Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Hranice Zeiss
Naiome sa objavila aj spolu s vĺčatami na hraniciach Zeiss. Už teraz si mohli všimnúť, že krajina vyhnancov vyzerá a je aj cítiť úplne inak. Zostaneme tu pár dní, aby ste sa zbavili vašich sviťáckych pachov. Nadobudnete tak pach Zeissu, vlkov obávaných." - povedala vĺčatám a posadila sa pred ne so vztýčenou bradou a vypnutou náprsenkou. "A teraz sa mi predstavte." - povedala rázne smerom k vĺčatám a mohli si všimnúť, ako Naiomine drápy prerážajú pevnú, suchú zem. "Tu ste pod mojou ochranou, nikto vám tu neublíži, len ja, ak nezvládnete niečo ako disciplínu a rešpekt. A ublíženie..." dala chvíľkovú prestávku, keď ich pomocou mágie telekinézie vštkých pricapila pomerne silno k zemi. Nie tak, aby im ublížila, ale aby cítili tlak. Tlak, ktorý odíde len pod vôľou vládkyne temných. "Bolí..." - dokončila vetu s temným úsmevom. Následne svoju mágiu povolila, aby sa mohli znova posadiť. Chcem vidieť vystrený chrbát a vypnutú hruď, hlava pozerá pred seba. Už len reč tela, robí z vlka vlka. - poslala im myšlienky a olízala si tesáky.
Aysu a Oseho tu čakám.

Po chvíli strávené v téhle díře jsem začal slyšet kroky a pak i hlasy, nerozeznal jsem kdo mluví a co říka, a trochu bezmyslovitě vykřikl: "Hej! Tady jsem!" Opřel jsem se předníma tlapama o stranu téhle díry a snažil se zahlídnout kdo to byl. Po chvíli mě přes noc pleskl pichlaví zápach. Ihned jsem seskočil spět, jelikož jsem si uvědomil že to je zeissák. Začal jsem panikařit nevěděl jsem jak zareáguje. Začal jsem v díře chodit dokola a nevěděl jsem co bude dál. Jediné co jsem uslyšel bylo 'Bolí'. No a K*RVA! Tak je po mě. pomyslel jsem si.

Louka Vlčat - - - - Hranice Zeiss 
Mladý vlk, spíše vlče, s dlouhýma nohama. Se nechtělo bavit, nemělo na to hlas ani chuť. Chtěl si jít někam v klidu přemýšlet, a tak se vydal na cestu. Chtěl najít klidné místo, kde ho nikdo nebude otravovat a bude moct rozvíjet svoje schopnosti a hlavně znalosti. Bylo mu jedno kde to bude. Cesta byla pro vlče dlouhá, ale ocitl se na nějakém místě l, kde uviděl skupinku vlků. Musel si odpočinout, ale nechtěl, aby si ho někdo všiml a tak si sedl o kousek dál.

// zapoměla jsem místo takže dodávám
Hranice Zeiss

Hranice Zeiss
teleportace pro mě byla něco docela nového a fascinujícího, přestože ne zrovna příjemného. Ale nezasloužila bych si svůj kožich, kdybych nic nevydržela. Na fakt, že tu chvíli zůstaneme, jsem neměla co říct. nepřipadalo mi, že jsem cítit jako sviťák, ale já bych to asi stejně nepoznala. zatímco mluvila, rozhlédla jsem se po ostatních. Dva vlci a jen jedna další vlčice, pf. Ale co, nemusím je mít ráda. zaměřila jsem se opět na moji novou učitelku. Už už jsem otevírala tlamu, abych se představila, když tu mě cosi začalo tisknout k zemi. celou svou silou jsem se proti tomu zapřela, jenže celkem bez účinku. Tohle nebolelo, však sdělení bylo jasné: Jste moji a můžu si s vámi dělat co chci. To mi teď nevadilo, byla to cesta k tomu, co jsem chtěla. Když nás zase pustila, narovnala jsem se a podle jejího pokynu vypnula hruď. Nedívala jsem se do země, ale přímo před sebe. jakmile se dopředstavoval ten takzvaný Zechariah, syn Reela a Tenebris, ať už ti dva byli kdokoli, promluvila jsem já: "Jmenuji se Yungul Solsticio Sanginea, dcera Spectry Sanginey... ." Rychle jsem za větu doplnila tečku, přestože tam původně nebyla. Neznala jsem jméno vlastního otce. Také jsem toho nemohla říct tolik, jako ten vlk, ale co se dalo dělat? "Můj rod a rodina nic neznamenají, jsou nikdo a neváží si ničeho, než sami sebe. Jsme tu proto, abych něco dokázala." Možná že alfa chtěla jen jméno? No, nespecifikovala to.

