dalo na úprk a my za nimi. Naše vyhlédnutá kořist byla blízko a také o něco pomalejší, než ostatní, přesto jsme ji nejdřív musely dohonit, abychom ji mohly ulovit. Kličkovala mezi stromy, skákala sem a tam a vyděšeně bekala. Já jí bránila v uhnutí doprava, druhá vlčice na ni dorážela zleva. pronásledování mezi stromy nebylo nikdy jednoduché, ale pro všechny bylo stejné. problémy, které jsme měly při uhýbání stromům my dvě, měla i srnka. Po krátké honičce se nám ji podařilo zahnat do většího houští ostružin, které ji zpomalilo. Na nic jsem nečekala, odrazila se a přistála jí na hřbetě. pevně jsem se zachytila drápy a zakousla se do krku. problém nebyl ji dobře chytit, jako se spíš na hřbetě udržet. Tohle ale byla týmová práce. nechtěla jsem ji zabít, jen udržet na místě a zabránit jí v dalším zběsilém útěku. Richu pár skoky překonala vzdálenost a skočila srně zepředu po krku. Moje váha na znemožňovala zvířeti kopat nebo uskočit. Jakmile jsme na ní visely obě už se na přílišný odpor nezmohla. Vlčice ji jedním dobře mířeným kousancem zabila a pak jsme ji společnými silami vytáhly z ostružiníků a táhly ji zpět k Jessie.

LKS
Vĺča síce bolo celkom zdatné a krídla malo k pomeru s telom celkom veľké, no napriek tomu nemohlo konkurovať dospelej vlčici. A tak ju Darkey predbehla a než sa stihla nazdať, jej nádejná korisť bola mŕtva. Urobila vo vzduchu otočku a zamierila k zvyšnej časti stáda, pohľadom hľadajúc slabšieho jedinca. Neušlo jej ani, že biela Beta medzitým skolila zraneného samca. Na chvíľu pocítila sklamanie. Mala pocit, že zatiaľ sa neprejavila ako vhodná možná budúca členka. Prudkým mávnutím krídel zrýchlila a potom ich rozprestrela, aby mohla plachtiť. Skúmavo sledovala stádo. Podarilo sa im uloviť už dvoch slabších jedincov, ale ona tušila, že tam ešte musí byť nejaký. Nakoniec zbadala mladú srnu, slabú, ktorá nedokázala poriadne držať tempo so stádom. Vedela, že nie je schopná sama uloviť srnu, toho by nebolo schopné žiadne vĺča. No možno by ju mohla aspoň zhodiť na zem, nezabiť ju, ale dokázať, že je niečoho schopná. S novým odhodlaním spomalila, sledujúc srnu pozornejšie. Potom sa nadýchla a... vrhla sa strmhlavo nadol. Zažila to už viackrát, no aj tak to zbožňovala. Svišťanie vetra, adrenalín v krvi, keď tuší, že by to nemuselo dopadnúť úplne dobre. V duchu však počítala, čakajúc na ten správny moment. Keď sa nakoniec ocitla asi dva metre nad zemou, roztiahla krídla a mierne nimi spomalila pád. Snažila sa letieť čo najtichšie, no ani jej korisť nebola dostatočne hlúpa na to, aby ju nezačula. Spozornela. Tessa trochu zneistela. Mávnutím krídel sa chvíľu udržovala približne na tom istom mieste, až sa nakoniec srna očividne rozhodla, že považuje za väčšiu hrozbu ostatných, než ju. Znova sa rozbehla za stádom, avšak už o poznanie rýchlejšie. Bolo jasné, že sa snaží uniknúť čo najrýchlejšie, navyše, keď tu mala ďalšiu hrozbu. Comtessa sa rýchlym mávnutím krídel vydala za ňou. Srna bola očividne vychudnutá a slabá, možno mala nejaké navonok neviditeľné zranenie. Napriek tomu však Tessa potrebovala dosť veľa sústredenia a snahy aby ju aspoň dobehla. No tak, teraz to už nesmiem vzdať! Dala som sa do toho, tak sa už nevzdám!pomyslela si bojovne. Zvyčajne sa vzdávala rovnako rýchlo ako sa nadchla. No teraz jej išlo o celkom veľa. Konečne srnu dobehla. Dýchala sťažka, rovnako ako ona, obidve boli viac-menej unavené naháňačkou. Zniesla sa o kus nižšie. Sústredene sledovala srnu. A potom sa vrhla nadol, prudko sa snažiac zvaliť srnu na zem. No tá bola samozrejme o niečo ťažšia než ona, hoci bola na svoj vek pomerne vysoká a možno aj celkom silná. Srna sa zakolísala a akoby zakopla. Následne sa rútila k zemi, spolu s korisťou.Možno bola predsa len o čosi slabšia než vyzerala. Tessu to však prekvapilo až natoľko, že jej pád spolu so srnou vyrazil dych. Dopadla a zostala chvíľu tak, zatiaľ čo srna ležala vedľa nej. Obidve ešte stále žili, prekvapené pádom.

