/Kay&Nira/ Svit a Temno

''Každý to bere po svým ne?'' Zazubím se, ale musela jsem mu dát za pravdu, sice neochotně, ale ano. ''Zlo, Dobro, Neutralita. V čem je rozdíl.'' Odseknu. Nakonec se mě zeptá na můj rod. Neznala jsem, že bychom měli nějaký název pro nás rod, ale odhrnula jsem ofinu ze svého čela a ukázala tím na něj značku, kterou pokud si dobře pamatuji měl každý člen mé smečky. ''Všichni jsme to měli někde po těle a já to mám na čele.'' (Bohužel už nemám nikde jak to vypadá c': ) Povím a podívám se na oblohu. ''Dalo by se říct, že jsem ho zabila sama. Nehodou, ale zabila.'' Odpovím. Občas jsem se potřebovala vymluvit ze svých problémů a bylo mi jedno s kým. Rozhodně jsem se, ale vyhýbala detailům, které by mu pomohli odhalit mé slabiny a poté by je časem proti mě využil. ''Kromě toho, že jsme měli stejný symbol, jsme všichni měli stejnou magii.'' 

"Rozdiel je v tom, že keď si neutrálná, máš všetko na háku a ideš si za svojím.." poviem jej, pritom si vypočujem jej historku. Pozriem si jej značku. (Škoda, mohla by si si ju dať na profil ako logo  ). Teraz som si potvrdil jednu menšiu teóriu a to o podobnosť členov klanu, rodu, svorky... aký je medzi tým vôbec rozdiel? "Náš rod má taktiež znaky, pod očama.. ako môžeš na mne vidieť. Vždy, keď použijeme mágiu či prejavíme emocionálny zážitok, tak žiaria.." švihnem chvostom a keď spomenie, že svoj rod, ona zabila chvíľu ma to zamrzelo. "Aha. Pri ochrane?" pozriem na ňu, pritom som okom pozrel aj na reťaz okolo jej laby. Takúto prácu môžu spraviť iba tí dvoj nohý zmetci.. ktorý sa vyradili na mojom rode. 
"Sme v Európe, pritom som sa narodil v Južnej Amerike, v tých lesoch tam..." zasmejem sa nad tou diaľkou, ešte, že mám patróna, ktorý si pamätá minulosť a pri ňom mám možnosť spomínať.

''Zajímavé.'' Řeknu ohledně jeho svíticích symbolů. Zívla jsem si a začala se protahovat. ''Při ochraně nás zemřel jenom otec Alfa, Dvě bety a tří gammy. Ostatní nás lidé zavřeli do klecí a někam odvezli. Když se poprvé projevila moje magie. Odnesla to jedna dvounohá stvůra, ale i jeho smečka, ale i ta moje smečka.'' Povím. Znovu si zívnu. ''Co budeme dělat, když už tu trčím a stejně hrozí, že mě Alfa při nejlepším zabije, že jsem mimo území a ještě se sviťákem?'' Už jsem se nudila a tahle konverzace Dobro a Zlo, o rodině už mě začínala unavovat.

''Dí-ky?'' Pozvednu 'obočí' nad jeho upřímnou soustrastí. ''Má magie je doslova a do písmene celá o ovládání. Ovládnu stín nějakého živého tvora a ten napodobuje úplně přesně to co já dělám.'' Uchechtnu se. ''No to je fuk.'' Protočím očkami. ''I tak otázka zůstává.. Co budeme teda dělat?'' Zeptám se znovu a podívám se na černého vlka.

