Příběh smečky Elloris

''Kdo si myslíš, že jsi abys mi říkal co mám dělat.'' Zavrčela a když si všimla počínání Argdema, už-už chtěla chytit psa, ale něco ho chytilo a bezpečně dopravilo na zem. Tak stejně jako Sauru. Byl to zelený vlk, který byl nebezpečně blízko. ''To je na tom ta smečka už tak špatně, že musí dědek pomáhat, proti 'vlčatům', jak by říkáte?'' Zhluboka jsem se zasmála a mezitím zelené šlahouny začali pomalu mrznout a tím se stávali křehkým ledem. Bohužel používala dneska magie dost, takže to trvalo déle, než by původně mělo.

Poblíž S. Tábora
Moc vlků tady najednou bylo. Všechno se motalo dohromady a navíc, bylo tu čím dál víc sviťáků a bylo tu dusno... To nebylo dobře. Vztekle švihl dlouhým huňatým ocasem, když letícího psa, co neměl sílu se bránit, tak chytly úponky. Vědél, komu patří. Otočil se na Dina a zavrčel, jako kdyby doteď nezavrčel ani jednou. Bylo to k vzteku, proč je museli tolik zdržovat? Proč se pletou do záležitostí, které jim měly být ukradené? "Zdržujete se," popolítl nad Sauru. Kdyby ty úponky měly zaútočit i na něj, buď by musely pustit Sauru, nebo by jim cesta do vzduchu déle trvala. Co si o tomhle pomyslí Naiome... to už tu byla vlčice, kterou viděl v Zeisském táboře.

Poblíž severního tábora
Dělo se tolik věcí okolo mě a já je ani nevnímal, pomalu jsem strácel vědomí. Uslyšel jsem ale dotaz alfy. Musel jsem rychle něco vymyslet. "P- pronásledoval jsem s-
srnu, a přitom pře,... Překročil hran-nice." uděl jsem pomlku na nadechnutí a pak pokračoval. "Byl.. byl jsem ale na-na území nikoho a ještě kus od hranic, jsem.. jsem se chytil do do pasti." vymáčkl jsem ze sebe, než Argdem použil svou páru a já jen zasýpal, ničeho jiného jsem nebyl schopný. Pak už mě jen přehodil druhé vlčici před tím mě ale stihl zachitit zelený vlk úponky takže jsem se octl na zemi. Už jsem na tom byl o trochu lépe a tak jsem byl schopný se zvednout ze země a posadit se, stále jsem se ale třásl.

Aysu
Chtěla jsem pomoci Sauře s výrobou ledového vězení, když vtom se objevil Argdem a všechno začal kazit. Ušklíbla jsem se, když se mu pár ledových úlomků zabodlo do kožichu. Každopádně náš brzy vyrušilo pár sviťáků. Stáhla jsem se a čekala jsem. Když už jsem měla těch siláckých řečí dost, zakročila jsem. "Konec řečí. Odcházíme a pes jde s námi. A je nám fuk, co si o tom vy nebo naše omega myslí," prohlásila jsem a použila jsem led, abych přimrazila tlapky nepřátel k zemi. Byla to silná vrstva ledu a chvíli by trvalo ho rozpustit.  To nám poskytlo nějaký čas na útěk. Začala jsem rychle pomáhat Sauře se zmrazením úponků.

//lvl 10.
/// Bohužel si nepamatuji zda má Aysu pírko pegase a jaké má EMU :/

Zachechtala se, když se led rozpouštěl ve vodu. Tohle je opravdu ubohost. Jsme v jejich očích vlčata, ale přitom používají prostředky proto, aby nám zamezili v pohybu. Saura použila tesáky a mokré šlahouny prostě začala lehce překousávat. Tím se osvobodila a opět stála. Když Aysu zamrazila nepřátele, Saura se přiblížila k Trauremu. V její chladné přítomnosti mu musela být určitě ještě větší zima. Vzlétla a objala ho předními i zadními tlapami, přičemž se opět dostal vysoko do vzduchu. Mávala křídly ještě rychleji, než obvykle, protože vyčerpanost už byla lehce znát. ''Vracíme se. Hned.'' Zavrčela a dostala se opravdu vysoko, mimo obvyklý dosah magií a prostě letěla směrem k hranicím.

---> Hranice Zeiss
Nikdo ani neměl čas na mě zareágovat než mě vlčice unesla vzhůru do nebe. Vyšky se mnou ani nehly, nebál jsem se jich. "Nevím proč se snažíš, stejně za pár dní umřu." řekl jsem a zoufale se zasmál. Ani jsem sebou necuknul. "Aspoň jsem to zkusil." vzdechl jsem si a podíval se pod sebe. Vypadalo to že už letíme přez hranice. Ugh Zeissani, moc si o sobě myslí pomyslel jsem si. Zeissani mě znechucovali, myslí si jak jsou silní a skvělí, jsou to jen srabi.

