Re: Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Fri Mar 23, 2018 4:43 pm

/Colora -> Les Pěti Statečných/
,,Bodie, vlčátka, na chvíli vás opustím. Ale nebojte, vrátím se brzo... jen se potřebuju provětrat," pošeptal jsem s nuceným úsměvem, zvedl se a vybelhal se, tak jako je u mě zvykem, po třech z doupěte ven. Na skalách jsem se moc nezdržoval, mířil jsem rovno dolů, do lesa. Jelikož jsem běžel zvrchu dolů, byl jsem tam i docela rychle, přestože jsem na to měl o tlapku míň, než ostatní vlci. Můj čenich zachytil velice příjemný pach. Nebyl pochyb o tom, komu tato vůně patřila. Brácha. Je někde tady. došlo mi, zrychlil jsem a opět nasál onen pach mého nejdražšího rodinného příslušníka. Mé celé tři tlapky však dlouho nevydržely a začly brzo bolet. Proto jsem brzo zase zpomalil a stále větřil. Bylo to, jakobych pach bratra pomalu, ale jistě, ztrácel.

Fri Mar 23, 2018 4:59 pm

Colora

Otočil jsem se znovu za hlasem Velké a poslouchal její slova, i když jsem jim těžce rozumněl. "Táta, máma," pomyslel jsem si zvesele a zamávala vrtískem ze strany na stranu, jako to dělala ta Střední. "A kdo je to tamhle?" zvědavě jsem na ni otočil hlavičku a pozoroval její počínání. V tom jsem otevřel i druhé své fialové upřímné oko a tak už oběma jsem mohl nahlížet na svět. Znovu se mi do něho nahrnulo světlo, napřed bylo všechno rozmazané, ale pak se vše rozjasnilo a zaostřilo. Byl jsem šťastný a ještě více, když si mě táta přisunul k sobě. Ale kňukl jsem, když uslyšel nejistotu z jeho hlasu, protože se mi to vůbec nelíbilo. Přesto jsem se k němu přitulil a zavřel jsem svoje očka. Byl jsem z toho objevování unavený a chtěl jsem si odpočinout. Bylo toho tolik nového, sluch, čich, zrak a já potřeboval spánek.
Když táta vstal, tak mě to probudilo a já rozespale nesouhlasně vypískl. Otevřel jsem kukadla a hledal otce, ale ten už byl pryč. "Mlíčko a nebo jak to říkala tamta," prolítlo mi hlavičkou a já jsem se začal plazit k mamince. Když se mi to tak povedlo, tak jsem našel cecík s mlíčkem a začal jsem ho cucat. Bylo tak dobré, že jsem spokeně vypísknul. Když jsem byl plný, tak jsem zvídavě kouknul na mámu a po vlčí tváči se mi rozlil upřímný úsměv a dokonce i v očí mi svítily jiskřičky štěstí. Jen co mi chybělo, byl táta, který tu už nebyl.

Fri Mar 23, 2018 5:53 pm

Destiny Aqua
Tábor
,,Možno by bolo lepšie uloviť niečo po ceste, no tam nemáme záruku, že niečo nájdeme, územia okolo Ishimury až tak dobre nepoznám," rozhodla sa najskôr odpovedať na jeho otázku. Po tom ako zmienil minulosť sa pousmiala- tak trochu nostalgicky. ,,Mám tie časy rada, hoci to bolo najľahšie. Nikdy by som nemenila tú možnosť, mať vĺčatá," povedala nakoniec ticho. Je jeseň a my nemáme skoro žiadne zásoby. Hm. Takže sa črtajú dve možnosti- ísť na lov ešte na území svorky a doniesť časť úlovku aj do Tábora alebo loviť po ceste. Mne je to úprimne jedno, pomyslela si.

Fri Mar 23, 2018 6:05 pm

L5S
Čenichání přineslo užitek. Cítil jsem spousty pachů, od veverek, přes kočky, ale i jelení pach. Na jelena si však jeden vlk sotva může něco zkusit. Jelen je obrovské zvíře vážící tolik, co několik vlků dohromady, takže žádná sranda. Ale konečně pach muntžaka mě udeřil do nosu. Pustil jsem se za ním. Kdepak jsi muntžaku? Pach sílil, s ním i pach - Bráška!

