Příběh smečky Elloris

Jižní Tábor:
Chvíli jsem se dívala směrem k otci a pak se podívala na Chrise. Všimla jsem si, že je unavený a nebylo divu, hodně jsme toho za dnešek zvládly: ,, Nejlepší bude zajít za otcem až ráno. " Po myslím si a rozhlednu se. Pohledem najdu vhodné místo na odpočinek a pak se podívám zpátky na Chrise: ,, Odlozime to na zítřek, teď si pujdes odpočinout." Řeknu něžně a odvedu ho na místo, kde si lehneme: ,, Hraničář hlídá naše hranice, aby Zeiisani chodili k nám a nesnažili se nám ublížit. " Vysvětlím mu poslání hraničářů a přejdu dál: ,, Ještě jsou tu léčitelé, kteří uzdravuji zraněné vlky. Pak chůvy jako jsem já. Staram se o malá vlcatka jako jsi ty a pomaham jim se učit dovednosti. " Vysvetlim a jemně ho podrbu cumakem. Když uvidím, že usnul, polozim hlavu vedle něj. Za pár minut jsem usnula také a spala až do rána.

Severní tábor
Nepřestával očima prohledávat tábor. Jak tudy procházel, jeho pohledu neunikla vcelku početná skupina vlků, mezi nimiž byl i alfa - Orfeon. Eito nevěděl, co očekávat. Co když mne bude chtít okamžitě vyhnat, zabít? Přeci jen jsem opustil území... Ale jaká vůbec byla pravidla smečky? Mohou mi to vůbec vyčítat, když jsem je neznal? přemítal nad svojí situací. Chvíli váhal, ale nakonec přinutil své nohy, aby se rozešly směrem k hloučku. Srdce cítil až kdesi v krku, rozhodně mu současná situace nebyla příjemná, obával se toho, co by mohlo přijít. A nebo se snad děsil samotné mluvy, že se nezachová dostatečně diplomaticky a bude působit hloupě? Ach, bohové, pomozte mi. Konečně k vlkům dokráčel. Stoupnul si necelé dva metry od nich a sklopil zrak, vyčkával na okamžik, kdy si jej buď někdo všimne a nebo až se oni sami mezi sebou přestanou vybavovat, aby tak trochu přebral iniciativu.

Jižní tábor

Bloudil jsem dlouhou chvíli po táboře. Snažil jsem se chodit po trávě aby se za mnou nezvedal prach. Najednou ke mně vítr zavál pach Asuky. Díky bohu žila. Vydal jsem se za ní. Byl tam i jiný vlk, nebo spíše vlče. Oba spali a tak jsem si lehnul dál od nich a nenápadně je pozoroval. Tato mladá vlčice mi připomínala Rias. Musel jsem se jí zeptat kde je. Jestli je naživu, nebo bych měl hledat. V jeskyni totiž zbylí jen Rialix a Agura se kterými se nedalo nic dělat. Buď spali, nebo už ani nadýchali.

