Příběh smečky Elloris

/Jižní Tábor/
Všímal jsem si, že na ni až příliš dlouho zírám, proto jsem pohled odvrátil a instinktivně popošel kousek dál. Poté jsem pohled k vlčici vrátil, ona se na mě koukala. Pořád a vytrvale, což já naprosto nechápal. Přiblížil jsem se několika kroky k ní. ,,Nějaký problém? Potřebuješ snad něco?" zeptal jsem se jí neutrálním výrazem. Neměl jsem chuť se hádat ještě dnes. Nějak jsem nepobíral, proč na mě tak zírá, když jsem pro ni už jednou byl cizinec. Ikdyž jsem vlastně pochyboval, že si pamatuje i toto. Střihl jsem uchem směrem k ní a napřímil se, čekajíc na její odpověď.

Docela se mi ulevilo, když mi Jessie opravdu to křídlo utrhla, mnoho bolesti ustoupilo. Před Jessie se ale zjevil nějaký tvor, který se přitiskl na mojí ránu. "Děkuji." Poděkovala jsem oboum a usmála jsem se. Byl to opravdu nádherný pocit, ten zbytek bolesti po chvíli také ustoupil a za chvíli určitě nebudu cítit bolest žádnou. Rovně jsem se po chvíli postavila na všechny čtyři a zadívala jsem se Jessie do očí a poslouchala jsem její slova, která mě velmi potěšila a i trochu dojala. "Moc děkuji za přijetí." Usmála jsem se hrdě, ale vlastně to bylo docela v pořádku. "Mé schopnosti a síla nejsou tak vyjímečné, určitě je tady hodně silných vlků. Ale opravdu děkuji za přijetí." Kappa, je lepší postavení, než sigma, takže ten bizon musí opravdu znamenat hodně. "Opravdu to nebyl problém, jsem ráda, že se díky mě smečka nasytí." Ustoupila jsem kousek dál a vyhlížela jsem vlky, jak postupně přicházejí. "Odpočinek určitě budu potřebovat." Zazubila jsem se a podívala jsem se na nově příchozího vlka. Ten nic neříkal, jen na mě kývnul, kývla jsem zpátky, ale další vlk mě oslovil. "Děkuji, ale opravdu to nic nebylo. Zas tak nemožné to určitě není." Usmála jsem se, ale ten vlk nezněl moc přátelsky, radši jsem se rozešla stranou a vyhlédla jsem si ten strom, na kterém jsem minule odpočívala. I bez křídel to bylo jednoduché, prostě jsem vyšplhala nahoru a z tohoto místa jsem měla skvělý výhled na celé území. Na nějakou dobu jsem usla a po probuzení mi určitě bude lépe.

Severný tábor
Spavá nemoc? Stretol som sa s vlkom, ktorý mi ráz povedal jeden príbeh.. hm, hm, zamyslene pozerám na zem. Myslel som si, že je to iba rozprávka.. no, zdá sa, že nie je.. povzdychnem si, no hneď dám najavo, že dávam pozor. "Dobre, po nejakom vlkovi sa obzriem, poprípadne skúsim niečo vykutiť sám," kývnem hlavou. Po tom, čo mi povie o ostatných zraneniach, prikývnem. Vskutku, to základné čo sa deje vo vlčom svete bežne, pomyslím si. "Dobre teda, majstre. Som pripravený začať s výukou," strihnem ušami.

Jižní tábor
Upřeně jsem hleděla na své tlapky a pohled od nich neodtrhla, aniž když přišel blíž a promluvil na mě. "No... ne. Žádný problém." Zamumlala jsem potichu. Nemohl to být přece opravdu Orfeon, vždyť se ke mě choval jako k cizí. Přišel sem jen proto,že jsem na něj upřeně zírala. Ne, určitě to nebyl on, Půlnoc se pletla. Už jsem otevírala tlamu, abych se omluvila a odešla, když mě přerušil opět můj patron. To jako vážně? Vždyť ty jsi se k němu taky chovala jako k cizímu, cos čekala, že udělá? Koukej se ho alespoň zeptat, to není o nic horší, než to tvoje předchozí zírání. Tak fajn. Když to chce, má to mít. Zvedla jsem pohled a zadívala se vlkovi na krátký okamžik do očí. "No... jsi... jste mi hrozně povědomý. Nejsme... nejsme příbuzní?" To bylo snad to nejhorší, co ze mě mohlo vypadnout. Ale na druhou stranu, dalo se na podobnou věc zeptat nějak rozumně?

