Příběh smečky Kirigakure I.

ML- Doupě Maysie a Blixe
Když se ozval hlas Maysie, Tsuri prostoduše přikývla a vecpala se do té nory či co. Musela uznat že doupě táty a mámy bylo větší, dle ní. Lehla se vedle hnědo-béžové vlčky a usmála se na ní. ,,Nebuď nervóžní! Určitě ťo žvláďneš!" drcla do Maysie čumákem a bezstarostně se zašklebila

Doupě

Podívala jsem se na ní a zavrtěla ocasem. Tahle malá hyperaktivní slečinka opravdu dokáže zvednout náladu... její rody se k ní vůbec nehodí... Zabini Tsuri Ohnivý stín Zabiják? To zní hrozně... Pomyslela jsem si a pak se otřásla, protože do doupěte zafoukal ledový vítr. "Tsuri, pomohla bys mi? Jestli bys to pro mě udělala, tak prosím jdi, a najdi nějakou clonu proti větru nebo tak něco..." Řekla jsem.

Doupě Maysie a Blixe - ML - Doupě Maysie a Blixe

Zavrtěl svým jako úhel černým ocáskem a vyskočila na tlapky. Nad úkolem Maysie kývla. ,,Jak asi vypadá clona? No nic, třeba jí najdu a donesu, co ja vím." protáhla se vchodem a zároveň východem ven. Začala očky propalovat okolí svěží zelenou trávu. ,,Clona, clona, kde, no spíše jak vypadá taková clona?" mrmlala a šlapala do trávy. Na jednom z keříků byla podivuhodná průhledná věc. Tsuri si domyslet že to bude ona clona o které May mluvila. Popadla tu látku do zubů a rozběhla se zpět, sem tam se kapku popohnala křídly. Doléhá až ke vchodu. Clonu zachytila o dva kořeny nad vchodem, látku namíchal na vyčnívající kořeny. Poté si ještě dopomoci s magii. Kolem vchodu nechala vyrůst dvě ametystové drůzy. Jejich úkolem bylo zbavovat doupě negativní energie, jednoduše takový čistič. ,,Je to ona?" zeptala se když se dostala do doupěte

Doupě
Tsuri na chvilku zmizela ale za chvilku byla zpět. "Díky moc... A ještě jedna věc, kterou bys pro mě mohla udělat, chceš-li. Byla bych moc ráda, kdybys našla nějakou nádobu a naplnila ji vodou..." Řekla jsem a zavrtěla ocasem nad tím, jak je Tsuri šikovná a jak ze země vyčarovala ty krystaly.

Chvíli koukala ven, přes clonu. Poslouchala Maysie s veselým výrazem. ,,Jo, hned jsem zde. Počkej chvíli, kdyby se něco stalo, stačí zavýt." mrkla na ní po očku. Vyšla z doupěte a vzlétla do vzduchu. Přelétla nad Táborem Kirigakure a dorazila až k Řece. Dopadla na levý břeh řeky. Dopadla na tvrdý předmět. V těle jí to zakřupalo a ona kňukla bolestí. Popadla tu tvrdou věc a už jí chtěla hodit do řeky. Až po chvíli si uvědomila že je to miska. Veselé se zazubila a vrhla se střemhlav do řeky. Celá do ní vlétla jako střela až voda vzlétla do vzduchu. Pod vodou omylem upustil misku. ,,Sakra!" otevřela tlamu do které jí okamžitě nalezla voda. Nahrála se vody, nechtěně, zavřela tlamu a plavala hlouběji. Nakonec misku popadla a vydala se k hladině. Vzduch z plic jí docházelo. Nakonec se dostala na břeh a vykašlal z plic nadbytečné vodu. Vydala se pomalou chůzi zpět.
....
,,Jsem zpět!" vešla do jeskyně a položila misku s vodou vedle Maysie. Srst Tsuri byla stále mokrá, zima jí byla až do morků kostí. Oklepala se a lehla si vedle Maysie, aby se zahřála. Otřásla se zimou. ,, Berger...." procedila přes zatnuté zoubky.

