Příběh smečky Elloris

Severní Tábor:
Sledovala jsem před sebou Chrise a Bastiho, ale Basti zase usnul: ,, Opravdu na tuhle nemoc není lék?" Po myslím si docela smutně. Tahle nemoc mi vzala bratry a částečně i otce. Podivam se na Chrise a musím se usmat: ,,Ne každé vlce si hraje tak, aby to neublizilo jeho sourozenci. " Upozornim ho. Mluvila jsem z vlastní zkušenosti s Rägem: ,, Vrátí se vůbec někdy, aby dostál svého slibu?" Vzpomenu si na jeho hrozbu a přemýšlím, co teď asi dělá. Možná si našel partnerku a čeká s ní vlcata. Jo, to zní až moc dobře na mého bratra: ,, Velice ráda ti pomuzu najít tvou magii." Řeknu s úsměvem. Abych pravdu řekla, s Chrisem jsem chtěla trávit čas, byl to jeden z mála vlků, kterého mám ráda: ,, Podle mě, až objevis svou magii, tak budeš připraveny na zkoušku. " Dodam a za sebou uslyším povědomí hlas. Otocim se a uvidím Akia: ,, Ahoj. Co tě sem přivádí Puňtíku? " Trochu si z něj udělám legraci, ale v duchu přímo nadšením skacu, že za mnou přišel. Bylo už také na čase.

Neunikla mu slova Asuky na Chrise. ''Já věřím tomu, že tak schopný mladý vlček bude připravený i bez magie.'' Mrkl na něj povzbudivě a když si jej Asuka všimla, uculil se. ''To už nemohu ani zajít za tou nejbarevnější vlčkou, kterou znám?'' Pověděl polosladkým hláskem a opět posunul pohled na Chrise. ''Ke zkoušce nepotřebuješ jenom magii. Stačí i znalost území, schopnost lovit a být smečce věrný.'' Pověděl k němu, tentokrát se snažil znít moudře. ''Klidně se k vám přidám k dobrodružství, zjistit tvou magii.'' Vypnul hruď a zatvářil se smrtelně vážně. Jemu se objevila díky vzteku po hádce s rodinou. ''Mě osobně se magie objevila díky vzteku. Jindy ji ovládám, ale jakmile mě popadne vztek, magie ovládá mě.'' Povzdechl si při vzpomínce na svou neovladatelnou proměnu.

Když se Chris z pozdravem uklonil, tak párkrát překvapeně zamrkal. ''Mě se nemusíš klanět, Chrisi.'' Pověděl lehce zaraženě. Také si všiml dalšího Criesta opodál, který spal. Vzpomněl si na Electru a také si všiml jeho smutného pohledu. ''Dřív, či později se probudí. I má sestra usnula. Drakužel jsem já ji už od té doby neviděl. Vy aspoň vidíte, že je v pořádku.'' Pověděl smutným hlasem, který se snažil skrýt za úsměvem. Chtěl ho povzbudit, ale povzbudivé řeči mu nikdy nešli. ''No tak tě to naučíme, Chrisi.'' Mrkl na něj. Sic jejich lovy se většinou něčím zkomplikovali a tak se to musel doučit i sám, ale to už bylo vedlejší. ''Magii jde zjistit spousty způsoby. Jak jsem řekl. Já ji objevil díky vzteku. Znám vlčka, který patřil do padlé smečky, který ji objevil, tím že zacítil zranění někoho a objevil, že má magii léčivou. Pokud máš magii s nějakým elementem, oheň, vzduch, voda, země, tak by ses v tom prostředí měl cítit lépe, než někde jinde a když takové místo najdeš měl by ses tam pokoušet soustředit a možná se ti to projeví. Také jsou tu čistě magie na obranu, či boj. Jsou také magie iluze, krve, přivolávání, přeměn a další.'' Začal ohledně magie. ''Má mladší sestra ji objevila, když pršelo. Nejmladší sestra, díky vzteku jako já.'' Dodal. ''Jsou nejrůznější způsoby a můžeme jich zkusit opravdu spousty.'' Dopověděl konečně a počkal, až to jeho mozeček zpracuje.