Netrvalo to dlouho a všichni kdo se chtěl k vlčici přidat, společně s ní zmizli v oblaku černé páry a opět se objevili na jiném místě. Sauru to tentokrát nepřekvapilo jak prvně. Nejdřív se rozhlédla kolem a do čenichu nasála pach tohoto území. Konečně místo, kde to nesmrdí samou láskou. Zašklebila se a rozhlédla se kolem. Na vlče docela přečnívala tím, že byla již teď dost mohutná a vysoká. Žádné vztahy, tak-tak. Ušklíbla se. Hodlala ukázat, že bude lepší, než ostatní. Najednou ji stejná síla, která ji minule předhodila přímo před její tlapy, stáhla k zemi. Ani nemukla, ačkoliv to bylo nepříjemné, zvlášť když ji někdo nutil do postavení, které nechtěla prokazovat, jen tak někomu. Když síla zase povolila, posadila se, záda perfektně narovnané a hruď hrdě vypnutá. ''Saura Drogoenn.'' Představila se i ona. Nikdy nepoužívala celé své jméno. Nepokládala to za důležité. Nebyly to její jména, byly to jména od hloupých sviťáckých rodičů, ke kterým neměla byť jen nejmenší vztah. Byla prostě Saura a tak hodlala, aby ji znal každý. I toto jméno bude nosit jednou strach, přesně jak teď nosilo jméno Naiome v jiných smečkách, teda aspoň to si myslí a proto chtěla projít jejím výcvikem a hodlala ho zvládnout na výbornou. Když slyšela něčí hlas, otočila tím směrem pouze obě uši. Možná ještě dnes poteče krev. Pomyslela si a v očích ji temně zablýsklo.

<< Ishi 
Hranice
Odpověď byla dána, a byla kladná. Temná alfa si odvedla vlčata z Ishimury i jiných smeček do své smečky temna. Vlastně ne, neodvedla! Teleportovali se. To byl vskutku zajímavý proces, teleportovat se, i když to nebylo bez oběti. Žíhaný si uvědomoval, že už není cesty zpět. Ale to nebyl problém. Rozhodl se, tak to dotáhne do konce. Stiskl zuby a když je povolil, už byli jinde. Bomba! Teleportování bylo opravdu zajímavé. Byl to důkaz moci, kterou černá vlčice se znaky vlastnila. Nevšímal si ostatních vlčat a mladých vlků, nazajímali ho. Výškou byl vyšší než ostatní a pozorně poslouchal temnou alfu Naiome, která je vzala, aby z nich udělala pravé vlky s podstatou a silou, inteligencí... Ne ufňukané sviťáky s připitomělými úsměvy na tvářích. Jakmile se vyskytlo volné místo, sám si utrhl chvíli pro řeč. "Jmenuji se Argdem Telcontar. Ten rod ani má rodina pro mne však nic neznamenají," představil se na povel a nezapoměl podotknout, že už nechce být sviťák. To bylo nudné. Kdyby byl i nadále sviťák, jen by se dusil tou hloupostí a nikdy by nepoznal sílu. Chtěl, aby bylo jasno, že se své rodiny vzdává a že bude dělat cokoli, aby splnil cíle. "Přísahám věrnost," dodal ještě, než byl přitlačen k zemi. Moc dobře věděl, kdo to způsobil a podřídil se tomu, neodporoval. Proč taky? Bylo jen na učitelce, jak se svými učni naloží. Jak by jen štěkla, tak by udělal. Cítil tlak, byla to ta telekineze, pomocí které si ho alfa i vzala. Po chvíli povolil, a tak se posadil tak, jako ostatní, a opět splnil požadavky temné paní. Narovnal se a vypnul bílou náprsenku s šedočernými pruhy, hlava ukázkově natočená před sebe. Když uslyšel nějaký vzruch pocházející z blízkého okolí, jen tak natočil jedno ucho. Moc ho nezajímalo, o co jde, ale tato krajina byla jiná a zajímavější, než lesy nepřetržitě zalité sluneční září. A kdoví, mohlo to být důležité.

