/Kay&Nira/ Svit a Temno

Místo -> Vyprahlé pláně
Čas -> Pravděpodobně se tento děj nikdy v příběhu nestane
Počasí -> Slunečno, může se změnit
Konec -> Až se napíše
Děj -> Vlčice temné smečky a vlk sviťácké smečky se náhodně potkají. Jak to dopadne?

Procházela jsem se a ztratila jsem pojem o čase a místu. Rozhodně dřív něž jsem si to snažila uvědomit dostala jsem se za hranice. Až to zjistí alfa, tak mě asi zabije. Pomyslela jsem si. Ale dokud mám tu možnost, chvíli tu zůstanu, ale nikde se nevzdálím. Myslela jsem si dál a zůstala sedět.

Ishimura -> smer vyprahnuté pláne


Už ani neviem, kedy som si naposledy spravil chvíľu pre seba. Furt sa niečo deje aj keď sa zdá, že nie. Pf, Reel mal pravdu. Sprav si chvíľu pre seba... Zopakujem si to čo mi povedal a nakoniec to aj vykonám. Ani som si nevšimol, že v tej chôdzi som už dávno opustil moju domovinu. Zem nikoho, tak by sa to malo volať.. Pomyslím si, keď si prezriem rozsiahle lúky, pláne. Práve sa jedna predo mnou týčila.. už som aj zabudol ako sa volá - no podľa toho ako vyzerá to hovorí samé za seba. To ma nikde inde nemohli tlapy zaviesť? Mávnutím chvosta som pokračoval ďalej než som zacítil pach, ktorý som akosi nemal v láske.
Aha, ešte niekoľko metrov a budem v Zeiss.. no, to som si naozaj vybral vhodné miesto na odpočinok.. Nestihnem ani pretočiť očami, než zacítim ďalší pach, ktorý bol bližšie. "Heh.." nadvihnem obočie, posadím sa a čakám čo sa bude diať. Nikto iný v okolí nebol až na jednu postavu... tak som zvedaví či si ma všimne a ako bude reagovať. Či sa mi osvedčí to, akú mienku mám o tej prekliatej svorke...

Po nějaké chvíli mého rozjímání o tom, že mě Alfa zabije a měla bych se vrátit se mi do čenichu dostal Ishimurský známí pach. Vždyť to patří tomu co seděl z alfou u řeky Wolf. Temně jsem se pousmála a zvedla jsem se. Došla jsem blíže k černému vlkovi. ''Ale, ale, ale. Nejsi na špatném místě?'' Ušklíbla jsem se a temně zachechtala. ''Nemáš být v Alfově zadnici?'' Zatvářila jsem se nevinně a zrychleně párkrát zamrkala a zatvářila se hraným pohledem 'Já nic, já jsem miláček'.

Nakoniec si ma ten onen vlk všimol, pribehol ku mne pardon, pribehla ku mne a začala sa ma vypytovať na otázky, nad ktorými som sa bohužiaľ pousmial. Nedalo mi to, boli vtipné. "Nuž, takto rozprávaš aj o svojích Gammach a Betách, ktoré slúžia tvojej alfe?" odpoviem jej na otázku, otázkou a pousmejem sa, ešte viacej. "Vieš, ono toto územie zatiaľ nepatrí žiadnej svorke.. tak nevidím dôvod prečo by som tu nemohol byť.." švihnem chvostom a pozorujem ju. "A čo ty? Nemala by si robiť posko..." nestihnem dopovedať, než si uvedomím koho pach cítim. "Aha.. ty si tá čo mi prekĺzla pod labami..." 