Zrkadlové jazero -> LKS
Nemohol som spať. Chvíľu to šlo, no v momente sa mi v mojom sne zjavil Naiomin obraz. Obyčajne sa mi zdá o rybách, tých chutnučkých rybách, ktoré lovím v pokojnej rieke, ale teraz nie. Bola to skorej nočná nora, bol som v tábore, Naiome tam rovnako bola a logicky.. so mnou hádzala ako s nejakým smetím. 
Zobudil som sa okamžite, na to si labou prejdem po krku a hlasito si povzdychnem. Čo to má na tele bariéru, ktorá len tak odrazila tie kamene.. je to nefér.. celý súboj bol na hov*o. Prečo na to musím teraz myslieť? Povzdychnem si, pritom nad zdvihnem hlavu a pozriem na spiacu Diegovu rodinu. Teraz ma zaujíma iba to, že kde je Sapha. Je v poriadku? Dúfam, že áno.. aha, vlastne.. oni mali lov. Postavil som sa na nohy, pritom som pomaly šiel k lesu Kirigakurskch sŕn.
V lese som cítil rôzne pachy, ktoré sa miešali a pomocou labiek som "počul" naozajstný hluk. Každé zviera nejak utekalo, krížom krážom - nerad lovím skupinovo, už z toho dôvodu, že sú všetci tak povediac hlučný. Zacítil som pach (Toshio), možno som sa mohol mu opýtať kde by som našiel ostatných. Ten vlčiak tu ostal nejak sám. Pomalý, gramlavý jedinec? Strihnem ušami, než ho uvidím. Naháňal ho kanec. Chvíľu som tam stál a pozeral či s tým vlčák hodlá niečo spraviť no zdá sa, že nie. Menším pohybom laby sa sústredím na zem pod tlapami toho vlčiaka a prask - vyletel na kolmo bodiec, do ktorého ten nešťastný kaniec vrazil. Dopadlo to tak, no.. každy si to vie predstaviť. "Otrasné, ako sa voláš.." prehovorím k tomu vlčiakovi, ktorému som práve zrejme zachránil jeho kožuch. 



TOSHIO - LKS
Moji spoločníci pri love, už začali loviť, no ja som ostal ako skamenení stáť na mieste. Strašný to pocit, nevedieť loviť zver väčšiu ako som ja sám. Som skutočne k úžitku? Opýtam sa, pritom sledujem ako Destiny a ďalšia vlčica do lovia. Rozhodne som nemienil otáľať a vydal som sa pre vlastnú korisť. Netrvalo tomu dlho a niečo som objavil, srna, ktorá zabehla - no bolo vidieť, že je opatrná. Možno je od skupiny, ktorú hnala skupina Destiny alebo iné skupinky. Neviem, moc úvah málo činnou. Tíško som šiel k mojej možno budúcej koristi, než niečo zapraskalo - vetvička? Neviem, viem, že to tú srnu vystrašilo a ona utiekla - bol to divý kanec. "Och.." poviem si a moje oči sa stretli s ním, začul som prasačí kvikot a ono prasa sa rozbehlo voči mne. Nečakal som, nie. Dal som sa na úteka. Upaloval som lesom ako to len šlo a pritom počúval prasačie kvíky, ktoré vydávalo to zviera. Nie, nie, nie.. Pomyslím si. Na rýchlosti som moc nepobral a bolo to vidieť, spomaloval som a videl ako sa to prasa do mňa chystá vraziť než v tom - skončilo nabodnuté na nejakom bodáku. Začul som hlas, čierneho vlka, ktorý ku mne prišiel a automaticky som pred ním sklopil uši. "Ja.. ospravedlňujem sa. Ďakujem.. Toshio," prehovorím voči čiernemu vlkovi.

Jižní tábor: 
Klidně jsem spala, když ucitim velmi povědomí pach. Zacukala jsem čumákem a pomalu otevřela oči. Chvíli jsem měla položenou hlavu a dívala se před sebe, pak zvedla hlavu a rozhledla se. Můj pohled zůstal viset na Mirokim: ,, Tati?! " Zvedla jsem se a potichu došla k němu: ,, Ráda tě vidím tati, jak se máte s mamou? " Zaseptam mu a usmeji se na něj.

Jižní tábor

Pomalu se mi zavíraly oči. Najednou se A Suka pohnula a já se ihned zvednul do sedu. Blížila se ke mně. Možná už bych se mohl dozvědět co je s mou partnerkou. Jenže pak A Suka promluvila a mě se udělalo zle. Nic nevěděla. A jestli Rias není s rodinou ani v jeskyni a dokonce ani v Táboře, rozhodla se nejspíš odejít. "Já se chtěl zeptat na to samé. Rias není v doupěti a jinde jsem její stopu nenašel. Takže... Odešla" ta poslední slova se mi sotva dostala z krku.

