Akce & Příběh za Hranicemi

//Už jsem se ohodlala.

Draco
IJ
Draco si okamžitě uvědomil, kam Rain s tím míří,  možná byl hloupý, ale tohle by došlu každému.  Možnost to byla, a při téhle situaci, asi jedna z nejlepších. Nebyli si vůbec jisti, jestli se zvládnout o vlčata postarat, zvláště za téhle situace, vždyť se sami musejí skrývat, a kdyby ano, stejně by mělo hrozný život,  bez naděje.  Byli by to vyhnanci, nikam by nepatřili neměli by budoucnost. Tímhle by jim akorát ušetřili trápení. Byla to hrozná možnost, ale nic lepšího pro ty vlčata udělat nemohli.,,Ano i vlčata." Odpověěl Draco.

Rain
IJ-Kirigakure


Nemohla jsem ani věřit že bych byla ochotná to udělat. No, možná by to šlo i jinak. Ale to bych ublížila i sobě. Jsi stará a k ničemu, dlouho ti to nezabere, pomyslím si. Jenže co by to mělo přesně být. Třeba bych dělat vše co bych v březosti neměla. Třeba se dost namáhat. I když nevím co jím, mohla bych se i otrávit. Jenže úmyslně. Sice se mi nechtělo umírat, ale bylo by to lepší než vražda. "Hm..." zamručím. Pomalu se rozejdu pryč. Přece musí být nějaký způsob jak se zbavit těch mrňousů. Nechci aby je to zrovna bolelo, narodili by se špatně, neměli by to lehké. 
Za chvíli jsem si uvědomila kam mě nohy vedou. Kirigakure. Mohla bych zase vidět Yllin, třeba mi poradí, pomyslím si. Vzlétnu abych tam byla rychleji. Ještě se ohlédnu, měla bych říct Dracovi aby chvíli počkal. Tak mu přes Mens Nexus pošlu myšlenku: "Za chvíli se vrátím..."

Kráľovské pláne- Batawská stredná rieka- Les Ishimura- smerom k Zeiss
Neuvedomil si, že znova zaspal. Otvoril oči aby si uvedomil, že sa ešte stále nachádza na rovnakom vyprahnutom mieste, hoci v sne bol kdesi kde mal dostatok jedla a všetkého. Z hrdla sa mu vydralo slabé zaskučanie, no to sa po chvíli zmenilo na zavrčanie. Ja sa len tak nevzdám! Mňa nezničíte, pomyslel si. Bol príliš unavený na dlhý let, no jeden kratší ešte bol schopný zvládnuť. Zamával krídlami a vzlietol. Nevšimol, si že ho sleduje jedna mačkovitá šelma.
Klesol až keď konečne uvidel vodu. Blížil sa k okraju pláne a k Batawskej rieke, v ktorej bolo našťastie celkom dosť vody. Nadšene a trochu nemotorne pristál pri rieke. Rýchlo sa rozbehol k vode a začal piť. Po tom ako prešiel tým suchom to bol dobrý pocit, hoci voda úplne nezahnala jeho hlad. ,,Stále si myslíš, že tvoje rozhodnutie bolo správne?" ozval sa trochu drsne hlas. Samozrejme, bol to Lynx. Räqo venoval rysovi trochu namrzený pohľad. ,,Musíš pochopiť, že ja tam nepatrím. Do Svitu," povzdychol si. ,,Uvažoval si niekedy nad tým, že slabosťou možno nie je svetlo ale tma?" opýtal sa rys. Inokedy by sa na neho Räqo vrhol, no to by teraz asi nezvládol. Navyše, o rysovu pomoc stál. Mohol by mu pomôcť.,,Uvažoval si niekedy nad tým, že by som si z teba mohol urobiť plášť a nosiť tvoje zuby ako ozdobu?" odsekol mu teda iba. ,,Neďaleko odtiaľto je les. Nájdeš v ňom pár králikov ktoré ti na chvíľu zaženú hlad. Potom... môžem ti pomôcť dostať sa do tvojho cieľa," povedal rys. Räqo sa pokúsil o úškrn, no veľmi sa mu to nedarilo. ,,Cez rieku," povedal rys. Räqo unavene mávol krídlami a rieku preletel, rys sa cez ňu dostal, keďže tu už nebola až taká rýchla.
Teraz sa teda ocitli v Lese Ishimura. ,,Tak čo s tým lovom? Naučíš ma to?" opýtal sa rysa dychtivo. Do ňufáka mu udrel lákavý pach králika. Napriek svojej únave sa rozbehol za ním, rys taktiež. Zastavil sa až keď už mal zviera na dohľad. ,,Musíš ho zabiť, najlepšie by pravdepodobne bolo prehryznúť mu tepnu, ale samozrejme, môžeš si vymyslieť vlastný spôsob. Ja tu počkám," skonštatoval rys takmer znudene. ,,Ale..." sykol Räqo ticho. To nie je fér! prebehlo mu hlavou. Hlad však zvíťazil a tak sa potichu začal zakrádať za králikom v snahe nevyplašiť ho. Králik bol starý, možno mal šťastie, že sa dožil jesene. Räqo spravil pár krokov k nemu a vtedy ho králik pravdepodobne zaregistroval a dal sa na útek. Rozbehol sa za ním najrýchlejšie ako vládol vzhľadom na svoj stav, čo nebolo úplne dokonalé a ak by súperil so zdravým a silným králikom či inou korisťou, určite by nemohol vyhrať. No takto ho po chvíli takmer dobehol a nakoniec sa odhodlal na posledný zúfalý krok. Vyskočil, pomocou mágie o trochu predĺžil svoj skok a chňapol po králikovi. Tesne minul, no stačilo to na to aby ho zmiatol. Inštinktívne mu prehryzol tepnu čím ho zabil. Bol unavený z toho všetkého, no cítil triumf- práve ulovil svoju prvú korisť a to dokonca úplne sám! Bol šťastný a hrdý sám na seba. Spokojne sa zahryzol do svojho úlovku. Netrvalo dlho a zjedol skoro celého králika. Konečne sa cítil spokojne. Bol síce ešte stále unavený, ale už to nebola smrteľná únava. A navyše, konečne mal plný žalúdok. Bol odhodlaný pokračovať v svojej ceste čo najskôr.
,,Poď, Lynx, ideme ďalej!" štekol po rysovi ktorý trochu sklamane zdvihol pohľad od zvyškov králika. Nečakal a odhodlane kráčal ďalej cez les. Mieril na miesto pred ktorým ho vystríhali, na miesto ktorého sa mal báť no on sa tešil. Hranice Zeiss.