Povytáhla jsem horní pysky a tím jsme ukázala své bílé zuby. ''Je rozdíl, mezi členy mé smečky a členy cizí smečky víš?.'' Řekla jsem pobaveně. A nakonec jsem se pohodlně posadila, avšak neustále jsem byla v pozoru, kdyby ho něco napadlo. ''Já neřekla, že tu být nemůžeš. Já jsem řekla, že si na špatném místě. Tohle je až moc blízko k naším hranicím a mohlo by se ti tu stát něco nemilého.'' Můj úsměv nabral na chvíli maniakálního rozměru a poté jsem zavrtěla hlavou a nahodila kamenný pohled. ''Ale, ale. Ty si mě poznal?'' Nedalo mi to, musela jsem se zasmát. ''Jeden detail. Já byla na vašem území ještě tulačka, tudíž jsem mohla jít kde jsem chtěla.'' Mrkla jsem na něj a opět se zatvářila nevině. Možná, že mu přijdu vtipná, ale já mám taky něco v zásobě, krom toho byla by hloupost útočit. Hranice mé smečky, byly hned vedle.

Pozorujem jej zuby a pobavene poviem: "Pekné zúbky.." opäť strihnem ušami. Je to sranda. Obidvaja tu tak pokojne sedíme a máme pocit, že sme v bezpečí. Ona, že je blízko hranic a ja, no.. to je jedno.. Čumákom zavetrím rôzne pachy divo žijúcej zvery a potom prikývnem: "Pravda.. každý sme iný ale pritom sme taký istý."
Chvíľu počúvam jej nádejnú reč, ktorá by snáď mala vo mne zasiať strach, no bola na omyle. "Tak či tak, by to nepomohlo," prehovorím a potom prikývnem. "Samozrejme, že som ťa poznal. Tuláčka? Hej, mohla. Tábor, lúky, lesy. Dokonalo poznáš naše územie.." pozorujem ju mojimi fialovými očami a očkom pozriem na hranice Zeiss. Prečo vôbec nemám rád tú svorku. Ostatné sú v pohode, len oni sú akoby osina v zadku.. pfuu, to je otrava. 

''Já vím.'' Protočila jsem očima ohledně svých zoubků. Pozorně ho sleduji. ''Stejní jsme maximálně v tom, že jsme vlci.'' Mrknu na něj. Několikrát mávnu ocasem a nakonec si zívnu. Po jeho poznámce, že znám dokonale jejich území jsem se zasmála. ''A nejen to vaše.'' Ušklíbla jsem se a svými červeno-oranžovými očima sledovala jeho. Koukal se směrem k naším hranicím. ''Heh.'' Uchechtla jsem se a mlčela. Tohle by mohla být zábava. Celkem jsem se nudila.

"Že jo, i keď som to myslel vážne.." nadvihnem oko a pak odvrátim zrak od hraníc späť na vlčicu. Nakoniec si pokojne ľahnem a stále ju sledujem pohľadom na čo prikývnem: "Pravda vlci. Stretol som aj líšku.. ale to je nepodstatné.." myknem ramenami. "Čo by mohla byť zábava?" spýtam sa jej a tým je aj naznačím, že patrím k tým, ktorý dokážu komunikovať v mysli.
"Pane bože, som to ja neomalený.." labou sa chytnem za hlavu. "Som sa zabudol predstaviť, čož bolo odo mňa neetické voči dáme. Volám sa Kay.." mrsknem chvostom.

Pohodím hlavou a lehnu si po vzoru Kaye. ''Lišky jsou dobré jako zákusek.'' Zasměju se a olíznu si hladově tesáky. Potlačím zavrčení, že je to další vlk co mi leze do hlavy. U Man'yaka jsem si už na to zvykla, ale že se objevil další mě celkem irituje. ''Setkání milého sviťáčka se mnou.'' Stejně mu odpovím. ''Kay? Hm.'' Odfrknu si nad jeho jménem. ''Nira.'' Řeknu hrdým hlasem to své jméno. Kdyby nebyl sviťák, možná by se mi i jako vlk líbil, ale všechny zákony zakazují se nijak bavit se sviťákama, natož se s nimi družit. Kdyby mě teď viděla Alfa tak mě asi roztrhá na kusy. Převrátím se na bok jako nějaká mrtvola, ale hlavu mám otočenou k černému vlkovi, co se představil jako Kay.