LKS

Přistála jsem někde v lese. Šla jsem kousek s Amity a pak začaly podklouzávat packy. Sjela jsem z malého kopečka a ucítila blízký pach. Nějaký vlk právě něco ulovil. Přijdu k němu. Držím si radši větší odstup. Položím malou vedle a sednu si. "Ahoj. Eee... Nevíš kde bych mohla najít nějakou z Alf?" povím a chvilku počkám.

Tábor
Vyplázla jsem jazyk a pokoušela se  pokračovat i při chůzi, moc mi to ale nešlo. Lavaris dokázala dělat podstatně větší kroky. "Máš dlouhé nohy. Až moc, skoro jako žirafí krk." Sotva slyšitelně jsem řekla a zakřenila se. Poznala jsem na ní lehké zamyšlení a po chvilce jsem se odhodlala i zeptat.  "O čem asi přemýšlíš? A taky...kam to vlastně jdeme?" dodala jsem když mi došlo, že při téhle chůzi brzo někam odejdeme.

Doupě

Tsuri zase odešla. Asi pět minut jsem byla sama, když se mi něco ozvalo v hlavě. Nenudíš se? Řeklo to veselým tónem a já se trochu polekala. Místo odpovědi jsem proto odpověděla jinou otázkou. Kdo jsi? To něco v mojí hlavě bez zaváhání odpovědělo: Jmenuju se Naomi a jsem tvůj patron. Řeklo to. Patron? Jak jako patron? Zeptala jsem se ho. No... prostě patron. Chráním tě a když budeš chtít nebo potřebovat, můžu se kdykoliv a kdekoliv zhmotnit. Víš, moje hmotná podoba je Fríský kůň a moje magie je mysl... dokážu číst myšlenky, vytvářet přeludy, cítit bolest... Byla jsem udivená, co všechno takový patron dokáže. Tak to mi budeš velmi užitečná... a tvá magie vypadá velmi zajímavě... až budu v trochu lepší kondici, nechám tě zhmotnit a ráda se podívám, co umíš... Poslala jsem jí poslední myšlenku a pak už zaslechla kroky. Tsuri třesoucí se zimou a promrzlá na kost mi hrdě nesla misku s čerstvou vodou. "Díky, Tsuri, ale nemusela ses kvůli tomu koupat. Stačilo jen nabrat vodu!" Zažertovala jsem ale pak jsem zvážněla. Odsunula jsem misku stranou a přitáhla si mokrou Tsuri k sobě, abych jí zahřála. "Jak moc ti je zima?" Zeptala jsem se jí a začala jí olizovat mokrý kožíšek.

Tábor
Oba dva ji pozorně poslouchali, Laeth se zamračil, když zmínila Zeiss a to že by tam neměli chodit a oboum tak nějak došlo že by byla nejraději kdyby tu zůstali, ostatně byla to furt jejich matka. ,,A musíme být v nějaké smečce?" Zeptal se poté Pan, o tomhle se spolu již bavili, život ve smečce nebyl nic pro ně, pocit že sem nepatří se s nimi neustále táhl. Modrookému se zalíbil tón jakým k němu Yllin mluvila, v tom ale zahlédl vlčici opodál, značně vyhublou. Šťouchl nenápadně do Pana a ten se na vlčici ihned podíval. ,,Eh, budeme hned zpět." Omluvně se na svou matku usmál, modrooký jenom protočil očima, nečekal že zareaguje takhle. Za chvíli už stáli těsně u vlčice. ,,Promiň, jsi v pořádku?" Zeptal se jí rudooký opatrně.

Tenebris FK
Tábor
Najednou jsem ucítila poryv větru a vzápětí mi na zádech přistáli něco téžkého. Když to seskočilo, stačil mi jediný pohled a věděla jsem, že je to moje dcerka. "Tsuri? Tsuri!!!" Volala jsem, když náhle odletěla za Maysie. Pak jsem se podívala na Reela. "Tak navštívíme mámu sami. Jestli chce být Tsuri s Maysie, určitě se někdy s mamkou uvidí." Rozhlédla jsem se a očima hledala mámu, když ke mně přišel nějaký mladý dvouhlavý vlk a celkem mě překvapil svou otázkou. "Jistě že jsem v pořádku. Proč bych nebyla?" Zeptala jsem se udiveně, ale hned mi to došlo. Tene, Tene... vždyť musíš vypadat jako chodící kostra! Pomyslela jsem si kysele.