Jižní Tábor: 
Sedla jsem si k otci a úsměv mě pomalu přešel: ,, Není v doupěti? Ale já se s ní před nedávnem rozloučila a šla zpátky domů. " Řeknu nevericne a za myslím se: ,, Neztratila se po cestě? Nestalo se jí něco? " Hlavou mi behaly otázky, na které jsem neznala odpověď. Po chvíli jsem se na něj opět podívala: ,, Nemohla se zatoulat mimo Niwatske hranice? Nebo potkala někoho známého." Snažila jsem se vysvětlit její zmizení a doufala, že se jí nic nestalo.

Kay & Toshio
LKS -> Severný tábor
Toshio.. pomyslím si, pritom pozerám na béžového vlčiaka s čudnými znaky na hlave. "Za toto by si si zaslúžil Omegu. Len tak utekať pred kancom, si skutočne ľahká korisť.." poviem mu, pritom očami zablúdim na nabodnutého kanca z ktorého pomaly vyprcháva život. Toshio prekvapene na mňa pozerá, pritom je vidieť, ako stiahol chvost. Už, už otváral ústa aby mi niečo povedal, no zarazil som ho: "Nič nehovor, Toshio.. Som Kay, beta tejto svorky," poviem, pritom povolím a bodák sa opäť zasunie do zeme a Kanec padne mŕtvy na zem. Počíta sa to ako lov, či obyčajná záchrana života? Nakloním hlavu. Sledujem vlka, pritom sa posadím. Bol odo mňa o dve hlavy menší, takže som si pripadal akoby som práve chcel kárať vĺča. "Ako dlho si v tejto svorke?"
"Krátko.." odpovie mi potichu, pritom zrejme spatril moje zranenia. "Ste zranení! Môžem vám.." hovorí, pritom mu opäť skočím do reči.
"To je v poriadku, už sa to lieči. Takže si vo svorke krátko? Nápodobne," pokývnem hlavou, pritom sa obzriem okolo seba - nikde nikto. "Pôvodne som bol Ishimurská beta, než padla.." poviem a krátko na to sa zem pod kancom spojila a vytvorila rádobi dosku. "Na, poviem, že som ti s lovom pomáhal, aj keď si to spackal. Čo chceš robiť vo svorke? Nevyzeráš, že si dáko fyzicky zdatný."
"No.. liečitela, pane a ďakujem, keď ste schopný toto spraviť.." prehovorí ku mne a jednoducho prikývnem hlavou. Nakoniec doska s ´ulovenou´ korisťou začala sa tiahnuť smerom k jednému z Ellorských táborov. 
"Prečo si nepoužil mágiu? Vyzeráš ako dospelý vlk, musíš byť toho schopný.." poviem počas toho, ako sme šli spoločne k jednému z táborov. Toshio mlčal, tajil mi niečo? "Ja.. mágiu nemám," povie potichu a ja iba prekvapene nadvihnem a strihnem ušami. 
"Ako je to možné, každý vlk na Niwatskom území ovláda dáku mágiu či má iné schopnosti," poviem Toshiovi, keď vyjdeme z lesa a pokračujeme po planine. Tento krát sa mi však nedostalo odpovedi. 
"Neobjavil som ju ako vĺča a ani teraz nepociťujem nič, čo by malo s tým súvisieť.." odpovie mi a ja iba k nemu naklonil hlavu. Naozaj, nechcel som tomu veriť, pretože to nebolo možné. Jediné, že by to fungovalo ako u patróna. Objaví sa, keď je v ohrození - no ale bol, ale aj tak nič.
Ďalej sme kráčali, no už nepadlo ani jedného slova, nakoniec sme sa dostali do tábora bývalej svorky Strieborného fénixa, do Severného tábora. "Tuna ti to už prenechám Toshio, dám ti dobrú radu - venuj sa tréningu, pretože nie každý ti bude schopný zachrániť život.." poviem než si všimnem Dina. "Tak, zatiaľ.." poviem k Toshiovi, než pomalým krokom dojdem k môjmu strýcovi. "Hoj.." poviem krátko s vystretými ušami.