Zatvářil se opět překvapeně. ''Och. Tohle však budeš muset překonat Chrisi. Já věřím, že to dokážeš. Zabíjíš, abys přežil. Takhle to v přírodě chodí.'' Pověděl neutrálně. Je to i takové, to. 'Žer nebo budeš sežrán.' Povzdychl si a poté opět vztyčil hlavu. ''Začneme s elementy. S tím nejzákladnějším. Nejdřív oheň, ale musíme mimo Tábor.'' Švihl ocasem a vyhoupl se do stoje. Věděl, že Asuka půjde taky a taky tušil co se stane, když se opět ocitnou spolu u vody, proto hodlal tam jít až nakonec. ''Pojďte.'' Zazubil se na ně a zamířil na nedaleké Kamenné pláně. Tam není hrozba toho, že by něco zapálil tak, že by to nebyl schopný ovládnout.
Ještě než tam došli, zčervenali mu oči. Také díky tomu, kolem nich stoupala teplota, kterou vydávalo Akiovo dračí tělo a dračí ohnivá magie. Věděl, že se Dragenessovi, nemůže oddat úplně, jinak ho zase popadne vztek na všechno a nebude to moct jen tak ovládnout. Když zastavil mezi skalami, kde nebyla skoro žádná tráva, či cokoliv ohni-nevzdorného, tak se otočil na Chrise a on si konečně mohl povšimnout, že místo modrých očí na něj koukají rudé. ''Jsi připraven? Já vyvolám oheň v menší míře a ty se na něj zkusíš soustředit a například s nim nějak hnout, či ho uhasit. Pokud bys měl ohnivou magii, dokázal by jsi to.'' Zeptal se s dodatkem. ''A pokud se to nepovede nic si z toho nedělej. Je spousta dalších možností zkoušet další elementy. I jiné typy magie.'' Mrkl na něj rudýma dračíma očima.

''Můžeš být na lesních plodinách a podobně, ale tvé vlčí tělo také potřebuje maso. Jsme masožravci.'' Dodal ještě ohledně lovu. On maso mohl ve velkým. Dále se teda začal soustředit na magii. Mezi Chrisem a Akiem se objevil malý plamen, dost vysoké teploty. Snažil se tu teplotu krotit, aby zde nebylo příliš velké horko a také, aby se nezačal šířit. Poočku sledoval Chrise, co bude zkoušet. Ale nějak vnitřně tušil, že kdyby to vyšlo hned u prvního pokusu hledání, bylo by to až příliš jednoduché, proto už začal vymýšlet další nápady, které by mu mohli pomoct objevit magii.

Severní tábor -> Kamenné pláně: 
Poslouchala jsem je, jak se mezi sebou baví. O tom, jak postradaji svou rodinu: ,, Vám řekl sourozenec, že až se vrátí, tak vás zabije? Nebo vaše matka vám řekla, že se znova setkáte a pak zmizela? Jediný kdo se mnou zůstal byl otec, který zase spí! "  Po myslela jsem si a vztek ve mě rostl, ale nemohla jsem říct své myšlenky na hlas. Nemohla jsem je donutit cítit ke mě lítost: ,, Stejně si myslím, že šla skoncovat se životem."  Po myslím si a stáhla uši dozadu. Stýskalo se mi po matce, nechápala jsem, proč byla tak depresivní a sebemrskačská. Já bych ji byla oporou, kdyby mi to dovolila! Z myšlenek mě probudí slova o lovu, při kterých se podivam na Akia: ,, Ne každý vlk musí automaticky lovit. Když se mu nelíbí zabíjet, může se o to starat jeho budoucí partnerka." Vsunula jsem se do jejich konverzace a bylo na mě znát, že  moje nadšení opadlo. Spíš jsem působila vážně: ,, Pokud smečka nedokáže přijmout vlka, který sice neumí lovit, ale má jiné kvality, tak je odsouzena k zániku. " Řeknu svůj názor, za kterým si stojím a na Akiovi nápady pouze kyvnu: ,, Tak pojďme. " Řeknu a trochu se usmeju na Chrise. Po cestě se podívám na Akia, který je zabrany do své magie: ,, Mám tě ráda, ale myslím si, že mě nevidis tak, jako tě vidím já. " Po myslím si trochu smutně a dojdeme ke kamenům. Já se na jeden vyskrabu a lehnu si. Mám na ně dobrý výhled a mám čas si probrat myšlenky: ,, Nezapal mi ho. Pořád ho mám na starosti. " Pripomenu Akiovi a sleduju, jak si Chris povede: ,, Tady ze zhora vypadá zranitelně. " Napadlo mě a v hlavě se mi začal rodit plán na další hru.

