Příběh smečky Kirigakure IV.

Poblíž doupěte

Položil jsem hlavu na tlapky, stáhl uši k zátylku a pravidelně oddechoval. Přišla Asuka. Trochu mě to překvapilo. Ale vlastně jsem byl v duchu rád. Jen jsem to nedokázal přiznat. Popravdě jsem s nimi chtěl zůstat. Na její otázku jsem akorát zavrtěl hlavou. Ne, to já... Moje tlama však nebyla schopna říct něco tak hezkého, teď když jsem zase začal být samostatnější. Na chvíli ve mě začal ožívat duch Zeissan a stejně jak rychle přišel, teď i zmizel. Posadím se a podívám se k Asuce. Dlouho jsem se na ni díval. Vzpomínal jsem si na radost z jejího narození. Vlastně si se mnou nikdy nehrála. Ani mě neznala. Ne moc.
Zkusím se pousmát a jemně do ní šťouchnutí bokem. Chtěl jsem si hrát. Poprvé být opravdový táta a věnovat se dětem. Aspoň tomu jednomu co mě mělo rádo.

Poblíž doupěte
,,  Proč mi neodpovídá? " Zeptala jsem se v duchu a sledovala jeho další gesta. Když se pousmál a strčil do mě cumakem zvedla jsem se: ,, Že by to byla výzva ke hře?" Pomyslela jsem si a nadšeně povyskocila: ,, Půjdeme si hrát! " Vykřikla jsem nadšeně a dotkla se ho tlapou: ,, Máš ji!"  Řekla jsem nadšeně a začala utíkat směrem k mámě: ,, Chyť si mě jestli to dokážeš! " Pomyslela jsem si vesele. Sice mě stále bolelo celé tělo, ale výzvu ke hře jsem nemohla odmítnout. Od táty ne. 

Poblíž doupěte

Výčepním na Asuku zuby. Ne abych ji vystrašil, spíš jen pobídl ke hře. Rozběhl jsem se hned když mi dala babu. Běžel jsem o něco pomaleji a dál jí náskok, byl jsem přecejen rychlejší tak aby to bylo fér. Jenže ona se vracela k Rias. To mi došlo až když jsem ji zase viděl. Začal jsem zpomalovat až jsem úplně zastavil. V hlavě se mi zase rozběhl zmatek. Měl bych jít? Ptal jsem se sám sebe jestli by bylo rozumné za ní jít. Snad ano. Tak jsem pomalu přišel až k ní. Uši jsem měl váhavě na stranu. Jemně jsem se Rias dotknutí čumákem. "Máš ji?" pokusil jsem se o úsměv. Kdyby reagovala kladně byl jsem připravený se rozběhnout. Kdyby ne. Nevěděl bych co dělat, nejspíš se jí snažil rozveselit.

Na má slova jsem nedostala odpověď. Však, když jsem viděla ty dva spolu vycházet smutně jsem se pousmála. Následně Asuka vykřikla, že ji Miroki má. Konečně tu nebyla atmosféra plná napětí, která by se dala krájet. Asuka se rozběhla zamnou a já si všimla následně Mirokiho zavahání. Ani jsem se nehnula. Nakonec přišel blíže a dotkl se mě čumákem. Chvíli jsem mlčela. Nemohla jsem se stále litovat. Hroznou matkou jsem byla tak či tak.. ''Mám ji.'' Dostala jsem ze sebe a rozběhla se za Mirokim..

Poblíž doupěte

Nevinně se na Rias podívám. Když odpověděla, šťastně jsem zavrtěl ocasem. Rozběhl jsem si pryč. Chtěl jsem ji nalákat k Asuce a odběhnout pryč někam do úkrytu. Proběhl jsem tedy kolem dcery a pak za jeskyni. Docela mě to bavilo, víc než jsem opravdu chtěl. I s nevlastní dcerkou mohla být sranda, když mě měla ráda.

