Příběh smečky Kirigakure IV.

Tábor
Pozorovala jsem neznámou černou vlčici. Po chvíli se naše pohledy setkaly. Sotva zřetelně jsem kývla a následně sklopila oči. Byl to jen nepatrný náznak respektu, ale byl tam. Slova, která pronesl jeden z vetřelců, mě upřímně pobavila. Ušklíbla jsem se. Jaká chyba nazvat někoho jako je ona zbabělou. Pokud je to, co se k mým uším doneslo, pravdivé, pak mají tu čest s někým, s kým se nemůžou měřit. Opět jsem se krátce zaměřila na vlčici. Ano, musela to být ona. Alfa temna. Patron vetřelce, se kterým se prala alfa Kirigakure, vytvořil tlakovou vlnu, ale stála jsem dostatečně daleko, abych tomu unikla. Stále jsem měla před sebou vytvořenou ledovou stěnu, která mě ochránila. Dál jsem tedy nenápadně pozorovala temnou alfu a čekala, co se bude dít. Tuhle urážku si přeci nenechá líbit.

Tábor- Hranice Kiri.
Pootočila hlavu na jedného z vlkov, ktorého sa snažili zbaviť. Jej úsmev sa temne rozšíril. Očami sa naň sústredila, než sa jej zúžili zrenice. Podvihla vlka do výšky a rýchlosťou ho udrela o kmeň stromu a tlačila ho naň. Visel vo vzduchu, tlačený o kmeň stromu, pričom tlak bol naozaj silný a tlačil na jeho celé telo. (Lvl telekinézie 10) Naiome sa konečne rozhodla postaviť, než prišla k danému stromu, kde na ktorý bol vlk tlačený bez možnosti utiecť. Nechcela pomýšľať, ako to zvláda jeho chrbát, ale čím viac Naiome tlak telekinéziou zvyšovala, tým to bolo bolestivejšie a pre vlka oveľa viac vyčerpávajúce a neznesiteľné. "Nebudem ťa trestať za tvôj nízky intelekt. Niekto sa žiaľ, už tak narodí, ale nikto ma nebude nazývať zbabelou, hlavne, keď ma nepoznáš." - zubato sa usmiala na Ra´sa. Chvíľku ho tam nechala tak visieť, než videla, že vlk by to už dlhšie nezvládol a uvoľnila svoju mágiu, aby vlk mohol na tlamu padnúť na zem. Odkráčala od neho preč, než si všimla, že Patrón toho druhého ide robiť...dačo. Zaryla drápy do zeme a zmotala sa do klbka, takto mohla využiť uzemnenie a jeho vlna ju tak nemohla odvaliť. Patrón je len taký istý hlupák ako jeho pán.... Pomyslela si. Nechcela tu už dlhšie čakať. zazrela na Draka, ktorý mal bojovať s tenebris, ale na ten "boj" by sa aj tak pozerať nedalo. Labou dupla na zem, z ktorej začali rásť ľadové ostne, ktoré šli priamo k Drakovi. Zastavili sa až pod jeho hruďou, kde mu jeden z ľadových ostňov, presekol šupiny čistým rezom, aby mu spravili ranu len jemnú a podkožnú. Kvapka krvi však stále bola na danom ostni vidieť. Keby chce Patrona zabije, jej ostne boli dostatočne silné na to aby prerazili jeho šupinu. V okolí zavládlo ticho. Naiome si olízala tesáky, uši mala pri zátylku a náprsenku vypnutú.
"Nebudem sa vám predstavovať, kto vie, vie kto nie, nie. Prišla som sem so zámienkou nájsť vlkov s pravou podstatou, ktorí sa chcú naučiť sile a inteligencii. Najlepšie mladí vlci, vĺčatá, neskazení po hlúposti svojich slabých rodičov, ktorí majú svôj cieľ v živote a nechcú ho prežiť tak, že ležia pod stromom v Tábore plnom nudných a milých vlkov a starnúť. Preto hľadám učňov. Kto by mal záujem, stačí si prísť do temnej svorky alebo vysloviť jednoduchú vetu.." - uškrnula sa temne Naiome pri jej predhovore. Som pripravený/á odovzdať ti dušu. - rozposlala myšlienky vlkom v blízkom okolí, ktorí ju počuli. "A ja si vás už potom nájdem." - dodala so zubatým úsmevom. Naiome bola v tomto naozaj reprezentatívna a pre vĺčatá ozajstným vzorom. Však teraz to myslela vážne. Temná alfa bola rozhodnutá zobrať si učňov. Zrazu zacítila pach vĺčaťa, ktoré na ňu stále pozeralo. (Saura) Telekinéziou ju vydvihla z kríkov, a pleskla pred jej laby, bez citu. "Ty sem nepatríš." - pošepkala smerom k nej a podvihla horný pysk. Zrazu sa okolo Naiome začala tvoriť čierna para, zároveň aj okolo Saury. "Budem čakať, budúci silní vlci" - to boli posledné slová Naiome, než zmizla (teleportovala) spolu so Saurou k hraniciam Ishimury. Posledný pohľad však patril Aysu a Zechovi na ktorých Naiome azurovými očami s leskom zla, mrkla.

