Re: Příběh smečky Elloris

Fri Jun 15, 2018 10:07 pm

Južný tábor
Ani si už neviem, kedy som sa takto rozkecal. Väčšinu času som uzavretý vo svojej hlave a odpovedám jednoduchými frázami, tak ako to teraz predvedla Jessie. Zmenil som sa, či už začínam pociťovať problémy s pamäťou. Heh, vskutku zaujímavé. Po sérii odpovedí, ktoré následovali po mojich slov, sa ma opýtala, či nechcem já a moja vskutku malá rodinka byť súčasťou svorky Elloris. Keď sa nad tým zamyslím, iné svorky široko - ďaleko nie sú, a Zeiss môže zabudnúť, že by som k nim prebehol. Hold, došli o niečo čo si ešte neuvedomujú, že mohli mať. "Samozrejme, rozhodne áno," prikývnem teda na jej žiadosť.

Fri Jun 15, 2018 10:28 pm

Jižní Tábor

Příběh smečky Elloris - Stránka 5 Divider__6__by_ladymidnightsolace-da3ygsj

"Dobře tedy.." , řekla jsem a na chvíli se odmlčela. Pak jsem opět pohlédla do jeho tváře. "Myslím, Kayi, že tě mohu do své smečky přijmout na postě Bety" , pronesla jsem a pousmála se. "Vím, kolik úsilí jsi vynaložil, aby sis tento post v Ishimuře získal a obhájil. Vím, že jsi silný a schopný vlk. Nepochybuji o tvých schopnostech a proto tě mohu přijmout i bez jakékoliv zkoušky", řekla jsem klidným, ale pevným hlasem. Autorativně jsem se napřímila. "Vítej" , pousmála jsem se a střihla ušima. "Ovšem ostatní členové tvé rodiny budou muset zkouškou projít" , řekla jsema mávla ocasem. "Budu je očekávat, až se sem dostaví" , dodala jsem a zazubila se.

Fri Jun 15, 2018 10:37 pm

Južný tábor
Vyčkávam na jej odpoveď a logicky a zadanie skúšky pre mňa. Keď vyslovila tie prvé slová, našpicoval som uši a vyčkával. No, potom čo povedala ďalej ma zarazilo, asi rovnako ako fakt, že mám svokra a zároveň aj milo prekvapilo. "Ja.. ja, neviem čo na to povedať," priznane poviem, pritom skloním hlavu počas toho, ako vysvetluje svoje dôvody môjho prijatia na tento post. "Bude slúžiť svorke a alfám Ellorisu rovnako tak, ako svorke Ishimure. Nesklamem ťa Jessie, to ti tu prísahám!" poviem. Keď povie slovíčko ´vitaj´ zodvihnem hlavu a hrdo sa posadím. Ďakujem, Jessie, pošlem jej myšlienku, nad ktorou som sa usmial. "Nuž, tu máš moju partnerku ako prvého adepta na skúšku. Zastávala post Delty," zazubím sa rovnako tak na Jessie aj na Saphu.

Sat Jun 16, 2018 8:10 am

/Jižní Tábor/
Zadíval jsem se na Kaye. ,,Mně se neomlouvej, to jemu," kývnul jsem směrem, ze kterého jsem přišel, tedy tam, kde by se měl přibližně nacházet Severní Tábor s Dinem a Richu. Doufal jsem, že to pochopí. Poté jsem se koukl zpět na Saphu. Nad jejími myšlenkami jsem se jen uculil. Nijak jsem to však nekomentoval, neboť jsem to zkrátka neměl zapotřebí. ,,Však na toto určitě bude spousta času, myslím," řekl jsem jí akorát, švihl chvostem a udělal pár kroků dále. Je to tu nádherné... Pro vlčí život ideální.