Les Kirigakurských srn
Dvě vlčice, černá a šedivá, ho s Jessie předehnaly a začaly rozhánět stádo. Riteru si vůbec nebyl jistý, co provést, zda běžet s nimi a nebo čekat na zcela jiné pokyny. V hlavě se mu rozezněl hlas hnědé vlčice a on rázem věděl, jak si počínat. Rozběhl se po jejím boku, ale netrvalo dlouho a ona začala nabírat na rychlosti a on zůstával vzadu. Ať se snažil, jak chtěl, nedoháněl ji a začínal se cítit špatně a bezmocně, jako by byl absolutně neschopný. Pocítil i fyzickou nevolnost. Naštěstí opět uslyšel Jessiiny myšlenky a částečně se mu ulevilo. Nepatrně kývl hlavou a nepřestával se hnát dopředu, již ale zpomaloval, aby poté kdyžtak mohl srně lépe nadběhnout. Bedlivě sledoval veškeré dění, zpočátku sledoval konání alfy, poté od ní ale odvrátil zrak a snažil se zcela soustředit na zvíře, které se k němu dlouhými a vysokými skoky přibližovalo. Jak srnu sledoval, na mysl mu přicházely myšlenky týkající se toho, zda opravdu touží po tom ji zabít... Zasloužila si to snad? Tiše zavrčel, obrátil se na místě, neboť kořist už se nacházela téměř u něj. Uposlechl tu trochu loveckého pudu, jež se v něm samozřejmě stále skrývala, a znovu vyrazil kupředu. Byl šelma a tudíž občas byla potřeba, aby se dle toho i patřičně choval, ať skutečně chtěl nebo ne. Pečlivě odměřoval vzdálenost mezi sebou a srnou a když si byl jist, že se nachází dostatečně blízko, přikrčil se a odrazil se mohutnými zadními končetinami, přičemž si v onen moment přál, aby mu vše vyšlo.  Děsil se toho, že si svůj výpad špatně načasoval, tušil, že by se poté před všemi přítomnými ztrapnil a to rozhodně nebylo na seznamu věcí, kterých chtěl ve svém životě dosáhnout. Ale měl štěstí. Rozevřel širokou tlamu plnou ostrých lehce zažloutlých zubů dokořán a zachytil se zvěři za krk.

//Tessa vlastne omráčila jednu srnu, dalo by sa povedať, rozhodne nie dve. Teda, ak som to pochopila dobre.
LKS
Takmer omámene a zmätene ležala vedľa svojej koristi, ktorú už medzičasom zabil Orfeon. Pokúšala sa nadýchnuť, no trvalo niekoľko sekúnd, kým sa jej to znova podarilo. Keď už sa začínala báť a jej znaky získavali modro-šedú farbu,znova pocítila, že sa nadýchla. Mierne zdvihla hlavu. ,,Áno, už som v poriadku. Len ma zmiatol ten pád," vysvetlila a opatrne vstala. Pohľadom hľadala nejaké zranenia, no očividne utŕžila len pár škrabancov. ,,Budeme ešte loviť?" opýtala sa predovšetkým smerom k fialovému vlkovi, Orfeonovi.
Destiny Aqua
LKS
Mlčky čakala na reakcie ostatných, no okrem Haymitcha a Hexy nezareagoval nikto. Až v tej chvíli si uvedomila, že sa vlčici vlastne nepredstavila. ,,Destiny Aqua," povedala ticho smerom k Hexy.  Čakala ešte pár minút, no keď sa neozval nikto, zľahka kývla hlavou smerom k lesu. ,,Dobre teda, ak nikto nemá námietky, môžeme ísť," povedala a prešla do rýchlejšieho klusu. Popritom vetrila, hľadajúc vhodnú korisť.
//Ospravedlňujem sa za to urýchlenie, no všetci ostatní už takmer končia lov, potrebovala som to zrýchliť.

