Příběh smečky Elloris

/Les Kirigakurských Srn/
Haymitche jsem odignoroval. Slepé debatování a čekání na souhlas nás jen zdržovalo. Sám jsem docela doufal, že se naše velká skupinka rozdělí. Když jsem viděl, že Hilary ihned zareagovala a rozběhla se za mnou, jen jsem se zlehka pousmál. Ještě aspoň jednoho... pomyslel jsem si a stejně jako sněhobílá vlčice zpomalil. ,,To zvíře úplně vzadu, vypadá jako slabší jedinec. Vrhneme se na něj?" poslal jsem Hilary myšlenku a tak trochu ještě očekával, že se některý z naší skupinky přidá, zatímco jsem pohledem hypnotizoval zvíře.

Ten fialový mě zřejmě ignoroval a radši odpověděl Hilary, tak jsem šla mezitím dál a pak šli i oni. Dorazili jsme na místo, kde bylo už konečně nějaké to stádo a fialový se díval na srnu někde vzadu. Jednoduchý terč, no i kdyby jsme ulovili jinou, bylo by to moc jednoduché. A já to říkat můžu, vždyť kolik vlků bojovalo s bizonem? No, se třema bizonama. Asi moc vlků ne. Oni se tam rozmýšleli a já jsem jim prostě už mírně rozdrážděně řekla. "Mluvit můžete jindy, i myšlenkově." Plížila jsem se ke zvěři a když jsem byla přesně naproti Hilary a fialového, kývla jsem. Aby věděli, že je tedy začnu hnát. Hlasitě jsem vyštěkla a vyskočila jsem ze křoví. Srny se splašily a běžely tam, kam jsem chtěla. Sice jsme pod velením toho fialového, ale už od vidění ho prostě nemám ráda. Ignoruje mě, tak co s ním mám sakra dělat.

Les Kirigakurských srn
Mladý zelený vlček spolu s černou vlčkou se částečně oddělili od skupiny, v níž byl i Riteru. Šedivý vlk přemítal o tom, zda mezi těma dvěma není něco více než-li jen přátelství, myšlenky mu stále bloudily do různých končin, nebyl schopen se zcela soustředit na aktivitu, kterou se měl zabývat. Zpomalil běh a začenichal, aby si lépe upřesnil, která srna se stane jejich cílem. Zvolil si tu, o níž si myslel, že se nachází nejblíže. Zároveň se ale cítil špatně, když si představil, že by měl přebrat iniciativu v tomto společném lovu. Nakonec se ale odhodlal a rozběhl se co nejrychleji kupředu. Tlapy se mu bořily do vlhké a zpola zmrzlé půdy a on se pokoušel působit co nejméně nápadně. Oči měl na stopkách a každou vteřinou vyčkával, kdy konečně spatří srnu, jíž hledal.

