Příběh smečky Elloris

Po jeho slovech chvíli mlčel. Měl Angelovi věřit? "A hledal si ji?" Zamumlal po chvíli toho trapného ticha. Když se jen trošku uklidnil. "A chci pravdu." Dodal se zavrčením a nyní už opět modrýma očima ho probodl chladným pohledem. Poté natočil ušiska k hlasu,  který se ozval dost nedaleko. Dokonce ho po chvíli koukání okolo spatřil. Hnědého vlka. "Když se otočíš, tak spatříš toho kdo tu je." Odpověděl mu. Úplně jiným hlasem,  než doposud mluvil na Angela. Víc ochotným hlasem.

Dino & Orf
/Severní Tábor/
Viděl jsem, jak se Orfeon blíží k nám. Sklonil jsem se instinktivně k Ašmodovi a snažil se jej trochu probrat pošťouchnutím čenichem. To, že už je mimo tak dlouho, se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Když však dorazil Orfeon s nějakou smeččankou, koukal jsem na kořist, kterou táhnou. ,,Hm, docela dobrá práce," pochválil jsem je oba a nejprve zaslechl, jak Orfeon mluví k ní. ,,Já vím, už jsi mi to říkala a já tě poslouchal. Nebyl čas na plácání kravin, bylo třeba už konečně začít lovit," pravil Orfe zkráceně. ,,Mé jméno je Orfeon a jsem tvůj druhý Alfa," dodal nakonec a švihl chvostem. Konečně se napřímil a došel k Ašmodovi. ,,Díky Dino. Co s ním je?" obrátil na mě zrak. ,,Nevím, našel jsem ho v tomto stavu na hranicích, nepáchne však po vyhnancích, chtěl jsem mu pomoct," obhájil jsem se a Orfeon nad tím jen zakroutil hlavou. ,,Ta tvoje nápomocnost nás dovede jednou k záhubě..." trochu nedůvěřivě se podíval na mladého vyzáblého vlka. ,,Něco se s tím pokusíme udělat," zkonstatoval nakonec. Pozorovali jsme oba, jak rychle nastalo šero a tímpádem konec tohoto nového dne.

/Sererní tábor - poblíž tábora/
,,Díky za spolupráci," koukl jsem na Darkey, ale i na Diega. Jak dopadla Hilary, to jsem mohl vědět vzápětí, protože šla se svým úlovkem stejným směrem, jako my. Jen Sapha se kdesi ztratila. ,,Vyhlašuju lov úspěšným," pravil jsem nakonec a ohlédl se v tom šeru za tábor. Hilary si to mířila někam pryč. ,,Vydržte moment..." trochu jsem se zamračil a klusem se vydal za ní. Něco mi tu nehrálo, něco tu páchlo. A nejednalo se o příjemný pach. Když jsem viděl, oč jde, zavrčel jsem. ,,Co je to tady zase za bordel?" štěkl jsem a snažil se ve vlčích tvářích vypozorovat i za šera, o koho se jedná.

Nedaleko sev. tábora
Když do mě vlčice vrazila i další jehly jen jsem zarazil drápy do země. Třásl jsem se víc než před tím a musel jsem se udržovat, abych se udržel při vědomí. Po každém zavření oči bylo težši a težši je zase otevřít. Myslel jsem si že to je můj konec, když v tom jsem uslyšel hlas. Hlas patřil bílé vlčici která právě dorazila. Já se pokusil zvednout a jít směrem k ní, ale místo toho jsem jen dopadl na čumák a ležel bradou na zemi. Podíval jsem se vlčici do očí a hlavou ukázal nahoru, na naznačení toho že jsou i ve vzduchu. Po chvíli přišel i Orfeon, zdejší alfa, na toho jsem se jen bezmocně podíval a pokusil se zvednout hlavu.

Nedaleko Sev. tábora na obloze
Najednou se ocitl ve vzduchu a netušil, co s tím udělat. Vyděsil se. Z výšek měl hrůzu a když volně visel nad zemí, jeho tělo naprosto strnulo. V krku se mu utvořil ohromný knedlík, téměř nemohl dýchat. ,,Udělám cokoli, COKOLI, jen mě doprav v pořádku a živého na zem!" zaúpěl se zavřenýma očima. Nechtěl vědět, jak vysoko už s ním vlčka vyletěla. Moc dobře si ale uvědomoval prázdný prostor, který se pod ním rozprostíral. Slyšel pouze divoce hučící vítr, který mu proudil kolem hlavy. Nebyl to příjemný pocit. Neměl ani tušení o tom, co se děje pod ním, zda je Traure či kdokoli jiný zraněn nebo ne. A nebo jestli třebas konečně přišla nějaká pomoc, která by se rozhodně hodila.

