Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Čekala jsem až budeme vyzváni k hovoru a když pokývla nadechla jsem se a otevřela tlamu. "Chtěli jsme vám oznámit, že já a Lúthien tvoříme pár a jak říká zákon, musíte o tom vědět a proto vás teď obírame o drahocený čas." Pověděla jsem a zase zmlkla.
/Mám čakať na Olweho?- Naiome

OLWË- Tábor (Doupě Alfy)
Naiome jim přikývla na zpět a Lúthien sledoval každý její pohyb, byť byl sebemenší. Nijak ji pohledem nepropaloval, či na ni nezíral. Poslouchal jen Niřina slova, na něž souhlasně přikývl. „Stejně tak je nám jasné, jak je to psáno v zákoně, že pokud by se narodila vlčata, je naší povinností vám je přijít ukázat.” prohodil jen tak mimochodem poté, co Nira dokončila důvod, proč jsou zde. K vlčatům nijak nespěchal. Chtěl si užívat klidného a bezstarostného -v rámci možností- života s partnerkou, ale ne uječenými mrňaty. Možná v tom byl i fakt, že se “bojí” zda by byl dobrým otcem, jak jím být musí. Vzorem pro své potomky. Pevně věřil, že Naiome není tak zlá, aby nechala zabít, či si nechala jejich vlčata, budou-li nějaká.

Tábor
Onedlho k nám prišla akási vlčica, členka svorky. Bola vysokého postu. Sklopil som uši keď ma prevŕtavala pohľadom. ,,Som Sauron, prišiel som z ďalekých zemí na východe. A pridal by som sa do svorky ak mi to bude umožnené..." povedal som jej, lebo zrejme očakávala od nás istú reakciu. Strihol som ušami a čakal na jej reakciu.

Tábor
Tak s tebou moc zábavy zřejmě nebude. Pomyslela si otráveně, hned při prvních slovech co černý vlk vypustil z tlamy. Zřejmě nějakej novej trend, hmpf. Protočila očima a odtáhla se od něj znuděně, pohled přitom odvrátila a hlavu měla povýšeně nadzvedlou. Však, proč by se ona snažila? Jen ať se sami snaží! ,,Jak chceš, dělej si vlny, takhle určitě přežiješ." Zabrebtala, ovšem jakmile to dořekla, na její tváři se objevil poněkud zmatený výraz. Jako by sama nechápala co právě vypustila z tlamy. ,,Ale říkám ti, s takovou u žádné neuspěješ, vlčice nechtějí šutry." Mrkla na něj významně, možná by i pokračovala a zase spustila na nebohého vlka vlnu slov, kdyby na ně nepromluvila jedna z těch zřejmě výše postavených.
Chvilku čekala co vypadne z toho blba vedle ní a poté se sama elegantně uklonila, div nehrabala čenichem v zemi. ,,Dobrý den, je mi velkou ctí Vás poznat, jméno mé jest-", se zamyšleným výrazem na chvíli přerušila to přehnané představování a slabě se uchechtla. ,,Befyriel, fajn. To nezní moc slavnostně, nu což." Pohodila rameny, ,stejně jako tady Chomáček bych to tu chtěla ozkoušet, vyzkoušet." Silně přitom drcla do tmavého vlka vedle a škodolibě se ušklíbla.

Tábor
Čakala, čo z nich vyjde. Ale, tušila asi o čo pôjde. Vypočula si ich a vypla jej bielu náprsenku. "V deň, kedy sa vĺčatá narodia, mi ich prídete ukázať. Tesne po narodení. A potom ja posúdim, či budú tí malí hodní života .Alebo smrti." - prehovorila k vlkom. Po posledných slovách sa temne pousmiala. Nebolo by to prvý krát, čo Naiome by zabila vĺča alebo mu ublížila. Každopádne jednalo sa len o budúcnosť a ona verila, že Nira a Olwe budú mať potomkov silných a zdravých. Ak nie, budú sa s tým musieť zmieriť. "Ak to je všetko, môžete sem pustiť Hotaru." - dodala chladne a kývla im na odchod. Premýšľala, čo Hotaru asi tak chcela. Mala pre ňu vymyslenú ďaľšiu úlohu. A vlastne, kde bol Tristan a Naberius?

