Akce & Příběh za Hranicemi

DP
S přimhouřenýma očima, kvůli otravnému slunku se rozhlédla po poušti, široce se usmála když ji pohled padl na řeku lemující hory. Už chtěla říct Zealovi tu šťastnou novinu, když v tom ji zarazila jeho slova. Střihla ušima a upřímně na něj pohlédla. ,,Jsem v naprostém pořádku." Ujistila ho a poté švihla ocasem. Následně kývla hlavou směrem k řece, v tu chvíli si i všimla kaňonu nedaleko od nich, určitě by nebylo moc příjemné do něho spadnout. ,,A ještě víc v pořádku budu až se pořádně napiju. Řekni, zažil jsi někdy...vodní bitvu?" Hravě se ušklíbla, počkala na odpověď a poté se již rychleji, možná až během vydala k vodnímu toku.

DP

Uslyšel jsem za sebou unavené kroky. Ohlédl jsem se a pokusil se přes otravné sluníčko zaostřit. Patron za mnou oddaně chodil, biť musel být strašně unavený. Krátkým úsměvem jsem ho politoval. Bylo pochopitelné, že se unavený. Hlídá nás už několik nocí. To dokáže unavit každého tvora. ,,Můžeš se jít vyspat." oznámil jsem mu. Poté jsem si uvědomil, jak loajální zvíře to je. ,,Musíš se jít vyspat." zopakoval jsem svůj, teď již rozkaz a mile se usmál. Děkuji. Poděkoval, jemně se uklonil a s doprovodem zelené mlhy zmizel. S úsměvem na tváři jsem se otočil zpátky na Louie. Něco říkala, byl jsem si toho vědom, ale bohužel jsem zaslechl jen kousek. ,,Tak to je dobře." odvodil jsem si podle odpovědi o co šlo. Udělal jsem zkrácený krok vpřed a tlapka se mi opět zabořila do hlubokého písku. S tichým klením jsem jí z něj vytáhl a vzhlédl. Konečně jsem zaostřil a moje oči se naplnily nadšením. ,,Řeka !" ňafl jsem nadšeně, ač jsem to původně nechtěl říkat nahlas. Kochal jsem se modrou řekou, když se do mého zorného pole dostalo její mizející tělo. Nadšeně jsem švihl ocasem a s rozšířenýma očima se vydal kupředu. V běhu jsem nedočkavě pohazoval hlavu, tešíc se na osvěžující vodu. Když jsem konečně doběhl k průzračnému toku, odpíchl jsem se od břehu a vyskočil vysoko do vzduchu. Díky sužujícímu horku mi bylo případné nebezpečí v podobě ostrých kamenů zcela jedno. S hlasitým šplouchnutím jsem dopadl do vody. Osvěžující, chladný pocit zaplavil celé moje tělo. S vyplazeným jazykem a širokým úsměvem na tváři jsem se vynořil. Hledajíc pohledem Louie jsem se nedočkavě tetelil ve vodě.

DP
Stejně jako Zeal, pohlédla za sebe na patrona, který se ihned po jeho slovech doslova vypařil. Byla pravda že toho už měl za dnešek dost, záchrana, hlídání a potom ještě tahle cesta. Pousmála se tedy, když zmizel a obrátila se zpět k řece, líně protékající pouští kolem skal. Celá se otřásla když se vedle ní ozvalo šťastné štěknutí a bílé tělo jejího spolucestovatele se rozběhlo spolu s ní k vodě.  Na rozdíl od něj ale do vody neskočila a těsně u břehu se zastavila, zasmála se když Zeal dopadl do průzračné vody a až poté sama, pomalým krokem vešla také do řeky, byla to úžasná úleva, ne že by snad voda byla nějak studená, ale osvěžilo jí to skvěle. Napila se a poté přikrčila, jedním pohybem tlapy po Zealovi cákla, její ocas přitom neustále kmital ze strany na stranu.