Strihnem ušami a prikývnem hlavou: "Nemáš začo.." poviem pritom sa prekvapene pozriem na Niru, keď povie účinky svojej mágie. Až sa mi z toho zježili chlpy na tele. Keby ju použila na mňa neviem či by som vedel proti tomu čeliť. Dúfam, že proti sebe nebudeme musieť nikdy použiť svoje schopnosti. Niekoľko krát žmúrknem. "Zaujímavé až sa mi zježila srsť.." podotknem, predpokládam, že sa pousmeje a bude hovoriť tie reči. "Ja ovládam to na čom ležíme akýmkoľvek spôsobom aký ma napadne. Dostal som sa na úroveň ovládania kryštálov ale to je všetko. Kov či lávu nezvládnem, čo je škoda.." povzdychnem si. 
"Čo budeme robiť?" prekvapene sa na ňu pozriem. "No, si prvá zo Zeiss s ktorou ma baví si pokecať.. aj som si ťa obľúbil, takže keby sme proti sebe čelili asi vieš akoby to dopadlo. No, nič by sa nestalo keď si budeš chrániť myšlienky, tak ako to robíš teraz. Vôbec nepočujem tvoje myšlienkové pochody - za čo ti gratulujem. A keby sa to prevalilo, pokojne spomeň že si ma zabila.. alebo ma využívaš na získavanie informácii.." poviem na rovinu za čím sa aj zasmejem. Neviem čo na to poviem, ale som zvedavý.

Zazubím se nad tím, že se mu až zježila srst. Jeho magie, se mnou však nehnula. ''Taky je celkem zajímavá.'' Podotknu, ale myslela jsem to vážně. Potom se zatvářím překvapeně. ''Jak by to dopadlo?'' Zeptám se nechápavě. To jsem totiž trošku nepochopila. ''Když u nějakého vlka zjistím, že umí číst myšlenky, tak buď nemyslím nad ničím. Nebo-- Ne. Vlastně nepřemýšlím nad ničím.'' Zasměji se. ''Dík.'' Poděkuji hrdě a dívám se na Kaye. ''Gamma Ishimury by byla zabitá obyčejnou Kappou? Tomu by neuvěřil ani šněk.'' Podotknu. ''Myslím, že nikdo není taký deb_l, aby věřil tomu, že Kappa, přelstívala, nebo zabila Gammu.'' Zasměji se, byly to sice dobré výmluvy, ale tomu by věřil jedině někdo bez mozku.

"Ja by som ostal neutrálny.." mrknem na ňu. "Teda aspoň do doby, než by si spravila špatný krok a ohrozila niečo na čom mi záleží, ale ináč keby sme sa stretli tak bych nehnul brkom..." nadvihnem chvost. "Alebo si mysli niečo čo by ho zmiatlo, to funguje báječne.." natiahnem si predné laby a prevalím sa na bok. 
"Gamma zabitá Kappou.." zasmejem sa. "Možno budem budúca Beta, si to pomaly risujem.." mrknem na ňu. Hovorila pravdu. Bol by to nezmysel, ktorej by nikto neveril. Maximálne nejaký prosťáček.
Nakoniec sa prevalim na chrbát a povzdychnem si: "V podstate ono by sa tomu aj uveriť dalo. V prípade, že si vlčica. Čo aj si. Klasická zbraň žien, pôvabnosť, krása a zvádzanie... hehe.." zasmejem sa a pozriem sa na ňu. Dúfam, že mi to dá za pravdu aj keď to je pravda je. Toto je nalpšia zbraň pre samice.. nejaký naivka vlk by sa z pôvabnej vlčice zbláznil. 
"Vieš mi svitáci sme najivky, ktorý sa dajú ľahko zviesť.." zasmejem sa.

''Ach ták.'' Protočila jsem očkama nad jeho neutralitou. Několikrát zamávám ocasem. ''Já Kappou zřejmě zůstanu. A jestli Alfa zjistí o mých procházkách mimo území, tak skončím Omegou.'' Řeknu téměř znechuceně. Život v Zeiss, nebyl lehký a mezi Kappou a Omegou byl tenký led. Dále poslouchám jeho řeči o ženských zbraních. Převrátil se na záda. ''A to si právě tak naivní a dáváš mi právě návrh?'' Znovu se zasměji, protože to tak právě vyznělo.

"Jestli nezistí či nezistí.." poviem pritom som stále ležal na chrbte a pozoroval ju. Tak sa snaž byť viacej ako Kappa.. pošlem jej myšlienku a povzychnem si. "Výhodou nebiť v Zeiis je, že si môžeš robiť čo chceš... hehe.." zasmejem sa a toto poznám z vlastnej skúsenosti. Natiahnem si tlapy a uškrnem sa: "Teraz som povedal, že samci sú naivný.." Jej, ja z nej nemôžem, teraz jej to tu celú dobu vravím a vybafne na mňa toto. "Ja dávam návrh na to, ako sa z toho dostať, keby si mala problémy. To čo už spravíš je na tebe.." mrknem a mávnem chvostom.