RITERU
Směr Tábor
Jessie. Proboha, kde jen je? Připadalo mu, že okolní atmosféra a nálada na území není zrovna dvakrát přívětivá. Co se stalo? Proč tomu tak je? Děje se něco špatného? Měl tolik otázek, ale v okolí neměl nikoho, kdo by byl schopen mu je všechny zodpovědět. Rozhodl se tedy vydat se do tábora, neboť právě tam se vlci scházeli a jestli měl potkat někoho, koho znal, tábor byl rozhodně nejlepší volbou. Přidal do chůze, aby do svého cíle dorazil co nejrychleji. Běžet se mu ovšem nechtělo, nepřál si vyčerpat veškeré své síly, co kdyby je později ještě potřeboval? Když konečně dorazil na místo, nemohl se pořádně zorientovat. Pokoušel se v tom shonu vyhledat nějaký povědom kožich někoho, s kým by měl možnost si pohovořit.

Poblíž doupěte
Sledovala jsem rodiče a čekala jestli se usmíří: ,, Klaplo to! " Zajásala jsem v mysli. Pak jsem uviděla, jak můj otec běží ke mě a za ním běží i máma: ,, No moment. On jí navádí na mě! " Uvědomila jsem si a začala pelášit směrem, který mě jako první napadl.

Tábor
Jess se zachovala ve jménu Yllin krásně. Pokyvnul jsem hlavou i na důkaz úcty Yllin ale i jako poděkování Jess za vyjádření. Pohlédl jsem na sveho synka, oliznu jej na čele a pak pohledem zakotvil na vlkovi co právě dorazil do Tábor a. Byl mi více než známí. Riteru. Vstal jsem a vydal se k doupěti alf, od kterého jsem pohlédl na synka a pokyvnul směrem k sobě, aby vedel ze může přijít kdyby chtel. Poté jsem pohlédl na Riterua "Zdravím tě" reknu klidně a pozoruji jej

Sic stále jsem měla náladu pod psa a psychiku dost narušenou, však snažila jsem se smát. Úsměv zakrývající bolest. Miroki běžel směrem k Asuce. Trošku jsem zrychlila a dotkla se tlapkou Asu. ''Teď ji máš ty..'' Usmála jsem se a začala klusat jiným směrem. Po chvíli jsem se však zastavila. Rozboleli mě nedávno napravené žebra. ''Ten démon mě celkem zničil..'' Povzdechla jsem. ''Asi chvíli beze mě.. Dám si oddech..'' Snažila jsem se na ně povzbudivě usmát, přičemž povzbudit jsem potřebovala já sama...

Tábor
Kolem něj proběhlo malé divoce zbarvené vlče. Podíval jsem se směrem, odkud přiběhlo, a všiml jsem si dovádějícího vlka s vlčicí. Že by honěná? Schovávaná? Těžko říct. Náhle ho z myšlenek vytrhl hlas. Trhl sebou a překvapeně se otočil. Spatřil mohutného vlka, nepotřeboval mnoho času, aby ho poznal, přestože se s ním již dlouho neviděl. ,,Varoxi? Ah, zdravím," přitakal a pousmál se. Se svým bratrem se již nepotkal pekelně dlouhou dobu. ,,Jak... se daří?" pokusil se o navodění konverzace, ale nevěděl, kde a jak vlastně začít.

Tábor
Sklopil jsem uši, mozna konečně normalni konverzace by mi mohla prospět. Vydal jsem se ke svému bratrovi a sedl si před nej, povolena ramena a klidně narovnané uši. "Bídně..." konstatuji s mírným náznakem sarkasmu. "kdyz jsem se svou rodinou odpočíval, napadly tábor a... zabili Yllin... Tábor potřebuje vlcici, které bude věřit, nejspíše bude lepší když budu hlídat vše kolem a smečku necham nekomu, kdo ji zná...."[b] potřeboval jsem si jen s někým povidat... Naiome mi teď fakt chyběla nejspise mela Naiome pravdu. Do svitu nepatřím ale nechci to vzdat! Ne teď... jess by byla možná dobrá alfa... byla přítelkyni Yllin... zamyslím se [b]"Jak dobře zná Jess?" prohodil jsem k bratrovi

Miroki
Poblíž doupěte


Schoval jsem se a poslouchal. Rias si musela dát prý oddech. To mi nepřišlo normální, možná se něco stalo když byla pryč. Ihned jsem se rozhodl vylézt a zjistit co se stalo. "Konec hry Asu," řeknu aby si nechtěla dál hrát. Přijdu k Rias a šťouchnutí do ní starostlivě čumákem. "Co je ti?" řeknu stejně ustaraně jako to naznačoval můj výraz. Vážně jsem se tolik nezajímal o svou partnerku a její vlčata? Asi ano. Ale teď když je Räqo nejspíš v Zeiss jak sám povídal, nebude nám nikdo kazit zábavu. Asuka teda rozhodně ne.

