Příběh smečky Elloris

Brzy se všichni vytratili do lesa a tak darovala poslední pohled Rosie, na jejíž hlavu vyšplhala Kat a hrdě se usmívala. Bylo štěstí, že tygřice byla hodná a malé bytůstce nechtěla ublížit a ani jí to nenapadlo. "Zůstaň tady nebo pojď klidně lovit," poslala synkovi Aaronovi myšlenku. Bílá hrdá vlčice se rozběhla známou cestou do lesa a vzpomínala na svůj první zimní lov s Brandem, Yllin, Jess a Jirem. Tam se stala Deltou, díky Aetasovi. Přemýšlela, kde je, kde je tomu hrdému vlkovi konec? Když doběhla dooo lesa, tak viděla, že se nechala moc zaplavit svými vzpomínky. Vzdychla, lov začal a ona zase zklamala. "Co pak, Beto? Nedokážeš sama ulovit vysokou?" Ozval se po dlouhé době patron se svým obvyklým jízlivým tónem v hlasu. Neměl proč mluvit dříve, protože si tahle vlčice vedla dobře a on neměl, proč ji škádlit. "Jde o to, aby se vlci poznali, jde o spolupráci, jde o to, aby Beta šla příkladem," připomněla mu rázně, protože ji zase jednou šel na nervy. "Bla bla bla, kdyby jsi byla dobrá Beta, tak by ti nějaký místo v nějaké skupině nechali, ne? Tak si nemyslí, že jsi věrná a že jdeš lovit pro smečku. Kdy myslíš, že tě degradují?" zkoušel to Soka dále posměšně. "Někdy si doopravdy myslím, že nejsi ten, který mi má radit a pomáhat. Spíše ten, který mě má ničit a přivést na samé dno. Nemluv tak ošklivě o Alfě, o všech okolo, je-li ti život milý. Raději mlč. To ti jde taky skvěle," sarkasticky odbyla patrona a nasála pachy. Nevěděla, zda má místo v nějaké skupině či se nějak jinak na ni myslí, ale věděla jedno. To, co říkal její patron, byla jedna z těch nejhorších lží, co vůbec vypustil z té jeho kapří pusy.

Usmála jsem se na Riteho a uznaně pokývla hlavou na jeho slova. Když jsem cítila o něco věktší pokoj v Riteruově duši, hned jsem byla ráda. Mávla jsem ocasem a v očích mi začaly problikávat divoké plamínky. Držela jsem se někde uprostřed skupinky, která již byla v pohybu. Zároveň jsem upravovala tempo tak, abych mohla být vždy poblíž Riterua. Klusala jsem tak, že nebyl slyšet téměř žádný můj krok. Vyhýbala jsem se osvětleným místům a mýtinkám. Zkrátka jako zkušená lovkyně. I když má srst byla v bílých sněhových závějích nápadná, snažila jsem se skrývat mezi hnědými kmeny stromů a keři. Zároveň jsem nespouštěla oči z členů mé skupiny. Haske vypadala zkušeně, sledovala jsem její velmi dobré počínání. U Mitril se zelenáčem se naopak zdálo, že to byl jejich první větší lov. Ale i přes to očividně věděli, co dělat. Nezaostávali, naopak se hnali odhodlaně kupředu. A to se mi líbilo.

Po chvíli se zdálo, že jsme se k našemu cíli přiblížili. Mitril poznala správně. Pokynula jsem vlkům zastavit a zároveň jsem se přikrčila u keře. Svým ostrým pohledem jsem pohlédla do dáli, kde jsem v zastření stromů mohla zahlédnout siluety vysoké zvěře. Byli sice ještě poměrně daleko, ale ne tak, aby si nemohli nevšimnout blížícího se nebezpečí. Vyčkala jsem, jak si vlci budou počínat dál.

Zazubil jsem se na flekatou vlčici, osatně na všechny zde přítomné. Pohodil jsem svými ptačími pery a máchl ocasem. "Rád vás všechny poznávám, já sem Tario de Ornet" , řekl jsem s přátelským úsměvem. Poslouchla jsem chvíli jejich rozhovory. "Nevím, jak vy, ale já bych raději co nejdřív vyrazil, aby nám kořist nerozehnaly ostatní skupiny" , pronesl jsem a zasmál se. Celkem jsem se i těšil, což nebylo časté v mé otrávené povaze.

"Tak už ses rozhodla, co dělat? Tvojí kamarádi ze smečky se na tebe vykašlali, co? Není načase se začít toulat? Opustit smečku, být volný jako pták," začal ji v mysli patron navádět, ale ona jen protočila očima. Mlčky se rozklusala za druhou Alfou, za Orfeonem. Věděla, že jenom ignorování zastaví tyhle nesmysly, uchrání její duši a snad až se zhmotní si nedá k obědu rybu. Když doběhla k Alfě, tak sklonila hlavu na důkaz důvěry, respektu i úcty. "Zdravím, mohu se přidat k vaší skupině, Alfo? Mimochodem, mé jméno je Hilary," představila se zdvořile, ale tiše. Cítila plno pachů zvěře a nechtěla nic vyplašit. Měla dlouholeté zkušenosti a doufala, že je zase o něco rozšíří. Taky chtěla svého Alfu poznat, styděla by za to, že je Betou a svojí Alfu nezná ani jménem. To se stalo i u Varoxe a Acia, ale toho uhlového vlka znala od Yllin. Vlastně se nedalo čemu divit, že je neznala. Acio nechodil do společnosti, skoro nikdo ho neznal a byl zvolen díky Yllin. Varox si jen vybojoval místo Alfy, dřív se o Kirigakure a osudy vlků v ní nezajímal a teď spí. A tenhle bílo-fialový vlk byl dříve z cizí smečky, což její neznalost ukazovala, že neopustila dlouho území, že neporušila zákon.