/Jižní Tábor/
Zdála se mi docela zaražená, ale byla zaražená právem. ,,Hm?" čekal jsem, co z ní vypadne. Netrpělivě jsem na ni zíral. ,,Já myslel, že není možné, abych žil, když mě už jednou zabili vyhnanci. Nebo snad ano?" prohodil jsem k ní lehce ironicky. Jednoduše jsem vytáhl její vlastní myšlenku z minulosti. Věděl jsem, o čem mluví, ale věděla to i ona? ,,Nevěřil jsem, že tě ještě někdy potkám, Sapho," pravil jsem jí nakonec, už trochu volněji, avšak stále jsem byl ostražitý. Slyšel jsem myšlenky její, ale taky ty od její patronky. ,,Nejsem tak hloupý, jak si můžou druzí myslet, přeber si to jak chceš," můj hlas byl docela otevřený, ale i přesto spíše nicneříkající. Odvrátil jsem pohled a vypnul hruď.

Jižní tábor
Přešlápla jsem z tlapky na tlapku. Tohle mi bylo dost nepříjemné. "Promiň, nechovala jsem se k tobě hezky." Na svou obranu bych mohla říct, že by to opravdu možné být nemělo, ale to mě ani nenapadlo vyslovit. Tohle rozhodně byl Orfeon. ten pravý Orfeon a podle všeho i jediný. "Ale... vyhnanci tě zabili, myslela jsem, že jsi nějaký cizí vlk, co si chce přivlastnit naše staré doupě a..." A že je to jen nějaký zvrácený žertík osudu. Podívej, Sapho, zabil jsem ti tátu, tak ti sem šoupnu někoho, kdo je mu extrémně podobný a kde se za něj bude ještě vydávat. "Ale je pravda, aby nebylo možné, aby žil někdo, koho už zabili... nebo ne?" Naklonila jsem hlavu na stranu. Ovšem jeho poslední poznámka mě urazila. Naježila jsem se. "Nemyslím, že jsi hloupý!" Ne, jediný hlupák jsem tady já. Posadila jsem se na zem. "Mluvila jsem s Půlnocí, která mi něco málo vysvětlila. Nejdřív jsem nevěřila, že jsi to opravdu ty, ale... ale ty jsi mi taky nikdy nepřišel říct, že jsi zpátky!"

/Jižní Tábor/
Sapha si uvědomila svou chybu a přiznala ji přímo přede mnou, mně do očí. Donutilo mě to k lehkému úsměvu, který u mě viděl opravdu málokdo. ,,Kde je vůle a dobrý důvod, tam jde všechno," prohodil jsem jednoduchou větu. Zdálo se, že se atmosféra mezi námi dvěma trochu uvolnila a nabrala chladnější vzduch. ,,Důvěra je něco, na čem si trvám. Když jsi mi tehdy neuvěřila, vzal jsem to vážně. Stejně, jak vážně bych to vzal teď, nemám rád, když je někdo vlezlý," odfrkl jsem si při pouhé představě, že by se za mnou tato má dcera přišla jen tak omluvit. ,,A to je právě ten důvod, proč jsem již za tebou nepřišel. Nevypadalo to moc, že bys mě někdy jako otce přijmula. Tehdy před vyhnanci, současnou Zeiss jsem udělal to, co jsem musel, abych vás zachránil," zavzpomínal jsem. Pokud jsem opravdu v něčem vynikal, tak to byla paměť, většina vlků ji tak dokonalou neměla. Posadil jsem se naproti ní, ale také se trochu naježil, jako vždy i teď jsem se chtěl mít za každých okolností na pozoru. ,,Počkej, ty se znáš s mojí partnerkou?" podivil jsem se nakonec.

