Příběh smečky Elloris

//Tenhle příspěvek navazuje na sh, vsichni víme jaku
Řeka Jasu - - - Tábor Zeiss
,,Nemáš vůbec za co. " Řekla jse a rozešla jsem se pryč. (//teď se to jako stalo.) Když jsem se zpamatovala, explodoval mi kozek a to se nestává moc často. Na tohle nemají právo. Nemají právo mě a Yungul mluvit do života, to ještě uvidí. Musím myslet jasně, ale ono to nejde. Hněv potom, teď musím pomoct Yungul se obhájit. Nejradši bych ji popadla a utrkla bych s ní, ale ji by se to nelíbilo. A tak ji obhájím. Obhájím to, že nikdo nemůže kecat do života. Plnou rychlostí jsem doběhla do tábora zeiss. Uvidlra jsme Yungul.,, Jsem tady s tebou. "

Vlček kráčel vedle své matky a očekával její odpověď. Ta se po chvíli ticha nadechla. ''Aha..'' Zašeptala tiše a zauvažovala. ''Alsafi je silná vlčice. Určitě je v pořádku. Věřím v to.'' Usmála se na svého nejstaršího a jediného syna. Také v ní trošku vrostla nenávist k Angelovi, že opustil její dceru v té nejhorší možné chvíli. Brzy kráčeli Aralským lesem k jejímu doupěti. Akia se zmocnila nostalgie a smutek. Tolik mu chyběli obě sestřičky. ''A co Keiran?'' Zeptal se po chvíli ticha. Destiny se na moment zarazila. ''C-co by s ním mělo být?'' Zeptala se tišším hlasem, nechápala co tím chce Akio říct, ale to už došli k doupěti a tak toho využila dřív, než stihl cokoliv odpovědět. ''Tak já si jdu na chvíli lehnout. Když tak se sejdeme, opět v Táboře.'' Usmála se na něj a vlezla do útrob jeskyně. Kde si spokojeně lehla, že si konečně může odpočinout, vždyť byla vzhůru celou noc i den. Její myšlenky těsně, než usnula utekli k Alsafi a přemýšlela, zda je skutečně v pořádku..
Akio sledoval jak mizí ve tmě doupěte a usmál se nad její zaraženou odpovědí. ''Jasně.'' Odpověděl ji ještě a následně se otočil a zavětřil. Nedaleko byla jeho barevná vyvolená, ale ona ještě o tom neví. Klusem se vydal po pachu a ten ho dovedl zpět do Tábora. Rozhlédl se a její krásně barevná srst ho i hned do modrých očí udeřila. Došel k ní blíž. Všiml si, že Chris už dost povyrostl a bude brzy dospělým vlkem. ''Ahoj, Asu.'' Zazubil se na ni.

Júžný tábor -> Rieka Jasu
Stal som tam, pritom spokojne načúval ranného zvuku jesene, než sa vo mne prebudila potreba hladu a smädu. Zamyslenie siahnem po svojom pierku a zamumlám kúzelnú formulku, ktorá spôsobí vytvorenie krídiel na mojom chrbte. Tak ja si musím ešte niečo zariadiť.. Poviem si, než sa ocitnem vo vzduchu a zamieril som si to tam, kam ma viedol vzdušný prúd. "Kam to zase letíš," ozve sa patrón, než mrsknem chvostom. "Hubu drž Fevris, idem sa naraňajkovať," odvetím Fevrisovi, pritom som spatril pred sebou rieku. Ako kométa som sa v prudkej rýchlosti zniesol do rieky - a ako to robí Fevris, som v tom lete uchmatol rybu a na to následne vyletel z rieky a po obkrúžení som pristál k brehu, kde som začal rybu jesť.

Rieka Jasu
Tá ryba bola neskutočne dobrá. Zrejme k tejto rieke si budem častejšie chodiť pre obživu. Spokojne si žvachtám, než sa ozve hlások za mojím chrbtom. Otočím s k nej, pomaly. Polovičku ryby som mal strčenú v tlame. To znamená, že mi z tlamy trčal iba rybí chvost. "Zdlavým," prehovorím, pritom dožvácham až nakoniec vyplujem zvyšky kostí, ktoré by som rozhodne nemohol stráviť. 
"Kay Mayen de Mal, jedna z Elloriských bet," predstavím sa. Po nasiati jej pachu som usúdil, že nie je vo smečke dlho. "A ty si?"