LKS
Destiny predovšetkým počúvala ostatných. Orfeon a jeho skupina, rovnako aj Jessiina sa už vydali do lesa a tak to vyzeralo, že by sa mali pobrať aj oni. Medzitým sa k nim pripojila ďalšia vlčica. ,,Teší ma, Hexy. Samozrejme, môžeš sa k nám pridať," súhlasila. ,,Mágia... bola nám daná a predsa nie je čestné používať ju vždy, nie je to pozoruhodné? Lovíme slabšie jedince, ktoré aj tak nemajú šancu prežiť zimu. Ak ich nezabijeme my, vyrieši si to príroda samotná. A preto, ak im môžeme dopriať pokojnú a priamu smrť bez priveľkých bolestí, prečo to neuľahčiť? Nerada by som videla, ak by niekto lov zbytočne predlžoval mágiou, či sa len chcel predviesť. No ak usúdite, že je to v súlade so spravodlivosťou a čestnosťou, konajte ako uznáte za vhodné," povedala pokojne, no v očiach sa jej blysol záujem, keď pohľadom prechádzala po vlkoch a zastavila sa pri Hexy. Mala čiastočne pravdu. ,,Musíme sa vydať. Plán je takýto. Spoločne sa poberieme za stádom. Potom ho donútime k pohybu, aby sme videli, kde presne sa nachádzajú najslabší jedinci. Našou úlohou ďalej bude oddeliť ich od zvyšku stáda. To znamená, že Haymitch a Tario sa pokúsia oddeliť slabších jedincov od silnejších tak, aby ich obrátili a vrátili smerom k nám. V prípade, že by sa to zvrtlo a pokúsili by sa utiecť smerom k vám a hrozili by vám udupanie, ich zmätiem, čím sa spomalia, v najlepšom prípade sa rozbehnú na nás. My ostatní, teda ja, Toshio a Hexy sa pokúsime uloviť ich, zatiaľ čo sa budú rútiť na nás. To znamená, že všetci musia byť opatrní, pretože pri neopatrnosti hrozí udupanie. Ak máte nejaké námietky, chcete sa vymeniť alebo niečo podobné, pokojne sa ozvite," vysvetlila im svoj plán. Po tom ako dorozprávala si pokojne premeriavala postupne všetkých členov svojej skupiny.
Comtessa
LKS
,,Nie," zamumlala ešte, no to sa už Hexy rozbehla k nejakej škvrnitej vlčici a jej skupine. Tessa im v tej chvíli nevenovala priveľa pozornosti, čo sa neskôr mohlo ukázať ako chyba. ,,Dobre," prikývla na jej slová a porozhliadla sa okolo seba. Vzdialenosť nebola až taká dlhá, aby sa zadýchala o čosi viac než bežne a zatiaľ to vyzeralo tak, že sa riziko záchvatu o čosi znížilo. Pohľadom nakoniec našla vlka, ktorého Hexy spomínala a tak sa rýchlo vydala smerom za ním a za jeho skupinou. ,,Prepáčte, ale ak vám to nebude vadiť, mohla by som sa k vám ešte pridať?" povedala úctivo, mieriac otázku predovšetkým k bielo-fialovému vlkovi, ktorý očividne skupine velil. V behu by však bolo nebezpečné klaňať sa, či niečo podobné, a tak sa rozhodla počkať, kým ju zaregistrujú.

Haymitch Fireshadow 
LKS 
,, Žádný námitky. Je by jsme měli rychle vyrazit. Pach jsme cítil tímhle směrem. " Poznamenal jsem a pohodil jsem hlavou tím směrem, odkud jsem cítí jeleny. Ok takže si vytypuji slabšího a poženu ho směrem k ostatním. To nebude těžké. Zvládnu to. Ale už nám vážně dochází čas, tohle trvá věčně. Musí to být rychlá akce. A pak je co nejrychleji dotáhnout do Tabora. Já je jist nebudu, nechám je ostatním, nebo na později.

/Les Kirigakurských Srn/
Sapha, Diego, Darkey, Comtessa, Hilary... přemýšlel jsem nad jmény svých spojenců a pohledem je vyhledával, to už ale Darkey útočila po zvěři. ,,Darkey, nemáme ještě kompletní skupinku!" poslal jsem vlčici myšlenku a protočil očima. I přesto jsem však okamžitě vyběhl a pomohl si několika dlouhými skoky, nebylo nyní namístě ještě více zdržovat. Snažil jsem se stádo oběhnout z druhé strany, abych oddělil tu oslabenou srnku od stáda pryč. Dopadal jsem měkce na zem, od které jsem se zase zpětně odrážel a dostával se tak tam, kam jsem potřeboval. Můj dech pracoval naštěstí ještě tak dobře, že jsem neměl nejmenší problémy se dostávat dále. Nyní jsem si nechtěl dělat problémy a hodlal jsem spolupracovat, přestože jsem měl být já ten vůdčí. To bylo však poslední, co mě právě teď zajímalo. Když jsem udělal poslední skok ke stádu z druhé strany, srny se rozprchly do všech stran. ,,Hil, běž za ní!" zahulákal jsem na sněhobílou Betu naší smečky a naježeně s krvavým výrazem jsem plašil zbytek stáda, ať se zbylým členům mé skupiny nepletou pod nohy. Tak a teď to uštvat... pomyslel jsem si a zaslechl hlas jedné z potencionálních budoucích členek (Comtessa). ,,To se ještě ptáš?" odpověděl jsem jí. ,,Utíkej s Hilary!" pokynul jsem jí v zápalu akce. Tohle mělo být rychlé. V tomto jsem Darkey musel dát za pravdu, na vykecávání bude čas později. Teď lovit.