Sat Jun 16, 2018 9:53 am

Severní tábor
"Waaaaay!" vyhrkl jsem, ale dostalo se mi do toho zívnutí, takže to nakonec vyznělo takhle dlouze. "Nejmilejší stvoření? Vypadá docela děsivě," přiklonil jsem se k té lišce opatrně a chtěl do ní šťouchnout, ale ona se místo toho rozběhla pryč. "Hej!" pískl jsem. No co, nevadí. Začal jsem skákat po tom vlkovi ke kterému liška zřejmě patřila. "Budeme už si hrát? Trvá to!" vztekal jsem se a začal ho kousat do tlapek. Ale žádnou velkou silou, jenom tak hravě a vyzývavě. Nicnedělání mě přestávalo bavit. A ještě k tomu mi v hlavě přistála nějaká myšlenka, od alfy, že bychom měli jít do druhého tábora se seznamovat s dalšími vlky. "Já nechciii..." zamručel jsem. "Chci si hrát, ne se kamarádit!"

Sat Jun 16, 2018 12:14 pm

Severní tábor - Aralsky les.
Zatrepala jsem hlavou, abych se probrala z myšlenek a podivala se na Hendriho: ,, Bacha ať tě nesezere. " Za zertovala jsem a když liška utekla, zamyslela jsem se: ,, Samozřejmě že budeme. " Odpověděla jsem mu na jeho otazku a uslyšela myšlenku Alfy: ,, Také se mi nechce dvakrat druzit " Pomyslela jsem si a při kývla na jeho protest: ,, Kamaradit se můžeme i zítra. " Začala jsem: ,, Teď půjdeme dokončit naši hru. " Dokončila jsem a vzala jsem na záda vlcata, která nevnimala: ,, Pojď Hendri!Jdeme do lesa. " Zavolala jsem na něj a lehce strcila do Akia: ,, Můžeš jít s námi jestli chceš. " Nabídla jsem mu a vydala se s vlcaty do lesa.

Sat Jun 16, 2018 2:13 pm

Aralský les - Severní Tábor - Aralský les

Nevnímal brášku, který držel Bastyho ocásek v tlamce, ale zvědavě hleděl na Asuku, až jim vytí vysvětlí. Když to tak udělala, tak vážně kývnul, ale pak se znovu rozpustile usmál. "Jooo," vypískl a postavil se na pomyslný start. Přikrčil se, soustředivě hleděl před sebe a pak vystartoval jako střela do tábora. Samozřejmě chtěl vyhrát, ale prohra mu taky nevadila, protože by udělala radost jednomu z jeho sourozenců.

Když dobíhal do tábora Fénixova, tak se mu do mysli dostala slova Alfy Orfeona. "Elloris? Kirigakure a Fénix? Co se to děje? Vysvětlí nám to někdo?" Myslí mu běhaly pomatené myšlenky, neboť věděl jenom o své smečce a nová situace mu byla neznámá. Na vlčí tváři se mu však rozšířil úsměv, když začal den. Ani moc nevěděl, proč je nechala Asu vzhůru i v noci, ale nezajímal se o to, protože se chtěl učit.

Na slova své vychovatelky kývnul, sednul si a čekal na její příchod. Nechtěl ji dělat problémy, on nechtěl dělat problémy nikomu, koho měl rád. Nakonec to však nevydržel a došel k Asuce a Orfeonovi. Neschovával se jako bratr, ale poklonil se, protože to viděl u otce a tak tušil, že to bude správné. Nebojácně se usmál i na bílou malou lištičku. "Ahoj, já jsem Chris," představil se jí a pak se lehce zamračil na bratra. "Není divná," odporoval, ale jen v mysli, protože si to nahlas netroufnul. "Půjdeme do toho jižního tábora?" Zeptal se, když už tu nebyl Alfa, ale jen slyšel jeho myšlenku. To však jeho bratr odmítl a Asu taky. Vzdychl, protože mu přišlo správné poslechnout Alfu a vždyť nedělali nic důležitého, jen si hráli. "Budeme už lovit? Nebo nás něco konečně nauč," zaprosil svoji vychovatelku a upřel na ni svoje fialková kukadla do toho nejprosivějšího výrazu, který svedl. "Prosssíííím. Chci být na zkoušku připraven. Hrát si můžeme potom," navrhl, ikdyž tušil, že s ním bratři nebudou souhlasit. Pak už se rozběhl do lesa za ostatními, doufajíc, že mu aspoň trochu vyhoví. Měl hravou povahu, ale věděl, co je pro něj hlavní a důležité.