Fri Mar 23, 2018 6:09 pm

Tábor -> Hranice Fénixe a Ishimury

Kývl na její slova. Snad jakoby četl její myšlenky, ale ono se to pouze hodilo to říct. ''K Alsafi to vezmeme malou svačinkou, poté cestou zpátky můžeme zkusit nalovit něco do zásoby, hm? Zima se blíží.'' Usmál se na matku a vydal se z místa. K hranicím to vzal klusem, však soustředil se na různé pachy a pohled měl zabořený do země, kde hledal nějakou tu stopu. A hle! Zastavil se. Srst zajíce. Prošel tudyma opravdu před chvíli, tudíž nebylo těžké určit směr, kterým šel. Akio tudíž šel za pachem. Netrvalo příliš dlouho a našel ho. Přikrčil se k zemi a začal se plížit. Oči zčervenali a neměl v plánu se cestou za sestrou nějak příliš zdržovat, ale nechtěl nechat matku o hladu. Zajíce uvěznil v ohnivém kruhu a dřív, než se vůbec zajíc zorientoval po něm skočil a prokousnul mu krční tepny. Brzy tudíž vykrvácel. Oheň zmizel, očka zmodrala. ''Svačina.'' Zazubil se na matku a všimnul si, že se přeci jen nacházeli u hranic celkem blízko.

Fri Mar 23, 2018 7:13 pm

Destiny Aqua
Tábor- Hranice SF a Isihmury
Destiny sa klusom pobrala za svojim synom. Rovnako ako on, aj ona zaznamenala pach zajaca a jeho srsť, no predbehol ju a ulovil ho. ,,Teraz som na rade ja, nie?" povedala veselo, čo bolo oproti jej zvyčajnej nálade celkom neobvyklé. Zajac totiž očividne nebol osamelý- o kus ďalej zavetrila ďalšieho. Potichu sa začala zakrádať jeho smerom. Zajac ju najskôr nezaregistroval, čo bolo len a len dobre. No potom ju zbadal a rozbehol sa preč. Ach, vystrašila som ho... no ešte to nie je stratené, pomyslela si a rozbehla sa za zajacom. Chvíľami ho dohnala a mala ho takmer na dosah, chvíľami jej takmer mizol z dohľadu. Možno čas na použitie mágie? zauvažovala, no ten nápad zavrhla. Nebola by schopná sústrediť sa úplne počas behu a pritom ho nestratiť z dohľadu. Bol skrátka príliš rýchly a ona nebola najlepšia bežkyňa. Zadýchaná zabrzdila. Zajac utiekol preč. Trochu sklamane sa vrátila späť ku Akiovi.

Fri Mar 23, 2018 7:24 pm

Při hranicích Fénixe a Ishimury

Sledoval jak se máma honí za zajícem, snědl ani ne polovinu ze svého úlovku a povzbudivě se na mamču usmál a následně tlapou přisunul zbytek své kořisti k matce. "Mě už stačí. Vem si zbytek." Zazubil se a poté jen čekal až to s ní, - no prostě to sní i kdyby tu měli stát ještě déle - a následně se mohli vydat za jeho sestrou do sousední smečky.

Fri Mar 23, 2018 7:36 pm

Aralský les
Uvědomil si, jak hloupě se zachoval a že vlastně zničehonic odhalil svoji slabou stránku, kterou se obvykle snažil tak pečlivě skrývat. Cítil se špatně, jakmile si uvědomil, proč se tomu tak vůbec stalo. Plánoval si to ale se sebou vyřídit až později, nyní nebylo času nazbyt. Náhle se přímo u nich objevil obrovitánský ještěr, jehož kůže byla pokryta zelenými šupinami. Eita to vyděsilo, ještě nikdy nestál tak blízko něčemu tak velkému. Nedokázal učit, co to bylo, avšak osvobodilo to Traureho a vzápětí to zmizelo. Nechápavě se podíval na Jack a poté na dobrmana. Jeho oči sklouzly k ohromné kaluži krve, ve které pes ležel. Vytřeštil oči. ,,Přes ten šátek to prosákne," okomentoval dobrmanovu žádost, ale vzal do zubů kus parohu a odmotal z něj onen kus látky, který následně Trauremu podal. ,,Růženka?" otočil se na Jack a mírně naklonil hlavu ke straně. ,,Ty tu potvoru znáš?" podivil se. Začal se zase věnovat Trauremu. ,,Potřebujeme vodu, pravda, do tábora je to daleko," zamumlal si ale spíše pro sebe než jemu. Letmo se mu zahleděl do očí, nebyl si jist, zda v nich opravdu spatřil nesmírné čiré zoufalství, či jestli se mu to pouze zdálo.

Fri Mar 23, 2018 7:41 pm

Destiny Aqua
Hranice SF a Ishimury- územie Ishimury
,,Och... no, ďakujem!" povedala ticho a vyhladnuto sa zahryzla do zajaca. Bola to už celkom dlhá doba čo niečo jedla, takže netrvalo dlho a bolo po zajacovi. Spokojne si oblizla tlamu. ,,Tak teda, poďme!" povedala energicky a pobrala sa rýchlym krokom smerom k územiu Ishimury. Tak, som zvedavá ako je na tom Alsafi. A či sa jej darí v novej svorke. Len škoda Electry... no nemôžem strácať nádej, možno ešte žije, pomyslela si.