Rieka Jasu
Sústredil som sa na vodu a pomocou vodnej mágie, som si na breh pritiahol ďalšie ryby, ktoré som začal pojedať. No čo, vlk ako já potrebuje dosť jesť - hlavne po ránu, keď mňa chytí žravá. Sledujem tú vĺčku, počas čoho pojedám rybie mäso.
"Na poklony si nepotrpím, ale nebránim ti v tom," keby sa dalo myknem ramenami, pritom prikývnem, keď sa mi predstaví, pritom strihnem ušami a púšťam sa do ďalšej ryby. Áno, po tom súboji s Naiome som riadne nejedol, takže by to schádzalo. Hmm, tie ryby sú naozaj dobré, pomyslím si, než sa opäť otočím na Vallory.
"Každá tlapka sa hodí, Vallory. Ja sa napríklad špecializujem na prírodné liečiteľstvo, výchovu vĺčat a tomu podobné veci.." mávnem tlapkou a bordel, ktorý som po sebe zanechal zrazu zmizol - ponoril sa pod zem a zanechal maximálne tak rozrytú zem.
"Yop, celý večer som bol na nohách a tak.. tento krát nie preto, že nás alfy kam tade posielajú.. skorej s rodinných dôvodov," strihnem ušami, pritom si natiahnem svoje predné laby.

Na chvíli jsem posmutnila. ''Asi na to měla své důvody..'' Odpověděla jsem smutným hlasem, ale snažila jsem se to schovat za úsměv. ''Ale máš ještě druhou babičku. Ta určitě tady někde bude taky.'' Usmála jsem se ve snaze změnit téma na to lepší, když jsem si vzpomněla i na adoptivní maminku mého Diega. Sledovala jsem Beruščino počínání si a to mě donutilo do úsměvu, tentokrát upřímného. ''Nejdřív zajdeme však za Alfou a potom půjdeme za dědečkem, dobře?'' Pověděla jsem k ní sladkým hlasem, kterým jsem uměla mluvit jen s vlky, kteří mi byly nejmilovanější. Když se ujmula vedení, ale po chvíli se zastavila, pobaveně jsem zavrtěla hlavou. Nakonec jsem ji kývla ke straně odkuď byl vidět les. ''Tamhle, Beruško.'' Pověděla jsem a tím směrem se také vydala a kontrolovala jsem neustále, zda jde za mnou, jakoby se mi měla rozplynout před očima.

Jižní Tábor
Diego říkal přesně to, co jsem chtěla slyšet. Poslouchala jsem a lehce přikyvovala hlavou. "Nuže, to zní opravdu obdivuhodně" , uznala jsem a koutky úst stočila do nepatrného úsměvu, ale i přesto jsem se tvářila stála autorativně a vážně. Netrvalo mi ani dlouho vytvořit si o tomto vlkovi jasný obrázek. Napřímila jsem se a pohlédla Diegovi přímo do očí. "Diego, podle tvých dovedností mohu soudit, že jsi opravdu silný a schopný vlk. Takový, který bude pro mou smečku opravdu přínosem. Avšak post Gammy je opravdu něco velkého, a ty jsi jej získal pro své činy v bývalé Ishimuře. Ale teď jsi zde, v Elloris. Pokud chceš postu Gammy dosáhnout, budeš muset tvořit nové činy, tady" , řekla jsem a mávla ocasem. "Proto tě příjmám jako právoplatného člena smečky Elloris na postě Delty" , prohlásila jsem pevným hlasem a pocítila v zádech závan podzimního větru.

Haymitch Fireshadow 
,, Snad, bude ještě chvíli klid a čas na zapamatování. Jsme silná smečka, ale čím více času tím lepe. Nikdo nechce válku. A také děkuji, jen plním povinnosti delty a snažím se dělat vše pro smečku, již jsem hrdým členem." Pověděl jsme, samozřejmě, že to byla pravda. Ale taky jsem chtěl vypadat dobře, aneb kdo by si nechtěl zlepšit obraz před betou. Typický já. Ale mé ústraní úmysl js vůbec nedal najevu. Byl jsem v tomhle Mistr.