Sat Jun 16, 2018 2:53 pm

Jižní tábor

Když jsem si pořádně odpočinula, rozhodně mi bylo lépe, už jsem ani necítila žádnou bolest, ale ráda bych se zeptala Jessie, co to bylo za tvora. Vymotala jsem se z křídla a prohlédla jsem si, jak je na tom to druhé. Už bylo vidět, že tam roste nová kost a malá pírka. Seskočila jsem z větve a drápy jsem se zachytila o strom. Opatrně jsem slezla dolů a postavila jsem se opět na pevnou zem. Sice jsem spala jen několik hodin, ale měla jsem hned lepší náladu, takovou veselou. Dokonce jsem si i na něco vzpoměla, jako důkaz důvěry a uznání jsem si z toho zdravého křídla vytrhla nejlepší pírko. Dlouhé bílé pírko, které mělo na konci černé proužky. Moje křídla jsou celkově černá a bílá, ale některá pírka jsou takto namixovaná, ale moc jich nemám. Položila jsem si to pírko do křídla a stáhla jsem ho k tělu. Vydala jsem se hledat Jessie a když jsem jí našla, bavila se i s jiným vlkem. Počkala jsem, než spolu domluví a přišla jsem k Jessie. "Zdravím Jessie." Mírně jsem se uklonila a usmála jsem se, já jsem se vlastně usmívala celou dobu, takže ze mě sršila dobrá nálada. "Jako důkaz mého uznání a důvěry ti chci dát něco, co je mé." To pírko bylo zabalené v tom křídle, takže jsem ho trochu roztáhla a to pírko jsem si vzala do tlapy, tlapu jsem natáhla k ní a počkala jsem, než si ho vezme. "Takovéhle peří je v mých křídlech vzácné, takže si myslím, že to je dokonalý dar." Zazubila jsem se a rozhlédla jsem se kolem. "Také jsem se tě chtěla na něco zeptat, co to vlastně bylo za tvora, který mi vyléčil tu ránu? Nikdy jsem nic takového neviděla." Furt mám nějaké otázky, ale to asi každý, takže by to neměl být problém. Jessie je i docela milá alfa, což vidím poprvé, když v bývalé smečce to byli tyrani.

Sat Jun 16, 2018 6:19 pm

Aralsky les
Podívala jsem se na Christa, nijak mi nešlo do hlavy, proč se chce jít seznamovat. Možná to bude tím, že vyrůstá ve smečce, proto se rad kamarádí: ,, Ano, dneska se budeme učit lov. " Řekla jsem mu a zastavila se v lese. V poslední době se toho událo tolik, že přemýšlet nad tím, jak naučit vlcata vše potřebné bylo docela těžké. Obrátila jsem se na vlcata a usmala se: ,, Dneska si zkusime, jak vystopovat jidlo. " Oznámila jsem jim dnešní plán: ,, Víte někdo, co musíte udělat jako první, když hledáte jídlo? " Zeptala jsem se jich a nasala pachy do čumáku. Cítila jsem pachy, které by mohli ucitit i oni.

Sat Jun 16, 2018 6:28 pm

Zrcadlové jezero

Sklonila rychle hlavu, když uslyšela bratříčka a došla za ním. Rozhlížela se kolem sebe a snažila se nějak bratříčkovi pomoc, ale netušila jak. I ona měla suchý jazýček a hrdlo a něco k pití by se jí hodilo. Když zaslechla tatínkovu radu, tak rychle doběhla k jezeru, sklonila hlavu a začala pít vodu. Přední tlapičky měla mokré a čumáček taky. Nad otázkou taťky se zamyslela a pak přikývla. Ano, to by určitě mohla vydržet. "Kdy se vlátíme ďomů?" zakňučela a pacičkou plácla do vody, která šplouchla. "Elloris? Smečka? Přidat se? Co to dědeček říká? Já chci domů," zaúpěla v myšlenkách, posadila se a pozorovala vlnky. Zatím se na oblohu vyhoulo slunce a malé Charzince se zúžily zorničky. Když se něco dělo u bratříčka Zanteho, tak za nim zvědavě doběhla. Otec mu hnedka vysvětlil, že je to odraz a ona spatřila i svůj vlastní. Před tím ji zajímala voda a pak vlnky a odrazu si ani nevšimla. "Já chči vidět koužlo," vypískla k dědovi a doťapala k němu, ikdyž netušila, co to kouzlo je. Tmavý vlk to však vysvětlil a ona s pootevřenou tlamičkou hleděla na zajíčka z bahna, který skákal okolo bratra. "Já chči ťaky umět koužlo," zašišlala se zájmem v hlásku a nahnula svoji hlavičku s růžky na stranu. To však děda i ta neznámá už byli fuč, ale ona pořád hleděla na zajíčka. "Kam šel děďa?" Zeptala se tatínka na toho vlka, ale na tu vlčku ne, protože ta byla pro ni cizí, ta si jich nevšímala.