Tábor
Modrooký se lehce uchechtl když vlčice řekla že je v pořádku, vypadala tedy všelijak ale rozhodně ne v pořádku. Pan si místo toho v tu chvíli uvědomil jak moc nezdvořilý k vlčici byl. Omluvně na ni pohlédl a ihned se tedy opravil. ,,Teda...Promiňte. Jenom, vypadáte jako byste už dlouho nic nesnědla." Opravil se a na jeho tváři se zjevil nervózní úsměv. ,,Možná bychom se měli vrátit." Procedil k němu tiše Laeth a ohlédl se zpět k Yllin. ,,Jo hned."

Tenebris FK
Tábor
Jedna z hlav se uchechtla, druhá zrozpačitěla. "Nevadí." Mávka jsem bezstarostně tlapkou a usmála se. "Vím že vypadám jako chodící kostra... a naposledy jsem jedla před chvilkou..." Řekla jsem. Pak jsem viděla, bílou vlčici, zřejmě jejich matku. To bude asi Yllin... nom, pak se za ní stavím...

Tábor¨
No vidíš, tak můžeme jít, co si s ní lámat hlavu? A vůbec...kde je Tay? Zamyslel se Laeth a trochu pousmál, opravdu chtěl tu vlčku znovu vidět, avšak jako by se ze země vypařila. ,,V tom případě, je to doopravdy v pořádku, heh." Uchechtl se nad tím jak tuhle situaci pokazil a přitom si všiml jejího pohledu upřeného na Yllin. ,,Málem bychom zapomněli. Já jsem Pan a tohl-" ,,Laeth." Řekl modrooký jako kdyby o téměř nic nešlo a poté se lehce zamračil. ,,A vy?" Zeptal se mezitím jeho bratr.

Tábor

Zazubila jsem se. "Je." Řekla jsem. "Já jsem Tenebris. Asi mě znáte, ne? Nebo aspoň moje jméno... no vlastně ne. Když já jsem byla vlče, vy jste asi ještě nebyli na světě, takže asi znáte moje rodiče, ale mě ne." Řekla jsem. Po chvilce jsem dodala: "Pan. To je hezké jméno. A Laeth taky..." Zavrtěla jsem ocasem.

//Za Tene

Tábor ~ Imaginova vyhlídka
IceMoon ležel poblíž tábora a spokojeně pochrupoval. Jeho břicho se v pravidelných intervalech zdvihalo a opět klesalo. Najednou sebou nepředvídatelně cukl a v mžiku měl oči otevřené dokořán. Zrychleně oddechoval a vypadal poněkud vyděšeně. Zavrtěl hlavou a začal se rozhlížet kolem sebe, přičemž na něm bylo vidět, že doufá, že ho nikdo neviděl. Zavrtěl hlavou a zamračil se a ve zlomku sekundy se jeho ustrašený výraz přeměnil na pevný pohled plný odhodlání. ,,Klid," přikázal si tichým, ovšem pevným šepotem a sklopil oči. Ještě stále ležel na zemi a zdálo se, že se mu snad ani nechce vstávat, přestože neležel na zrovna nejvábnějším místě: kolem něj i pod ním bylo hnědé bahno, které se mu za jeho spánek stačilo nalepit i na srst. Nespokojeně zamručel a po několika minutách ledabylého povalování konečně přešel do sedu a rozespale zamrkal. I přes to, že se pokoušel tvářit vážně, odhodlaně na něm bylo vidět jeho stáří i únava. Měl pocit, jako by to bylo nedávno, co přišel na území Niwatu a poznal se s Nuttie, bojoval s Argem a zažil mnoho dalších věcí, avšak v Niwatu za tu dobu stihl prožít již více než sedm vlčích let. Na okamžik se zahleděl směrem ke skalám a brzy se k nim i vydal, konkrétně podívat se na Imaginovu vyhlídku...