Jižní tábor
Co se týkalo důvěry, tohle jsem po něm podědila, přestože jsme byli tolik rozdílní v jiných věcech. "Tehdy jsem tě nepoznala, dost jsi se změnil." To jsme mluvila hlavně o jeho kožichu, který byl teď z větší části fialový, kdežto kdysi se na něm nacházelo jen pár malých znáčků v moři bílé. "Opravdu se omlouvám, můžeš mi prosím mé předchozí chování odpustit? Jsi můj otec a vždycky budeš, neudělal jsi nic, pro co bych tě mohla odmítnout." Jen umřel, ale to nebyla jeho chyba. A umřel, abychom my mohli žít. Můj táta byl hrdina. Zasloužil by si lepší dceru, ale já nebyla ta, kdo by o tom měl rozhodovat. "No... jednou jsme se potkaly." Už jsem si ani nepamatovala, jak na něj vůbec přišla řeč, ale kdyby nebylo Půlnoci, vše by teď bylo jinak. Ale... zatvářila jsem se vyděšeně. "No jo, ona je má nevlastní matka!"

/Jížní tábor/
Čekal jsem, že odpoví nějak... ambiciózně, ale naprosto se podvolila. Toto byl však snad možná jeden jediný případ, kdy se mi to u ní líbilo. Kouknul jsem své dceři do očí. Zářila z nich naprostá upřímnost a taky to, že ví, o čem mluví. ,,Nic si z toho nedělej. Jsi moje krev, tak máš nadále právo být hrdý potomek Virentem," pověděl jsem tiše, aby to slyšela pořádně ona, těžko říct, zda to dolehlo i k někomu jinému. Tolik mi na tom nezáleželo, atmosféra se nyní již doopravdy uvolnila. Byl jsem za to rád, byl jsem rád, že se to tak urovnalo. ,,Ano, přesně tak. A už ti řekla, že budeš mít mladší sourozence?" obrátil jsem k ní opět skleněný pohled.

Južný tábor
Sledujem rozhovor medzi Saphou a tým fialový vlkom, pritom sa snažím spojiť dva a dva. "Miláčku? Čo sa deje?" poviem Saphe. "Otec? Nevravela si, že zomrel?" opýtam sa na to hneď pritom si prezerám toho vlka. Hm, kto to je? Pomyslím si, pritom sa pozriem na Jessie. Zauvažujem. V tedy, kedy sa Saph poklonila Jessie som nedokázal prísť na to prečo, až teraz. Z Jessie je teda alfa.. čo sa stalo za toho pol roka.. Pomyslím si prekvapene. Stojím tam, stále postojom ako Beta, ktorou som žiaľ už nebol.

Jižní tábor
Věnovala jsme mu úsměv, který byl po dlouhé době opravdu šťastný. Věci se urovnaly a dopadly nejlepším možným způsobem. Já sama se sice už Virentema už dlouho nepovažovala, Nebyla jsem taková, jak po nás děda chtěl, abychom byli, ale jeho slova mě zahřála u srdce. Pořád byl čas to napravit, začít se svým životem něco dělat. Zavrtěla jsem ocasem a stále s úsměvem odpověděla: "Mladší sourozence? Ne, to neřekla. Ale už je to docela dlouho, co jsme se potkaly." Sourozenci? Mladší sestřičky a bráškové? Vždycky jsem byla zvědavá, jaké to je mít brášku. "Taky mám pár novinek. Asi bych vás dva měla seznámit..." Otočila jsem se na Kaye. "Ano, tohle je můj otec, tati, tohle je Kay, můj partner." Zamyšleně jsem se na Orfeona zamračila. "Ale opravdu, ty jsi zemřel, jak je možné, že opět žiješ?"