Ishimura ---> Tábor Kirigakure
Rozhlédla jsem se po osazenstvo tábora. Rozhodně se tu dělo něco velmi nepříjemného. Z černé vlčice s modrými a bílými znaky se mi ježily chlupy na hřbetě a velký černý vlk mi taky nebyl neznámý, vždyť to on podpálil tábor mojí smečky. A pak jsem uviděla Aysu, Co ta tady dělala? Moje dcera ale nevypadala, že by se hodlala zapojit do boje, což bylo dobře. Já se také nehodlala zapojit, pokud nebudu muset. Byla jsem možná rychlá a hbitá, ale také malá a ne příliš silná. Mojí jedinou ucházející zbraní, kromě zubů, byla malá dýka. Proti vlkům se silnými bojovými magiemi bych neměla šanci. Posadila jsem se opodál a zaměřila svou pozornost na tu černou vlčici se znaky. Přestože se černý vlk, kterým praštila o strom, předtím tvářil jako dobrý bojovník, tahle vlčice byla úplně jiný level. Přestože mě děsila, musela jsem uznat, že je opravdu dobrá. Jí bych se do cesty nechtěla připlést. Nejdřív mě mátlo, že se do boje vůbec zapojuje a smečce pomáhá, ale ukázalo se, že má vlastní záměry. Tak takhle tedy probíhá nábor vlků do Zeiss. ne že by nebyl působivý. Pokud bych byla mladá vlčice nebo vlče, udělala by na mě dojem a já se přihlásila. Tohle byla temná alfa, matka Caelle. A opravdu si mohla dovolit napochodovat si do tábora a zase bez problémů odejít. Ale uvědomila jsem si ještě jednu věc, pokud by chtěla, mohla by ostatní smečky zničit.

Mladá vlčka seděla a chladně obhlížela onu situaci v Táboře. Ubožáci. Pomyslela si znechuceně nad touto neschopnou smečkou. Tu by naprosto nemohla zůstávat. Pohled otočila na černou mohutnou vlčici s pár modrými a bílými znaky, která jednoho vlka srovnala, ani nikdo nemrkl. Teda aspoň Saura ne. Taková síla a velkolepost. To je to co Sauromedeu zaujalo. Ne ti budiž ničemové, ale ona. Vypadala to, že si ji všimla. Stejnou silou, jako srovnala toho vlka, byla vhozená před její tlapy. Ani nestihla nic namítnout a z úženými zorničkami (zorničky má jak drak, nebo kočka, had.. no chápete xd ), sledovala černou páru, která se kolem nich stupňovala, a najednou puf! Byly na jiném místě..