Temné skály -> Území Zeiss
Přemýšlela jsem nad tím, co mi matka řekla. Najednou se odněkud vynořila Mitril. Myslela jsem si, že je mrtvá, ale než jsem stačila něco říct, oznámila matce něco, co mi vyrazilo dech a rozpálilo mě doběla. Ne. Nenechám Argdema, aby mi pořád všechno bral. Rodinu, přátele, životní šance. Tohle mu už nikdy nedovolím! "Tohle mi nevezme", zašeptala jsem s nenávistí v hlase. Neváhala jsem už ani vteřinu. "Jsem připravená odevzdat ti duši", vyslovila jsem v mysli. V tom okamžiku se přede mnou objevil černý oblak, který mě postupně pohltil. Po celou tu dobu jsem udržovala oční kontakt se svou matkou. Byla jsem příliš hrdá na to, abych se s ní rozloučila a abych vyslovila to, co mě v tu chvíli napadlo. Že jsem pochopila, že tohle všechno nebyla její chyba. I když jsem zůstala zticha, způsob jakým jsem na ni hleděla se změnil. Už nebyl tak nepřátelský a tvrdý. Jen ignorant by se nedovtípil. Netrvalo dlouho a nezbylo po mně ani památky. Přenesla jsem se na území Zeiss a stanula tváří v tvář své nové učitelce.

Hranice
Naiome počkala, kým sa všetci predstavia. Na slová Zecha sa pozrela na vĺča opodiaľ. Svojou mágiou telekinézie ho podvihla a pohodila vedľa ostatných. Jej mágia priviedla aj mladú vlčku, ktorú si všimla v Tábore Ishimury. Potom počkala, než začula hlas. Nechcela sa však ním zapodievať. zrejme bol v jednej z pascí u nich na území. Bola rada, že fungujú. Zvedavosť vlkov k zeiss, môže pripraviť o život. Usudzovala, že vlk je v pasci už dlhšie. Ak to teda...Moment. Toto nebol vlk. V Naiominých očiach sa zúžili zrenice. Viac ako sviťákov, nenávidela psov a ľudí. Brala ich za poskokov ľudského druhu... Zhlboka sa nadýchla a pozrela na jej učňov.
"Moje meno je Naiome a som alfa temnej svorky Zeiss." - predstavila sa a olízala si tesáky. Oddnes ste tu v Zeiss ako moji učni, pod mojou ochranou, takže vyhnanci vám nemôžu skriviť ani chlp. Vyžadujem rešpekt, poslušnosť a loajálnosť. žiadne vĺčacie hrátky. Chcete byť vlkmi a aj budete. Ak na to nebudete dosť dobrý zomriete." - dodala nakoniec chladne a švihla chvostom. "Poďme sa teraz pozrieť, čo za chudáka navštívilo moje územie." - zaškerila sa temne a dala sa do kroku. Ideme! - poslala im v myšlienkach. Za chvíľku boli pri diere, kde spadol ten pes. Naiome dala uši zvedavo vpred a naklonila sa nad jamu. Mienila to na toho psa zahrať a vĺčatá niečo nové naučiť. "Hej...pssst. Zeissani už sú preč. Pomôžem ti." - povedala Trauremu. Tvárila sa ako sviťáčka a šlo jej to veľmi dobre. Bola výbornou herečkou. Jemne sa na Traureho pousmiala.

Hranice
Když přišla nějaká mohutná vlčice k díře ve které jsem byl, prve jsem se křimáčknul k stěně a koukal na ní. Když poměrně přátelsky promluvila překvapilo mě to. Že by to nebyla Zeissačka?
Ale je tak cítit. pomyslel jsem si. A opravdu, vlčice řekla že neni ze Zeiss. Asi mě klame čumák dodal jsem si v myšlenkách. "V- Vážně?" Zeptal se a opět se opřel packami o stěnu díry. "To by bylo milí." řekl jsem a nervózně se usmál na vlčici. Něco na ní bylo. Nevěděl jsem co, ale něco se mi na ní nezdálo. I přesto jsem jí důvěřoval, protože jinak bych tu mohl být i pár týdnů. "Zvládneš mě vytáhnout?" otázal jsem se jí ještě. Byla docela mohutná, teda rozhodně oproti mě.

Tábor
"Áno, veď inak by som ti to nenavrhovala." - usmiala sa. "Počkaj nájdem nejaký konár." - dodala a a pooobzerala sa po okolí. Suchých konárov tu mala pomerne dosť. Schytila jeden do tlamy a prišla znova k diere. "Chyť ša palice."- precedila pomedzi zuby a palicu namierila naň aby sa mohol chytiť. Drápy zaryla do zeme, a napla svaly aby ho vytiahla. Áno, mohla si to uľahčiť telekinéziou, ale enchcela, veď predsa len teraz hrala sviťáka, no nie? A bola dostatočne inteligentná aby našla aj iný spôsob.