SSL ---- SJ
Ra's nestihl moci reagovat.  Ta vlčice byla rychlá,  a rychlost nebyla jeho silná stránka. Však cítil zradu. Vlčice utekla ze souboje. A tím pádem se podle něho vzdala. Je slabá, jako smečka,kterou vede. Medvěda už odvolal dříve, než byl zmražený. Oklepal se. Jeho úkol byl splněn. Démon s Zachem mohli odletět. A on by se měl také vrátit, a tak se velmi pomalu rozešel. Nikdo mu v cestě nebráníl, protože tam nikdo nebyl. Jeho cesta byla  celkem klidná,  ale dosti dlouhá. Ale v pohodě došel do cíle.

Jedna z Delt Kirigakurských se jen tak toulala po území nikoho. Snad ani nevěděla, že tohle už není území její smečky, nebo možná věděla, ale bylo jí to jedno. Všechno jí bylo jedno. Už neměla žádnou životní energii, žádný smysl života. Vlčata byla mrtvá, partner bůhvíkde, smečka si snad ani nevšimla, že zmizela. Ale jí to bylo jedno. Měla by být smutná, nešťastná, psychicky se hroutí. Ale to se nestalo. Tato vlčice jakoby už neměla žádné emoce. Jen tak bez jakého smyslu procházela Niwatské území a asi jen stěží by zaregistrovala, kdyby ji někdo připravil o život.
Jak se tak procházela, kus před ní jakoby se něco pohnulo. Vlčice tomu však nevěnovala žádnou pozornost, koneckonců, byla na louce, tady se pořád něco hýbalo. Když se však nevědomky přiblížila, matně zaregistrovala vlče. Velmi zvláštní vlče. V tu chvíli jakoby se jí vyjasnily smysly. Začala se o něco zajímat. Konkrétně o to vlče. Přišla blíž k němu a bedlivě si ho prohlédla. Bylo už odrostlé, avšak stále ještě ve věku, kdy by mělo být se svou matkou. Když mu prohlédla do očí, musela odvrátit hlavu a měla co dělat, aby se nepozvracela. To ji zmátlo, avšak zájem o to vlče jí to nesebralo. "Ahoj.. co tu děláš?" Zeptala se ho přátelsky.