Fri Mar 23, 2018 7:43 pm

Jack Ian Snart
Aralský Les
,,Říká, že je to kamarád. A je to on. Takže žádná potvora. No, nevím, musíme na nějakou vodu narazit. To krvácením zastavte tím, že to nad tím uškrďte. Chtělo by to také vypálit rány, kvůli hnisu. " Povím. Co se nedozvíš od řádu? Většinou je neposlouchám, ale tohle jsem si zapamatovala. Když se mu to toho dá hnis, tak má po noze.

Fri Mar 23, 2018 7:47 pm

Hranice -> Území Ishimury

Když dojedla, vydal se po jejím boku na území druhé smečky. "Jasně!" Zazubil se a rychle prošel hranice a dál se ztrácel na druhém území sousední smečky a mířil to rovnou do střediska všech pachů.. Do Tábora.

Fri Mar 23, 2018 7:50 pm

Aralský les
Vzal jsem si od Ezra šátek a opatrně se posadil a zvedl tlapu. Obmotal jsem okolo ni šátek a jeden konec vzal do tlamy. "Ezro? Vezmeš ten druhej konec a utáhneš ho, ale vážně hodně." zamumlal jsem na Ezra a začal tahat za jeden konec a čekal až začne tahat i druhý pes. Musel jsem tu nohu zaškrtit aby do ní šlo co nejméně krve, aspoň při menších zraněních to fungovalo, nevím ale jak to bude fungovat u rozdrcené tlapy. Zatím co jsem čekal až začne Ezra tahat za druhý konec, zadíval jsem se do kaluže krve která se pode mnou začala tvořit. Odrážel se od ní svit který do lesa přes koruny procházel a já jen doufal, že tu nevykrvácím.

Sat Mar 24, 2018 8:08 am

/Les Pěti Statečných/
Brácha byl už blízko. Sice jsem neměl zrak a sluch mě už mnohdy také šálil, čich se prostě nezmýlil a sloužil tak, jak by u dospělého vlka sloužit měl. Radostně jsem si poskočil jako malé vlče, přestože se to na třech tlapkách dělalo dost špatně, no minimálně jsem zavrávoral, aby mě rovnováha nezradila a abych nespadl na zem. Jakmile jsem se k bráškovi tak pěkně blížil, věděl jsem, že je nablízku, tak jsem zpomalil a nadále jen klusal dále po pachu. Nemohl jsem ho vidět, v tom případě pro mě bylo zahlédnout ho mezi stromy, docela nemožné.

Sat Mar 24, 2018 9:54 am

Colora
Všechno se mi měnilo...před očima. Ano, před očima. Vykoukl jsem na svět a žasl nad těmi všemi barvičkami a věcmi, které kolem mě vlastně byli. Ale nejvíce mě stejně zaujala maminka. Takže takový je svět? pomyslel jsem si a na venek jen tak tiše a unaveně zakňučel. Celé ty chvíle jsem se doteď živil matčiným mlíčkem a byl slepý, ale teď...po tom co se otevřela obě očka...se můžu živit matčiným mlíčkem a ještě na to koukat! Rozhodně mi to zpříjemnilo celý pobyt tady. Naprosto vykuleně jsem to všechno sledoval. Zaujali mě i bráškové a odvodil jsem si, že to tedy oni se se mnou tlačili o místo v maminčině bříšku. Jenže to nebylo jediné, co jsem zachytil. Byla tu ještě ta, co mi dala jméno! Určitě to byla ona. A taky...odcházející tatínek. Na jednu stranu mě to vyděsilo, ale na druhou jsem to zase úplně nechápal. Kam jde? To nás tu teď všechny nechá? Takové je jeho poslání? Dobře, budu si to pamatovat, prošlo mi hlavičkou.
A co teď? Znovu jsem použil ten zázračný zrak a podíval jsem se kolem. No zas tak moc tu toho nebylo, ale určitě by se tu našel podnět pro zábavu. A ano, nemýlil jsem se. Neměla ta, co mi dala jméno, nějak moc ocásků? Ha! Ani jsem se nad tím nepozastavil a bral to skoro jako hračku určenou pro mě a vrhl jsem se jí po nich. Přitom jsem pískal a snažil se tím vyhrožovat, ale zjevně to takový efekt nemělo.