Hranice
Usmál jsem se na ní a počkal než se vrátí s klackem. Když už se ale vrátila, chytl jsem se ho jak nejsilněji jsem mohl, a když zatáhla, nohama jsem se odstrkoval od stěny abych se dostal ven. Když už jsem byl venku aniž bych se podíval po okolí už jsem na ní začal mluvit. "Děkuju moc! Nevím co bych bez vás dělal." uklonil jsem hlavou na úctu a poděkování. Ani jsem nevěděl jestli byla vlčice vyššího postavení, ale zasloužila si to. Jakmile jsem se rozhlédl, uviděl jsem spoustu vlčat a i dospělé vlky. Jednoho jsem znal, byl to ten žíhaný (Argdem), ovšem v lásce jsem ho neměl. Otočil jsem se zpátky na vlčici: "Uhm, co se to tu děje?" byl jsem zmatený, nechápal jsem proč by dělalo tolik vlků u hranic se Zeiss, ledaže... To byli Zeissaci. Uvědomil jsem si že tohle asi nebude žádnej zájezd ze školkou ale zeissáci.

Hranice
Tak tohle Osemu chytrému mozku dalo zabrat. Ano, tam to podle pachů byl jeho bratr, o tom se nedalo pochybovat, ale Ose ho nikdy neviděl. Pak ho přitáhla ta vlčice, Nai, nespíš pomocí magie. Cože? Jaký učeň? Ale neptal se, ani nepotřeboval, věděl  že by to přinesl problémy. Vůbec nemluvil, snažil se být nepovšimnutelný. Pak ta vlčice začala hrát divadlo na toho psa. Ose samozřejmě pochopil její taktiku. Všiml si, že ostatním vadilo  že je to pes. S tím Ose neměl problém. Je jedno jestli vlk či pes.

Hranice
Naiome sa pozrela na psa. "Nemáš zač." - usmiala sa. "Toto sú vĺčatá, ktoré mám na stráženie však stratili sme sa až tu." - prehovorila a posadila sa. Obzrela sa na vĺčatá. "Všakže." - dodala k vĺčatám. Potom sa znova otočila na Traureho. "Ako sa voláš a odkiaľ si?" - spýtala sa ho slušne a olízala si ňufák.

Hranice
Naiome...nebabraj sa s nejakým psom, aj keď potláčas akúkoľvek túžbu ho zabiť. Vieš čo chceš - prehovoril Naiome do hlavy starý hlboký temný hlas. Viem.- pomyslela si. Naiome bola pri sile ako asi nikdy predtým. Nakoniec prestala hrať tú na koho sa hrala. Uši dala k zátylku. Predstavenie sa psovi trvalo dlhšie, než mala Nai trpezlivosť. "Pôjdeš s nami." - zavrčala a ohnala sa po ňom tesákmi. Okolo nich sa začala tvoriť čierna para, ktorá ich všetkých obklopila a prevzala do Tábora. Presun čiernou parou bol vždy bolestivý, pripomínal pálčenie a zliezanie kože z mäsa. Rovnako tak to bolo aj cítiť (ňuchovo:D). Keď sa ocitli v Tábore Zeiss, Naiome pozrela na vĺčatá. "Choďte do tejto jaskyne a počkajte tam. Ihneď." - zavrčala na rozkaz. Traureho hodila do druhej jaskyne , ktorej východ zamrazila hrubým ľadom. Čakaj. - psolala psovi myšlienku.
Naiome vyskočila na svoju jaskyňu a hlboko zavyla. Bolo to dôležité vytie, nie poplašné, ale veľmi blízke tomu. Tiahlo sa celým územím. Volala vlkov do tábora, či mali ulovené alebo nie. Čakala.

Hranice - - -Tábor
Vlčici asi došla trpělivost s hraním. Ose to chápal, každý má svoje hranice. Najednou se asi pomocí magie někam přenesl. Vypadalo to jako Tábor, rozhodně to byl Tábor. Když Naiome řekla rozkaz, nic nenamítal a zalezl do jeskyně. Pořád moc nechápal, proč tu je. Ostatní vlci vypadali  že to ví, že jsou s tím v pohodě. Oseho hrozně štvalo, že on to neví. Co ale věděl, bylo to, že má poslouchat a být zticha  jinak ho čekají problémy a ty nechtěl.

Aysu
Mlčela jsem a dělala přesně to, co mi Naiome nařídila. Hodně rychle mi došlo, že drzé chování nepřipadá v úvahu. Šli jsme k hranicím. Neměla jsem moc velkou výdrž, ale raději bych umřela, než bych dala najevo nějakou slabost.  Naiome hrála nějaké divadýlko na psa, který se sem zjevně zatoulal omylem. Nemohla jsem si nevšimnout, že je v tom opravdu dobrá. Když ji to přestalo bavit, přenesla nás pomocí magie na jiné místo. Napadlo mě, že tohle bude nejspíš jejich tábor, ale zůstávala jsem zticha dokud jsem nebyla v jeskyni. Pak jsem nenápadně šťouchla do Saury, abych ji na sebe upozornila. Věděla jsem, že tohle je soutěž, ale přátelské vztahy nejsou na škodu ne?