Sat Jun 16, 2018 8:21 pm

Severní tábor - Aralský les
"Sežral bych jí taky!" vyhrkl jsem hned a hrdě se napnul. Ve skutečnosti bych jí ale nesáhl ani po ocasu. Jak z důvodu toho, že jsem to neuměl, tak kvůli tomu, že jsem si držel odstup a přeci jen se bál. Jakmile padla výzva k tomu, že si půjdeme hrát, ocásek jsem hravě zvedl, zavrtěl s ním a už se chtěl rozcupitat, ale do toho všeho se přidal Chris, můj bratr, který zjevně hodlal vždycky všechno zkazit. Potichu jsem si pro sebe zavrčel a přejel ho zlostným pohledem. "Ne! Nebudeme lovit, ale hrát si! Nekaž to!" okřikl jsem ho dokonce a podíval se na Asuku s tím, jestli se mě laskavě zastane. Byl jsem docela dost drzý. Kdo ví po kom. "Na nějakou zkoušku ti každý kašle! A jestli si nebudeme hrát, tak zdrhnu!" vydíral jsem. A že jsem měl rychlé nožky! Ale dlouho bych nevydržel. Na otázku Asuky jsem si jenom pohrdavě odfrknul. Absolutní nezájem.

Sat Jun 16, 2018 9:10 pm

Jižní tábor

Když ucítila pach své dobré přítelkyně (Maysie), tak zvedla hlavu a darovala jí jeden oslnivý úsměv, který sršel radostí, že viděla svoji dlouho spící kamarádku. "Víš, Aarone, smečka Ishimura padla a Zeiss si podmanila. Plno vlků přišlo o domov a i my v Kirigakure bychom byli v ohrožení, protože někteří přešli na stranu temna. Však smečky Kiriigakure a Stříbrný Fénix se spojily a vznikla nová silná hrdá Elloris," pousmála se na synka, neboť smutek nad Ishi a obavy nad Kiri ji už přešly. Byla tu Elloris, nová éra. Když spadnul, tak mu pomohla stát a usmála se na něj. "Neděkuj, ty víš, že vždycky budu za tebou a za smečkou stát," poslala Jess svoji myšlenku, ale pak jsem zaslechla její slova. "Pojď se mnou, Azazel," zašeptala a došla za Alfou Jessie. Sklonila hlavu na důkaz úcty a pak ji zvedla. "Ráda tě zase vidím May," prohodila ke kamarádce přátelsky a pohlédla na hnědou hrdou vlčici. "Zastávala bych ráda profesy léčitelky, jako jsem byla v Kirigakure," promluvila k Alfě s lehkým úsměv na tváři. "Gratuluji k postu," poslala Darkey myšlenku a kývla na ní. "Nechceš si dát kousek bizoního masa?" Zeptala se svého syna a i ona sama si kousek utrhla a snědla. Když kolem ní prošel nejspíše druhá Alfa (Orfeon), tak sklonila hlavu, ale na Kaye se pousmála. Byla ráda, že se stal Betou Elloris, stejně jako byla ona sama.

Sat Jun 16, 2018 9:22 pm

Slunce se pomalu vyhouplo na oblohu a i přes občasné mraky rozdávalo své poměrně hřejivé paprsky do každého koutu území smeček. Do dnešního dne se pomalu přikrádalo odpoledne.