Jack Ian Snart 
LKS 
Stala jsem ze srny, bohužel velmi rychle, takže jsem ztratila rovnováhu a ležela jsem znovu na srně. Bylo to srandovní a tak jsem se sama sobě začala smát. Pak jsem vstala znovu, tentokrát pomalu. Mohla bych ulovit ještě něco dalšího. Tuhle zatím nechám tady, díky zimě se nezkazí. Takhle jsem listovala myšlenkama. Zatímco jsem si počítala modřiny  který mi způsobila srna. Byl ale jeden problém, byla zima a zvěř byla vzácná. Bylo velmi pravděpodobné, že nic nenajdu. Přesto jsem věřila, že něco jo. A tak jsem závětřila, ale můj čich nic necítil. Byla jsem skládaná a mrzutá, ikdyž jsem to měla čekat.

Comtessa
LKS
Vĺča sa ani nestihlo nazdať a už sa ocitlo uprostred lovu. Srny zo stáda sa rozpŕchli do všetkých strán a snehobiela vlčica ktorú nepoznala sa mala rozbehnúť za nimi. Tessa iba zľahka kývla hlavou na znak toho, že rozumie a pridala do behu, hoci vedela, že to možno potom oľutuje v záchvate kašľa. Napriek tomu ju to však celé fascinovalo- lov, spolupráca, stádo utekajúce pred lovcami. Skutočný lov zažila len párkrát, zvyčajne to býval len slabý lov na zajace a hlodavce. No napriek tomu, teraz sa jej pomaly vybavovalo všetko, čo si pamätala. ,,Nemohla by som sa pokúsiť zahnať ich nejako zo vzduchu?" navrhla za behu, tak trochu smerom k bielej vlčici, ktorú vlk nazval Hilary, tak trochu do prázdna.

/Les Kirigakurských Srn/
Koukl jsem na mladou vlčku, která se k nám měla přidávat. Ihned vyhověla rozkazu, což jsem samozřejmě cenil. Spokojeně jsem se usmál, ale to nebylo to, o co mi šlo. Její nápad nezněl až tak špatně. Kdyby na kořist shlížela z nebe, zvládla by ji rychleji dohonit, pokud ovšem uměla přijatelně létat. Protáhl jsem se a pokračoval v shánění stáda do jiné strany, než běžel náš vybraný jedinec. ,,Zkusit to můžeš, ale o tyto se postarám. Teď je třeba uštvat támhleto," hlavou jsem prudce kývl k utíkající srně. ,,Dokud je čas," dodal jsem.

LKS
,,Lovíme teda tú," prikývla, viac menej pre seba. Nad povolením skúsiť to zo vzduchu sa spokojne pousmiala. Znaky jej od nadšenia prebleskli na žlto. Spomalila do pomalšieho klusu a roztiahla krídla. Prudko nimi mávla, aby sa dostala do vzduchu, čo sa jej aj podarilo. Roztiahla ich a stúpla trochu nahor, ale držala sa približne štyri metre nad zemou. Mávaním a plachtením sa snažila letieť čo najrýchlejšie. Bola spokojná, pretože sa konečne ocitla vo svojom živle. Nikdy ju až tak nebavil beh a lietať vedela zásluhou tvrdšej výchovy otca takmer rovnako rýchlo ako chodiť. Na svoj vek bola teda dobrou letkyňou, hoci Kleeia a jej vzdušná mágia jej silne konkurovali. Srna, ktorú mala naháňať už nebola až tak ďaleko, snažila sa dobehnúť ju zo vzduchu čo najskôr.