Všiml si, že Asuka došla. Reagoval by na ni, ale teď se soustředil na oheň. Sledoval jak Chris se ho snaží hypnotizovat a pak ji různě pohybovat tlapkou. Nic. Proto oheň odvolal, ale oči mu ještě zůstali červené. ''To nevadí. Jsme v dobrém prostředí, takže teď zkusíme zemi. Zemi patří všechno. Například kameny, hlína, či příroda. Zkus nevím. Soustředit se na kámen, či udělat v zemi díru, či nechat tu vyrůst travou. Musíš se na to opravdu soustředit.'' Pověděl ke Chrisovi a přišel blíž k Asuce. S červenýma očima, vypadal víc vážněji, než obvykle. Však už nechtěl řešit lovce a kořist, v tom si stál pevně za svým. ''Každá smečka najde nějaké využití pro svého člena smečky.'' Dodal pouze. ''A co se ti stalo? Vidím to na tobě. Nejsem vůči tobě tak nevšímavý jak si o mě myslíš, Asu.'' Pověděl z mírným zamračením a mezitím už mu oči zmodrali, tudíž pokud mu jasně koukala do očí, mohla tu změnu z modra na červeno vidět jasně, ne jen vždy ten záblesk. Ano, k této vlčce pociťoval něco silného a tak na ni viděl až moc jasně změny nálad a v chování.

LKS ---> Jižní tábor
Všichni už byli pryč a mě se ještě ke všemu podařilo usnout. No co, půjdu do tábora a pokusím se najít někoho známého. Vstala jsem, protáhla se a vyrazila do bližšího tábora. S Severním táboře se nejspíš nacházel Orfeon, ale bylo to daleko. Jak se mi teď hodila znalost bývalé Kirigakure. Do tábora jsem se dostala rychle, přestože byly moje končetiny po dlouhém spánku docela ztuhlé a svaly potřebovaly rozhýbat. V Jižním táboře, jak se zdálo, bylo docela živo. V okolí jsem cítila spoustu pachů. některé starší, některé nové, některé neznámé, některé... nebyl tohle Diego? Ano, byl to on. "Diego?"

Z úsměvem jsem sledovala, jak se Jessie usmála na Charzie, když se ji skutálela k tlapám. Poté jsem však zvedla hlavu, když promluvila na mě. ''Zajisté..'' Začala jsem. ''Jmenuji se Eveline Fireshadow Killer, jsem dcera bývalých Alf padlé Ishimury Teneris a Reela a také jsem tam zastávala post Delty. Jak víte jsem partnerka Diega a máme zde tři vlčata..'' Tím jsem skončila asi o sobě. Nikdy jsem nedokázala nic významného co mi stálo za zmínku. To Diego byl ten co dokázal každému pomoci a dokázal se věnovat jak rodině tak smečce, ale já? ''No.. Já..'' Zarazila jsem se a sklopila uši smutně k zátylku. Všimla jsem si povzbudivého úsměvu Diega. Vždyť jsem do něj jen vždy rýpala, aby se nesnažil se pro všechny porozdávat, i když byl magicky úplně na dně. ''Možná.. možná si vzít na výchovu i cizí vlčátka a společně se svými je.. trénovala, aby se stali zkušenějšími vlky..'' Vykoktala jsem ze sebe nejistě. Diego je užitečný všem, ale k čemu jsem užitečná já? Dokázala jsem jen pomoct při tom požáru a to ještě úplně minimálně. Prolétlo mi myslí, smutným hlasem.

Polodémon sledoval jak k nim jeho partnerka přikráčela. Pousmál se i nad počínáním Charzie. ''Charzinko, pozor ať si neublížíš.'' Zasmál se. Poté když Jessie vyzvala Eveline, povzbudivě se na ni podíval a usmál se. Jak tušil, zakoktala se víc jak on. Vždy tvrdila, že ona nedokáže nic. Dokážeš toho víc, než si dokážeš připustit, už jsem ti to říkal. Pomyslel si, ale jeho myšlenky se k ní nedostali, protože neuměl je posílat. Ale posléze ji to opět řekne a připomene ji, že není tak nedokonalá jak si pořád myslí. Brzy jej vyrušil zesoustředění na Eveline, známí hlas. ''Mami.'' Usmál se na ní. ''Potřebuješ s něčím pomoct? A neviděla si otce?'' Optal se z mírným úsměvem.

Jižní tábor
Byl to Diego. A byla tu i Eveline a jejich tři vlčata. Tři? Jedna, dva, tři, opravdu byla jen tři, přestože bych přísahala, že měli čtyři. Tamto byla Charza, Diego jí tak říkal. Kluk byl... Zante a Holčička Minaell... ne, tohle nebyla Minaell, tohle byla Isla, jedno vlče rozhodně chybělo. Z počítání neposedných klubíček mě vyrušil Diegův hlas. "Co? Ne, nepotřebuju. Naposledy jsem ho viděla u zrcadlového jezera, ještě před smečkovým lovem, ale tam jsi byl myslím taky. Tak trochu jsem doufala, že ho tu najdu, ale ne." Znova jsem se podívala na vlčata. Opravdu byla jen tři. "Kde je MInaell?"