Nedočkavě jsem sledoval jak pomalu vstupuje do vody. Její rychlost mi byla trošku nejasná. Při tom, jaké vedro bylo by do takové řeky skočil každý, ale ona postupovala pomalu a opatrně. Neumí snad plavat ?? Jemně jsem natočil hlavu na stranu uvažujíc o pravém důvodu její opatrnosti. Trpělivě jsem čekal, až se odváží přijít. Můj ocásek vesele kmital ve vzduchu a s přibývajícím čekáním moje nadšením pomalu opadalo. Během té doby jsem se donutil přemýšlet. Spoustu myšlenek mi tou dobou létalo v mysli, ale sni jediná zde nepřetrvala dlouho. Z transu mě probudila chladná voda, která přistála na mém čumáku. Lehce jsem se otřepal a spiklenecky se na ní usmál. Stála u břehu, vodu sotva po kotníky. To jsem se rozhodl změnit. Ač to bylo těžké, rychlím sprintem jsem se k ní vydal. Čumákem jsem jí prorazil mezi přední nohy, čímž jsem jí nabral na záda. Byla lehoučká jako pírko, proto mi další kroky nedělaly problémy. Se svojí lehoučkou kamarádkou usazenou na zádech jsem zase vyrazil do hloubky. Vodní hladina stoupala výš a výš po mém těle. Když překrývala skoro celý můj hrudníku, rozhodl jsem se svojí kamarádku do vody opět shodit. Sklonil jsem hlavu, aby mohla sjet po mém svalnatém krku dolů.

//V pohodě
Lidská pole - Břízová louka
Klídek, klídek...jasně. Uklidnila se uvnitř a přitom napodobovala jeho hlas. Stejně jako on očima přejížděla po okolí. Cukla sebou, když pšikl, opravdu by měli dřív nebo později někoho najít. Sníh sice již úplně vymizel, ale chladný vítr stále pofukoval a narážel do jejich už tak po cestě slabých těl. Uraženě na něj pohlédla, jakmile zaslechla jeho ironický hlas. ,,O to jde! Myslíš že tihle burani někdy potkali hřívnáče a jezevčíka? Ne!" Bránila svůj minulý výrok, lidská pole mezitím vyměnily břízy a skály. Ohlédla se za sebe a poté se usmála. ,,Určitě se nám poštěstí a něco k snědku najdeme."
//Takže, už asi budeme psát do Kirigakure, ne?

DP
Ušklíbla se, už chtěla jít dál do vody, aby se nějak opláchla, nehodlala ale jít tak daleko jako Zeal, ne že by měla strach, jenom...dobrá, měla strach. Ač si to sama nedokázala přiznat, vždyť ještě nedávno se Sorrinem zjišťovali co to jsou vůbec ryby. Bylo to smutné, kolik toho nevěděli a neznali, věděla ale že časem se to stejně všechno dozví. Náhle se k ní Zeal rozběhl, překvapeně ucouvla, když v tom do ní vrazil, nebo spíš ji vyhodil do vzduchu na svá záda, s dopadem se ozvala bolest vycházející od hrudníku, ihned se ho tlapami chytla. Jelikož si to namířil přímo doprostřed řeky, tam kde byla voda hlubší, naštěstí zastavil tam kde se ještě dalo stát, sklouzla se z něj do chladné vody. Chvíli byla celá pod vodou, než se vzpamatovala a zvedla, zhluboka se nadechla a poté začala tlačit do Zeala ve snaze ho schodit, nedalo se ale říct že by měla nějak moc síly. Měřit se s ním nemohla.

//Asi áno, rovnou tento příspěvek pošlu nejen sem, ale i do příběhu Kirigakure...

Lidská pole - Břízová louka
Akit po Marf pochybovačně pokukoval a raději už nic nenamítal. Sice se mu zdálo, že už je asi opravdu moc unavená a proto žbleptá kraviny, avšak věděl, jak moc urážlivá a tvrdohlavá dokáže být, takže když otevřel tlamu, aby opět něco namítl, zase jí rychle zavřel a zapomněl na to, co chtěl vlastně podotknout. Jen mlčky přikývl a nahrbil se, jelikož mu po zádech přebíhal nepříjemný mráz. Byl to zvláštní pocit, když zima už byla pryč a jemu se i přesto zdálo, jako by tu stále byla s nimi. ,,Líbí se mi tvůj optimismus," přitakal a pousmál se.