LKS
Po začutí myšlienky Jessie a vtipnej poznámke od Dixa, som nakoniec rovnako ako on, schmatla našu koriť za predné nohy a ťahala ju. "Vieš, že sme asi prvý, ktorý niečo ulovili? Z tohto loveckého podujatia?" pošlem Dixovi myšlienku počas toho, čo ťahám srnca po zemi na okraj lesa. Teraz mi prišlo na um, že čo potom budeme robiť? Teda ja čo budem robiť, Dix by sa pokojne mohol pridať ak by chcel, ale zase by som nechcela aby stále trčal pri mne - alebo áno? Musím sa opýtať mamky, čo to všetko toto znamená, pretože ma ide z toho poraziť. Ale na druhú stranu, by mi to nevadilo. "Čo budem potom robiť?" opýtam sa zo snahou zo seba vysúkať pár slov, počas toho čo držím nohu v tlame a vláčim mŕtve telo po zemi.

Třeba mě jen neslyšel, ale pak mi poslal myšlenku. Už ale bylo pozdě, dávno jsem je začala hnát a ostatní co tu byli se přidali. Jak jsme tak běželi, ani to tak složité nebylo. Kličkovat mezi těmi srnami nebylo vůbec složité, rychle jsem se blížila k té zraněné. Všimla jsem si, že ta bílá s rohy a zlatými křídly vzlétla a chystala se dohnat tu srnu. Když se na to tak dívám, v poměru s křídly, které mám já, jsou ty její docela malé. Já sice moc daleko nedoletím, ale když vyskočím, poslouží to aspoň trochu jako padák. Už jsem se k ní úplně dostala a stačil jen jeden skok. Připravila jsem se a vyskočila jsem. Roztáhla jsem oboje křídla do plné délky a dopadla jsem na srnu. Křídly jsem jí obalila tak, aby se nemohla hýbat. Zakousla jsem se jí do krku a po chvilce škubání se přestala hýbat úplně. Ostatní srny to vaplašilo a začaly běžet opačným směrem, díky tomu by mohl i ten fialový ulovit několik srn a celkově teď všichni měli snadný cíl, když běželi hned proti nim.

Zrcadlové jezero
Díval se na dědu jak plave a poslouchal jeho rady. Jak se od všeho vrhnul a byl zbrkrý na pevnině, tak ve vodě byl opatrný. Jak mile přišel k němu děda, tak prvně zkusil zahrabat zadnímy tˇapkami a pak zkusil přednímy jen tak aby věděl co čekat od té vody. Nakonec se to  rozhodl zkusit. Prvně kopal nožičkami pomalu takže začal klesat, tak zkusil zrychlit, držel se nad vodou to jo ale síla začala rychle klesat. Tak nějak se mu povedlo obeplavat tu věc co vykůzlil děda. Jakmile dosáhl tˇapkami na dno tak šel kousek blíž ke břehu aby si mohl sednout. Oklepal ze sebe vodu s sedl si. " Jak to děláš že máchaš pod vodou pomalu nožičkami a já musím rychle, to použiváš nějaké to kůzlo na plavaní ?" Otočil se na břeh ze zvědavosti co dělají sestřičky a zda se též nepřidají. Máchl ocásky a voda stříkala všude kolem, zdálo se mu to zajimavé, tak to parkrát zopakoval, podíval se zpět na dědu zda furt sedí.

LKS -> Okraj LKS
Chvíli jsme mlčky táhly srnu, oba dva. I když jsme nic neříkaly, byl jsem rád že jsem poblíž Mitril, byla to milá vlčice, a já jí měl rád. Takhle šťastný, takovýmhle způsobem, jsem ještě okolo nikoho nebyl, ani svých rodičů. Co se to se mnou děje? pomyslel jsem si a pokračoval v couvání. Jak jsem byl zamyšlený zapoměl jsem se ohlížet a narazil do stromu na samotném kraji lesa. Šli jsme pomalu a tak to nebyla žádná velká rána, ale příjemné to nebylo. "Ouch." zaštěkl jsem, ale jen tak na oko, ne bolestí, ale z legrace. Na otázku černé vlčice jsem neuměl odpovědět. CO, budeme dělat... zamyslel jsem se s hlavou sklopenou dolů. Počka SPOLU? uvědomil jsem si a radostně zavrtěl ocasem. "No, já nevím.." nedokončil jsem větu a usadil se na zem. "...teď musíme počkat na alfu a její skupinu, pak by jsme se mohli projít, tohle je pro mě nové území a rád ho poznám!" usmál jsem se na černou vlčici s modře zářícím okem.