//Tábor

Haymitch Fireshadow 
Tábor 
,,To byli doby, kdy byl klid, a ti prohnilý vyhnanci si hnili někde v koutku. Udělali jsme chybu, že jsme jim dovolili takhle zesílít. " Řeknu. Panebože, ty první slova, zním jak starý. A taky jsem dosti vážný, ale to není občas na škodu. A hlavně rád jsem si povidal, vlk je společenský tvor a u mě to platilo dvojnásobnê. Podíval jsem se na oblohu, brzy přijde zima. Což bylo nejspíš dobře, protože, kdo by chtěl vést útok v zimě. Je nedostatek stravy a ani energie. Panebože zase jsem nějakej moc chytrej.

Jižní Tábor
Haymitch Fireshadow 


,,Jo to jo, asi takovým je život. " Poznamenal jsem, jo lidi, 5o jsem byl ještě hodně mladý. Neměl jsem jsem je rád, ani ty indiány, hroznej druh, myslí si, jak mov jsou chytrý. Ať jsi zůstanou v městě. Naštěstí teďka oni nejsou největší problém. Zajímalo by mě, co dělají moji sourozenci, nee že bych se o ně extra zajímal, jen chci vědět, jak si vedou. Slyšel jsme, že někteří skončili v Zeiss, zradci.

Polodémon čekal na reakci Jessie. Skoro až zapomínal dýchat. Když odpověď přišla, spadl mu kámen ze srdce. ''Zajisté. To chápu. A mnohokrát děkuji.'' Věnoval ji menší úklonu, kterou mu vlčata na zádech dovolovala. Poté se postavil trošku stranou a vyhlížel svou milovanou a svou dceru. Zajisté, že věřil, že jim dojde aby došli zde. Eveline, byla chytrá vlčice, chtěl ji dopřát také čas s dcerou, když nějakou dobu prospala, ale teď spí Isla ze Zantem. Mezitím tedy začal přemýšlet, kde si naleznou nové doupě, protože nemohl je neustále nést na zádech, i když spali tak rostli a vždy je dobré místo, tam kde můžou složit hlavu a vědět, že jsou v bezpečí.

Usmála jsem se na malou Charzinku, však byly tam známky smutku. ''Beruško, do té smečky nikdy nesmíš. Ani já, ani tatínek, ani bráška se sestřičkou.'' Snažila jsem se vysvětlit jemně. Nechtěla jsem říct natvrdo, že to je smečka prachsprostých krvelačných vrahů. Už tak se mi smiřovalo těžce s tím, že tam matka zůstala. Že nás opustila.. Následně jsem pozvedla hlavu do vzduchu. A snažila se něco zavětřit. Měli jsme možná štěstí. Dost nedaleko se zde pohybovala malá skupinka zajíců. Rychle jsem se tím směrem vydala. Však dávala jsem pozor na každý svůj krok. ''Alfa je někdo moudrý, kdo vede smečku. Babička s dědečkem byly Alfami a před nimi také i jejich rodiče.'' Vysvětlila jsem mezitím tiše co se blížila ke kořisti. Když jsem byla dostatečně blízko, zasoustředila jsem se na jednoho menšího ušáka a na svou magii. Rychle jsem kolem něj vytvořila z černé hmoty kouli a tak ho v ní uvěznila. Další zajíci se rozutekli do všech stran. Poté jsem ke kouli přišla blíž a pomalu jsemč černou hmotu nechala mizet. Když byla díra velká tak akorát na mou tlapu, zakousla jsem zajíce a ukončila jeho život. ''Snídaně.'' Usmála jsem se na Charzie a sama si kousek ukousla.
Počkala jsem až se nají a poté jsem se na ni podívala. ''Teď půjdeme za tatínkem a sourozenci, dobře?'' Pověděla jsem sladce a vydala se do Tábora. Tam jsem očima vyhledala Diega a usmála se na něj a on se usmál na mě. Byl vedle hnědé vlčice Jessie- Alfy této smečky. Přišla jsem k nim blíže. ''Zdravím. Jsem připravená splnit zkoušku.'' Lehce jsem se k ní uklonila. ''Charzie, toto je Alfa o které jsem ti říkala.'' Vysvětlila jsem z úsměvem a poté se opět narovnala. Snažila jsem se vypadat sebejistěji, jenže to mi nešlo nikdy.