Příběh smečky Elloris

Zrkadlové jazero
Jasne, povedal, som, že nech sa rozhodnú oni - no nevedel som, či im k tomu mám pristúpiť. Zante chcel buď to preskúmať jazero, alebo aby som ho naučil základy lovu v lese. "Uf a niečo menej namáhavé nie je?" zasmejem sa, pritom sa labou pokškriabem na zátylku. "Napadlo mi, že.." obzriem sa, akoby som chcel uchovať tajomstvo. "Vidíš jazero? Vieš plávať?" opýtam sa ho tajuplným hlasom. "Alebo eše lepšie, vieš ako chutí ryba?" zazubím sa na neho. Jo! Ryby a ušáci! Nič iné nejem! Takže, Diego išiel na spoločný lov, to sa ešte pretiahne.. Pozriem na spiacu Evelin, no pohľadom sa vrátim späť k Zantemu. "Poď za mnou," poviem, pritom sa vydám k jazeru, kde si zmočím tlapy, pokračujem ďalej až mi je voda po brucho. "No poď, pak ti ukážem prekvapenie," mrknem na Zanta a poprípadne aj na jeho sestry.

Zrcadlové jezero
" Plavat,ryba ? Co to je ?" Vydám se za dědou který nám zas říká prapodivné slova která neznáme alepon já ne. Vídí jak děda jde dá a dál do vody a pak se zastaví a poví mi že mam jít za ním, že mi ukáže překvapení. Jdu za ním pomalu, jak má tˇapky ve vodě tak se podíva na odraz " To jsem já, to už vím." a šel dál až měl celé nohy ve vodě, pak se zastavil. Podíval se kolem sebe jen tak a pokračoval dále, až mu trčel jen krk a hlava tak se zastavil " Dál nechci jít, neumím dýchat pod vodou a nejsem vysoký jako ty." Chvíli přemýšlel co je to překvapení ale nic jiného nenapadlo něž " Překvapení je že voda je mokrá ? Ale to už vím dědo."

Zrkadlové jazero
"Plavať. Je to rovnaké akoby si chodil po tráve, iba sa to líši v tom, že sa nehýbeš na zemi ale vo vode.. takto," poviem, pritom podoplávam viacej do zadu a začnem plávať zo strany na stranu. "Ani ďalej už nechoď, tam kde si, je to akurát.. teraz. Kopni zadnou nohou a hrábni prednou, a na striedačku... skus oboplávať toto.." sústredím sa a meter od Zanta zo zeme vyliezol kamenný pilier. "Plávaj do okola. Nezabudni, hlavu maj vždy nad vodou, a kopaj nožkami, snaž sa oboplávať tú sklalu tam," poviem pritom mu opäť zhruba predviediem ako na to. Voda bola na môj vkus v tejto oblasti číra, takže mohol vidieť ako moje nohy pracujú.
"A ryba je vodný živočích, ktorý môžeš zjesť. No nie je vôbec jednoduché ho ulvoiť, to nehaj pak na mne," zazubím sa na neho, pritom podoplávam bližšie až nakoniec som pevne stál na zemi, posadím sa - čím mi voda bola asi k polovici hrude a čakám ako sa bude Zantovi dariť.
"Heh, nehaj sa prekvapiť."
//snáď som to napísal zrozumitelne ˘^˘" xd

