Re: Příběh smečky Elloris II.

Mon Sep 17, 2018 9:04 pm

--> Južný tábor
Stál som tam zamyslený a celú dobu upieral pohľad na územie za hranicami a čakal, či sa ten zmrd ukáže - našťastie nie. Jediné čo som zacítil čuchom aj cítením zeme boli.. Ľudia? Neuveriteľne sa zapozerá pritom sa sústredí na zem, než začul volanie Jessie. Neotáľal a rozbehol sa do tábora pár krát sa teleportoval aby mu cesta ubehla rýchlejšie než doslova vletel do tábora a zastal pri kameni alf. Poklonil sa, pritom nechápavo s obavami v očiach pohliadol na Jessie. "Snáď nás nezvolávaš kvôli nim."

Mon Sep 17, 2018 9:22 pm

/Les Omega - Jižní Tábor/

Zelený vlk oznámí, že se něco děje a rozhlédne se. Mě to zaujme a přestanu vrčet. Co horšího by se mohlo dít? Než to, že si tady povídám s částečným psem!!" Napadne mě. Strach ze Zeleného mě ale nutí, abych sledoval stále jen jeho a dával si na něj pozor. Zvědavost, co se děje mě však přemůže a rozhlédnu se kolem, nikde nic. Co? Nic se neděje? A v tu chvíli se rozlehne po celém území vytí nějakého vlka. Nebo vlčice? Zelený vlk mě vyzve, abych šel s ním, jestli chci žít. Co když mě chce odvézt do pasti? Bojím se, ale instinkty mi napovídají, že něco opravdu není v pořádku. To ale přisuzuji tomu, že se bavím s ním. Přemýšlím, zda mám s ním jít, nebo ne. Vlk to ale vezme nakonec do vlastních tlapek a teleportuje nás do tábora. "Co - co to - to by-bylo - o?" Vykoktám udiveně, protože neznám teleportaci. "Ja - Jak to -to žes sme ta-tady?" Vypadne ze mě. Rozhlédnu se kolem. Zřejmě jsme v nějakém táboře. Je zde spousta vlků a... několik částečných psů, a často je z nich cítit pes víc, než ze Zeleného. "Pomóc!" Kníknu a schovám se za Zeleného vlka, který mě doteď strašně děsil, ale teď, když vidím i takový, kteří mají ke psovi zřejmě blíže (nebo jsou jím minimálně více cítit), mě děsí o dost míň, než oni.

Mon Sep 17, 2018 9:34 pm

Jižní tábor -> Severní území -> Jižní tábor

Bílá Beta se vydala s dvojicí na severní území smečky vznešeného jména - Elloris. Snažila se pomocí magie vody spravit zničené území po bouřce, která se po něm zuřivě přehnala a zanechala za sebou pořádnou spoušť...

Zima, její nejoblíbenější období připomínající ji rodnou smečku, mizela a tak její bystrá modrá očka zahlédla bledulku, která rozkvétala v hromádce třpytícího sněhu. Její úsměv se však na její tváři nenachází a nemůže za to odchod sněhu, ale něco jiného. Její ustaraný výraz říká, že si něčeho všimla, že se jí něco nezdá. Byla dost bystrá na to, aby poznala změnu a už přeci jen nabrala nějaké zkušenosti. "Co je špatně, Soko?" Optá se zachmuřeně svého patrona a uslyší vzdychnutí. "Ach, drahoušku, tohle bude špatné," jsou jediná slova, která z něj vypadnou a potvrdí tak to, že se bílá nezmýlila. Ji to však přidá na starostech a nepřidá tomu ani velmi známé zavytí. Znala ten hlas, ale více než plno vlků ve smečce, protože si pamatovala majitele od jeho mladého věku, kdy ani nedosáhl dospělosti. Sklonila hlavu k hrudi, zamumlala pár slovíček k peříčku a na hřbetu ji vyrostl párek křídel. Roztáhla je, několikrát s nimi zamávala a s odrazem se vznesla nad zem. Neuměla moc dobře létat, ale stejně se pustila směrem k jižnímu táboru, netrvalo dlouho a už přistávala na zem. Křídla po dopadu zmizla a Beta se zachmuřeným pohledem se posadila na kraj, ale spíše dopředu celého shromáždění. Pohlédla na svou hnědou kamarádku tázavě, ale hned se jí vrátil ustaraný výraz. Možná, že ví více, že si všimla také změny, jako ona sama.

Mon Sep 17, 2018 10:02 pm

/Ptačí luka - Jižní Tábor/

Orfeon začne a já pochopím, že ne. Zase někam zmizí. Je to Alfa, samozřejmě, že nemá pořád čas. Pomyslím si, ale nevím, kdy byl naposledy se mnou a s vlčaty. Najednou zaslechnu vytí. Alfa svolává smečku. Druhá Alfa, ne Orfeon. "Tak jdeme. Do Jižního tábora." Řeknu jim a vydám se za Orfeonem do tábora. Když tam dorazím, už tam je spousta vlků. Krom Alf zahlédnu kappy, delty, gammy i bety, stejně jako jsem já betou. "Azraeli, pojď sem." Zavolám si ho k sobě. Tohle se mi vůbec nelíbí. Ozve se mi v hlavě. Co se děje? Nejsem si jistá, ale nic dobrého to není. Mám podezření, co to je. Nebo spíš kdo, ale nechci plašit... Odpoví mi patronka. No to je super. Pomyslím si. Tohle se mi ještě nestalo, že by byla i patronka tak vyvedená z míry. To není nic dobrého.