okraj LKS ---> Jižní tábor
Po nějaké době sem přišla i alfa, kývl jsem jejím směrem když pokynula k odtažení kořisti, a radostě mával ocasem. Byl jsem na seme, a ovšemže Mitril pyšný. Otočil jsem se na ní a vlídně se usmál. Hlavou jsem nazmačil že půjdem a čapl srnu za zadní nohy. Pomalu jsem jí začal táhnout do tábora. Když jsme tam dorazili, obět jsem srnu pustil u místa kde byl zbytek kořisti. Opět jsem se usmál na Mitrill. "Tak se tedy půjdeme projít?" pronesl jsem radostně a nepřestával vrtět ocasem.

Jižní tábor

Povzdechl jsem si. "Asu, můžeš se jít sama přesvědčit, že její pach není nikde v okolí. Moc dobře to tu zná, zatoulat se rozhodně nemohla. Musíš se s tím také smířit," řeknu a teskně zakňučím. Chyběla mi, ale neměl jsem sílu ji hledat. Možná potkala někoho z Zeiss a já nechtěl vidět mrtvé tělo, nebo kosti své partnerky. Stále jsem si však vyčítal, že jsem se s ní v klidu nerozloučil. Byli jsme stále v té hádají náladě a nikdy už to nestihnu zlepšit.

--> Južný tábor -> Okolie tábora
Mala som pocit, akoby som na mieste zaspala, pretože som nijak nevnímala okolie ani to, že by prišla Alfa a ostatný vlci z našej skupiny. ´Prebudilo ma to´, keď Dix schmatol srnu a začal ju tiahnuť. Neotálala som a pomohla som mu. Spoločne sme tiahli náš úlovok až k táboru. Keď sme tam boli, hlasito som si zívla a strihla ušami. Spozornela som na Dixa, keď začal rozprávať a keď spomenul, že sa ideme prejsť - prikývnem hlavou. "Hej, poďme. Nepýtaj sa kde, proste poďme kam nás čumák zavedie," zasmejem sa, pritom som do neho šťuchla čumákom a vydala sa z tábora. Poď, nech sa v tej hmle nestratíme. Pošlem mu myšlienku.

--> Okolí jižního tábora
Když Mitril souhlasila s mojí nabídkou poskočil jsem si. "Pudeme kam nás tlapy zavedou!" dodal jsem a zasmál se. Po šťouchnutí čumákem jsem ještě jako omámený chvíli stál na místě a pak se rychlím krokem vydal za ní. "My? A stratit? Pche!" uchechtl jsem se. Pozorně jsem se koukal na Mitril a spokojeně vrtěl ocasem.

///Omlouvám se za krátký post xP

Jižní Tábor: 
Pocity se ve mě michaly a já chvíli nedokázala mluvit: ,, Ona mě opustila? " Problesklo mi hlavou, ale pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Podívala jsem se na otce a vybírala vhodná slova: ,, Tati. " Začala jsem a snažila se znít klidně: ,, I když máma odešla, pořád máme jeden druhého. " Řeknu konejsive a otru hlavu o jeho krk: ,, Prosím, zůstaň se mnou. Nikoho jiného už nemám. " Za septam mu a zůstanou opřená hlavou o jeho hrudník.

-> okolie JT, v hmle
Pokračovala som ďalej, pritom som očkom zazrela obrys Dixa v hmle. Počkám až dojde ku mne a potom som šľa vedľa jeho boku. Uvažovala som o čom by sme sa rozprávali, či čo by sme robili okrem obyčajnej schôdze. "Vieš, nikdy nevieš, kedy sa môžeš v tomto stratiť. Mne sa to už stalo.." povzdychnem si, no štuchnem do neho opäť. Loviť, sme lovili.. Strihnem ušami. "Na tomto území som prvne, takže neviem, kde mám šlapnúť.." zazubím sa. 