LKS
"Dobre, v pohode.." odvetím na jeho odpoveď ohledne mágie, predsa.. čim skorej alebo neskorej sa mu objaví, lenže mi to pripomenulo môjho brata, ktorý rovnako ako Dix, ešte neodhalil tajomstvo svojej mágie. "Fajn, choď z ľava, ja pôjdem z prava.. dobre? Keď budeme dostatočne blízko, pomocou mágie ho zviažem kovovým drátom, poprípadne.. ho chytím do kovovej siete," pošlem myšlienku Dixovi, pritom pokúknem po alfe Jessie a kývnutím hlavou jej naznačím, že ju vyrážame a celkovo, že aj ďakujem, že to necháva na nás. Keby niečo, stále existujú možnosti ako chytiť našu korisť, poprípade oni môžu zasiahnuť. "Dobre teda.. vyrážame Dixi," pošlem finálnu myšlienku svojmu zelenému parťakovi a pohladom stále sledujem korisť. Opatrne prešľapujem, šplhám na korene, ukrývam sa v tých najtemnejších tieňoch, ktoré dokážu uvrhnúť stromy a zákutia. Mala som jednu praktickú výhodu - moja srsť bola čierna až šedá bez žiadnych výstredných alebo ligoavých tentodoncí - takže jediné na čo som si musela dávať pozor bol pach a zvuk. Sledovala som pohyb vetra a schovávala som sa v oblastiach, kde by môj pach nemohol nijak upozorniť srnca. Nakoniec, som sa dosala na svoje stanovisko, a sledovala som ho. V ústach som začala vylučovať tekutý kov, ktorý sa mi v tlame rôzne formoval, do guličky - ktorú keby som vysrelila, zmenila by sa v sieť. "Si tam?" pošlem myšlienku Dixovi a vyčkávam schovaná pod trčiacim koreňom stromu, v tieni za malým húštim.

LKS
Podivil jsem se tomu, že nás alfa nechává lovit samotné. Byla to pro mne pocta. Jasně souhlasil jsem s Mitril. Otočil jsem se na alfu a kývl, že rozumím, a na poděkování za důvěru. Potichoučku jsem se přikrčený rozešl na druhou stranu od Mitril. Snažil jsem se držet v místech lesa, které na sobě neměli bílý závoj sněhu, ale byli porostlé zeleným mechem, kde jsem nebyl tolik vidět. Nespouštěl jsem oči z kořisti a pomaloučku pokračoval. Skoro nefoukal vítr, což se hodilo, jelikož kolouch nemohl cítit můj pach. Připlížil jsem se do místa, kde jsem byl naproti Mitrill. Jo, můžem kývl jsem směrem k Mitril a čekal, až začne.

/Les Kirigakurských Srn/
Poslouchal jsem, jak moje skupinka vymýšlí taktiku, zároveň jsem zaregistroval, že nás opustila Darkey a přišel nějaký zvláštně vypadající, zelený vlk. Změřil jsem si ho pohledem. ,,Tak kterou z těch vašich taktik vybereme? Mně je to celkem jedno, zvládnu vše. Nejvíce se mi líbí ta možnost, že vybereme slabšího jedince. Přecejenom, silní přežívají, to tak obvykle bývá," poznamenal jsem a zavětřil. Cítil jsem vysokou zvěř, konkrétně srny. Ano, to je pach, který jsem si pamatoval vždy a všude. Při lovu můj nejoblíbenější. Poté jsem si všiml sněhobílé vlčice, pravděpodobně Jessiiné Bety. Neutrálním, va možná ne úplně přítomným výrazem jsem na ni koukl a pokývl. ,,Ahoj Hilary, klidně, pokud ti nevadí, že s tebou nás už bude šest... a říkej mi Orfeone," dodal jsem.