''Smečce jsem víc, než prospěšná. Jen porušuji jedno hlavní pravidlo.'' Zareaguji na jeho myšlenku. ''A výhodou být v Zeiss, že i ta sebemenší práce je odměňována. Při svých toulkách, než jsem se usadila v Zeiss, bylo třeba v Kirigakure odměňovaná jen ta větší práce, ale to ještě za Alfy Varga.'' Odseknu, ale ne nijak naštvaně. Prostě každá smečka má své výhody i nevýhody. A zpět k tomu návrhu. Mávla jsem ocasem a tvářila se přemýšlivě. I když jsem vlastně vůbec nepřemýšlela. Absolutně jsem ztratila slova a nevěděla co dělat. ''Vždycky se dá nějak vykroutit z problémů. Ať už to pak bolí, nebo ne.'' Povídám, ale spíše šeptem, téměř neslyšně až by to působilo spíše jako mumlání si pod čumákem, když by byl vlk nahluchlí.

"Práve si mi vnukla nápad jak prilepšiť Ishimure," poviem, keď spomenie odmeňovanie členov vo svorke. Na zamyslenie.. hm. Pozriem na ňu a pak sa prevalím na bok a tlapou hrabnem do zeme. Čím vytvorím menšiu jamku. "Si skutočne zaujímavá vlčica.." poviem keď odvrátim zrak od jamky. "Dúfam, že tomu aj tak ostane. Tá tvoja povaha ma priam zaujala.." zasmejem sa. 
"Hej, dá sa vykrútiť z problémov. Je ľahšie sa žiadať o odpustenie ako zvolenie.." poviem. "Ani moja alfa nevie, že som tu. Heh. Prišiel som tu skutočne náhodne. Už mi Reel vyčítal, že dávam svorke prednosť pred sebou, čím mal aj pravdu." Povzdychnem si. Pozorujem každučký jej prejav tela, dych, pohyby chvostom či ušami.

''V Ishimuře, by jste měli hlavně zapracovat na Hranicích.'' Mrknu na něj, když chce nějak přilepšit. ''Dostat se tam a zpátky je opravdu jednoduché.'' Zasměji se a poté se věnuji dalším jeho slovům. Kdybych mohla, tak se snad i začervenám. ''Zvláštní.'' Uchechtnu se a lehce- snad zaujatě vrtím ocasem. ''Má povaha je zvláštní a zajímavá pro více vlků.'' Povím a zasměji se společně s Kayem. ''Smečka je rodina a je důležitá, ale čas na sebe a důležité věci pro tebe si taky musíš najít.'' Zasměji se a mrknu na něj a neustále lehce vrtím ocasem.

"Hranice? Jaj neboj, na tom sa už pracuje.." zazubím sa na ňu. Pravda, máme nejakých tých hraničiarov, ktorý žiaľ spia. Niektorý sa hlásia na post a toho jedného sme šli zháňať k mlžným, no neviem ako to už dopadlo - začínam pomaly zabúdať. Povzdychnem si, ale opäť sa zasmejem, na tom, že sme sa súčasne smiali. Pokývnem hlavou: "A rodinu si musíme chrániť.." zamávam chvostom. "Baví mňa relaxovať s tebou aj sa zhovárať.." zazubím sa na ňu a pritom sa uchechtnem. No čo, úprimnosť...

''Já už se tam znovu neobjevím. Mě to fuk.'' Zazubím se. A koukám se mu přímo to očí. ''Já kromě smečky, nemám nikoho.'' Povím upřímně a opět si lehnu jako mrtvola na bok. Zároveň jsem se nedívala na něj, ale tak, aby mi neviděl do obličeje, jelikož mi hned nad tím stékla malá slzička. Jsem sama a nemám se na koho spolehnout. Když slza steče, zatřepu hlavou jako-že nic a znovu se na něj dívám, akorát furt ležím na boku jako nějaká placka.