Nedaleko Severního tábora na obloze ---> Hranice Zeiss
Mým křídlům se příliš nelíbila ta zátěž navíc, už začínala bolet, ale věděla jsem, že ještě chvilku vydrží. každopádně jsem nemohla čekat na ostatní učně. pokud bych se rozhodla jim pomoct, což bych asi měla, nejen že bychom přišli i o druhý úlovek, který se teď nacházel v mých tlapkách, ale navíc bych jim ani nebyla moc platná. Sledovala jsem jejich počínání a obrazně se chytala za hlavu. "Jste na území smečky, sakra, popadněte ho a zmizte, je vás víc, nemá proti vám šanci, hlupáci!" Už si jich smeččani začali všímat, nejdřív ta bílá, pak už i fialový, nepotrvá dlouho a ukážou se další. Gah, nemám důvod čekat na takové hlupáky, kdo mají potřebu vyhrožovat smrtí a týrat svou oběť právě ve chvíli, kdy je na to nejméně vhodná doba. Zaslechla jsem slova toho bílého psa a překvapeně se na něj podívala. "Netvrď mi, že jsem vyhmátla zrovna toho, co se bojí výšek. Hele, v tvém zájmu se nemrskat se, jinak bych tě mohla upustit. To bude úplně stačit. Co se s tebou pak stane na zemi, to už já neřeším." A to jsem myslela v obou případech. Pokud spadne vlastní vinou, jeho smůla, nejspíš by ho to stálo život. A až přistanu, o jeho osudu rozhodne Naiome. Pro mě to byl jen úkol. nehodlala jsem ho mučit, jako ti dole toho druhého, ale zároveň jsem byla ochotná udělat všechno proto, abych svou alfu nezklamala. Přiměla jsem křídla k pohybu a zamířila zpět k hranicím. Ostatní se už se smeččany nějak poperou, když zdrhnou včas, ještě to mohli zachránit.

Nedaleko Severního tábora - Hranice Zeiss
Přál si se vykroutit z jejího sevření, nu nemohl to samozřejmě provést, neboť si byl téměř stoprocentně jistý, že by jej samotný pád na zemský povrch ne zrnil, nýbrž zabil. Ale třeba nejsem tak vysoko...? Pootevřel jedno oko a pokusil se shlédnout dolů. Byla tma a zem nikde neviděl, takže oko zase honem zavřel. Pokusil se polknout přes knedlík v krku. Poznámku o strachu z výšek přešel s obrazným klidem, - neboť v klidu vážně nebyl, ale narážka na jeho fobii ho nijak nevyburcovala - ale na další slova alespoň nepatrně přikývl. Kdyby na mém místě byl Traure, začal by jí provokovat či jinak škádlit? snažil se přimět přemítat nad jinými věcmi. Neměl ponětí, kde se zrovna nachází. Bylo mu to jedno, jediné, po čem toužil, bylo zase stát všema čtyřma nohama na pevné zemi.

Poblíž S. Tábora --> hranice Zeiss
Ten hnédočerný pes přistál před Saurou, která očividně byla zklamána a naštvaná, že její klec padla v niveč. Však taky byla k ničemu, stejně by toho psa odnesli. Pes při přistání za sebou zanechal krvavý flek. Argdem by se nedivil, kdyby mu tenhle let zkřivil kosti v těle. A Saura mu to napálila do ksichtu, použila svou magii. Teď už byl omega úplně bezbranný. Argdema mávl černobílými křídly a postavil se k Sauře, i když bešel za ní, ale za Traurem. Dát mu ještě jednu ránu. To se však přihnali sviťáci a majitelé tohoto území. "Ále, pardon, že vám narušujeme váš sviťácký láskyplný večer," utrousil ironicky se zavrčením a švihl dlouhým ocasem, kterým přitom zasáhl silně i kebuli psa. Byl to rozkaz k mlčení. "Jdeme!" Zopakoval po Sauře a opět byl ve vzduchu. Úplně ignoroval sviťáky, kteří toto zacházení se psy museli vidět. Zadníma nohama do psa kopl, čímž ho popohnal směrem k hranicím. Ale nebyl čas čekat, než se zubožený pes rozhodne vstát. Popadl ho tedy a vynesl do vzduchu. Nečekal na ostatní, letěl i se psem k hranicím Zeiss.