LKS
Ležala som v mojom úkryte, pritom som kontrolovala svoje dýchanie, nemôže byť príliš hlasité. Pobyt v hraničiarskej rodine vám dá hneď mnohé, tiché blíženie, rozoznávanie pachov, bla bla.. ale udržať svoje telo v klude - to žiaľ neponúka. Prečo? Bála som sa, že to teraz spackám. Ako sa na mňa potom budú všetci pozerať? Alfa Jessie, mamka, Dix.. uf, neúspech som si prose nemohla dovoliť.
Všimla som si, ako Dix bol na svojom mieste, preto som sa zhlboka nadýchla. To čo som do teraz prežúvala som položila na zem, vznikla z toho - gulička? Boh vie čo. Ale dôležité je, že som si tú vec so sieťou rozmyslela - bola až príliž veľká pravdepodobnosť, že by sa toho okamžite všimol a zdrhol by. Prednú packu som položila na kovovú gulu, ktorá v tom momente, okamžite roztala a rozliala sa do okolia, to nebolo všetko - prinútila som tekutí kov, aby začal tiecť smerom ku koristi. Kov bol čierny takže splýval so zeminou. Tekutý kov prešiel k našej koristi a zcela ju obklúčil, rozdelil sa na štyri menšie kaluže. "Dobre Dixi, priprav sa," pošlem mu myšlienku a z hlboka som sa nadýchla než sa to stalo.
Z čierných kalúž vystrelili kovové, čierné lanká, ktoré obmotali srnca okolo nôh a trupu, čím mu znemožnili pohyb. "Bež, bež!" pohotovo vyšliem myšlienku, pretože som sa snažila srnca udržať v zajatí. Bránil sa, nečudujem sa mu - ja by som robila presne to isté. Vyšla som z úkrytu a behom som skončila pri jednej z kalúží, ktorá mi pretiekla na labu a tým vytvorila spojenie medzi mnou a srncom. Ostatné kaluže sa však zaborili do zeme. Teraz som čakala iba na Dixa, aby tomu srncovi udelil poslednú ranu.

[size=46]Aralsky les [/size]
[size=46]Sledovala jsem Hendriho a vypadalo to, že si něco uvědomil: ,, [/size][size=46]Že by se mu v té jeho malé hlavičce přeci jen rozsvítilo? "[/size][size=46] Pomyslela jsem si a neubranila se úsměvu. Když k nám přišel cizí vlk a ptal se, jestli si k nám mohl sednout. Chtěla jsem říct že ano, ale on už šel zase pryč: ,,[/size][size=46] A je v tahu. "[/size][size=46] Povzdechla jsem si: ,,[/size][size=46] Proč se vlastně tím zaobiram? Stejně vždycky všichni odejdou. "[/size][size=46] Po myslím si smutně a tiše si povzdychnu. Nevím čím to bylo, že jsem si nedokazala najít přátele. Cítili snad ze me Zeiiskou krev po rodicich? Nebo jsem působila tak ,,divně"? To nevím ale měla bych si nějaké přátele najít než mi z toho hrabne: ,,[/size][size=46] Kdyby se aspoň Akio probral a přišel za námi. Aspoň bych měla šanci mít druha. "[/size][size=46] Myšlenky jsem rychle zahnala, abych nepusobila nevyrovnane. Na vlcata by to mělo špatný vliv. Nasadila jsem úsměv: ,, [/size][size=46]Co takhle si po hraní zkusit něco ulovit? Aspoň byste měli oběd a potom bychom si dali dvacet. " [/size][size=46] Dala jsem jim navrh ještě před začátkem hry. Přeci jen vlcata byla vzhuru celou noc a potrebovala si odpočinout.[/size]

LKS
Všiml jsem si podezřelé hýbající kaluži na zemi. Došlo mi, że se jedná o kov, vyvolaný Mitril magií. Když mi poslala myšlenku, sňížil jsem se úplně k zemi a měl pistoj připravený na to, vyskočit na kořist. Když Mitril přivazala koloucha k zemi, začal se vzpírat, ovšemže. Na Mitril povel jsem ihned vyrazil. Vyběhl jsem rychle ke kolouchovy. Chvíli jsem na něj běžel přimo, ale pak zahnul k jeho straně a skočil na něj. Přišpendlil jsem ho k zemi, jelikož nebyl tak velký, a rozhodně né mic mohutný. Držel jsem ho při zemi a pak se rychle zakousl do jeho krku. Kolouch se stále vzpíral a já mu hlavu přimáčkl k zemi tlapou. Zvětšil jsem svůj stisk na jeho hrdle a cítil krev která mu tekla z krku. Po chvíli kolouch naposledy zvedl hlavu a pak mu těžce dopadla k zemi. Já ještě chvíli držel jeho hrdlo a pak ho pustil. Pidíval jsem se na Mitril a zasmál se. Byl to můj první větší úlovek. Máme ho! Máme ho! zaradoval jsem sem