Nira, hm, to meno si zapamätám. Pomyslím si a pousmejem sa: "S tým súhlasím, líšky sa dajú," povzdychnem si a pozorujem ako si predo mňa (zrejme ) ľahla. Nakoniec počujem to nesúhlasné, naštvané vrčanie, ktoré je zrejme reakciou na moje čítanie myšlienok. Jaj, táto schopnosť je darom aj dobrým spôsobom vytáčania ostatných vlkov.. Mierne mávnem chvostom až ho úplne zložím k zemi a prestávam si ho vnímať.
"Hej? Ja sa rád kamarátim a nekoušu, keď nie je treba." Mrknem smerom k nej a na to sa prevalila na bok čím mi odhalila citlivé miesta na bruchu. Ako fakt? Žmurknem a prekvapene natočím hlavu. No predsa, nemohol mi uniknúť žiaden detail. 

// fakt? xD Byť sviťákom je najlepšia vec ^^ *aj keď mi druhé ja hovorí niečo iné*

//Já nic to Nira má takové myšlení XD .. Až se mi někdy podaří zakoupit novou postavu tak už mám připraveného vlčka do Ishimury c:  

Uchechtnu se, když souhlasí ohledně lišek. Chvíli ho poslouchám, chvíli mlčím, chvílí mávám ohonem. ''Já ráda pokoušu, i když nebudu muset.'' Zatvářím se nevině. Když natočí hlavu, tak si opět lehnu na bříško. ''Na co vejráš?'' Zamračím se. Možná byl silnější, ale já bych to nikdy nepřiznala a dobrovolně bez obrany bych si nenechala přece nic líbit. Zabodla jsem do něj svůj zrak. Určitě mu ani neunikne má jizva, přes pravé oko, když mě tak pečlivě zkoumá, i když ofinu mám většinou přehozenou tak, aby pravé očko zakrývala.

Popravde nevyzerá nebezpečne. Možno sa tak na vonok tvári ale vo vnútri musí byť iná. No, keby som sa zmýlil tak už som vlk o ničom, čo nevie odhadovať vlkov. "Niekto kúše, škrábe, kope, prebodáva... existuje mnoho spôsobov ako sa zabaviť, nie?" nadvihnem obočie a potom zrejme spozoruje tú moju obhliadku jej brúška, ktoré predo mnou doslova vytrčila takže neviem na čo sa teraz bude sťažovať. "Na nič.." zaklamem. Popravde, Zeissaci sú majstri v klamáni, takže je zrejmé že ma okamžite odhalí, ale čo už. No v tom som spozoroval niečo na jej oku. "Jazva? Tak nie som jediný.." prehovorím a ukážem jej tlapu na ktorej som mal návlek, ktorý mi zakrýval tú nešťastnú jazvu, ktorú som dostal od svojho diaboľského já, doslova. "Odkiaľ máš tu jazvu? A nehovor čo mi je do toho.." mierne, skôr mrzuto prižmúrim oči, pretože viem aká odpoveď príde na otázky takéhoto typu. 

// Nira potrebuje prevýchovu  Ty k Ishirákom a ja k Zeissom (s nejakú magiu, ktorú mi budeš závidieť  lepšie ako Kage shibari :DDD)

//Ale prdlajz potřebuje xD .. Nebude hrozit c: 

''Tobě by to určitě slušelo bez kostí hm?'' Uchechtnu se. ''Takové vykosťování a tvé kosti, bych dala Maníčkovi, které by si vystavil před svým doupětem.'' Povídám zasněně. Byla to krásná představa. ''I tvé masíčko, by mu určitě zachutnalo.'' Naznačím, že je to i kanibal a určitě by si pochutnal na nějakém to sviťáčkovi. Znovu se uchechtnu. ''Ale prosím tě. Lži nechej nám temným.'' Mrknu na něj. ''Plno vlků má jizvy.'' Zakroutím očima. ''Já jí mám třeba od lidí.'' Povím mu neochotně, když nemám mluvit 'co ti je do toho'. ''A odkuď máš teda ty tu jizvu?'' Zeptám se, když já řekla tu svou.