Ra's Al Ghul 
Tábor
Bez šance na reagovaní, byl vlk, jehož jméno bylo Ra's Al Ghul, natlačen.vší silou na strom. Pak spadl na zem. Neslyšel slova vlčice, neboť se mu tělem rozlívala ukrotná bolest. Totiž když ho vlčice hodila o strom, jeho páteř to nevydržela, pod tím vším tlakem praskla. Vsadím se, že vlčice nebyla jediná, která slyšela prasknutí. Nyní vlk ležel bezchybně na zemi. Tělem se mu rozlívala prudká bolest  ale ne normální horká bolest  Tohle byla jiná bolest. Bolest, kterou cítíte jen jednou v životě. Je ledová, jako mlha v Nifhelmu. Pomalu, ale rychle, pohlcuje vaše tělo. Smysly vám začnou odcházet postupně, jako poslední odejde sluch, ale ten nakonec taky zmizí. Ra's si uvědomil, že odchází, ale nemohl nic dělat. Tahle smrt byla bolestná, ale rychlá. Nebyl to nejhorší způsob, jak umřít. Ra's ale přece něco stihl udělat. Řekl svým tichým umírajícím hláskem: ,, Nejsem první, ani poslední. " Ale nikdo, kromě samotné hlavy démona, nemohl vědět, co to znamená. A pak mu studená bolest začala brát smysly. Už ji necítil, před očima mu zbělalo, a nakonec mu odešel i ten sluch. Umřel. A co dál? Ra's nikdy nevěřil na posmrtný život. Říkal  že život nám dává více šancí než potrebujem. A tak se prostě jeho duše rozplynula. Stejně jako duše jeho předků, kdysi v Arabské poušti. Zůstalo jen tělo, které teď letělo bezvládně na zemi.
A tak umřel vlk, jménem Ra's Al Ghul, syn Alléma a Sihary, dne 3.6.  za přičinění Naiome, alfou Zeiss.

Aysu Telcontar
Tábor Kirigakure - směrem k Ishimurským hranicím
Usmála jsem se když jsem si uvědomila, že temná alfa ovládá magii ledu. Dovtípila jsem se, že tohle zdaleka není jediná magie, kterou ovládá a to na mě bezpochyby udělalo dojem, ale ledová magie? To jsem brala jako znamení.  Stejně jako na mě udělala dojem její magie, na mě udělalo dojem to, co řekla. Jakoby popsala můj život a nabízela mi, že mi ho od základu změní. Že mu dá smysl. A přesně  tohle jsem potřebovala od někoho slyšet. Moje vlastní smečka se o mě nepostarala, když jsem byla malá. Moji rodiče se nestarali. Postarala se Zeiss. A já jí to vrátím. Sledovala jsem Naiome, dokud se nevypařila. Ten pohled mě ujistil v tom, že ta slova směřovala ke mě. Rozhlédla jsem se po přítomných. Uviděla jsem i svoje rodiče a mrtvého vetřelce. Dívala jsem se na ně stejně lhostejně jako na všechny ostatní. Můj pohled se na pár okamžiků zastavil na Zachovi a potom jsem se otočila k odchodu. Ledová stěna se rázem roztříštila. Opět jsem se ušklíbla a vydala jsem se k hranicím smečky Ishimury. Potřebovala jsem si urovnat myšlenky v hlavě. Nechtěla jsem se ukvapit, takže jsem onu větu nevyslovila hned, zdála se mi poněkud jednosměrná. Ale zapamatovala jsem si ji a byla jsem připravená ji v brzké době použít. Protože jestli mi temná alfa nabízí že mě bude učit, byla by hloupost tuto nabídku s pokorou nepřijmout.