Sat Mar 24, 2018 11:04 am

Aralský les
,,Zaškrtit?" otázal se bílý pes a podíval se na Traureho stále krvácející ránu. Nezdálo se, že by krev mohla v následujících minutách přestat téct. Když se na okamžik zamyslel, souhlasil s tím, že Jack měla pravdu. On sám nebyl hloupý, avšak neměl žádné zkušenosti s léčením jakéhokoli druhu. Pokynul hlavou a sklonil se k dobrmanovi. Popotáhl šátek, který již byl prosáklý krví skrz naskrz, ještě o pár milimetrů výše. Hned nato popadl druhý konec šátku, který mu černý pes ponechal, do zubů a ze všech sil zatáhl. Uvědomoval si, že Trauremu by přílišný zátah mohl způsobit jen další bolesti, ale zároveň věděl, že pokud ránu nezaškrtí dostatečně, mohl by jim tu po pár minutách skutečně vykrvácet. Neměl náladu poté komukoli vysvětlovat, co se stalo a proč Traure leží mrtvý v lese. Jakmile bylo dokonáno, látku pustil a narovnal. ,,Co teď?" zeptal se. ,,Lovit již s námi nemůžeš... Prosím vás, neví někdo z vás dvou, kde jsou ty hory?"

Sat Mar 24, 2018 11:20 am

Jack Ian Snart
Aralský les
,,Doprav ho do tábora. Já ulovím toho kozoroha. Nezapomeň mu pak ty rány vypálit. Za žádnou cenu se tam nesmí dostat hnis. Souhlas kámo?" Řeknu Eitovi. Obratím se na Traureho.,,Kamaráde, myslím, že bude nejlepší, když tě Eito dopraví do tábora. Zbytek zkoušky splním za vás. Ale polovinu jsme splnili společně, a to se cení . Za žádnou cenu si nerozvazuj, ani nepovoluj šátek. Neboj se, budeš žít, a když se ti do mohy nedostane hnis, rak o ní nepřijdeš."

Sat Mar 24, 2018 11:52 am

//// Řikej mu Ezro Jack, on svoje praví jméno zatim neřekl :')
Aralský les
Když mi pes pomohl zaškrtit packu začala mně pichlavě bolet noha, ale věděl jsem že když tohle nedělá zajista zde vykrvácím. Pomalu jsem se zvedl a zraněnou nohu jsem ani na zem nepokládal, stále z ní tekla krev, ale méně a po chvíli přestala téct téměř úplně. "Nerad to říkam, ale Jack má pravdu, s tímhle po horách líst nemůžu, asi bude lepší když se mnou někdo pude a nepůjdu sám, co ty na to Ezro?" Podíval jsem se na Psa a tentokrát naprosto neutrálně, což jsem u něj ještě neudělal. Vážně jsem tady nechtěl umřít a Jack z nás lovila nejlépe. Popošel jsem pár metrů směrem k východu z lesa, kterým jsme přišli. A pak jsem se ohlédl zpátky na Ezra a čekal až se rozejde za mnou.

Sat Mar 24, 2018 11:54 am

//Moc se omlouvám, plete se mi to

Sat Mar 24, 2018 12:29 pm

//Klidně piš Eito, jen při oslovování používej Ezro.
EITO
Aralský les
,,Dobře, no... Nevadí ti to?" ujistil se. Nevěděl, jak má bezmocného psa dopravit sám do tábora, věděl, že jakýmkoli větším šelmám pach krve nemohl uniknout a existovala velká šance, že je při přemisťování do tábora přepadnou. ,,Mhm, moc se mi do toho nechce, to ti povídám," zamručel. Traure se již rozešel pryč, bílý pes se za ním díval. Naposledy se ohlédl na Jack: ,,Ať se ti taky nic nestane. Hodně štěstí." Poté už doběhl dobrmana. Po jeho boku šel skutečně velmi pomalu, věděl, že cesta, která je čeká, bude velice zdlouhavá. Traure totiž musel jít po třech nohou, tudíž výrazně kulhal. Eita poplašil každičký menší zvuk, o kterém nevěděl, jakého je původu, proto se mnohokrát ostražitě ohlížel kolem sebe.

Sat Mar 24, 2018 12:43 pm

Jack Ian Snart
Aralský les --- Lví Hory
,,Nebojte, všechno dobře dopadne a nezapomeňte odevzdat nohu." Křinknu na ně. A rozejdu se na druhou stranu. Jdu celkem rychle a tak za chvíli vyjdu z lesa. Narazím na průsmyk, a v dálce vidím, že se tam tyčí hory. Tam nejspíš budou. Nejdříve ale přejít průsmyk. Opatrně sebíhám zkopce a pak zase dokopce. Zabralo mi to docela čas, neboť jsem šla pomalu, abych jsem se nevysílila. Najdnou stanu před horami.