"Posluš si.. ale potom nie som zodpovedný za následky, pretože to bolí, keď ťa zasiahne kryštálom do boku a spôsobí tržné zranenia. Opýtaj sa Tosara, ten to schytal keď som skúšal svoje nové schopnosti ešte pred rokmi. Pred Naiome bol alfa." usmejem sa na ňu. "Jasné, veď ste v tom odborníci.." mrknem na ňu. Toto im musím uznať, vedia riadne oklamať vlka a ani si to neuvedomí. Pff, niekto vie klamať a niekto vie zistiť pravdu s obyčajného tepu srdca. "Aha.." pozriem sa ešte ráz na jej jazvu. "Kedysi tu bola aférka a Ishimura sa stretla so svojími dvojníkmi. Predstav si opak Ishimurskej povahy. To bola bitka, bojoval som sám zo sebou aj keď to bol o ničom boj, keďže som sa poznal. On mi spravil jazvu a ja som ho za to pohrbil pod tunami kamení.." nad tou predstavou sa usmejem. No nečakal som že mi uverí, možno hej, možno nie. Mágia je tajuplná vec plná nezmyslov.

''Krystaly? To zní jako naše Gwen.'' Uchechtnu se. ''Neznám žádného Tosara.'' Odseknu. ''Jsme no.'' Ušklíbnu sea poslouchám ho, ohledně toho co se stalo v Ishimuře. ''Taková druhá Niruška. Akorát hodná? Heh. To by nešlo k sobě.'' Zasměji se pořádně od plic. Já jsem nevyzpytatelná. Připadám jako hodná vlčka, ale opak je pravdou. ''To muselo být smutné, pohřbít své já, pod kamením hm.'' Povím hraným smutným hlasem. ''Možná by se mi temný Kay líbil víc.'' Mrknu na něj a mávnu ocasem.

Tak ten sa zrejme stratil. Zhebnul? Dúfam že áno, veď ani nebol vlk.. Pomyslím si. "Takže aj vaša svorka má vlka so schopnosťou manipulovať s kryštálmi?" prekvapene sa spýtam. Ale určite nie na takej úrovni ako ja a môj syn. Nám sa táto schopnosť dedí z generácie na generáciu.. 
"Myslím, že aj áno.. ale iba malá časť.." poviem keď prikývnem. "Nuž, mne nechýba. Mal o niečo hrubší slovník a jeho povaha bola mierne zmenená. Popravde správal sa tak ako ja keď som naštvaný.. mne nechýba," myknem ramenami. "A ako vieš, že s ním práve nerozprávaš?" nadvihnem jedno obočie, pritom sa uškrnem a zahladím sa jej do očí. Mám pocit, že ona je prvá Zeissačka ktorú by som nechal žiť, keby sme mali bojovať.. jaj, tá jej povaha sa dá zniesť.. 


// gratulujem, Nir sa nenechádza na čiernej listine

''Jo.'' Odfrknu si. Zasměji se, když se zeptá, jestli s temným Kayem právě nemluvím. ''Ten temný by určitě nezůstaval u Svitu. Teda pokud by neměl cíl to tam vyvraždit.'' Nadějně se uchechtnu. Líbilo by se mi, kdyby sviťáci postupně poumírali a temno by ovládlo Niwat. Opět se zatvářím nevině. ''Nebo pokud nemá v plánu přestoupit. Jenže pochybuji, že by Naoime nechala žít sviťáka na našem území.'' Uchechtnu se. ''Jednou sviťák, vždycky sviťák.''