Sat Jun 16, 2018 10:13 pm

Aralsky les
Můj úsměv se změnil se změnil na vážný výraz s kapkou zlosti: ,, Zdrhnul huh? A kam bys běžel? Na území Zeiss? Chtěl bys zůstat sám mezi vlky, kteří tě bez váhání zabíjí, když je nebudeš poslouchat? Hochu dej si pozor na jazyk a radši se uč. Ver mi, že Oni přijdou a schopnost se bránit přijde vhod. " Řekla jsem celý proslov a zahledela se mu do očí: ,, Pro tvé vlastní dobro ti radim, abys nebyl jako můj bratr. " Po myslela jsem si a usmala se na něj: ,, Když si chceš tak moc hrát, tak spojíme učení se hrou. " Zacnu a podivam se na Chrise: ,, Zahrajeme si na lov. Hendri bude lovec a Chris kořist, pak se role otočí. " Začala jsem: ,, Chrisi běž se schovat a Hendri bude počítat do desíti. Hra končí tehdy, když lovec povali kořist na zem. Nějaké otázky? " Podivala jsem se po vlcatech a čekala jestli mají dotazy.

Sat Jun 16, 2018 10:30 pm

Jižní Tábor

Sledovala jsem s klidným úsměvem Kayovu reakci. "Věřím ti" , dodala jsem. Představil mi poté jeho partnerku. Delta.. "Těší mě Sapho" , pokývnu mírně hlavou k bílé vlčici. Přešlápla jsem z tlapky na tlapku a autorativně se napřímíla. "Tak tedy, pověz mi, čím myslíš, že bys mohla smečce prosperovat", optala jsem se a věnovala jí svůj zlatý pronikavý pohled.

V tom ke mě přišla opět Darkey. Vypadalo to, že již byla odpočatá a v pořádku, za což jsem byla ráda. Obrátila jsem se k ní a kývla ji s úsměvem hlavou na pozdrav. Její slova mě docela překvapila. Tahle vlčice mě asi nepřestane překvapovat, pomyslela jsem si a musela se pousmát. "Ah, děkuji ti" . pověděla jsem možná trochu zaskočeně, avšak nevěděla jsem, co na to říci. Pírko jsem si opatrně přebrala z vlččiné tlapky a důkladně si jej prohlédla. "Je opravdu zajímavé" , podotkla jsem. Pak jsem pohlédla zpět na Darkey. "Nechci jej nosit, jako nějakou trofej. Uschovám si ho raději někde, kde mi bude připomínat úctu a důvěru členů mé smečky. Ale přesto chci, abyste věděli, že pro vyznání úcty a důvěry, ale také mnohých jiných, nejsou nutné žádné dary, naopak vaše činy" , řekla jsem klidným tónem hlasu a mírně se pousmála. Darkey měla poté další otázku. Sotva Espirit vycítil, že se mluví o něm, zpozorněl a seskočil z mého hřbetu, kde se doposud choulil, a zamotal se mezi mýma tlapama. ( klik )"Espirit... je to mýtické stvoření Ramidreju, umí léčit dotekem. Avšak i jeho kousnutí může způsobit záškuby a krátké ochrnutí. Kdysi nám vlkům samotný Drak Osudu seslal několik magických vajec, které nám svěřil do péče, a z nichž se vylíhlo několik druhů těchto mýtických stvoření" , odpověděla jsem s úsměvem. Vzpomněla jsem si na ten moment, kdy jsem poprvé zaslechla hlas Draka Osudu, kdy jsem našla ono zelené vajíčko. Vybavila jsem si ty dny, které jsme trávily s Eldunari a pečovaly o své svěřence. Když skořápka praskla a z ní vykoukl zelený čeníšek tohoto kouzelného tvora. Bylo to tak dávno... Náhle jsem si uvědomila, jak moc se právě potápím v nostalgii a mých vzpomínkách. Zatřepala jsem hlavou a usmála se na Darkey.

"A právě toho si cením" , opětovala jsem Hilary myšlenku. Tak ráda jsem zase viděla svou kamarádku, když za mnou přišla. "Jistě" , usmála jsem se. "Avšak přeci jen, ukaž mi, jak to vlastně dokážeš léčit" , vyzvala jsem ji poměrně zvídavě.