Ose Arashi FK
Louka Vlčat 
Ose se probudil, rozevřel svoje oči. Jeho zelenožluté oči se začali rozhlížet po okolí. Nejdříve chvilku ležel. Pak se postavil na svoje dlouhé nohy. Samozřejmě ne dlouhé s porovnání vzhledem k dospělci. Ale vzhledem k jeho věku, byli jeho nohy abnormální. Uviděl přicházející vlčici, která ho hned pozdravila. Ose netoužil po společnosti, ale nechtěl být nezdvořilý.,, Zdravím, jen tady přemýšlím" Odpověděl pravdivě.

"Přemýšlíš?" Maysie povatáhla obočí. Ještě neviděla vlče v jeho věku, které by "jen tak přemýšlelo". "A kde máš rodiče? Vlče tvého věku by se nemělo potulovat samo, kor na tomto území." Střihla uchem a znovu se na vlčka podívala, tentokrát si ale dala pozor, aby se mu nepodívala do očí, protože v ní z nějakého důvodu přivolávaly pocit žaludeční nevolnosti. Vážně vypadal zvláštně. V poměru k tělu abnormálně dlouhé nohy, skvrny, co měl na kožichu, snad ještě nikdy neviděla, kor u vlka. A i ta bledě modrá nebyla zrovna obvyklá u vlků.

Ose Arashi FK 
Louka Vlčat 
,, Ano přemýšlím. Eh, rodiče, to už bude hodně měsíců, co jsem je neviděl, dokážu se postarat o sebe. " Pověděl Ose velmi nevýrazný tónem, s trochu  "chci být sám podtónem". Otočil hlavu na vlčici, aby věděl z jakýho směru vlastně přišla. Pak hlavu ale zase rychle otočil zpátky. Bylo mu jedno, kdo byla a odkud byla. O takové věci se Ose nikdy nestaral. Neměl předsudky vůči nikomu. Radši si názor vytvářel až potom.

Louka vlčat >> u hranic
Argdem následoval opeřené stvoření. "Počkej Reddy, já nemám křídla!" Zanadával si spíše pro sebe tiše, bohužel černý krkavec zřejmě nic nezaslechl, ale začal zpomalovat a zanedlouho i přistál, na trávě. Argdem zastavil a skrčil se k ptákovi, držíc si od něj odstup, aby ho třeba ten opeřenec náhodou neklovl. Ptáci mu sice nevadili, ale věděl, jak tyto zvířata dokáží být nebezpečná. Zaradoval se, když opět zachytil pach synka alf, a tak zpomalil činnost a utíkal se schovat někam, odkud viděl na toho mladého vlka i na to, co dělá. Byl od něj i jeho společnice tak, že ho nemohli cítit ani vidět, jen sledoval a poslouchal.

Louka vlčat -> do Ishimury
K mladému vlkovi se dostal pach, který dobře znal, a pak ještě jeden pach, který také znal, ale necítil v něm to, co k tomu prvnímu. Cítil Ishimuru - Oseho. A Kirigakure, nějakou neznámou vlčici. Nezajímal se o to, kdo ten společník vlčete je, když ten pach byl jasně Kirigakurský, a tady měl každý stejné pravomoce. Na území nikoho však zřejmě mnoho vlků nebylo. Jakby taky ano, když ve smečkách se toho dělo víc? Možná proto byl synek alf tady, vyhledával snad klid? Barevné oči zřely situaci, bohužel však neslyšel slova, což ho donutilo k nevrlému mávnutí ocasem. Když však viděl, že Ose s tou neznámou jen v klidu rozmlouvá, viděl ten jeho klasický výraz, tak se uklidnil a hned si vzal do mysli slova, která řekne svému alfovi. Byl skryt v bezpečí skal za hustým křovím, kde by ho nikdo stojící na louce dole nehohl spatřit, kdyby ho nehledal přesně na tom místě. Navíc byl od nich daleko a proto je ani nemohl slyšet. Nenápadně vstal a odšoural se pryč. Rozhlížel se, jestli spatří černého krkavce, který ho sem dovedl, a nakonec ho zahlédl kroužit nad onou loukou. Zatracenej pták! Nemá mozek? Frkl a rozhodl se vydat se dál sám, netušíc, že Reddy už letěl za ním. Kdyby onen pták byl blíže k zemi a nebyl alfy Argdemovy smečky, už by nejspíše skončil jako svačina.

