Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Jaskyňa Naiome
Vypočula si Hotarine slová. Tento dotaz nečakala, ale ma na to svoju odpoveď. Nemusela ani poriadne zapremýšľať. Uši nastavila na Hotaru a zadívala sa jej do očí. "Svôj post nesieš, lebo si ho zaslúžiš. Nie len činmi,
ale aj kôli tvojej loajálnosti a vernosti mne a svorke. Si Deltou, pretože si vlk, ktorému verím a preto si nemyslím, že by znižovanie tvôjho postu bolo správne." - odpovedala Naiome a vypla jej bielu náprsenku. "Čo tak sa skúsiť viac cítiť ako Delta a prijať ten post aký máš. Nájdi Tristana, Leffaya alebo Naberia a choďte skontrolovať a opevniť ďaľšími pascami hranice. Daj mi potom hlásenie, ako ste dopadli." - dodala nakoniec. "A vlastne Tristana a Naberia aj tak potrebujem nájsť. Sú Gammy ale väčšinu času sú mimo Tábora a ja od nich nedostávam žiadne hlásenia..." - ticho zavrčala viac menej pre seba, ale počuť to Hotaru počula určite..."Ak to je všetko môžeš ísť." - poslala Hotaru myšlienku a uši dala znova k zátylku. Musela výjsť už von z jaskyne, aby vedela, čo sa tam deje. Cítila množstvo nových pachov, ale aj známych. Však jeden bol ten, ktorý vychádzal z jej krvi. "Asklépios." - pri myšlienke sa jej zväčšili zrenice.

TL - Tábor
Na kývnutí mu odpověděl také kývnutím, jako že si cení jeho uznání. Jasně, byli poslední, ale z toho si Naberius těžkou hlavu nedělal. Šoural se vlku v patách, dokud nebyli v táboře. Vlk se začal věnovat nějakévlčici a Naber jim nechal prostor. Sám poodešel opodál a odpočinul si.

Tábor byl živým místem, to ano, jen často vlci kolem proudily různými směry, jako by se ho to ani netýkalo, ale týkalo. Zívl si a olízl pečlivě své tesáky a pysky tlamy. Pak se zvedl a protáhl své mohutné tělo. Jaro se blížilo a to znamenalo, že se opět pořádně vykoupe v chladném jezeře.

Doupě Alfy - Tábor
Už po prvních slovech co Naiome vypustila z tlamy, se měla chuť někde v koutě podřezat. Jelikož ji ani tak moc nešlo o to co si myslí ona nebo ostatní, jako spíš jaký pocit sama ze sebe měla ona. K čemu ji to všechno bylo, když si uvnitř myslela, že to není správné? Odvrátila pohled od Alfy se zklamaným výrazem a nahlas vydechla. ,,Jasně...Hranice, dobrá." Přikývla ke konci na úkol co ji Alfa dala, samozřejmě že nehodlala vyhledat ani jednoho z těch vlků. Neměla náladu na jakoukoliv společnost a všichni tři se ji zdáli tak trochu mimo realitu. ,,Mám je za vámi kdyžtak poslat?" Zeptala se, když zmínila Tristana a Naberiuse, poté lehce zatřepala hlavou a přikývla. ,,Děkuji za vše." Dodala při odchodu čistě ze slušnosti a ihned jakmile vyšla z doupěte, namířila si to k jednomu rohu tábora. Přece to nebude s tou aktivitou zase nějak přehánět a může si trochu posedět.

Tábor
Naiome vyšla za Hotaru von z jaskyne. Bol pomerne slnečný deň. Sneh a ľad ich pomaly opúšťali. Uši dala k zátylku a vyskočila na jej jaskyňu. Drápy zaryla do červeného kameňa a poobzerala sa po Tábore. Vypla jej bielu náprsenku. Bolo jasné, kto tu je pánom svorky. "Všetci vlci, ktorí sa chcú pridať do svorky Zeiss, sa posadia vedľa seba po mojej pravici. Kto má inú prosbu, po ľavici." - prikázala ráznym hlasom a olízala si pysky. Zahľadela sa na vlka, ktorého nevidela už veľmi dlho. Jej prvorodeného syna. Vitaj Asklépios. Vitaj doma. - poslala mu pokornú myšlienku. Bola rada, že Asklépios sa vrátil. Musela však dokončiť povinnosti svorky a oznámiť pár vecí. Asmia čakala taktiež popri alfe, ak by niečo potrebovala. Naiome sa pozrela azurovým pohľadom na členku jej svorky, Dysnomiu. "Čo ťa ťaží, Dysnomia." - vyzvala ju k slovu chladným hlasom nespúšťajúc z nej pohľad.

