Příběh smečky Kirigakure I.

tábor
Kývla jsem hlavou. "asi ano..." Později jsem i litovala, že jsme tu poznámku vůbec řekla. Z lítosto mě vytrhla otázka. Zamyslela jsem se a trochu nejistě jsem se zeptala. [b"]Ale...nebudu jí vadit? Mohla by to pochopit jako že jsem vetřelec, který na sebe přebírá pozornost, kterou by měla dostat ona."[/b] Pokusila jsem se o vysvětlení svojí myšlenky. Dělalo mi trochu obavy jak by to mohlo skončit ale stejně mě ta možnost lákala. "Ulovit? Mám hlad jako vlk." Usmála jsem se. Ach ta ironie...

//trochu se mi rozbilo vytučnění...ops?

tábor - Mlžné kopce
"Aha. Tak...tak dobře." Souhlasila jsem se rozeběhla se za Lavaris. U lesa jsem ji doběhla a cupitala za ní. Znejistěla jsem ale nechtěla jsem to na sobě nechat znát - a taky jsem nenechala. Několik různých pachů jsem znala, většinou základních. Vlk a liška byli samozřejmostí, pak králíka, zajíce, drůbež a veverku. To bylo vše. Hledala jsem všude kolem a snažila se něco rozpoznat. "Tohle voní trochu jako... zajíc?" zamávala jsem ocasem. A přeskočila kořen jednoho stromu.

Mlžné kopce
Neřídila jsem se ani nosem ani Lavaris, běžela jsem po cestičce od krve a natěšeně jsem přitom mávala dlouhým ocasem, který jsem skoro tahala po zemi. Našpicovala jsem uši a poslouchala králíka jak chroustá. Přikrčila jsem se s pozorovala ho, byl roztomilý. Život není moc fér. zkousla jsem zuby a vyrazila proti němu. Vylekaně se na mě podíval a dal se na útěk. Nebyl moc rychlý, běžela jsem za ním.

Mlžné kopce
Lavarisinu otázku jsem slyšela, z mojí tlamy ale nechtěla vyjít ven odpověď. Takhle nad tím přemýšlet nesmím.Chvíli jsem se koukala na králíka a potom se k němu sklonila. "Promiň. Bude to rychle. Kdybych to neudělala, zabil by tě jiný vlk a třeba by tě umučil." Vysvětlila jsem, nadechla se a kousla jsem králíka do krku. Bylo po všem, zemřel. Pustila jsem králíka z tlamy, jazykem si ji očistila od krve a obrátila se s neutrálním pohledem na Lavaris. "Je to morbidní ale trochu to zlehčuje myšlenka, že mu šetřím trápení."

//:Rain ty ses ptala moji postavy ? (Snouwi)

Haymitch
Lks
Jelen už pomalinku umřel. Myslíš mé rodiče? Asi budou v táboře. Řeknu. Na vemte si Jelena, najezte se. Povím a nabídnu Jelena. ,,Ach, pan milosrdný...víš co běž někam. Ozval se mi v hlavě patron.

Snouwi: Ne ne, Mitche

LKS

Vlk mi nabídne jelena. "Ne, to není nutné. Já... nemám hlad," povím a začervenám se. "Jsem Rain a vy synu alf?" zavtipkuju. Na tváři se mi objevil milý úsměv. Syn alf. Ten vlk byl určitě hodně žádaný a není sám. Ale co by potom dělal tady a úplně opuštěný? Uvidí se.

V mámě
Probudil jsem se. Bylo to poprvé v mém životě co jsem se probudil. Nevěděl jsem kde jsem, proč tu jsem ani co jsem. Neviděl jsem, neslyšel, nevěděl jsem nic. Jen to, že existuju. Najednou jsem ucítil nějaký pohyb a po chvíli jsem si uvědomil, že to dělám já. Že hrabu něčím do prostoru. Rozhodl jsem se, že tomu budu říkat Hrabátko. Zahrabal jsem jedním, potom druhým, pak třetím a pak čtvrtým. Když jsem chtěl zahrabat pátým, zjistil jsem, že žádné páté nfmám ale že mám vrtítko, kterým můžu vrtět a taky ňufáček, kterým můžu ňufat do stěny. Chvilku jsem byl v klidu, a pak mě napadlo, Co kdybych kopnul hrabátkem do stěny? Třeba to udělá víc místa... pomyslel jsem si a kopnul jsem hrabátkem do stěny. A pak znovu. A znovu.

Doupě

Chvíli jsem tak ležela a zahřívala Tsuri, když jsem zcítila něco. Takový tlak, kopnutí, pohyb v mém břiše. Vlčátka! Pomyslela jsem si nadšeně a jemně Tsuri odstrčila. Kopání se ozývalo znovu a znovu, jako by vlče už chtělo ven. Otočila jsem čumák k břichu a jemně do něj žďuchla. "Kdopak ty asi jsi? Chtěl výš už ven, žejo? Tak to si ale ještě musíš chvíli počkat..." Řekla jsem s úsměvem a pak se nadšeně podívala na Tsuri.

Vzbudil mě hlas nějakých vlků. Chvíli jsem se převalovala v listí ,ale na konec jsem se zvedla, otřepala se a vydala se za tím zvukem.Kdo tam asi je?Ptala jsem se sama sebe. Konečně jsem k nim došla.Uviděla jsem tam jednu vlčku a jednoho vlka (Rain a Hymatchi)."Ahoj." Pozdravila jsem je nesměle.

LKS

Ucítila jsem nějaký neznámý pach. Byl docela blízko. Nebyla jsem si jistá co mám dělat. Možná už bych měla jít. Najednou zašumí listí ve křoví a objeví se nějaká vlčice. "Ahoj," odpovím laskavým tónem. Docela by mě zajímalo jestli to není ona ta vlčice. Třeba se dobře znají.

LKS
Vlčka mi laskavým tónem pozdrav oplatila. Mile jsem se usmála a sedla si. Kdo to asi je?Ptal se mě můj vnitřní hlas. Chvíli jsem se probírala svou pamětí a snažila si vzpomenout jestli jsem je někde neviděla.Bez významně. Dospěla jsem k názoru že ani jednoho neznám. "Jsem Snouwi a vy ?"Zeptám se slyšitelnou zvědavostí v hlase.

Doupě Maysie a Blixe (Tsuri)

Z lehkého spánku jí vyrušila slova Maysie. Rozespale koukla na vlčici a slabě se usmála. Poté si položila hlavu na tlapky, smutně a kapku depresivně si oddychla doufají že brzy bude po všem. Zívla a ocasem si obmotala tlapky.

Haymitch
Lks
,,Říkej mi Mitch. Představím se.Klidně si vem Jelena, najez se.Povím, te druhé cizince. Byl jsem rád, že smečka posílí.Usmál jsem se na Snouwi. Byla to krásná snehobíla vlcice.