Maysie ne nijak zvlášť spokojeně přikývla. "A víš alespoň, kdo jsou a kde je najdeš?" Zeptala se. "Možná se o sebe dokážeš postarat, no to nic nemění na tom, že by ses tu neměl potulovat sám. Na tomhle území se pohybují vyhnanci a různá... podivná individua, kterým by ses v žádném případě neubránil..." Švihla ocasem. "Nechtěl bys alespoň jít se mnou na území mé smečky? Nikdo tě nebude omezovat, ale budeš v bezpečí a budeš moct kdykoliv odejít." Řekla s úsměvem.

Ose Arashi FK 
Louka Vlčat 
,, Tenebris a Reel, vím kde jsou, mají někde vlastní starosti. A hlavně by bylo nelogické, aby někdo útočil na obyčejné vlče. Co by z toho měl? Děkuji za nabídku, ale líbí se mi to  tady, chci zůstat. " Řekl Ose a otočil se na druhou stranu. Neplánoval se vrátit domů, tady to bylo lepší. Měl to tu radši než v Ishimuře. Nic mu to nechybělo, kdyby dostal hlad, může si vždy ulovit nějakou tu polní myšku.

Území Ishimury ---> Území Kirigakure (Západní louka)
těžko říct, kam jsem měla namířeno. Dost možná mi to v tu chvíli bylo jedno. Chtěla jsem být sama, jen se svým žalem. nechtěla jsem nikoho potkat. K čemu by mi byla prázdná slova, která byla tím jediným, co mi mohli poskytnout? Já si jen přála, aby bylo všechno jako dřív. Tohle přání se mi nemohlo splnit. Chtěla jsem být pryč od doupěte, pryč od čerstvého hrobu mojí dcery, pryč od všeho. To bylo to jediné, na čem mi záleželo. Kay byl nejspíš mrtvý, stejně tak většina ostatních členů mé rodiny. Amethyst, moje maminka, zemřela už dávno. Kdo ví, kde byl konec mým sestřičkám. děda už nejspíš taky zemřel, babičku jsem nikdy nepoznala a to samé platilo i pro rodiče mého otce. A Orfeon? tady možná zbýval malý ždibíček naděje. Viděla jsem ho sice na vlastní oči zemřít, ale slova té černé vlčice zněla opravdově, její popis zněl jako on. Jenže možná právě tahle naděje dělala teď všechno ještě horší. Co kdybych šla do Fénixe, podívat se na toho vlka sama a nebyl to on? Už jeden vlk mi tvrdil, že je Orfeon, ale vypadal jinak. Možná proto jsem ten výlet tak dlouho odkládala, nechtěla jsem se té naděje vzdát. takhle byla pořád ještě šance, byť maličká. Když zjistím pravdu, bude to neodvratitelná jistota. Pka tu byl Diego. Doufala jsem, že alespoň on se má dobře. našel si partnerku, měl vlastní vlčata... jen ať si žije svůj život a je šťastný. Když nemůžu být já, tak alespoň on. Co s epřátel týkalo, těch jsem nikdy moc neměla. Snad až na Zhiu. Zhia. Žila v Kirigakure. Mohla bych ji zajít navštívit. Bylo zvláštní, že představa, že potkám zrovna ji, mě nenaplňovala odporem, jako představa setkání s kýmkoli jiným. Ona by pochopila. S tou myšlenkou jsem jistým krokem nabrala směr ke Kirigakure, přesněji k jeho severní části. Tam už se zeptám, kde ji najdu, vždyť KIrigakure bya mnoho let moje smečka.