/Jižní Tábor/
Partner mé už ne malé Saphy, Kay, se zdál docela zmaten. Na nic se neptal mě konkrétně, tudíž jsem na něj ani nereagoval. Zato na Saphu jsem měl dokonalou možnost reagovat. Proč? No protože mi hodlala Kaye představit. ,,Bývalá Beta Ishimury, Dino mi o tobě hodně vyprávěl, těší mě," pravil jsem ke Kayovi a hrdě vypnul hruď. ,,No, někdy stačí věřit Drakům Přírody a Osudu, ti očividně vědí, co dělají a proč," pravil jsem tajemně. Událost, která předcházela mému opětovnému oživení bylo něco docela osobního, co jsem nemínil vytrubovat uprostřed tábora.

Južný tábor
Popravde som začínal cítiť ako môj mozog pracoval na tristo percent a snažil sa spracovať prísun nových informácii. Saphin otec.. oživenie.. Saphini súrodenci.. Pomyslím si, pritom strihnem ušami. "Ka.." nestihnem povedať, pretože Saphin otec, zrejme o mne vedel to čo mal. Ach, Dino.. bonzák zelený, pomyslím si. Pri spomienke "bývala beta" sa mi skrúti žalúdok. Nedokázal som ešte príjmuť ten fakt, že som už obyčajný vlk bez svorky. Ostala mi iba rodina, za ktorú som rád. Neviem čo by som robil, keby som stratil aj ju. "Kay Mayen de Mal, teší ma," poviem nakoniec. "Ospravedlňujem sa, že som v tedy tak utiekol, no rodina potrebovala zachrániť," prehovorím na konci s úsmevom.

Jižní tábor
Takže draci opravdu existovali. Oo, to zmetci, až se mi dostanou do tlapek... ale... Vrátili mi otce, možná bych jim měla být alespoň za to vděčná. A jestli měli ke všemu důvod, čím jsem si zasloužila smrt jediné dcery? nebo to měla být zkouška? Ne, nebudu uvažovat o náboženských problémech, oni věděli, co dělají, já to nevěděla a tak to zřejmě mělo zůstat. "Jsem ráda, že jsi zpátky." A Kaye jeho pověst předcházela, no, zdálo se, že Orfeon je s mým výběrem stejně spokojený, jako byla já. Usmála jsem se na Kaye a pak se zase otočila na Otce. "Seznámila bych tě i s vnoučetem... tedy, je adoptovaný, ale je to náš syn, jen myslím, že se opozdil někde u Zrcadlového jezera." To by mohlo být taky pěkné překvapení. A pravnoučata taky. Já už byla babička! O Looren jsem ale mluvit nechtěla, bylo to citlivé téma, o její smrti jsem se dozvěděla i já sama nedávno.

Severný tábor
Odkaz Orfeona sa zatiaľ rozhodla odignorovať. Aspoň na niečo je dobré mať niekoho, kto sa chce stať liečiteľom. Predsa len, jeden vlk je menej, ako celá svorka. Hoci, ako beta by som tam asi mala trčať. Nebolo by síce zlé si to obzrieť, ale aj tak. Radšej dočasne zostanem tu, pomyslela si. ,,Takže, mohli by sme začať. Ako som spomínala, nemám najviac zásob a preto budeme rastliny preberať teoreticky. Celkom užitočný je napríklad repík lekársky, ale ten už pravdepodobne poznáš. Dá sa použiť do obkladov a má protizápalové účinky. Za pomerne užitočný by sa dal považovať aj pajaseň žliazkatý, z ktorého sa využíva predovšetkým kôra, aj tá iba v malých množstvách. Dá sa využiť pri ťažších horúčkovitých infekčných ochoreniach, ale pri väčšom množstve vyvoláva závrat, bolesti hlavy, nevoľnosť a rôzne iné nepríjemnosti, preto je potrebné s ním narábať opatrne. Šťava môže pôsobiť dráždivo. Potom je tu napríklad ibiš lekársky, z ktorého sa využíva sliz v koreňoch. Účinkuje proti zápalom. Alebo palina ročná, ktorá sa dá využiť proti horúčke," rozrozprávala sa o rastlinách. V očiach sa jej objavila iskra, ako vždy, keď hovorila o niečom, na čom jej záležalo.