Tábor
Je pořád stejný, proletělo mu hlavou. Kdyby byl povahově jiný, asi by se ušklíbl nad odpovědí svého bratra, nijak však nereagoval. Docela ho ale zaujala poznámka o rodině. Rozhlédl se kolem a ano, opravdu si povšiml vlčat, která byla Varoxovi podobná. Zmínka o zesnulé vlčici v něm žádné větší emoce nevyvolala, neboť ji neznal osobně, přestože věděl, že byla pro smečku významná. Když se tuto novinu dozvěděl, pouze sklonil hlavu na znak úcty a soustrasti. Hned po této drobné úklonce se začal opět věnovat svému bratru. Silně ho zaskočila ale otázka, která přišla rázem po shrnutí aktuálního dění. Pár sekund se na šedivého vlka pouze trochu zaraženě díval. ,,Jessie? Vcelku... Hodně. Jsme si velice blízcí, abych pravdu řekl." Jejich milostný a již roky přetrvávající vztah však zatím nezmiňoval. ,,Ostatně, když jsi zmínil svoji rodinu... Kdo je tvou partnerkou?" zeptal se dodatečně.

Tábor
Jeho gesto bylo hezké, A když poté rekl to o Jess, nejak mě polil pocit klidu. Smečka zůstane v rodině. Riteru je můj bratr a já bych za nim stal už jen z důvodu stejně krve. Když rekl ze jsou si blízcí, trochu jsem se pousmal, lehce ale preci. Když se pak zeptal na Caendore, sklopil jsale zrak a lehce i celních k zemi, ale on mohl zaznamenat jen cenich. Neměl jsem zornicky. "Byl to úlet letní noci, bohuzel neprezila porod. Nebylo ji pomoci" reknu zkráceně. "a ty? Máš rodinu? Nebo snad... chtěl bys mít, s Jess?" vlastně Riteru a Jess by nejspíše nebyly špatné alfy... když to vezmu kolem a kolem, mohl bych svůj čas věnovat rodině a tréninku magii... "Co bys rekl na to kdybych z tebe a z Jess udelal alfy? Byl bych stale tady, kdyby bylo potreba, pomohl bych. Ale alfa by byla Jess a Ty... co říkáš?" reknu nakonec a pohlédnu zprima do očí bratra. S Jess jsem byl rozhodnut. Ale zbytek už byl na ni a na Riteruovi

Tábor
,,Ach, to je mi líto," špitl. Žádný úlet mu nevyčítal, jemu samotnému by se něco podobného pravděpodobně nikdy nestalo, avšak chyby se holt občas stávaly. Poté ho docela zaskočilo, když si uvědomil, že Varox o jeho vztahu s Jessie ví. ,,Uhm, ne, ani nejsme oficiálně partneři... Potomci by jednou byli skvělí, ale kdo ví, kam nás životy povedou?" řekl s úsměvem. ,,My dva? A vést smečku?" Kdysi o tom žertoval, ale nabídka ho zaskočila. Mnohem více, než když ho Jessie jmenovala kdysi dávno deltou smečky Kirigakure. ,,Jessie by rozhodně byla skvělou alfou, o tom nepochybuji, avšak nemyslím si, že já bych byl takového postu hoden. Ostatně pro smečku jsem nikdy nic velkého neudělal." Riteru nevěřil tomu, že by z něj mohl být dobrý vůdce, a to zcela upřímně. Sklonil hlavu a svěsil ocas. Jessie by přál, aby vedla smečku, však o sobě silně pochyboval.