LKS
"Uuf!" nadýchnem sa a potom sa úprimne sotím na zem. Prinútila som kov, aby sa stiahol späť do môjho tela, čo aj spravil - ja som pozerala na náš úlovok a radujúceho sa Dixa. "Mala by som zapracovať na výdrži, hihi.." poviem si. Jop, ten srnec mi dal poriadne zabrať aby som ho udržala. Pozrela som sa na Dixa, spokojne švihla chvostom. "Jo! Sme dobrý tým," strihnem ušami, pritom vyskočím na nohy a prejdem k telu srnca. Nevyzeral si, že si najak moc silný, podcenila som ťa. Pomyslím si, no potom sa otočím k úkrytu Jessie a spokojne vrtím chvostom. Čakala som, čo na to povie.

Tichoulince si povzdechl. Kývl uctivě k Orfeonovi. Jelikož tu nebyl vůbec nevěděl o co všechno zatím teda přišel. "Mohu se přidat prosím do vaší skupiny? Jsem Diego, přestupující léčitel zaměřený na magické i přírodní léčitelství. V Ishimuře jsem býval Gammou." Představil se druhému Alfovi a případným dalším členům této lovecké skupiny. Poté jen čekal co a jak bude dál. Heh. Ironie osudu. Před pár dny nám bylo řečeno, že s Eveline zaujmeme místo Alfa páru a teď se snažím opět dostat do smečky jako obyčejný tulák, jako kdybych se svou rodinou doposud nikam nepatřil. Prolétla mu myslí myšlenka, která ho hlodala už nejméně tři dny. Také doufal, že toto odsejpe rychle, chtěl se už vrátit k vlčatům. I když jsou z jedním z nejsilnějších a nejdůvěryhodnějších vlků co zná tak se cítil provinile, že jako otec to celé pokazil.

LKS
Trochu jsem se zdivil nad tím kovem, co se stáhl mitril do těla. Netušil jsem, že ho produkuje, její tělo, ale nic jsem nezmiňoval. "I vlk s největší výdrží by byl unavenej! Ten kolouch se vzpíral jak dosoělej jelen!" pivzbudil jsem Mitril a usmál se na ní. "Mi nejsme dobrej tým, mi jsme nejlepší tým!" řekl jsem napůl ironicky, a zasmál se. Oblízl jsem si jrev z tlamy a obrátil pozornost na alfu která se přiblížila. "Děkujeme za šanci madam! A pochvalu! uklonil jsem se alfě a dodal potišeji. "Máme již kořist odvléct do tábora?"

LKS
"Však zrejme bol ako my, už dospelý - len potreboval povyrásť," podotknem, keď si na jeho telo položím labu. To bol môj prvý veľký lov. Musela som si obstarať s obyčajnými myšami, hrabošmi, poprípadne kunami.. teraz, toto hebedo. Vážne už nie som vĺča? Pomyslím si, bolo to pre mňa divné. Tak rýchlo vyrásť, chcela som úprimne ešte byť malé vĺča - no, časy sa menia. "Jop, ten najlepší," usmejem sa na zelenáča, pritom sa oprela o brucho mŕveho srnca. "Áno, ďakujeme alfo Jessie," poviem a úsmev mi nemizol z tváre. Bola som ráda, že som to nespackala, keď sa Dix opýta, či ho máme odvliecť do tábora - iba nadvihnem hlavou. Jessie a jej skupina plánovali pokračovať v love, my sme mali svoju prácu splnenú a ulovenú korisť by sme nemali nechávať len tak ležať len tak pohodenú v lese. Už som zazrela ako dáka zatúlaná kuna prebehla v húštine. "Myslím, že to je dobrý nápad, predsa.. nie sme tu jediný lovci, hihi," labou si napravím ofinu a vyčkávam.