SJ---Hory Starých bizonů---Tábor Kirigakure
Asi osud tomu přál, aby se ze skály uvolnil kámen a spadl přímo do jezera, vod a postříkaná vlka, který doposuď spal v těsné blízkosti tohoto jezera. Zbudil se vlk a plný energie vstal z dlouhého spánku. Rozhlížejíc se kolem sebe poznal, že jeho pán, vůdce, zde není. Avšak dlouho mu netrvalo domyslet si, kde by tak mohl být. A tak se vlk vydal svému vůdci na pomoc. Území znal dobře a věděl přesně kudy jít. Však nešel nejkratší cestou. Jeho trasa vedla přes nebezpečné hory, kam žádný vlk nechodí, neboť se obává indiánů a jiných šelem. Náš vlk strach neměl, měl schopnosti, tak jedinečné, že nejenže přežil cestu přes hory, ale vrátil se od nich doprovázen dvěma statnýma pumama. Nyní to vzal nejkratší cestou tam, kde se správně domníval, že je jeho vládce  Nešel rychle, neboť nechtěl plýtvat síly. Cesta mu tedy chvíli trvala, ale nenarazil ani na jednoho vlka obývajícího území Téhleté smečky. Zastavil se vlk těsně před táborem a Skoumal situaci, za ním stálý dvě pumy, pořád pod vlivem vlakových schopností. Cenili zuby a žalostně vrněli, né však nahlas, aby je náhodou někdo slyšeti nemoh. Vlk se taky přidal do zlostného vrčení, protože zjistil, že situace je neblaha. Nezasáhnul ještě však, chtěl využit moment překvapení.

Skalní jezero
Do čenichu mě lehce uhodil vítr, který s sebou přinesl i několik pachů. Pomalu jsem rozevřela své lagunové oči a porozhlédla se kolem. Nacházela jsem se v nějaké jeskyni. Musela jsem se sem dostat při hledání nějakého úkrytu a usnout tu. Rozmrzele jsem mlaskla. Bylo tu podezřelé ticho. Vyhoupla jsem se na nohy, načež mi zakřupalo v zádech po velmi dlouhém spánku. Došla jsem k východu z jeskyně. Byla v mírném svahu a byl odsud výhled na celé okolí jezera, výborná pozice pro alfovské doupě. No aspoň výběr příbytku mi trochu vylepšil náladu. Jinak stál dnešek za prd. Jako první mou pozornost přilákala Freya. Černá okřídlená vlčka poskakovala na břehu jezera a hrála si jako nějaké štěně. Tohle mě bude stát hodně nervů... pomyslela jsem si a s chladným pohledem jsem odvrátila zrak napravo. Pod stromem ležel Hige. Spokojeně pochrupkával. Ale jinak tu krom nás tří nikdo nebyl. Začínala jsem si o svého partnera dělat starosti. Už je to mnoho dnů co odešel i s Ra'sem, víc si nepamatuji. Zakručelo mi v břiše. ,,Tak co vlčata? Měla by ses najíst, už jen kvůli nim.'' ozval se mi v hlavě opět ten hlas, který mě již několik měsíců doprovázel. Připomněla mi, že jsem vlastně březí. Pohlédla jsem na své břicho. Zatím to nebylo příliš vidět. Vím co mám dělat. odsekla jsem. ,,Hej, vy dva!'' zvolala jsem, abych přilákala pozornost obou přítomných vlků. Je čas začít něco dělat.

"Co by z toho měl? Potěšení. Nevím, jestli o tom víš, ale nejen v Zeiss jsou zlí vlci. Vlci, kteří milují krev a udělali by cokoliv, aby ji získali. A aby viděli svou obět trpět. To by chtěl? Aby tě nějaká obluda, která se snad ani nedá nazývat vlkem, umučila k smrti?" Zeptala se. Nechtěla vlka vyděsit, na druhou stranu prostě musek vědět, na co si dát tady mimo území pozor. "Na území smeček-tedy těch světlých-tito vlci prakticky nechodí, tedy kromě Demona. Ten vlčata, tuším, nekrade, ale mohu se mýlit. Je nevyzpytatelný." Švihla ocasem. "Možná to je důvodem, proč se ti rodiče teď nějakou dobu nevěnovali, nemyslíš? Museli chránit smečku. Kdyby nebyla smečka, nebyl bys ty ani tví sourozenci v bezpečí. Nebo možná dostali spavou nemoc, i to je možné..." Řekla.

Ose Arashi FK 
Louka Vlčat 
,,Mě je jedno, že se mi rodiče nevěnují, chci být sám a přemýšlet. Nebojím se, neboť každý vlk musí jednat z aspoň trochu logických důvodu. " Pověděl Ose svým velmi slabým hláskem. Netoužil teď po společnosti cizí vlčice, která mu kecá do života, o kterém pranic neví. Zádíval se do vzduchu a záviděl mu. Mohl jen tak sedět, nic nedělát, přemýšlet a nikdo mu nevěnoval pozornost, nikdo ho nerušil.