Tábor
Vyceril som zuby na Beryfel. ,,Daj mi krucinál pokoj." Zavrčal som a pozrel som sa na tmavú vlčicu. Hnusná provokatérka. Ešte uvidí s kým má tú česť. Zastrájal som sa v duchu. Vrčal som prirodzene, nedával som do toho emócie, bol to len oznamovací tón hlasu, proste nech mi dá pokoj a stará sa sama o seba, ja som sa neprosil o jej pomoc, ved načo by mi taká obluda bola.

Pozorne si vypočula slová oboch votrelcov. Vlk sa jej predstavil ako Sauron a vlčka ako Befyriel. Pozorne sledovala ich vystupovanie a reakcie. Bola vcelku spokojná, avšak, jej neutrálny pohľad na nej nedal znať nijaké emócie. Obaja chceli jedno a to isté. Svoje miesto v jej svorke. "Moje meno je Stellar Shine, Beta svorky", povedala rázne. Jej meno však bolo o niečo dlhšie, no celé ho predstavovať nehodlala. "Keďže Alfa je momentálne zaneprázdnená, budete jednať so mnou. Akonáhle Alfa dokončí svoje povinnosti voči svorke, bude sa vám venovať...Možno." Jemne natiahla to posledné slovíčko a chladne sa uškrnula. "Tak, a teraz mi povedzte, prečo by sme vás mali prijať medzi nás? Čím by ste boli prínosom pre našu svorku?...Alebo skôr, prečo by sme vás na mieste nemali zmrzačiť a poslať tam, odkiaľ ste prišli?" Na okamih si obzrela svoje drápy. Položila im vcelku jednoduchú otázku, no odpoveď na ňu bola dôležitá. Nehodlá tolerovať vo svorke nerozhodných a neuvedomelých vlkov. Intenzívnym modrým pohľadom kĺzala po oboch a čakala na ich odpovede.

Tábor
Pozeral som sa na vlčicu, Betu svorky, ktorá sa predstavila ako Stellar Shine. Počúval som jej slová a prikývol. ,,Prečo by ste ma mali prijať medzi seba?" zopakoval som jej otázku. 
,,No myslím si, že... mám isté schopnosti ktoré by sa mohli temnej svorke hodiť." Povedal som s vážnou tvárou.

Tábor
Pozorně poslouchala její slova, ve snaze si z toho zapamatovat co nejvíc. Ať už šlo o jméno nebo snad jenom pouhý tón jejího hlasu, vše mělo momentálně nějaký význam a váhu. A ona osobně potřebovala zkrátka vědět jak na tom prozatím je. Samozřejmě dala jako vždy přednost Chomáčkovi, nijak se nehrnula do odpovědí, nechtěla vypadat nedočkavě či trapně. Vau, to jsi se teda předvedl. Zavrtěla hlavou lehce zklamaně při jeho slovech, čekala že se nějak rozkecá, však si mohl i něco vymyslet, tady ho stejně nejspíš nikdo nezná. ,,Mno...Takhle-", zakolísala sebou jako by v sobě měla pár promile, ,,nejsem sice žádný krvelačný čokl, který by zabíjel na potkání. Což znamená že ani nejsem retard, to berte jako malé plusko. Každopádně, umím lhát, nebo si to alespoň myslím, vypadá to tak. A doteď jsem přežívala víceméně sama, vyznám se v tom co se žrát může a nemůže. Dost toho vydržím a ráda lezu do pr*ele, takže splním vše co mi přikážete bez většího přemýšlení." S nejistým až zamyšleným výrazem hrábne do země a až po chvíli opět zvedne hlavu. ,,Nebojím se říct svůj názor a ráda kopu do ostatních. Jo a můj strejc to tu prej nějakou dobu vedl a máti tu taky někde vězí. Zkrátka, tu asi mám být, ať už mrtvá nebo živá." Pohodí ke konci rameny jako by ji to ve finále bylo všechno stejně jedno a opět odvrátí pohled od vlčice.