''Ale ne našima tlapama.'' Odfrkla mu odpovědí. Slyšela jeho myšlenky a ušklíbla se. ''Tyhle myšlenky zapříčiní tvojí smrt. Ne moje magie, která za chvíli přestane působit.'' Zabručela a přeletěla hranice, a rovnou zamířila do Tábora, přičemž psa odhodila těsně nad zemí, vedle toho bílého a přistála následně vedle Yungul a Naiome se zhluboka uklonila.

---> Jižní tábor
Pomohla jsem Richu odtáhnout srnu na místo, které Jessie určila. Najím se později, nejdřív tu byla jiná věc k vyřešení. Zlehka jsme se uklonila, když řekla, že mě přijímá na post Delty. Tak to by bylo. teď můžu jít hledat Aragorna. Ale nejdřív se můžu trošku najíst, nebylo kam spěchat. "Děkuju, alfo." Pak, jelikož už se ode mě zatím nic nevyžadovalo, jsem se vrátila ke kořisti a pustila se do jídla. Byla jsem už tedy členkou smečky, ale co se svým životem udělám dál, to jsem netušila.

---> Jižní tábor
V čase, kdy jsme úlovky dotáhli do tábora, už jsem si nic nepřála víc, než tu srnu pustit a odpočinout si. Opravdu jsem už nebyla nejmladší a bez pomoci té šedé bych zaostávala za ostatními. haske taky dostala post ve smečce hned, jak jsme dorazili do tábora. To bylo pochopitelné, já se připojila až na začátek lovu a ani si o členství ve smečce neřekla. Zatímco Haske mluvila, já se vydýchávala a pak, když odešla najíst se, posadila jsem se před Jessie. "Jsem bývalá ishimurská gamma, patřila jsem do smečky prakticky od jejího vzniku a ještě předtím do smečky zatmění. Žiju tady na Niwatu už opravdu dlouho, zhruba od mých tří let. Nejsem už sice nejmladší, ale pořád zastanu cokoli, co bude potřeba udělat." Magii jsem nezmiňovala, nestála moc za řeč, když jsem ji používala jen v krizových situacích.

Odpověď mi stále nepřišla. Pousmála jsem se nad tím, že Kay si s mými vlčátky hraje. "Jdu se podívat po Diegovi a po Minaell." Řekla jsem a zamířila podle pachů do Tábora. Tam jsem viděla spoustu jiných Ishimuranů. Zamířila jsem k hnědé vlčici (Jessie). "Zdravím. Probudila jsem se z mě neznámých důvodů u jezera nedaleko odsud a ztratil se mi někde partner Diego a dcera Minaell. Nevíte co se prosím stalo, že je tu většina členů Ishimury, ale v Ishimuře nejsme?" Mluvila jsem rychle, že jsem rozuměla sotva sama sobě. Vůbec jsem nechápala co se dělo a jak jsem to všechno dokázala prospat.

Trpělivě jsem čekala na její odpověď, i když jsem se pravdy podvědomě bála. A když přišla nemohla jsem najít ta správná slova, která by popsala to co mi běhalo hlavou. ''Ishi-mura padla...?'' Zamumlala jsem zaraženě. ''Ale to znamenalo souboj Alf z obou stran smeček... Mojí rodiče jsou...?'' Nedokázala jsem to ani doříct, ale určitě věděla na co tím narážím. To, že se tu Diego objevil a je někde v pořádku, bylo na celé té situaci snad nejsvětlejší. Do očí se mi drali slzy. A co můj Bubáček? Kde je moje malá Minaell? Diego by přece nedopustil, aby se někomu z nás něco stalo! Létali mi myslí další a další myšlenky a otázky na které jsem si nedokázala odpovědět. Po chvíli ticha a vyhýbání se pohledu všem okolo, jsem se konečně podívala na onu hnědou vlčici. ''Chci se prosím, přidat do smečky..'' Zamumlala jsem, ale snažila jsem se, aby to znělo srozumitelně, což se relativně i povedlo. Doufám, tedy..