/Les Kirigakurských Srn/
Za naši skupinku, byť nepracovala celá tak, jak měla, jsme měli dvě kořisti. Dvě mrtvé srny, jako příspěvek k masu na zimu se opravdu hodily. Posadil jsem se naproti Comtessy a pozoroval její zranění. Nebyla vážná, vlastně se jednalo jen o povrchové ranky. Vážněji zraněná nevypadala. Poočku jsem se usmál. ,,Dobrá práce, prcku," ušklíbl jsem se drze na flekatou a protáhl se. ,,Myslím, že jsme už skončili," dodal jsem nakonec poté, co jsem se rozhlédl po okolí. Zavyl jsem. Vypadalo to, že nejsme jediní, kdo měl svou část práce hotovou. A teď to nějak dotáhnout do tábora... A do kterého? napadlo mě. To bude oříšek.

//Pardon, to já to pochopila špatně.

RITERU
Les Kirigakurských srn
Ačkoli krk srny držel pevně, zvíře se nevzdávalo a ještě udělalo pár dalších nejistých kroků. To už tu byla Jessie, která šedivému vlkovi napomohla ve skolení zvířete.  Jakmile byla na zemi, přemítal, zda ji pustit či ne. Ne z důvodu, že se mu příčilo její zabití, nýbrž z důvodu, že si nebyl přesně jistý tím, co má Jessie za lubem a nechtěl jí jakýmkoli způsobem stát v cestě či překážet. Nakonec ale rozhodl, že zvíře raději přidrží, aby se náhodou něco nevymklo z tlapek. Rozhodně by nebylo dobré, kdyby se srna najednou vzchopila a znovu se rozutekla pryč do hloubi lesa. Pravděpodobně by ji dohnali, přeci jen byla zraněná, avšak i přesto by ji museli znovu nahánět, na což skutečně neměl náladu. Netrvalo dlouho a srna se náhle přestala zmítat. Měl přivřené oči, tudíž nesledoval, jak si jeho partnerka počíná. Věřil tomu, že je natolik schopná, aby neudělala žádnou chybu. A kdyby chybu udělala, pochybuji, že bych připustil, že se jednalo o chybu. Láska občas umí být absurdní... ale i přesto překrásná, to ne že ne. Otevřel oči, neboť si uvědomil, že už je po všem. První, co spatřil, byl růžovitý květ vyrůstající z tlamy skolené srny. Pohlédl na hnědou vlčici, která se na něj již usmívala akrátký úsměv jí opětoval. Zavrtěl hlavou: ,,Ne, to já děkuji, že jsi to... Nu, že jsi ji zabila ty." Jsem slaboch. Když Jessie úlovek uchopila, první dvě sekundy nerozumněl tomu, co dělá. V tom si vzpomněl, že jsou na skupinovém lovu, ne na žádném, který by provozovali pouze spolu. Švihl ocasem, postavil se, neboť doposud ležel na zemi, jak přidržoval jejich kořist, a napodobil vlčku. ,,Mchůšeme vyhrazit," zamumlal s plnými ústy.

LKS
Vypočujem si plán Destiny čo nakoniec iba prikývnem hlavou a rozbehnem sa smerom do lesa. Čakať sa už neoplatilo, pretože nejaká dvojica (Dix & Mitril) už dávno skončili svoj lov a predpokladám, že Orfeonova skupina tiež skončí za chvíľu. Naša skupina žiaľ bola pomalšia, no je na čase to zmeniť a uloviť si daku korisť. V lese zastnem keď zacítim malé stádo a vyčkávam na svojich spoločníkov.

Lov byl zřejmě u konce a musím přiznat, byl to úžasný lov. Dokonce se na mě i ten fialový usmál, protože hnát stádo proti nim se dost hodilo. Ale ta bílá byla taky hodně dobrá, na to jak je malá, umí fakt lovit. Po lovu jsem došla za fialovým a mile jsem se usmála. "To byl teda úžasný lov." Prošla jsem okolo něho a vyrazila jsem s ostatními do tábora, po cestě jsem vzala do zubů končetinu jedné ze srn a táhla jsem jí do nějakého tábora. Jsem na to dost silná a oproti bizonovi je tohle jako pírko.

Původní hranic- Batawský les - Území bývalého SSF (Sever Elloris)
"Tady... Tady by měla končit Zeiss...." Vzdechl jsem. Zmateně jsem se rozhlédl a pak zahlédl do očí Ezrovy. "No ovšem.. Oni obsadili zeiss..." zasmál jsem se to je ono. O tom mluvili. "Musíme odsud." rozešel jsem se ale pomaleji. Porozhlédl jsem se, nikdo za námi nebyl, zatím. Rozešel jsem se pomalu pryč. Zhluboka jsem dýchal a sípal, špatně se mi dýchalo. Běžel jsem dlouho a rychle, skoro jsem se nemohl nadechnout. "Proč... Proč si sem šel.... Rozhodně si se nechtěl připojit...."  řekl jsem a šel směrem k území smečky fénixe. Procházel jsem lesem kde jsem ulovil p táka kterého jsem ani nesežral, musel jsem ho někde stratit, byl jsem zohyžděný kroužkem v nosu a jizvami, ještě nebyli uplně zahojené a stále bojovali.  Po poměrně dlouhé době chůze jsme se ocitly u hreanic s Fénixem (Niní Elloris). "Nečekám že nás sem zpátky vezmou, ne mě..." řekl jsem pesimisticky a rozešel se. Po chvíli jsem se usadil.