^DP
Ušklíbla se, když Zeal dobrovolně spadl do vody. Bylo ji jasné že to byla z části jeho práce, ona sama by ho těžko "převrhla". Švihla ocasem, voda která jeho pádem vystříkla ji jenom víc v horku osvěžila. Jakmile se opět vynořil z vody, dala se do pohybu, šlo poznat že je teď již více uvolněná. Prvotní strach téměř opadl, nakonec po pár veselých poskocích ve vodě a kolečkách si sedla jenom odpočívala. Letmo přitom hlídala Zeala, i když pochybovala o tom že by snad odešel bez nějakého upozornění. ,,Abych se přiznala." Řekla po chvíli a očima přejela po hladině mělké řeky. ,,Neumím plavat, nikdy jsem to nezkoušela. Je to těžké?" Zeptala se poté, výjimečně se za otázku ani nijak nestyděla, celkově z ní začal opadávat ten divný pocit.

LP - BL
Celá se už klepala, její krátká srst na tohle opravdu nebyla stavěná, stáhla ocas k tělu a sklopila pohled k zemi. Tiše cupitala za Akitem a při jeho poznámce se pousmála, výjimečně ale k tomu nic nedodala. Ani neměla co k tomu říct a měla pocit, že celá umrzne, nehodlala se brzdit nějakým tlacháním. ,,Cítíš něco?" Zeptala se po nějaké době tiché chůze, sama přitom zavětřila avšak následně jenom pšikla a zavrtěla nespokojeně hlavou.

//Promiň, pořád mi do odepisování něco lezlo :<
DP
Voda mi v stékala do očí. Oklepal jsem se, čímž všechna voda, co na mě byla dosud usazena, vzlétla do vzduchu a jako kapky letního deště, opět dopadla do průzračné vody. Olízl jsem si navlhlý čumák a pozorně sledoval konání své spolucestovatelky. Hned jsou si všiml té změny. Strach byl pryč a na její tváři si pohrával jemný úsměv. Poskakovala, vesele pobíhala v mělkém korytě a cákala všude kolem. Jednoduše si naše vodní hrátky začala úžívat. Potěšilo mě to. S vyplazeným jazykem jsem se k vesele přidal. Ohazoval jsem jí vodou, nořil se do ní a opět se vynořoval, plácal do ní svojí velkou tlapou, no prostě dělal všechno, co vlka ve vodě baví. Louie se posadila a mě nezbylo nic jiného, než se také uklidnil. Lehl jsem si do příjemně studené vody, zanořil čumák do vody a vydechl. Vzduch vycházející z mého čumáku dělal na hladině říčky pěkné bubliny, které jsem fascinovaně pozoroval. Foukal jsem další a další, dokud mě nepřerušila přicházející otázka. Zvedl jsem hlavu a nenuceně se zasmál. ,,Je to jako běhat ve vzduchu." zahleděl jsem se do vody ,,Pojď, ukážu ti to." otočil jsem se s úsměvem přes celou tlamu ,,Neboj se, neutopíš se, jsem tady přece s tebou." ujistil jsem jí o jejím bezpečí a přistoupil k ní.

DP
Seděla a nechala kolem sebe poklidně téct vodu, poté se na chvíli do vody svalila aby se naposledy celá osvěžila a ihned zvedla. Kapky ji stékaly po srsti zpět do řeky aby se přidaly k dalším, krátce se oklepala, i když to bylo asi k ničemu, vzhledem k tomu že ve vodě hodlala ještě nějakou chvíli zůstat. Byl to už spíš instinkt. Usmála se, když Zeal začal dělat na hladině řeky bublinky nosem, celá ta atmosféra působila neskutečně příjemně a klidně, jako by se v tu chvíli nemohlo stát nic zlého. Střihla ušima a musela se ušklíbnout nad jeho popisem. ,,Běhat ve vzduchu?" Zopakovala překvapeně, potom ale odstoupila o krok, když k ní přišel s tím že ji to ukáže. Zahleděla se na hladinu a chvíli si ještě v hlavě skládala všechna pro a proti, avšak nakonec přikývla. ,,Fajn, budu ti teda věřit." Usmála se a švihla ocasem. ,,Předem ale říkám že asi nebudu zrovna nejlepší žák."

DP
Pousmála se a následovala ho tedy opatrně do vody, na chvíli zastavila když ji voda již dosahovala k zádům. Nakonec ale došla až k Zealovi, zhluboka se nadechla a pohlédla do vody a na zem pod svými tlapami. Přestala pohledem hypnotizovat dno teprve, když zaslechla jeho hlas. Musela se usmát nad tím jak vážně se teď tvářil, nebyla na to vůbec zvyklá. Pozorně ho poslouchala a vždy pro jistotu přikývla. Přešlápla jakmile se vydal do ještě větší hloubky a začal názorně plavat kolem ní. Nervózně polkla a trochu nadskočila, aby mohla začít kopat, či máchat tlapama. Ze začátku to bylo dosti kostrbaté, neustále se odrážela od dna, avšak po několika nepodařených pokusech se ji začalo dařit a vypadalo to že v případě nouze by se alespoň nepotopila jako kámen.