Načúvam jej. "Škoda.." povzdychnem si pritom si opäť ľahnem na brucho a hlavu si položím na laby. Takže, okrem svorky nikoho? opýtam sa sám seba, pritom cítim otrasy, ktoré šli od jej tela, po zemi priamo do mojej myslel. Trápilo ju to. To som cítil. Jaj malá, modrá vĺča.. Poviem si, pritom mi značky blikli. Keď ma počúvala, mohla vedieť, že to robím buď pri mágii alebo nejakého výľavu - tento krát to bol smútok, ľútosť i pochopenie vzájomne. "No, okrem svorky si si našla aj mimo nej. Síce nespĺňam požiadavky vlka vhodného pre vás.. ale čo už.." zamrmlem. "Aspoň dúfam.." prehovorím tak aby to nepočula, no neviem neviem.

''Takhle chodím jen na chvílí z území(A to vždy jenom v SH XD ), Alfa by mi nedovolila odejít. Krom toho, teď jsem členka Zeiss. Vaši vlci by mě nepřijali teda dvakrát přivětivě.'' Uvažuji nahlas a postavím se a dojdu blíže ke Kayovi a opět si lehnu, ale tentokrát opět na břicho a stejně jako Kay si položím hlavu na tlapy. Teď jsme od sebe nebyly nijak daleko, spíše by se dalo říct, že jsem dobrovolně ho pustila do své osobní zóny. Když řekl, že jsem si našla někoho mimo smečku, tak jsem se usmála. ''Sám si to říkal, Zlo i Dobro je v každém z nás. Takže žádně požadavky nejsou, alespoň ne pro mě.'' Povím upřímně a opět začínám lehce vrtět ocasem.

//aj SH sa do malej miery počíta za príbeh  

Keď si ľahla bližšie boli sme navzájom v osobných zónach () nijak mi to neprekážalo, zrejme ani nej nie. "Ja by som ich zrovnal do late.." hrdo sa na ňu zazubím. Ležíme si pred sebou, pozeráme do očí, vrtíme chvostom. Sústredím sa a pred ňou vyrastie kvetina z opálu. Ktorú vďaka manipulácii oddelím od zeme a zasadím za jej ucho. "Tak to je fajn.. hehe.." zasmejem sa a strihnem ušami, teraz vyzerala ináč s kryštálovou kvetinou za uchom. Je modrý jak jej srsť, len som nevedel ako tam zapojiť šedú.. hehe. "Keby sa ti niečo stalo, u nás máš otvorené dvere.." poviem jej ticho. Nepovedal som presnejšie u mňa, boh vie ako by to vyznelo.. vlastne ako to vyznie teraz?

//V příběhu by Nira neodešla z území bez povolení c: Ale to je fuk xD Takhle SH se mi líbí xD

''Aby na tebe pak neukazovali, jako ten co se táhne s temnými.'' Ušklíbnu se nad jeho hrdým zazubením. Po chvíli ze země vyrostla nádherná květina, která mi nakonec skončila za ouškem. ''Děkuji.'' Povím trošku překvapeně a pozorně ho sleduji. ''To je dobrý vědět, že budu mít při nejhorším kde jít.'' Usměji se, ale doufala jsem, že se to nestane. Neprošla jsem si tím vším, abych potom smečku opustila, nebo z ní byla vyhnána.

//víš čo je sranda?  Keď toto spomenie Kay na príbehu, takže sa to stať muselo xDDD 3:) no, Kaya potrebuje kamošov v Zeiss  

"Pff, čo mi je tak po ich záujmu. Aj keby spravili špatný krok, skončili by ešte než by hnuly tlapou," poviem. "Nemáš začo, hehe.." zasmejem sa a nahnem hlavu tak až mi v nej pukne stavec. "Správne, ale nechcem aby si to brala tak, že ťa prehováram aby si šla k nám.." mávnem chvostom a pozerám jej do očí. "Dávam len možnosť, ako si teraz povedala, kám ísť keby bolo najhoršie.." mrknem na ňu fialovými vočkami a zasmejem sa. "Čo teraz?" spýtam sa jej.