Sun Jun 17, 2018 9:16 am

Južný tábor
Pokývnem Jessie, pritom sa pootočím na Saphu. "Saph? Keby ti to nevadlo, teraz by som sa vrátil k jazeru a poslal sem Diega, zatiaľ by som sa keď tak postaral o naších vnukov. Spravme tieto záležitosti, aby sme sa mohli venovať sebe," pošlem mojej milej myšlienku pritom sa otočím na Jessie a Orfeona. "Okrem iného, keď je zmienka o našom synovi. Je tu rovnako ako my. Volá sa Diego, býval Gammou Ishimuri, dokonca bol nominovaný ako budúca alfa, nuž stala sa taká záležitosť. Plus s ním sú tu jeho tri vĺčatá a spiaca parnerka" prehovorím. "Ak Vám to nevadí, teraz sa vzdialim, aby som sa plno vyliečil zo zranení aby som mohol plnohodnotne prispieť svorke," prehovorím a nakoniec obom skloním poklonu.
"Drž sa Saph," pošlem jej opäť myšlienku, než sa nakoniec otočím a vydám sa opäť k jazeru. Po ceste si však všimnem bielu vĺčku (Hilary) ktorá mi venovala vrelí úsmev. Oplatil som jej ho, no nakoniec som sa vydal do mierneho klusu až som opusil tábor.

> Zrkadlové jazero
Naozaj, to jazero bolo od tábora asi desať minút cesty? Bol som tam pomerne rýchlo. Môj klus skončí, keď zastavím vedľa jednej z Diegovích vĺčat (Charza). "Deda sa vrátil," prehlásim pritom sa posadím a pozriem na Diega. "Nuž, Jessie o nás teraz oficialne je, hodlá nás prijať po splnení skúšky," poviem svojmu synovi, pritom pozriem na králika, ktorý tuna stále behal. Zdá sa, že Zante ešte neprišiel na to, ako ho chňapnút. "Diego, utekaj splniť skúšku, nech máme tieto formálne záležitosti za sebou, zatiaľ sa ti o ne postarám," zazubím sa na Diega, pritom kuknem na malých. "Tak čo krpci, chcete si hrať?" hravo zvolám po malých vĺčatách, pritom začnem vrtieť chvostom.

Sun Jun 17, 2018 9:38 am

Zrcadlové jezero -> Jižní Tábor

Mladý polodémon byl už unaven. Cesta byla dlouhá. Podíval se na spící Eveline u Fevrise. Probuď se mi. Pomyslel si smutně. Sledoval Zanteho jak se snažil chytit vyčarováného zajíce z bahna. "Synku, neboj se. Děda se vrátí. Neodešel protože ještě neumíš lovit. Slibuji, že až si trošku odpočineme ještě, vezmu vás na první lov." Usmál se. Následně vzal opatrně spící Islu a položil ji opatrně vedle Eveline. Poté se podíval na Charzie. "Tam už není domov, Beruško. Už to tam není bezpečné." Vysvětlil ji a olíznul ji na hlavičce mezi růžky. Po chvíli se vrátil Kay. "Ať se jim nic nestane, tati. Jsou to moje poklady." Zakňučel. Věřil Kayovi a on to věděl, ovšem po tom co se všechno stalo měl prostě strach. Potom po ještě chvíli stání se vydal do Tábora.
Tam očima zahlédl Saphu. "Mami.." Vydechl a otřel se ji o bok. Potom pohlédl na hnědou vlčici. (Jessie) Poznal, že to je Alfa. "Zdravím. Jsem Diego Mayen, bývalá Gamma ze zaniklé Ishimury.. Rád bych se přidal do smečky."