/Poblíž Severního Tábora/
,,Zmlkni, vlče, tady platí má pravidla, nikdo nikam nepůjde," zareagoval jsem na mladého vlka (Argdem) pohotově a zasoustředil se. Snažil jsem se pomocí magie ovládnutí mysli je přimět, aby se vrátili, dokud ještě nebyli tak úplně daleko. Pokud neovládali jakoukoli obranu proti myšlenkovým útokům, byli lidově řečeno v háji. Já jsem se nebál si to s nimi vyříkat osobně, chtěl jsem se dovzvědět, co se tu stalo. Právo jsem na to měl, koneckonců, toto bylo mé území a moje pravidla, jak už jsem jim řekl. Když už s jedním mi uletěli, druhý zde zůstane... pomyslel jsem s. Koukl jsem na Hilary a ihned ji odpověděl: ,,Nenecháme!"

Na cestě k hranicím -> zase zpět
Vystoupal opravdu vysoko, velké tělo se silnými křídly se jako silueta neslo oblohou. A Argdem nesl toho psa. Ten byl nejspíše tolik vyřízený z krátkého a jednostraného boje, že už se ani nemohl stavit na odpor. O to bylo jednodušší ho nést. Žíhaný letěl přímo k hranicím a i docela rychle, ale něco ho zastavilo. Vrátil se zpět i se psem. Teď už byl čas, aby něco začali dělat i ostatní učni. Sám se pral se silou Orfeonovy magie, avšak něco málo dokázal ovládat i sám. "Jestli chcete, aby tenhle čokl skončil jako placka, pokračujte," zavrčel. Stále byl vysoko a samozřejmě si byl vědom, že tam dole je i bílá vlčice. Hilary, beta kirigakure. Schválně Traureho pustil z předních tlap, takže teď Argdemobi ten nebohý pes visel jen že zadním nohou. Stačil jen jediný pohyb...

Traure vypadal, že ztrácel vědomí. Tož lehčí ho přivést zpátky. Saura se podívala na dva sviťáky, jenž se tu přiloudali a tlumeně zavrčela. ''Možná vaše území, ale naše Omegy, kteří porušili zákon o opuštění území.'' Štěkla a šlehla o zem dlouhým šupinatým ocasem. Roztáhla dlouhá dračí křídla. ''Hádám, že sviťáci problémy nechtějí, proto nemáte žádné právo zasahovat do naších záležitostí a kdyby jste se nám do toho nepřipletly už jsme mohli být i s tímhle čoklem pryč.'' Dodala a vyletěla k Argdemovi, který držel psa jen za spodní část těla. Kdyby ho pustil, pád na hlavu by mu jistě způsobil nějaké to doživotní zranění a možná i smrt. Když spatřila, že se zde objevila Easy, ušklíbla se. ''Nechte nás odejít v klidu, nebo toho budete litovat.'' Procedila ještě nakonec mezi zuby a okolní vzduch opět o pár stupňů ochladl, díky jejímu stoupajícímu vzteku, který však nešel poznat v její chladné a nečitelné tváři.

/Poblíž Severního Tábora/
Mladý žíhaný se vrátil přímo tak, jsem jsem očekával. Pro sebe jsem se na moment spokojeně usmál. Takže to funguje přesně, jak má! pomyslel jsem si a protáhl se. Vypnul jsem hruď. ,,To by vám zmetkům šlo, vyhrožovat... ale chovat se slušně, to ne!" štěkl jsem mu na odpověď a zavrčel. Do vzduchu jsem se za ním neměl jak dostat, to byla jeho jediná výhoda. Když se sem nasáčkovala další Zeissanka, odfrkl jsem si. ,,Nikdo nikam nikoho nebude odvádět, je ti to jasné?" zasupěl jsem směrem k ní a přiskočil před ní, načež tu o sobě dalo vědět jakési vlče. ,,Jo? Tak to hádáš špatně. Koneckonců, vy máte problém, takže je jen a jen váš," odsekl jsem. ,,Nemíním si nechat vyhrožovat a už vůbec ne vlčetem," probodl jsem vlčici pohledem. ,,Kdo se kam připletl? Vy nemáte právo nám lézt na území! Ty, jak říkáš, vaše Omeggy, byli jako první NAŠE Kappy," schválně jsem zdůraznil přivlastňovací zájméno. Viděl jsem, že pes Traure na tom není nejlíp a proto jsem k němu obrátil zrak. ,,Tak jak to bylo? Mluv," vyzval jej chladně. ,,Proč jsi opustil tehdy hranice?"