Původní hranice - Natawský les - Bývalé území SSF / Sever Elloris
A to si to uvědomil také. Začenichal ve vzduchu a uvědomil si, že tu opravdu cítí zeisské pachy. Sice ne tak výrazné, ale byly tu. Nervózně švihl ocasem ze stranu a ohlédl se za sebe, tím směrem, odkud utíkali. Bál se, zda je někdo nepronásleduje. Zatím ale nikoho v malém mlžném oparu noci neviděl. Nepřekvapilo by ho však, kdyby se někdo z nějakého nedalekého stínu náhle vynořil. Poté co měl tu čest stát opodál Naiome rozhodně nepodceňoval veškeré schopnosti členů její smečky. Polkl a vyděšeně hleděl na Traureho. Když se jejich pohledy setkaly, rychle sklopil oči k zemi. Jen přikývl a vydal se za dobrmanem. Šel mu bok po boku. ,,Co já vim, jsem holt dement, co se vydal na procházku za účelem prozkoumat zdejší krajinu," procedil mezi zuby s dávkou sarkasmu. Letmo pohlédl na svého společníka a až tehdy si všiml lesklého kousku kovu, který se mu pohupoval u čenichu. Mírně naklonil hlavu na stranu, ale svoji otázku nevyřkl. Třeba se to dozví později, nyní nebyl čas. Eito začínal pociťovat značnou bolest v končetinách a také potřebu si odpočinout. Bohužel si zatím nemohl ani jeden z nich dovolit ani krátkou přestávku...
Konečně dorazili kamsi, kde už nebyl pach Zeiss tolik znatelný. Usadil se nedaleko od Traureho a očima skenoval všechny rány, které mu Zeissani zanechali. Eito věděl, že by se docela hodilo, aby mu jeho zranění někdo prohlédl a případně i vyšetřil. ,,Co bys chtěl pak dělat? Navždycky se toulat?" nadhodil a přeměřoval si černě zbarvené psisko pohledem. 

Sever Elloris (U hranic)
Sklonil jsem hlavu a potichu zavrčel. Pak jsem jí rychle zvedl a kovový kroužek se mi pohupoval v čenichu. "Nevím, aspoň bych neskončil takhle!" Kývlk hlavou směrem za sebe, ale s úmyslem naznačit svůj vzhled. " A navíc, co já vim kdy sem dorazí bratr!" zaštěkl jsem. Cítil jsem se špatně, tak jako už dlouho ne. "Já už ani nejsem členem, jsem Zeissan, omega, ale Zeissan, už jsem načichlí, páchnu jak oni, nevezmou mě." zamumral jsem si pod fousy a sklonil hlavu k zemi. Zvedl jsem ret a tím ukázal své tesáky, jako kdybych na někoho vrčel, bylo to ale jen pro mne, zavrčel jsem si nad touhle situací. Flákl jsem sebou na zem, byl jsem vysílen.

Sever Elloris nedaleko hranic
Na chvíli sklopil uši k týlu. ,,Proč jsi tam vůbec chodil ty?" oplatil Trauremu najednou otázkou, kterou mi předtím položil on sám. Přimhouřil oči a s nadějí vyčkával, jaké odpovědi se mu dostane. Třeba nedorazí, pomyslil si, ale Traure o tom byl očividně přesvědčen, takže raději mlčel, aby se vyhnul zbytečné hádce. ,,Mhm, to je pravda," zamumlal tiše a snažil se přemýšlet. Nebyl schopný ale myslet na Traureho problémy a jejich řešení, neboť v hlavě mu stále přebíhaly především myšlenky o útěku a o tom, že rozhodně se stále ještě neocitli v bezpečí. A možná už v nebezpečí budou navěky. ,,Ale tak třeba ten alfa neni zas až takovej šmejd...? Třeba Keiran na mě působil docela dobře," pokusil se dobrmanovi alespoň trochu pozvednout náladu. Když si všiml, že se Traure položil, učinil stejně. Stále se však rozhlížel kolem sebe. Neměl z tohohle všeho moc dobrý pocit a pronásledovalo ho tušení, že je někdo sleduje.