Draco
,,Já si nikam sedat nechci" Zavrčel netrpělivě Draco.  Chtěl to mít za sebou, už nechtěl být v tomto hnusným táboře, který byl plný idiotu. Ale věděl,  že ta alfa, kterou tak neměl rád, mu asi nejvíc vyhoví, když nebude dělat problémy.  Stejně byl ve smečce jeno přítěž a byl za to rád.  Tak jsi deta sednul na levou stranu od alfy. Věděl, že kdy by mu alfa nedovolila odchod, bude muset utéct.

ARESEA Tábor
Aresea sa mohla všetkému len prizerať, trápeniu, zlu, temnote. Bolo jej do plaču. Chýbala jej svorka aj keď sa v nej nič moc nedialo ale hlavne jej chýbal jej partner Aetas. Ach, kebyže vie kde som. Zachránil by ma... - pomyslela si smutne a začala v kúte tábora vzlykať od smútku. Zažila si veľa zlého, ale to čo sa dialo tu tomu nesiahalo ani po päty. Fyzicky a aj psychicky bola vyčerpaná. Ľahla si a dúfala, že si ju nikto nebude všímať na poste akom bola jej šlo každý deň o krk.

Tábor
Olízl si tlamu a vyhoupl se elegantně na všechny čtyři tlapy. K neuvěření, když bylo jeho tělo tak velké a mohutné - byl polodémon po svém otci, takže nebylo divu. Napřímil se a vykročil vpřed, aby ukrátil vzdálenost mezi skupinou vlků a jím samotným. Záměr byl jasný, chtěl si prohlédnout nové tváře vlků. Zůstával v pozadí celé skupiny a pomalým líným krokem si obcházel přítomné. Držel se přesně v jejich zádech. Nepůsobil nijak výrazně, maximálně tím, že se pohyboval a nasával pachy přítomných. Poslouchal slova alfy a občas mu též pohled zabloudil k ní, k Naiome. Nikdy však nedržel pohled na ní příliš dlouho, kdo ví z jakého důvodu, nejspíš nechtěl budit až moc pozornosti. Přesto jej zajímala, ale nedával to nijak víc najevo. Vlastně ani nechápal, co konkrétně ho nutí se na ni dívat i když si dával pozor, aby si toho vlčice nevšimla.

Tábor
Chvíli tak posedávala na místě, nevědíc co dál se životem. Mohla jít zase zamakat trochu na těch hranicích, ale připadalo ji trochu na hlavu vracet se tam, když teprve nedávno odtamtud přišla. Vlastně ji to i trochu urazilo, všichni tu dostávali tak zajímavé úkoly a ona měla jít dělat zase tu stejnou nudnou věc. Zamračila se, odignorovala nováčky a začala obcházet tábor, hledaje přitom někoho alespoň trochu zajímavého a inteligentního. Už to se ji zdálo jako úkol na docela dlouhou dobu, vzhledem k průměrnému IQ které zde vlci měli. Jo, neměla o nich zrovna nejlepší mínění. Ale kdo by na jejím místě měl?
Přimhouřila oči, když zahlédla jednu z těch ji méně známých vlčic, Easy. Věděla že je na stejném postu jako ona a také, že si ho nejspíš na rozdíl od ní i zaslouží. Ovšem nikdy s ní nijak nemluvila a tak neměla o vlčici nějakou ucelenou představu. Zastavila pár metrů od ní a lehce si odkašlala. ,,Eh, mohu rušit?" Pronesla suše, ne snad že by ji záporná odpověď nějak odradila od cíle, šlo jenom o zdvořilostní otázku. Možná byli v Zeiss, ale tohle brala furt jako samozřejmost.