Zastavila jsem a oddechovala jsem. V tom Miroki ukončil hru celou a já se na něj podívala. Dřív, než jsem mu stihla odpovědět se ozvala Asu. Podívala jsem se tedy první na ní. ''Nic to není. Neboj se.'' Olízla jsem ji mezi ušima a přitáhla ji k sobě do obětí. V té chvíli jsem si uvědomila, že už je to dospělá vlčka. Toto uteklo.. Poté jsem se podívala na svého partnera.. ''Když jsem tě nechala s vlčaty v doupěti.. V Táboře se zjevil Démon. Byla moje povinnost pomoct smečce v nouzi. Zlomil mi přitom pár žeber, ale Maura mi je potom napravila, ale ještě to lehce pobolívá. Alfa Yllin utrpěla nejhorší zranění. Obavám se, že nepřežila. Varox ji někam odnesl.'' Pověděla jsem ve zkratce co se stalo. ''Víš.. Nechtěl by ses přidat ke smečce oficiálně? A já.. už na tom budu i psychicky lépe, můžou být další vlčata tvá vlastní, ale nejdřív se musím přenést přes to, že můj první vrh, který mi byl dá se říct vnucen je tak.. katastrofální. Aspoň, že Asuka není po svém skutečném otci jako Räqo.'' Tyto slova byla určená pouze Mirokimu. ''Jen musím nabrat víc odvahy. Vím, že jsem hrozná..'' Povzdechla jsem si a poté na něj smutně koukla. Bála jsem se toho co mi na to odpoví.

Tábor
Bolo toho na mňa dosť. Naša alfa Yllin, a moja priateľka bola mŕtva. Mal som pocit, že na mňa sa lepí to všetko zlé. Nie len že som prišiel nedávno o Akiru, teraz ďalšia rana. Z rohu tábora som pozoroval Jessie, ktorá túto udalosť znášala veľmi ťažko, no napriek tomu ostala pokojná a po jej výzve zložiť Yllin sústrasť a úctu sa otočím smerom, kde stál jej strom s jej odkazom. Venujem tomu krátky úsmev a poklonu. Aj keď stále som tomu nemohol uveriť. Spomenul som si na chvíle, keď sme spolu boli nováčikovia u nás v Kirigakure, a ako sa z tej bláznivej a stále vysmiatej vlčice stala rázna, no stále sympatická a milá alfa. Zhlboka som vydýchol, mal som chuť odísť z tábora, no pri mojej horúcej hlave by to nebol najlepší nápad.

Hranice
Zemaris

Bol taký zdvorili, a velmi sa mi to pácilo. A aj lichotilo. na tvari sa mi vdaka tomu objavil usmev. Strach z neho ma opustal, a začala som mu veriť. Na to že musím ist snim som len prikivla, a trochu slopila usi nech vie že je on ten dominantný. Ale ked tak silno zavil tak ma to videsilo. Nevedela som co robiť mala som zrazu zasa strach. Ale hlad sa ozival coraz viac, A trochhu som nahodila už prosebný pohlad, pri ktorom som zaknučala.

LKS
Demon

Vypocul som si ho. ,,Tu to naozaj nemá zmisel. Ale kazdý kto dosiel isiel do Zeiss sa len tak lahko nevrazil. Bud sa vratil ale zeissaci mu dopriali vela rán, alebo sa Zeiss stalo jeho hrobom. Nakoniec ešte Zeissani su tak verni svojej Alfe lebo maju prednou respekt, a to velký. Takže pokial tam chceš ist tak bude to už velmi velké ryziko. A hlavne by nás nesmeli najsť." Povedal som mu a zamyslel sa nad zeissom. Lebo u nich nikdo nevedel ako sa zachovaju.

Tábor
Povzdychl jsem si kdyz rekl ze jo to mrzi. Bylo to od nej hezké gesto. Když pak ale pokračoval chapave jsem pokyvnul hlavou. "Chápu, je to velká zodpovednost" rozhlednu se po vlcích v táboře, rád bych jim byl oporou ale věděl jsem ze je ne takovou viru nemají a jen tak teď mit nebudou, bylo by lepší nechat Alfou Jess a jit příkladem pri vyplňování povinností. Střihnul jsem ušima a pohlédl na Jess. Byl jsem rád ze mi Riteru sdělil svůj pohled na věc. "Co by si rekl na společný Lov bratře? Skolime společně vysokou dříve než bude zima, co ty na to?" pohlédnu na nej a pak na Jess. Počkám až z ni opadne první stres. Nejspíše nebude nejlepší ji hned po smrtí přítelkyně rict "nastoupíš na jeji misto".... bylo by to bezcitné.