Za Hexy- Územie Elloris, Zrkadlové jazero
,,Nie, to len, mám astmu a občas sa to trochu zhorší, po námahe, niekedy v nervozite a podobne. Myslím si, že to spúšťa mágia," vysvetlila Hexy. Snažila sa dýchať čo najpokojnejšie a najnormálnejšie. Keď bola v strese alebo v takomto stave krátko po bezvedomí a musela ísť dlhšie na vlastných labách, bývalo to horšie. Pri nejakom jazere sa odkiaľsi vynoril leguán, ktorý Hexy doniesol nejaké veci. To zvieratá dokážu? Zvláštne. Hoci, po všetkých tých gryfoch by som sa nad tým asi nemala až tak čudovať, pomyslela si. Mĺkvo prešli cez hranice. Neušlo jej sestrino tiché zaskučanie. ,,Vieš, že som tam nemohla zostať. Tebe by neublížili, no Hydra... ona ma nenávidela. Vieš, že ak by nebolo mňa, bola by ona dedičkou," povedala jej rovnako ticho. Samozrejme, Hexy s jej bystrým sluchom to pravdepodobne mohla zachytiť, no až tak jej na tom nezáležalo. Už sa jej raz rozhodla veriť a nebola to nejaká úplne podstatná informácia.

Južný tábor
Bolo mi divné byť v prítomnosti vlka, ktorý si prešiel znovuoživením. Vyzeral však normálne, zdravo, akoby nikdy neumrel. Okrem tohoto to bol dokonca otec mojej milovanej Saphy, môj svokor. To sa teda vyhrotilo.. hehe. Opäť som si rozšíril obzory čo sa týka mojej rodiny, pomyslím si, než zavetrím pach Hexy. Vďaka draku, aj ty si to zvládla. Pomyslím si a pousmejem sa. No úsmev sa mi zväčšil, keď si ma Jessie všimla. "Jessie, aj ja a rád vidím. Vskutku, už tomu je pár rokov, kedy sme sa videli naposledy," poviem pokojne, milo. Jessie bola vĺčka ktorá bola rovnako v mojom veku a rovnako zastávala post bety ako já. Nuž, až na pár zmien.
"Gratulujem ti k získaniu postu Alfy, vidíš? Rozprávali sme sa o tom a stalo sa tak," pobavene sa zasmejem, no potom spokojne strihnem ušami. "Ďakujem ti, že si nás prijala na svoje územie. Mňa, moju rodinu a iných Ishimurčanov.. budem ti dlžníkom," poviem vážne. Zdôraznil som to tento krát hlbším poklonením hlavy. "Rovnako tak mňa prekvapilo milo, že ste spojili tlapky so Strieborným Fénixom a tak položili základy pre vznik novej svorky - byť v čele Ishimuri, určite by som sa k vám pridal. Táto myšlienka je priam briliatná a otvára nové možnosti v naších vlčích životou," zazubím sa na Jessie, pritom zahrábnem labkou do zeme.

Zrcadlové jezero
Kouzlo pomaha vlkům, tak to je dobré. Vidí jak Kay tvaruje bahno předním, tak zpozorní a pak to pobihá vesele kolem a z otačení hlavy už začne bolet trochu krk, tak se to snazím zastavit. Ale ta věc je moc rychlá, tak zkouší číhat a ve vhodnou chvíli skočit po něm. Vždy to bylo o chlup. Jak se mu to nedařílo tak se podíval a Kay odcházel někde pryč rozběhl se za tatkou a " Proč s námi nezůstane hodný černý vlk ? Protože nechytnu tu pobihajicí věc ? " Sklonil hlavu i ouška, bylo vidět že to bere osobně. " Jestě jsem nikdy nelovil, tak jak mám vědět jak na to. " Už si ani nevšímal zajíce co kolem něho pobíhal, spíž mu furt připomínal neschopnost ho ulovit.