DP

Obezřetně jsem Louie pozoroval. Přece jenom plave poprvé v životě, proto musím být nadmíru pozorný. Nemohu jí nechat se utopit, je to moje kamarádka. Nervózně jsem přešlapoval na místě. Špičaté kamínky se zarývaly do měkkých polštářků mých tlapek. Přeš všechen stres jsem pramalou bolest ignoroval. Když odlepila svoje tlapky ode dna, udělal jsem krok kupředu. Slíbil jsem jí, že jí budu jistit a svůj slib rozhodně neporuším. S každým jejím odražení jsem se i krok přibližoval. Už jsem byl od ní jenom maličký kousek, když se konečně rozplavala a utekla ode mne. ,,Jde ti to skvěle, jen tak dál !!" povzbuzoval jsem jí nadšeně. Samotného mě její učenlivost překvapila.

DP
Plácala tlapama zběsile ve vodě, která tak stříkala na všechny strany, muselo to vypadat poměrně vtipně, vzhledem k tomu jak se pohybovala, téměř jako by chtěla něco rozmlátit tlapou ale nemohla se trefit. Takhle sama ještě chvíli zkoušela plavat, za pomocí nepravidelného máchání tlap, dokud se nerozhodla po Zealovích slovech k němu vyrazit. Natočila se k němu a odrazila. Pomalu k němu mířila jako malý hurikán, který hází vodu do všech stran, těsně před ním přestala, dopadla na dno a šťastně začala ve vodě kolem poskakovat, dokud se ji na jednom z kluzkých kamenů nepodklouzla tlapa, celá spadla do vody, vše pod ní znělo a vypadalo tak jinak, bylo to poměrně...fascinující, nahlédnout do světa pod hladinou. Po chvíli se vynořila a začala popadat dech.

Smál jsem se jejímu podivnému způsobu plavání. Navzdory směšnosti jejího provedení jí to šlo dobře. Vesele jsem máchal ocasem a pozoroval tu bílo-hnědou ponorku. Všiml jsem si, že změnila směr a teď si to ve své nejvyšší rychlosti míří ke mě. Nebál jsem se našeho střetu. Už tak jsem byl mokrý, více namočit se již nemůžu. Možná by mi měla dělat starost bolest, která by se mohla objevit po naší srážce, bohužel na to už jsem neměl čas myslet. Pevně jsem sevřel oči k sobě, očekávajíc náraz. Když žádný nepřicházel, otevřel jsem žluté oči a zmateně zamrkal. Před oči mi problesklo pár obrazů, které se náhle vytratili. Moje tlapky mě z nějakého důvodu zklamaly a já letěl do chladné vody. Rychle jsem se vzpamatoval a vyskočil na nohy. Byl jsem zmatený. Ani jsem se pořádně nekoukl, kam se vynořuji. Konec téhle náhody byl vcelku zajímavý. Můj čumák skončil pevně natisknutý na ten její a moje vykulené oči zmateně zíraly do kaštanové hnědi tech jejích.

DP
Ani si to zezačátku neuvědomila, najednou už nebyla jediná co spadla do vody, bílý vlk byl ponořený ve vodě vedle ní, vytřeštěně pozorovala rozostřenou siluetu pod vodou a instinktivně se naklonila, nepochybovala ale o tom že nebude v pořádku, sám ji přece teď učil plavat a kdyby náhodou, vytáhla by ho. Zatřepala hlavou ve snaze dostat z ní vodu, to už se její spolucestovatel vynořil. Upřela na něj pohled a tím se její čenich přitiskl na ten jeho, nějak nebyla zvyklá na takové situace a ani pořádně nevěděla jak se chovat. ,,Víš že jsem nikdy neměla šanci pořádně si prohlédnout tvoje oči." Řekla poté a lehce se ušklíbla. A opravdu, i když byly Zealovi oči dost výrazné, šanci na jejich důkladné prohlédnutí nikdy neměla. Neustále se něco dělo.