//Niruška je zlatíčko. Kdo by ji chtěl zabít? :'C

Zasmejem sa súčasne s Nirou. "Nepočula si to? Temnota sa vždy ukrýva v srdci svitu.." dám jej otázku nad ktorou, keď je múdra sa riadne zamyslí. "Tak ako temnota sa nachádza vo svitu tak svit sa nachádza v temnote. Je to večný kolobeh, ktorý nikto nedokáže ovplyvniť. Proste, temnota neexistuje bez dobra.." dopoviem. 
Bolo to zaujímavé uvažovať nad dobrom a zlom s vlčicou ktorá pochádza z temnej svorky a so mnou, ktorý pochádza z tej svetlej. "Vraždy nie sú všetko. A aj keby som mal v úmyslu vyvraždiť svorku... čo z toho mám. Moc? Pocit, že som lepší ako iný? Hlúposť, zbytočne premrhaná energia.." strihnem ušami a zasmejem sa. "Čo tak spraviť malý experiment, ktorý potvrdí to, čo som do teraz rozprával. Ty nájdeš v sebe tú dobrú stránku a ja v sebe tú zlú..." navrhnem jej menšiu aktivitu, som zvedaví či má na to odvahu.

// Shadow :X

''Já od dob své minulosti přemýšlím s temnými myšlenkami.'' Povím. Na jeho další slova, ale musela jsem dát za pravdu. Ying a Yang. Dobro ve zlém a zlo v dobrém. Kde je světlo je vždy i temnota. A v temnotě je vždy nějaké to světlo. O vraždách a tak jsem přeskočila úplně, jelikož mě zaujal ten jeho experiment. ''Já o sobě vím jenom, že vždy mám tendenci pomoct slabšímu.'' Řeknu a vzpomínám si na Yeere. Tak slabá, ale já ji nabídla pomocnou tlapku, že když přežije zkoušku, může bydlet v mém doupěti a bude pod mou ochranou. Kdyby byla vlče, určitě bych chtěla být ta, které Alfa svěří Yeere do péče. ''Ale považuji to za svou slabost a snažím se ji skrývat.'' Řeknu. Říkám mu to jen kvůli tomu experimentu, který navrhl. Pozorně jsem si ho prohlížela. Nedokázala jsem odhadnout ani na co myslí, když neumím číst myšlenky, tudíž jsem nemohla odhadnout co by na něm mohlo být zlé a tak jsem čekala co řekne. Samozřejmě jsem čekala i nějaké ty poznámky, že to slabost není.

"To, či už považuješ za slabosť alebo nie, je čisto tvoja záležitosť. Máš nutkanie pomôcť slabšiemu, keď mu niečo nejde aj keď si myslíš, že to je zlé a potlačíš to. Potom, jedného večera si spomenieš na to a zabolí to. To je dôkaz toho ´svetla´," poviem. Teraz však musím popremýšľať nad mojou takzvanou temnou stránkou. "Temná stránka, tá má mnoho podôb. Skrytá v útrob toho svalu pumpujúc krv. Ja zas na sebe považujem zlé je.. závisť. Závidím všetkým okolo mňa za to aký majú život i keď to nedávam najavo. Je to slabosť? Nie, keď k tej závisti si pridáš myšlienky pomsty tomu kto mi vyvraždil klan a prinútil ma aby som sa ešte ako vĺča presunul sem, na Niwat..." poviem pritom sa zahladím na tlapy. 
"Zlo je sviňa, dobro je sviňa. Spravíš dobrý skutok vymstí sa ti to, spravíš zlý vymstí sa ti to. Najradšej je ostať neutrálny.." myknem ramenami a povzdychnem si. "Prečo?" pozriem na ňu, zabudol som to spomenúť, tak sa žiaľ po mojom krátkom a o ničom výroku.
"Tiež si prišla o rod? Preto premýšľaš v tých temných myšlienkach?" spýtam sa jej, no bojím sa, že či nezachádzam moc hlbšie.