Kamenné pláně: 
Ležela jsem na plochém kameni a sledovala, jak si Chris povede: ,, Pro mě budeš malý ještě hodně dlouho. " Po myslím si s menším úsměvem a zadívám se do plamene. Pohled do něj byl tak uklidňující a umožnil mi přemýšlet nad věcmi, které se staly za posledních pár týdnů. Sice jsem přišla o celou rodinu, kromě otce který spal, ale zase jsem si tu našla kamaráda a mám příležitost, trávit čas s Akiem. Z myšlenek mě probudilo uhašení plamene a následovná Akiova slova: ,, Jak by asi taková magie fungovala? " Po myslím si a zkusím si ji představit. Třeba by ovládal rostliny nebo donutil zemi se třást. Chvíli sleduji Chrise, jak se snaží něco udělat se zemí a pak přenesu svou pozornost na Akia: ,, No, já..." Začala jsem a podívala se na Chrise, jestli poslouchá. Nechtěla jsem to říkat před ním. Když jsem se ujistila, že neposlouchá, tka jsem pokračovala: ,, Stýská se mi po mámě. Nebo spíš mám o ní strach, táta říkal, že její pach nemohl najít. Co když se jí něco stalo? " Řeknu smutně a zvednu se do sedu: ,, Chtěla bych mít rodinu, která by mě neopustila. " Dodám po chvíli a opřu si hlavu na jeho hrudník: ,, Zůstanete se mnou aspoň vy? " Za šeptám, aby to slyšel pouze on.

Kdesi v okolí Jižního Tábora -- Jižní tábor
Propudil jsem se kdesi, poblíž tábora. Tedy myslel jsem si to, kde jinde by bylo takových vlků? Pomalu jsem se zvedl a otřepal se. Při tom mi vypadlo jedno pírko. Jako mladší bych si ho asi vzal a po chvíli ho zase stratil, ale teď už to nedělám. Koukal jsem po okolí, jen abych se ujistil že ten silný pach není třeba nepřátelská smečka koukající na mě. Jak jsem byl zahleděn do okolí, nevšímal jsem si toho co mám pod nohama a dřív než jsem měl čas si cokoliv uvědomit, ležel jsem na zemi s nabitym čumákem. "Au." zasteskl jsem si potichu. " No, zabij se mi tu." řekl kdosi s poměrně pisklavím hláskem u mě v hlavě. Ihned jsem se postavil a s naježenou srstí se porozhlédl po okolí. Vlk se schopnostmi mysli? pomyslel jsem si. "Ne nejsem vlk to rozhodně ne! řeklo to znova drze a začalo se to smát. "Mám tě chránít! Jsem Larm!" vypísklo to na mě znova a ja sebou trochu trhnul. Hmm, takže patron, o těch jsem slyšel... pomyslel jsem si aniž bych si uvědomil že mě ta věc, tedy Larm slyší. "No, přesně tak..." souhlasila se mnou. A jak vlastně vypadáš? Nemůžeš se mi ukázat? "To bys chtěl vědět co?! Pche!" zapískla znova a já se rozodl tim dál nezabývat. Šel jsem směrem kterým jsem cítil všechny ty pachy a vážně, došel jsem k táboru. Když jsem jím chvíli šel, uviděl jsem tmavou vlčici (Haske) a došel k ní. Už dlouho jsem s nikým nemluvil, a néže bych byl nějak strašně společenský, ale občas mám rád společnost. "Ahoj!" pronesl jsem vlídně a posadil se.

Jižní tábor
Seděla jsem a tiše pozorovala dění v táboře. byla tu docela nuda, jak se věci uklidnily, ale kdo by si stěžoval? Nikdo se nás nepokoušel zabít, nikdo nechtěl krást naše vlčata, nikdo nechtěl obsadit naši smečku. sečteno podtrženo, trocha nudy se snese. Když vedle mě promluvil vlk, nejdřív jsem nereagovala. byla tu spousta mluvících vlků, kdo by si všímal nenápadné hraničářky. Ale pak jsem si všimla, že se ten někdo posadil docela blízko a zřejmě odpověď očekával. "To je na mě? Ahoj." Pozdravila jsem taky a zběžně si ho prohlédla. zelený. Zvláštní barva, ale ne neobvyklá. peří, hodně peří, ale žádná křídla. Ptakovlk. Dodala moje magie nápomocně. Ano, ptakovlk. Zajímavé. Nečistokrevný. To byla další věc. "Jsi místní?" Zeptala jsem se, aby řeč nestála. Sice obvykle po společnosti netoužím, sem tam ale s někým promluvit není na škodu.