Tábor ---> Směr Ishimura
Ať jsem chtěla nebo ne, možná proto, že právě na ni byly zaměřené mé myšlenky, věděla jsem, jaký byl Aysin záměr. Naiomina nabídka ji zaujala. Tomu jsem rozuměla, ačkoli jsem to nemyslela nijak zle, mohla bych říct, že prostě dělala špatná rozhodnutí, a´t chtěla nebo ne. věřila sladkým lžím, protože pravda jí připadala příliš nereálná. Ale když jsem nad tím přemýšlela, jít do Zeiss by pro ni nemusela být tak špatná volba. nebyla slabá a pokud ji temná alfa naučí, jak bojovat, jen jí to prospěje. jen jsem doufala, že jednou nebudeme stát proti sobě. "Myslím, že promluvit si s ní by k ničemu nevedlo, je pořádně tvrdohlavá. nejspíš s ní nemůžeme dělat nic, je dospělá, nemůžeme jí říkat, co má dělat a pokud se ona sama nerozhodne vzít nás na milost, jakékoli snahy nikam nepovedou." Odpověděla jsem Aragornovi. Vypadalo to, že má přítomnost tady byla docela zbytečná. Byl tu už jen Demon, ale také dost smeččanů, aby ho zvládli. nakonec naše alfa nevypadala, že by pro ni byl vyrovnaný soupeř. "Pro zatím mě omluv." Dodala jsem ještě a rozběhla se za Aysu.

Černá Alfa se tolik soustředila na Demona, že odchod temné vlčice ani myšlenku, kterou od ní obdržela, nepostřehla. Až když se po chvíli otočila, zjistila, že už tam není. Ovšem, nijak ji to nevzrušovalo, přítomnost této tmavé neřešila, pochopitelně jen do chvíle, kdy by zaútočila. Ani Ra'sova proletění se vzduchem nepostřehla. Soustředila se jen na černé stvoření pod ní. Už vychladla a necítila takový vztek, přece jen ale nehodlala vlka jen tak pustit. Ne takhle. "Už jsi napáchal dost škody jak na Ishimurské, tak i Kirigakurské smečce." Zasyčela. "Musíš být potrestán." Pokračovala. "Máš štěstí,
že nemám náladu zabíjet, jinak by z tebe brzy byla rohožka před doupě. Ale to neznamená, že tě pustím jen tak." Dokončila. Pak vyskočila předními tlapami a na hřbetě se jí objevila křídla. Ještě ve skoku si zapálila přední tlapky a doskočila na Demonův obličej, přesněji řečeno na jeho oči. Díky křídlům, které ji jemně nadnášely mu dopadem nerozdrtila lebku. Jen mu... upekla oči, dalo by se říct. Pak magii vypla a z vlka seskočila. "A teď běž. Běž, než dostanu náladu zabíjet." Štěkla a švihla po teď už slepém vlkovi tlapou.

Pokiaľ viem , Demon nepovolil tvojej postave aby oslepila tú jeho. Preto časť s oslepením Demona neplatí a je nutné príspevok upraviť, len na prípadné škrabance alebo na niečo, na čo sa vy dohodnete. Nabudúce nech už na to nemusím upozorňovať. -Naiome

//Předchozí příspěvek je neplatný, došlo zde k chybě z mé strany. Co nejdříve ho opravím.

Konečně jsem se rozhodla, že bych mohla něco udělat. Běžela jsem k Demonovi a při tom jsem objevila křídla. Máchla jsem s nimk a přímo jsem slétla na Demona vší tou rychlostí. Měl dost práce s Jessie, takže je jen malá možnost, že by stihl uhnout. V případě, že se mu podaří vyhnout, narazím buď do tvrdé země a bouchnu se strašně do hlavy, nebo do Jessie. Ale jestli budu mít to štěstí a opravdu se trefím, zakousnu se mu do krku.  A budu ho držet na zemi.

Darkey, nezabúdaj na tú lokáciu. Vždy si ju napíš ako prvú. A s Demonom bojuje Tenebris. - Naiome