/Poblíž Severního Tábora/
,,Ale to už je pak vaše mínus, že si to necháte líbit. Jak vidíte, my si to líbit nenechali. Vlče, ty zmiz, toto je záležitost dospělých," koukl jsem nejprve na Easy, poté na Sauru, ke které patřila ona má poslední vyřčená věta. ,,Hilary, počkej, teď ať promluví sám Traure," obrátil jsem pohled z bílé Gammy na psa, kterému byla směřovaná moje poslední otázka. ,,Proč jsi opustil tehdejší území Stříbrných Fénixů?" zopakoval jsem znění mé otázky. Můj výraz byl pevný. Byl jsem schopen zakročit, kdyby mi pokazili moje plány, mohl jsem jim ovlivnit myšlenky, mohl jsem je ledovými pouty připoutat k zemi, mohl jsem je uspat či omámit zpěvem, možností bylo mnoho. Toto jsem však chtěl vyřešit názorem. A poté se rozhodnu, zda a kam kdo půjde... napadlo mě.

Poblíž Severního Tábora
"Takže nechcete, abychom odešli v klidu, nechali vás tu v klidu a sami měli pokoj? Fanj," procedil skrz zuby a zavrčel. Chtěl ukázat, že je toho, co řekl, opravdu schopný. Možná, že Saura byla ještě vlče, ale pěkně přerostlý vlče, co rozhodně mělo kuráž. Vždyť byli ze Zeiss. A taky chtěl ukázat, že rozhodně nemíní odstoupit od svých prostředků. A oni chtěli magii? Fajn, budou mít magii. Saura teď byla blízko a Arg se chystal udělat jeden cirkusový tríček. Zadní tlapy, kterými držel Traureho bezvládné tělo, se proměňovaly v černou páru, která způsobovala bolest, že by jeden řval. A navíc opět ta beznaděj... Argdem zatřásl hlavou a opět se uklidnil, čímž byla magie opět vypnuta. Chtěl jenom slyšet bolestné naříkání toho čokla. Pak neváhal a psa vymrštil do vzduchu přímo na Sauru, která byla jen kousíček od něj. Jestli byla pozorná, tak ho chytila. "A je jen na vás, jestli chcete mít problémy... Tohle není vaše věc. Tihle psi si byli vědomí, že překročili hranice Zeisské. Jen debil by to nevěděl. Dobrovolně se vzdali svobody. To je jejich věc ne? Přišli jsme si pro to, co nám patří," zasupěl s předstíraným klidem v hlase.

/Severní Tábor -> Poblíž Tábora/
Zacítil jsem velice, ale velice nepříjemný pach. Určitě právě ten, který cítil i Orf, který se rozběhl pryč za Hilary. Neváhal jsem a se svou chorobnou zvědavostí, se rozběhl po něm taky. Nebylo to daleko, ale hned za táborem. Cosi se tu dělo. Moc jsem toho sice nevěděl, ale jakmile jsem zpozoroval letícího psa, poslal jsem za ním hbité popínavé rostlinky, které vyrostly ze země a obepnuly, chytily ho ještě předtím, než stačil kamkoli dopadnout. Čirou náhodou ze země vyrostl ještě jeden pár šlahounů, které stáhly vlče (Saura) k zemi. Okamžitě jsem se k ní rozběhl. Byla cítit po Zeiss. ,,Uuups..." ušklíbl jsem se a úponky na vlčici nechal trochu povolit. Pro jistotu. Poté jsem si všiml žíhaného. ,,Argdeme?!" páchl úplně jinak, než tehdy.