Sun Jun 17, 2018 10:49 am

Severní Tábor- Aralský les
Chvíli jsem se koukal na dění v táboře, ale to mě rychle přestalo bavit a tak jsem se rozhodl že se pudu projít. Chvíli jsem šel, až jsem došel do lesa. Lesy zbožňuju! Je tu tolik věcí a pachů! Ve všech těch lesních vůni, jsem ucítil pach vlků. Radostně jsem si poskočil a doufal že budou přátelští a že si budeme moct popovídat. Že by nový přátelé? řekl jsem si v duchu a šel po pachu. Najednou jsem uviděl bílou vlčici, která měla spousty barevných znaků po těle (Asuka), s ní byla dvě vlčata, vlčata zbožňuju a tak jsem se k nim vydal. "Dobrý den!" prohodil jsem radostně směrem k té vlčici. "Bude vám vadit když se zde posadím?" zeptal jsem se slušně, abych vlčici neotravoval .

Sun Jun 17, 2018 10:57 am

Jižní tábor

Zřejmě jsem Jessie překvapila mým darem, ale někdy je dobré něco někomu dát. Na její dík jsem jen kývla a usmála jsem se. "V pořádku. Jen jsem ti ho chtěla darovat. Co s ním učiníš je tvoje rozhodnutí." Odpověděla jsem jí mile a pak jsem si vzpoměla na starou smečku. "Činy jsou lepší než dary, ale já jsem vlastně nikdy nic takového neudělala. V mé staré smečce to nebylo zrovna nejlepší a jsem ráda, že jsem utekla. Takže jsem chtěla udělat něco, co by tě jako alfu potěšilo." Vysvětlila jsem kousek z mé minulosti a proč jsem jí vlastně to pírko dala. Pak přišel čas na to, aby mi odpověděla na mojí otázku. Hned jak se o něm začalo mluvit, seskočil z jejího hřbetu a zamotal se u jejích tlapek. "Je oprabdu roztomilý. Musíš pro draky osudu znamenat hodně, když ti darovali něco takového." Opravdu jsem k ní vzhlížela, ale i tak je Jessie jen normální vlčka. Také bych ráda někdy měla něco takového, ale asi takové štěstí mít nebudu. Když domluvila, všimla jsem si Hilary, která mi poslala do hlavy myšlenku. Kývla jsem na ní zpátky a opět jsem se podívala na Jessie. "Děkuji, že jsi mě vyslechla a odpověděla mi na další otázku." Když jsem odcházela, k Jessie přišel ten zelený vlk s rohy (Diego). Musel být z té zaniklé smečky. Pokračovala jsem někam, kde by mohlo být nějaké jezero.

//Jen mimoherní otázka, jak můžu mít takového "mazlíčka"? Nemyslím přímo něco mítického, ale prostě mazlíčka.

Bohužel teď nejdou stránky, aby ses na to mohla podívat. Ano, můžeš. V obchodě jsou k zakoupení normální mazlíci zvířecího druhu a také magické elementární bytůstky. Máme tedy i tato mýtická stvoření a pár dalších tvorů, ale ty můžeš získat pouze z akcí či soutěží ~Jessie

Sun Jun 17, 2018 10:58 am

/Jižní Tábor/
Hromadilo se to tu vlky, které jsem neznal. A to byl právě důvod, proč jsem tady. Chtěl jsem je poznat a jako povinnost alfy, zde byl můj úkol si je zapamatovat, abych je poznal aspoň pozorováním. Moje tvář byla chladná. Procházel jsem táborem s vypnutou hrudí. Pozoroval jsem vlky a trochu jim nahlížel do mysli, abych zjistil, zda nemají špatné úmysly. Zatím jsem tu nikoho špatného neviděl, což bylo jen a jen dobře. Když jsem viděl, že se kolem Jessie nakupili vlci, pomalým krokem jsem se vydal k nim. ,,Rodina? Jessie? Nechceš s nimi pomoct?" zeptal jsem se. Co nevidět bych se měl vrátit na severní část území, ale bylo by vhodné vyhlásit něco, co by vlky MUSELO seznámit. Začal jsem nad tím hluboce přemýšlet. Šlo to na mě i vidět.

//Darkey, doporučovala bych občas zavítat na Kecačku, zde se takové věci blbě probírají... mazlíčka můžeš získat v akci, soutěži, nebo si ho koupit přes stránky. Ty ale teď nefungují... takže zatím ti nepomůžu. Ale kdybys moc chtěla, můžu ti jednoho dát jako dárek... protože mám VB (platidla) docela dost a nevím co s ním.