Tábor - Hranice - Rintintinův les

Byla mírná zima, poměrně teplá, stejně jako tehdejší podzim. Cassidy se rozhodla navštívit matku a otce a proto její kroky vedly do smečky Kirigakure, kde její rodiče měli být. Vypravila se tedy na cestu. Došla k hranicím Ishimury a pak k hranicím Kirigakure, překročila je a zjistila, že její matka nikde není k dohledání. Chvíli ji hledala a doufala, že bude někde s otcem. Ale ani otce se ji nedařilo najít.
Chodila po území Kirigakure a hledala své rodiče. Po nějaké době zjistila, že otec padl při obraně tábora. Tuto informaci ji sdělil vlk Ragnavaro, který o oné události věděl, neboť i on sám byl při obraně tábora, ještě jako vlče. Cassidy byla z té informace smutná a dál hledala matku. Jenže o té nikdo nic nevěděl, dokonce ani Rag. Pomáhal ji sice hledat bílou vlčici s červenými znaky, jenže ani jeho pomoc nebyla dostatečná na to, aby se jim podařilo Safiru najít.
A tak se Cassidy rozhodla vrátit se domů do Ishimury. Ragnavaro viděl v doprovodu této vlčice možnost prozkoumat nová území a poznat smečku Ishimuru mu přišlo jako docela prima nápad a proto se rozhodl jít s ní.

Ragnavaro opustil území Kirigakure a s Cassidy kráčeli společně k Ishimuře. Cestu si chtěli ozvláštnit návštěvou území Elitních vlků a proto zamířili do Rintintinova lesa. Vskutku, ozvláštint jejich putování se jim povedlo, akorát, že nečekali, že zrovna tak, že objeví zvláštní jeskyni z ledu. A co víc, když vstoupili, našli uvnitř neobvyklé sochy a ne obyčejné a ledajaké sochy, nýbrž zmrzlá těla vlků v polohách, jak překročili pomyslnou zónu dlouhého spánku. Než se stihli pořádně rozkoukat i oni dva zmrzli a stali se z nich sochy v zajetí času.

► V Cave Glácies ◄

Tenebris koutkem oka pozorovala dění kolem sebe, ačkoliv většinu pozornosti stále věnovala vlkovi pod sebou. A tak si všimla, jak se temná Alfa, tedy alespoň si myslela, že to byla ona, upřeně zadívala na Ra'se. Ten se po chvíli zvedl do vzduchu a praštil sebou o strom. Tenebris to... překvapilo. Pak vlčice v oblaku černé páry zmizela a Tenebris se pozorností vrátila k Demonovi. Prvotní vztek už vyprchal a Tenebris najednou necítila potřebu vlka zabít. Minimálně ne krutou, pomalou a bolestivou smrtí. Přesto však cítila, že mu musí ublížit. Nějak ho potrestat. Prohlížela si ho, až jí padl zrak na ucho. Hlavou se jí mihla možná kapku zlomyslná myšlenka. Pak se Demonovi sklonila k hlavě, tesáky ho chytla za ucho a škubla. Tím část ucha rozdělila na dvě poloviny. Pak na něj jen tak symbolicky vycenila tesáky a seskočila z něj. "A teď zmiz. Dřív, než dostanu chuť tě zabít." Zavrčela.

Překročila jsem hranice. Drak ví, jak dlouho jsem kráčela. Bolelo mě srdce a občas se mi snad zdálo, že vynechalo nějaký ten úder, ale zároveň radostně bilo za Asuku. Dlouho trvalo, než jsem vyšla na horu, kde se nacházelo moje doupě. Vešla jsem dovnitř a z očí se mi spustili velké slané slzy. Pohled na mé spící vlčata- teď již dospělé vlky, mě ubíjel. Vědomost toho, že Räqo je v Zeiss a možná už ani nežije, mě taky ničil. To, že tu Miroki není, když ho nejvíc potřebuji mě ničil ještě víc. Jediné světlo mého života, bylo to, že je aspoň Asuka šťastná. Lehla jsem si do doupěte a zavřela oči.
Proháněla jsem se po louce s vlčaty. Poznávala jsem je, byly to mojí sourozenci. Jenže to nebylo klasické prohánění, jako třeba hra na babu. Oni byly lovci, já byla kořist a rodiče se tomu smáli. Tolikrát mě seřezali. Tolik zahojených jizev, které byly schované v černé srsti. Ze spaní jsem kňučela bolestí. Obraz před co se mi zdál, snad zhořel. Ležela jsem v doupěti. V mém doupěti. Miroki mě spokojeně objímá a sledujeme dovádění naších vlčat. Mých a jeho vlastních. Jakoby nám z oka vypadli. 'Tohle se tobě nemůže stát. Nezasloužíš si šťastný život. Jsi ubohá vlčice, která si nezaslouží nic spojené ze štěstím.' Šeptal mi hlas v temnotě. Další snoví obraz, byl mou noční můrou a zároveň i pravdou, která se mi už jednou stala... Opětovné setkání z mými sourozenci a zároveň i s Blixem. Sourozenci se mi vysmívali a opět mě do krve zeškrábali, Blix mě opětovně znásilnil a já mu dala na svět další vlčata, tentokrát byly všichni zlí. Všechna vlčata se proti mě otočila....
Probudila jsem se z křikem a čumákem ulepených od slz. 'Zasloužíš si jen zemřít.' Znovu se ozval ten hlas. ''Dost, prosím.'' Šeptala jsem bezmocně..