Polodémon dopomohl dotáhnout tu srnu. ''Těší mě Darkey, já jsem Diego..'' Představil se té vlčici také, i když nevěděl zda mluví právě na něj, nebo na Orfeona. Orfeona si pamatoval z doby, kdy mladý vlček Akio neovládl svojí magii. Dokonce ho i koutkem oka spatřil, jak odchází. Kde nabral tolik jizev? Pozvedl obočí. Asi za ním později zajdu, zeptat se jak se má.. Domyslel si a když se rozhlédl kolem Orfeon, Hilary a Dino byly v čudu. No já mám poslední dobou smůlu! Zamračil se a praštil tlapou do země. Zamumlal kouzelné slůvko a objevila se mu na zádech křídla, shodné v jeho barev srsti. Všiml si i pohledu mladé vlčky (Tessy) na jeho rohy, ale to už vzlétal a zamířil do druhého Tábora...
Prolétal i nad Zrcadlovým jezerem, protože chtěl zkontrolovat jestli je jeho rodina v pořádku. Když ze vzduchu viděl jak si Kay hraje s vlčaty, pousmál se. Když však nikde neviděl Eveline, úsměv povadl, ale ihned na to i rozšířil když ji viděl v Táboře, kde přistál. Právě mluvila s Alfou Jessie.. Poznal, že není v pořádku. Pomalým krokem se vydal blíž k nim a o Eveline se otřel o bok. ''Diego..'' Zamumlala zaraženě, ale přitom stále čekala odpověď Jessie. Diego se na ní povzbudivě usmál a poté pohlédl na hnědou vlčici před nimi. ''Alfo Jessie..'' Kývl k ní uctivě. I on se už konečně chtěl dostat do smečky a mít toto za sebou. Všiml si, že se každého ptají na jméno, minulé postavení a čím by byl pro smečku prospěšný, ale všiml si také, že má teď jakousi smůlu na něco takového odpovědět, nejdřív lov a pak Orfeon zmizel drak ví kam.

Aysu
Poblíž severního tábora - původní hranice Zeisské
Zaslechla jsem myšlenky členky naší smečky, která na nás nespíš měla dohlédnout. Ušklíbla jsem se. Neuvědomovala jsem si, že má naprostou pravdu. Celý život jsem byla opomíjená a slabá vlčice, která dostala najednou možnost ovlivňovat životy druhých. Najednou jsem byla důležitá. Jistě že jsem si myslela, že mi patří celý svět. A taky jsem se podle toho chovala. Ani jsem se na svitáky nepodívala a vydala jsem se na dlouhou cestu zpátky.Směšné že alfu a další dva dospělé vlky porazí banda čtyř vlčat. Pff. Svitáci jsou vážně ubozí, pomyslela jsem si, když jsem opouštěla jejich území. Neměla jsem křídla, takže mě cesta docela vyčerpávala a dlouho mi trvala. Zatímco ostatní u byli v táboře, já jsem byla teprve v půli cesty.

Zrkadlové jazero
Sledoval som Zanteho, než sa ozvala malá Charzie. "Tak poď ku mne a predveď mi to," zazubím sa na vĺča, pritom si všimnem ako sa Evelin zbudila. Ešte než som stihol dáko zereagovať, odišla. "No poď, ale rýchlo.. pretože ochvíľu bude noc a mali by ste sa vyspať do síl," prehovorím, pritom sám zívnem. Teraz som si uvedomil, že celý deň a jednu noc som nespal, bol som stále na nohách a to kvôli príhode v mojom, už teraz bývalom domove. "Nebojte sa však, aj loviť sa naučíte. Mamka alebo taťka vás to naučia," usmejem sa na nich, pritom čakám na Charzie, kedy si vlezie do vody.

Zrcadlové jezero
Viděl jak se mamka probouzela, radostí se k ní vydal ale než došel svými malímy nozičkami tak byla pryč. Otčil se a šel za sestřičkou Charzou. " Neboj se vody jen tě přijemně schladí a je v ní zábava chodit." " Plavat není zábava ale vytižení." Nechtěl to říct nahlas, jen protože mu to moc nejde, tak proč by měl odradit sestřičku od vody. " Děda tě naučí správně hýbat nozičkama a dává na nás pozor." Vydal se do vody která mu byla po hrudník " Pojd za námi, bude zábava." Celou dobu jak byl ve vodě tak radostně máchal ocásky ale tentokrát každým jinak aniž by o tom věděl.

smer Misty Meadow
"Emm.. Môžme ísť?" opýtam sa trocha neisto. Ten strach z odmietnutia som už mal vsugerovany do hlavy. Potichu som sa rozkráčal smerom k cieľovemu miestu. Tak rad by som sa zastavil, otočil sa smerom k Akire a opäť jej mohol hľadiť do tých ľadových očí, ktoré dokázali vo mne rozhoručiť ten oheň. Nakoniec som sa otočil, ale to len preto, aby som sa uistil, že ma Akira nasleduje. Prečo som sa nevedel k nej ozvať? Ublížila mi až tak snáď? Hlavu som mal pometenú, aj keď mi niečo hovorilo aby som sa na to vykašľal, nedokázal som to.