//v pohode xd

Jižní tábor

Asu vypadala taky zklesle. Bylo mi jí líto. Těď mě k ní nepoutalo vůbec nic. Už to pro mě byla teoreticky jen vlčice s napůl Riasinou podobou. Ale i tak to byla má adoptivní dcera a vše co mi zbylo. Na její slova jsem dlouho nereagoval. Jen jsem ji tlapou obejmul a koukal do země. "Samozřejmě." řeknu uklidňujícím hlasem a trochu se zkusím pousmát. Už jsem přemýšlel co budu dělat. Nejspíš se přidám do smečky, budu občas vídat Asuku, budu pro ni otec a sám si snad najdu někoho koho budu milovat. Neměl jsem přece žádné potomky a umřít a nenechat po sobě vůbec nic jsem nemohl. Tak špatně na tom být nemůžu.

Jižní Tábor: 
Usmala jsem se, když mě obejmul tlapou: ,, Děkuji tatinku. " Řeknu už o něco veseleji. I když nebyl vlastní, já ho tak nebrala, byl pro mě hodně důležitý. Také byl už jediný člen rodiny, kdo mi zbyl. Znova jsem otrela hlavu o něj a lehla si zpátky ke Chrisovi: ,, Pojď k nám. " Zaseptam směrem k němu a polozim hlavu na zem: ,, Doufám, že od teď se mi začne dařit. " Po myslím si s nadějí a usnu.

Severný tábor
Orfeon nereagoval, vyzeralo to, akoby zaspal alebo niečo podobné a tak pozornosť preniesla späť na Hexy. ,,Myslím si, že v tvojom prípade by skúška bola zbytočná," mierne kývla hlavou smerom k srne ktorú Hexy ulovila, no potom pohľad preniesla znova na ňu. ,,Takže by som si dovolila už len jednu otázku. V čom konkrétne sa vyznáš, okrem lovu? Čím by si mohla byť užitočná pre svorku?" opýtala sa jej. Videla ju loviť a teda už zistila, že napriek slepote sa vie orientovať dobre, dokonca lepšie ako niektorí vlci a že ju to veľmi neobmedzuje. No napriek tomu dúfala, že sa nájde ešte niečo čím by mohla byť prínosom. A tak čakala na odpoveď.
Comtessa Aqua
,,Vyzerá to tu ako nejaké zhromaždisko vlkov. Tamten je ich vodca, lovila som s ním a všetci sa k nemu tak správajú," šepla Kleei a mierne mávla labou smerom k Orfeonovi. Zvedavo však sledovala aj Hexy. Vyzeralo to tak, že sa rozpráva s tým vodcom a nejakou škvrnitou vlčicou, ktorá jej páchla povedome... tak vodne. Ako jej mama a rodina. A ako Akio, ktorého už raz predtým stretla. Žeby to bola teta Destiny? To by bolo super! Vyzerá ako ju opisovala mama- biela, priemerne vysoká s čiernymi škvrnami a hnedými očami, pár jaziev. Ale prečo nosí tie náušnice? Tie mama nespomínala, pomyslela si.

Jižní tábor

Jdu za Asukou a lehnu si vedle nich. Přemýšlím ještě dlouho a pak se mi začnou opravdu zavírat oči. Nakonec usnu, ale s vědomím toho, že musím zajít za Jessie a přidat se do smečky Elloris.

// sorry, je to dost krátký, ale fakt nic víc mě zrovna nenapadá

/Severní Tábor/
Stále jsem se držel poblíž Richu. Únava na mě šla patrně znát a co jsem viděl, na Orfeonovi to bylo taky značně znát. Poslední věc, kterou jsem zvládl obstojně vnímat, byl pozdrav od Kaye. Nepřítomně jsem mu na jeho pozdra pouhým kývnutím odpověděl a švihl ocasem do strany. Začínal jsem pociťovat, že usínám ve stoje a že se mi podlamují kolena. Sice jsem se oklepal, ale moc to nepomohlo a já shučel na zem.