Aysu
Směrem k hranicím Ishimury
Pokračovala jsem svižným krokem k Ishimurské hranici.Cestou jsem přemýšlela nad tím, jestli jsem dostatečně dobrá na to, abych zvládla Naiomin výcvik. Ráda bych viděla Argdemův ksicht poté, co bych s ním snadno vytřela podlahu. Zlomyslně jsem se pousmála. Nic jsem nechtěla víc, než trochu shodit bratrovo nafouknuté ego. Sebral mi rodiče,  potencionální přátele a sebevědomí a já mu seberu to, na to záleží jemu.  A jemu na ničem tolik nezáleží tak, jako na sobě samém.

Směrem k Ishimuře
Doběhla jsem svou dceru a srovnala s ní krok. Snažila jsem se usmívat, přestože jsem se obávala její reakce na mě a na fakt, že jí vůbec věnuju pozornost. Já ji měla opravdu ráda, ale ona mě při nejlepším tolerovala. Bylo zvláštní, co všechno dokáže pouhý nedostatek pozornosti. jaká by Aysu byla, pokud by se narodila v jiné rodině a tak jí ubližovali? A jaká mohla být, kdybych se jí věnovala, místo abych její vlčeství prospala? než mi magie stačila nabídnout dva rozdílné obrázky jako odpověď na mé myšlenky, zahnala jsem je. Podstatné bylo, jaká byla Aysu dnes a co se s ní dalo dělat. Náš vztah nikdy nebude jaký mohl být, přesto jsem nepřestávala doufat. "Ahoj."

Aysu
b]Směrem k Ishimuře - hranice - území smečky Ishimura[/b]
Překročila jsem hranice a ocitla jsem se na území smečky Ishimury. Už delší dobu jsem měla pocit, že mě někdo sleduje a brzy se moje podezření potvrdilo. Spatřila jsem svou matku. Šla jsem dál a snažila jsem se ji ignorovat, i když jsem tušila, že tohle není ten případ, kdy jdou dva úplnou náhodou stejným směrem. Věděla jsem, že viděla, jak se na mě Naiome dívá a nejspíš všechno pochopila. Neměla jsem k ní tak negativní vztah jako k otci a Argdemovi, takže jsem ji neposlala hned do háje. "Co zas?" zeptala jsem se otráveně.

---> Do Ishimury
Kirigakure brzy zůstalo za našimi zády, ale to mi nijak nevadilo. Nebylo tam nic, co by Aragorn nezvládl sám a domů pak také trefí. Pokud by s ev táboře nacházelo něco nebezpečného, zůstala bych tam a nešla za Aysu. Neposlala mě hned pryč, což jsem pokládala za dobré znamení, přesto jsem si dala s odpovědí načas a důkladně si svá slova promyslela, než jsem je vyslovila. Její zvyk chápat všechno v tom nejvíc negativním významu mojí pozornosti neunikl. "Jen ze zvědavosti, plánuješ odpovědět na nabídku Temné alfy?" Zeptala jsem se konverzačním tónem.