/Severní Tábor/
Stále jsem podepíral Ashmodea, zatímco Richu se vydala na lov za Orfeonem a zbytkem smečky. Čekal jsem, až se mladý, téměř mrzák probere z tranzu, či jak se to dalo nazvat. Chtěl jsem být užitečný smečce i jedincům a docela mě mrzelo, že jsem ho sem přitáhl v tomto stavu, kdy se nemůže zúčastnit přijímacího lovu. ,,Halo? Ašmode? Žiješ?" ozval jsem se směrem k němu. Rád už bych ho odved do klidu a začal uzdravovat. Ikdyž... napadá mě něco lepšího. Já už tomu tolik nerozumím... napadlo mě. Zavyl jsem hluboce, mé vytí bylo vlastně voláním. Volal jsem synovce, Kaye.

/Les Kirigakurských Srn/
Přišel k nám další vlk. Tento vypadal nadmíru zajímavě, měl rohy. ,,Zdravím Diego, mé jméno je Orfeon. Sice už tvoříme obrovskou skupinku a vypadá to, že se nikdo nemá k velení, takže za mnou!" pravil jsem a znovu pečlivě zavětřil. Cítil jsem pach zvířete, které v tomto lese dominovalo - srnu. A nebyla jediná, bylo jich tu hned několik. Rozběhl jsem se směrem, odkud pach šel a počítal s tím, že má skupinka se vydá hned za mnou. Šel jsem přímo podle svého zachyceného pachu až ke stádu, kde jsem si již pomalu ale jistě vyhlížel jednu jedinou oběť.

Haymitch Fireshadow 
LKS 
,, Takže bych to shrnul, Já s Toshiem zakusujeme a vy pomocí magie naháníte? Všichni souhlasí? " Řekl jsem, už jsme vážně potřebovali jít a nějakou provizorní taktiku jsme měli. Typová jsem, že úlovek tak dva kousky, ale o to stačí. Podíval jsem se na ostatní a čekal na jejich odpověď. Byl jsem trochu nervozní, protože zatímco jsem čekal, to stádo  které jsem cítil může utéct. A to by nebylo dobré.

Jack Ian Snart 
LKS
Po nějaké době plížení, jsem konečně srpnu uviděla. Jak jsem překládala, byla sama a měla zraněnou nohu, sotva chodila. Když si mě nevšimne, tak tohle bude hračka. Sehnala jsem se a začala se plížit k ní. Ani jsem nedutala, nesměla mě slyšet. Když jsem se k ní přiblížila, tak jsem čekala na správný okamžik. A ten nastal. Skočila jsem přímo na ní. Ona se pod mou váhou zhroutila, takže skončila na zemy a já na ní ležela. Snažila se dostat pryč. S zadníma nohama hýbat nemohla  neboť ji rupla páteř. Ale předníma mě pořádně pokoplala. A tak jsem ji rychle kousla do krku. Byla mrtvá.

DIX DE MAL


LKS -> Směr Jižní Tábor
doufám že tedy můžem pomyslel jsem si a kouknul na alfu "Tak mi pudem, ať nám to někdo nevokousá." oznámil jsem ne jen alfě, ale celé skupině. Chvíli jsem přemýšlel jak koloucha oddtáhnout. Prve jsem vymýšlel různé koplikivané taktiky, pak jsem se ale zpokojil s obyčejným oddáhnutím. Čapl jsem ho za zadní nohy a mrknul na Mitril a hlavou naznačil, ať udělá to samé s předníma nohama. Pak už jsem jen zabral předníma tlapama a couval, snažic se do ničeho nenarazit.