Draco
Tábor - blízko doupěte alfy
Draco byl naštvaný. Nai nikde, nebyla a on to už chtěl mít z krku. Bylo by lepší, kdyby utekl. Pomyslel.  Řekl si, že počká ještě chvíli,  a pak uteče.  Všimnul si, že alfa je v doupěti. Došel k němu,  bylo několik vlků uvnitř,  a nejakej čekal na přijetí. Dracovi přišlo zbytečný,  se na každou kravinu ptát alfy. Ale nechtěl mír problémy, teda nechtěl, aby mela Rain problémy.

Tábor - kraj Tábora - Tábor

Sedla jsem si a bedlivě poslouchala hlas mocné Alfy zeisské a princezny temnoty Naiome. Na důkaz své podřízenosti a oddanosti jsem sklopila uši a nehleděla přímo Alfě do jejich azurových očí. Avšak mi nic nebránilo probodnout mladého modrého vlčka (Cairo) odpovrhujícím pohledem a ušklíbnout se, když se královna tohohle území zeptá, kdo ho chce. "Kdo by chtěl něco takového? Ale je to nějak podobné Niře," napadne mě lhostejně otázka, ale při druhé větě vyhledám pohledem svoji parťačku. Nebyla zase nikde jinde než u svého Lúthiena, svého partnera. Přišlo mi to nechutné a tak jsem opět svýma ohnivýma očima vzhlédla k Alfě, která začala rozdávat posty. Nějaká Stellar Shine se stala Betou, což byl veliký úspěch a pak to bylo. Zaznělo moje jméno a já hrdě zvedla hlavu. Spokojeně jsem zajiskřila, ale po té jsem se své paní uklonila, jako dík za svůj nový post a jak se na Deltu sluší a patří. "Věrný vlk smečky," temně jsem se v mysli usmála, ale dál se věnovala vlkům, kteří zvýšili svoje postavení. Naberius a Tristan dostali post Gammy, což znamenalo, že Tristan si zase neodpustí jeho pichlavé poznámky. Omegy se vrátili na svůj post Kappy, ale už jsem si představovala jak Ragnarokova hlava visí na jednom z kůlů, které jsme s Nir tam vystavěly a proč? Protože se vysmíval mé sestře a ač jsem Niře odpustila, tak bývalé Omeze nikdy. Ta nedostala ten post pro nic za nic a já si k tomu připočetla další vroubek. Má ale štěstí, že se vyhrabal na základní post, protože takhle jsem ho nemohla zabít. A nakonec i ti dva vetřelci si vybojovali svůj post a já už jsem se těšila až se pustíme do hostiny. Když jsem mohli, tak jsem počkala až začnou jíst všichni vlci, kteří jsou na vyšších postech a pak i já sama jsem se pustila do srnky.
Po hostině jsem se ještě poklonila své paní na důkaz vděčnosti, ale pak jsem se rozhodla ji už nerušit, protože u ní už bylo dosti vlků. Pomalým krokem jsem vyšla z tábora a zastavila se u příkopu. Packou jsem položila na led a zlověstně jsem se zasmála. Elektřina, která ve vodě proudila mi nic nedělala a já se vydala zpět do vnitra tábora.

/Bola by som rada aby napísala Hotaru. Potrebujem od vás vlci pohotové posty. Je vás veľa a potom to dlho trvá. A ja som s Nai zaseknutá. Preto prosím o trpezlivosť, robím čo môžem...

Lúthien ještě něco doplnil a já jen přikývla. Nakonec Alfa pověděla své a já rázně přikývla. ''Samozřejmě.'' Pověděla jsem ještě a otočila se. Vyšla jsem z jejího doupěte a pohledem vyhledávala Hotaru. Nakonec jsem se spíše zkusila zaměřit na její mysl. 'Jsi na řadě. Alfa tě očekává.' Poslala jsem ji myšlenku. Už jsem se to naučila ovládat to z těma myšlenkama. Hlavně od doby co jsem trávila tu chvíli s tou malou vlčkou Itsayou. V Táboře byly další tuláci. Byla u nich Beta Stellar a ten nový Velether. Proto jsem se už nijak neobtěžovala k nim jít. Když vyšel i Lúthien z jejího doupěte, tak jsem se na něj podívala. ''Co teď?'' Zeptala jsem se s pozvednutým obočím a švihla jsem ocasem.