Tábor
Znuděně jsem si sedla v táboře nedaleko svého doupěte, které jsem si na příkaz Temné princezny našla a nelitovala jsem. Možná mě trochu štvalo, že tam většinu času tráví ta malá bestie liška, kterou jsem musela Alfě přinést při zkoušce na Kappu, ale někdy by se z ní mohla stát moje společnice a nebo pořád jen hračka? Nevěděla jsem ani co jí, ale snad si něco našla, protože jsem nechtěla o hračku přijít a taky nesmí být závislá. "Co bych tak mohla dělat? Vylepšit hranice smečky? To by mi zničilo nervy. Ty natvrdlí sviťáci je stejně přejdou," zavrtěla jsem hlavou, ale z myšlenek mě vyrušila jedna vlčice (Hotaru). Pohlédla jsem na ní svýma ohnivýma očima a mlčky kývla, že rušit může. Zajímalo mě, co chce, protože většina vlků za jiným vlkem jen tak nepřišla.

Tábor
Poměrně ji překvapilo vlččino pokývnutí hlavou, však tady vlk nemohl od ostatních nikdy čekat nic pěkného. Na zlomek vteřiny se její tváří mihne vděčný výraz, načež si sedne opodál, co se týče osobního prostoru byla dost opatrná. Sama neměla ráda moc vlezlé vlky. ,,Vlastně se jenom nudím." Řekla ve snaze uvést vše na pravou míru a trochu se přitom ušklíbla. ,,A tebe ještě neznám, takže ještě mohu doufat v trochu rozumný rozhovor." Dodala poté již trochu tišeji, přičemž mezi slovy na sucho polkla, jako by si nebyla slovy ani jistá. Ve skutečnosti ale uvnitř neustále přemítala nad povahou vlčice vedle a tím jak by asi mohla na zvolená slova zareagovat a jak by se ona osobně mohla dostat trochu do hloubky a třeba z ní vytáhnout i něco zajímavého. Ne snad že by nějak moc prahla po drbech a informacích, ovšem její život byl momentálně tak zvláštní, že se snažila najít rady všude kde se dalo, včetně životů ostatních.

Draco
Tábor 
To se tady každý musí naštvat,  za to že řeknu nějaké slovo.,,Mě nezajímá s kým randíš." Řekl Draco. Teda myslel si, že to řekl, ale omylem použil svoji schopnost,  kterou nevěděl že má.  Vlkovi ostré tesaky byli zarité v jeho kůžu, na který se srst nacházela ppuze zřídka.  Normálně by Draco zaútočil. Ale dnes ne, byl nějak moc trpělivý a jen chtěl odsud vypadnout.

Tristan nečinně posedával v Táboře a občas si znuděně uždibl ze svého úlovku. Když už ho šťourání se v srně přestalo bavit, tak se zvedl a rozežranou mršinu hodil na hromadu, která se už za tu dobu stihla zvětšit o hezkých pár kusů potravy. V porovnání s některými z nich vypadala jeho vypelichaná srna vskutku odpudivě. Nakrčil nad tím čenich a rozhlédl se s nastraženýma ušima po Táboře. Zahlédl několik známých tváří, ale ke své smůle nezahlédl ani jednu, která by se jevila alespoň trochu... zajímavě. Nadechl se studeného vzduchu a rozhodl se, že si najde nějaké klidné místo, kde by ho ani jeden z těch vypelichanců nemohl rušit. Protáhl si křídla, která se už jevila mnohem nasvaleněji, než před pár měsicí, kdy byla naprosto k ničemu. Líným krokem se rozešel do nejzapadlejšího rohu Tábora, kde se následně svalil na vyvýšenou skalku a zelenýma očima vše pečlivě sledoval. Stále ho v hrudi hřálo Naiomino gesto, kterým mu prokázala, že je opravdu nějakým způsobem pro smečku a i pro ni důležitý.
Těžko říct, zda na chvilku usnul nebo ne, ale jeho pozornost upoutala až další slova Alfy. Zvedl se ze svého vyhřátého místečka a mohutným skokem dopadl na zem. Poklusem se dostavil na shromáždiště a posadil se po Naiominé levici. Přeci jen coby Gamma by se svoji Alfou měl taktéž probrat smečkové záležitosti. Mimoto se svoji matkou už pár týdnů neprohodil moc slov. Proto ponořený ve svých myšlenkách, čekal.
Nenadálý slet událostí ho však zcela vytrhl z rovnováhy. Nepočítaje nově příchozího biologického syna jeho matky, se dozvěděl, že Naiome si našla nového partnera. Partnera. Zúžily se mu zorničky a přitiskl uši k zátylku. Nikdy neměl rád, když se mezi něho a Naiome - kterou bral jako svoji jedinou rodinu, někdo vecpal. Ať už to byl Remington, nebo tendlenct beránek. Žárlivý plamínek v jeho nitru se opět rozhořel, ale kromě ledového lesku v očích se nijak neprojevoval. Místo cizáka svoji pozornost přesunul na vlka, který mu byl alespoň trochu známý. Asklépia. Doteď si pamatoval, jak ho modrý vlk kdysi ošetřil. Na znamení té vzpomínky ho zasvědil dlouhý škrábanec na zádech.