Nezaujatě pozoroval všechny okolo. Ledově chladnýma očima pozoroval všechny v Táboře. Nakonec vstal a kolem všech prošel. Nezajímalo ho, že v Táboře byly další tuláci. Byly u něj nově povýšená Beta Stellar a byl tam i Velether. Na co by tam měl strašit i on, že jo? Líně se protáhl a vyšel pryč z Tábora. Chtěl si prozkoumat území na vlastní pěst. Po nějaké době chůze došel k jakésimu jezeru. Led z něj už pomalu roztál a až teď si všimnul, že Zima končí. Sníh tál a mizel. Už bylo na čase. Pomyslel si a z jezera se napil. Poté si lehl pod nějaký strom a usnul.

Tábor - Doupě Alfy
Notnou chvíli tam seděla a čekala až přijde na řadu, dlouhou chvíli naštěstí zkrátilo množství vlků v táboře. Až se jí trochu zastesklo po tom když sama přišla do smečky a žádala o post. To měla v sobě ještě nějaký zápal a chtěla se předvést, teď byla i mrtvola aktivnější jak ona. Škubla sebou když zaslechla cizí hlas v hlavě a chladně se zamračila, brala to jako dost neslušný styl komunikace, který ji nevadil pouze u výše postavených vlků. Tak jako tak ale byla minimálně ráda za to, že ji vlčice alespoň poděkovala a tak k ní jenom lehce pokývla hlavou na znak alespoň slabého vděku. Potom se už tiše rozešla dovnitř doupěte. Sklonila hlavu v pokloně před alfou a trochu ze začátku zaváhala, než se konečně dala do řeči. ,,Promiňte, že zase otravuju. Ale...Všimla jsem si změny postů u některých vlků a celkově nových členů a...Zkrátka myslím že by to mělo být fér a stejně jako se posty zvyšují, měly by se i snižovat. Pokud někdo nic nedělá." Začala poměrně klidně a vážně, potom se ale na chvíli zasekla jako by hledala ta správná slova. ,,A myslím- teda vím, že patřím mezi tuhle polovinu. Je mi proti srsti chodit tu s takovým postem, když sama vím že si ho nezasloužím. Zkrátka...Chci požádat o post který si doopravdy zasloužím." Musíš to tak okecávat? Argh.

Doupě Alfy —> Tábor
Naposledy se Naiome poklonil a při odchodu z doupěte pokývl hlavou na vlčici, jenž stála před doupétem. Zřejmě zmiňovaná Hotaru. Pohlédl před sebe. „Copak by si velectěná Zeisská Delta přála dělat, hm?” pronesl možná trochu ironičtěji, než chtěl, ale stále to nebylo příliž, přestože i toto by někoho dokázalo naštvat, načež se zašklebil. Má-li Nira nějaký plán, bude se řídit podle ní, pokud ne, budou muset něco na rychlo vymyslet. Nebo přeci nemusí být věčně spolu, každý si může jít po svých, to už je jen na jejich rozhodnutí. Dával neskutečný pozor na její slova, ačkoliv mu v hlavě běhaly myšlenky, co dělat teď. Odstoupil od vstupu do Naiominé jeskyně, aby se nepletl a podíval se na Niru.

Čekala jsem na to co odpoví. Když odpověděl musela jsem se prostě uculit. Nad tou ironií jsem si nedělala hlavu. Zvykla jsem si na ni. "Můžeme jít třeba prozkoumat území. Nebo můžeme si jít lehnout." Pověděla jsem, jediné co mě napadlo. "Stačí si jen vybrat." Mrkla jsem a švihla jsem ocasem. "Nebo jestli chceš být i chvíli sám.." Dodala jsem tišeji. Moc dobře jsem věděla, že spolu nemusíme být neustále. Já však chtěla být s ním, ale zase jestli on bude chtít být taky sám, budu to respektovat.