Tábor
Obcházejíc postavy před ním za jejich zády, za zády vlků poflakujících se před alfou, Naberius všechny pozoroval pečlivě. Ten třínohý vlk vypadal roztomile drze a zároveň klidně, na to, jak se ke své alfě choval. Bylo to svým způsobem fascinující a zábavné. Za to podivný ještěří vlk zakročil přesně tak, jak by měl každý člen smečky a přesto v tom bylo něco jiného. Něco, co Nabera zaujalo. Co to do pekla vypustil z tlamy? Jeho partnerka? Heh? Nějaký odvážný... Zafuněl si pro sebe. Myšlenky patřily jen a pouze jemu, protože byly jenom jeho. V tu samou chvíli zastanul na místě a zkoumal své vlastní pocity. Co to cítí? Vztek? Zášť? Nebo snad něco jiného? Kam tyto pocity zařadit nesvedl. Ať chtěl, či ne, přes mysl mu přelétla vzpomínka na slova té uslintané čubky. O co, že se to snažila? Zavrtěl hlavou. Ne, ne, nic takového. Nějaká fena nebude okrádat mou mysl. Zlostně vzpomínky zahnal. Nechtěl přemýšlet o drzých slovech uslintané ušaté feny. Nikdo neměl právo s ním a jeho myslí manipulovat, o tom byl přesvědčen a nějaký pes to nemohl změnit.
Olízl si tlamu a přitom vycenil na pár zlomků okamžiků své tesáky. Z podivného, leč zcela běžného, obrázku dvou vlků vysvětlujících si svůj názor, se přesunul pohledem k vlčicím postávajícím nedaleko.

Tábor
Vypočula si slová Dysnomie. Pamätala si jej skúšku do svorky. A pomernú pracovitosť. Keď Dysnomia skončila, Naiome sa zhlboka nadýchla. "Drž sa na cestách mimo území Niwatských a nes meno Zeiss aj po iných krajoch. Si silná, verím, že si poradíš. Vždy tu budeš vítaná a doma. Preto ma nesklam." - odpovedala jej Naiome. Z ňufáka jej vyšla čierna para, ktorá pomaly klesala k Dysnomii. Začala sa jej obmotávať okolo krku, hlavne v oblasti tepien a zažrala sa jej do kože. Dysnomia musela cítiť pálčivú bolesť však po menej ako minúte zmizla a jej krk bol úplne v poriadku akoby nič. Je to tvoja malá ochrana.Akonáhle sa ti bude chcieť zahryznúť niekto do krku, para v tvojej koži zapracuje a rozleptá mu tlamu. - poslala Dysnomii myšlienku. Však tak, ako to mohlo ublížiť iným vlkom, Naiome samozrejme nie a paru v jej kožných bunkách dokázala Naiome stále ovládať a Dysnomii ublížiť. Však teraz, to mala zobrať Dysnomia ako dar. Dar od nej. Nakoniec Naiome na Dysnomiu kývla aby šla. Dúfala, že sa raz vráti.
Azurový pohľad venovala Dracovi. Hrdelne zavrčala. "A ty, Omega?!" - zašvihala nervózne chvostom.

Tábor 
Draco
,,Chci odejít ze smečky,  stejně jsem akorát na obtíž." Řekl, tedy  poslal myšlenku Draco. Teď jsi uvědomil,  že něco nesedí.  Věděl, že alfe  zdědil svůj záměr a přesto nevydal ze sebe hlásku. Ale teď se tím nechtěl zabývat.  Měl důležitější problémy,  například vlk, který mu stál na zádech.  Chtěl, aby slez, aby alfa schválila jeho odchod a on mohl odejít.