Mon Sep 17, 2018 10:24 pm

Řeka Jasu -> Jižní tábor

Slepá se cítila dost mizerně a slova svého strýce poslouchala jen na půl. Párkrát ještě zavzlykala, ale pak ucítila dva pachy, které ji vysušily slzné kanálky, Tess a Klee. Zavrtěla hlavou a snažila se nasadit zpět svoji kamennou masku. "Vzpamatuj se! Jseš přece Hexy de Mal, silná vlčice, která neukazuje slabost," přikázala si v mysli a udělala to, co chtěla. Stala se tou, kterou vždy byla. Kamennou vlčicí, ve které bije velké dobré srdce pro její nejbližší. Narovnala se, ale cítila něco špatného díky magii a svým smyslům, ale byla trochu ještě rozhozená a tak to nedokázala určit. Z myšlenek ji však vytrhlo pronikavé zavytí a po pár chvílí se rozběhla do tábora, který už byl plný vlků. Nechyběl strejda, děda, synovec a ani Klee a Tess, ale stejně ji chybělo plno z rodiny. Uklonila se Alfám, psadila se dozadu celé skupiny, ale neunikla jí vlčata Diega, ze kterých měla radost, ale nedávala ji najevo.

CHRISTOPHER CRIEST

Jižní tábor

Vyslechl si slova barvené vlčice a vlastně jen mlčky přikyvoval. Nerozumněl jim a ani netušil, proč mu to všechno říká, ale nevadilo mu to. Rád si to vyslechl, ale než stačil zareagovat, tak uslyšel majestátné blízké zavytí Alfy. Tiše si vzdychl, protože mu tím dala jasně najevo, že ikdyž ji přivedl zelenou bytůstku, tak má jaksi smůlu. Nevyčítal to nikomu, jenom sám sobě, stejně jako to, že bude muset odejít od všecho milovaného. Nemělo si cenu dělat přátele, když tady nebyl vítán. Bolelo mu srdce, ale nemohl tady déle zůstat, protože by ho stejně vyhnali a on raději odejde s hrdostí. Ještě jednou se uklonil oboum Alfám a pozoroval počínání duhové Ori. Líbilo se mu to, ikdyž nechápal, proč zavyla taky. Nemyslel si, že by byla pro smečku nějak významná a proč by někoho taky svolávala, když to udělala už Alfa? Nechápal to, hold byl nezkušený. Máchnul ocasem, když se mu do čenichu dostal známý a jemu milý pach. Kývl galantně na Oriseu a rozběhl se za bratrem, u kterého se zastavil. "Tak rád tě vidím a ani nevíš, jaký jsem měl o tebe strach," z úst se mu linula tahle úpřímná slova k osobě, kterou miloval, svého bratra, svoji rodinu.

CHARZA MFK

Doupě -> Jižní tábor

Malá, no už ne tak malá rohatá vlčka usnula hlubokým spánkem, protože otec byl pryč a zbytek taky spal. Když jí nikdo nevěnoval pozornost, tak aby se neunudila k smrti, tak se její vědomí ponořilo mezi sny plné fantazie...

Několikrát zamrkala a nakonec nechala své čokoládové oči otevřené. Chvíli si zvykaly na okolní světlo, které se linulo do doupěte, ale nakonec si to mu přivykli, jako vždycky. Zmateně pootevřela tlamku, zvedla hlavu a rozhlédla se po doupěti. Nikdo, nechali ji tady samotnou a odešli, ale ona ještě cítila pachy. Už to nebylo malé nemotorné vlče, které se rozpláclo před Alfou, ale mladá vlčí slečna, která brzy dospěje a bude připravená se stát členkou smečky. Postavila se a nasálala pach do čenichu, aby mohla svoji rodinu najít. Vyšla z doupěte, její srst zalilo světlo a její zrak spadl na bílou sněženku. To ji vykouzlilo úsměv na tváři, opatrně si ji tedy utrhla a dala za ouško. Celá potěšená a se rozťapala za pachem svých milovaných a užívala si, že už je tepleji, ikdyž ne podle jejích představ. Pořád byla bestarostná, ale stejně trochu zmoudřela, ikdyž ne o moc. Netrvalo dlouho a tahle docela pohledná slečna se dostala na kraj vlčího tábora. Bez strachu do něj vešla, protože už tu byla, ale to nebyl tak plný vlků. Nebála se jich, jenom hledala otce, matku a sourozence. Nebyla ani na ně nahněvaná, že ji tam samotnou nechali, ale stejně už chtěla za nimi. Kličkovala mezi vlky a zavrtěla ocasem, když je spatřila. Došla k nim, ale neběžila, uvážlivě k nim došla a nesměle se usmála, když spatřila tmavého vlka vedle své rodiny. "Co pak se tady děje?" Zeptá se jako by nic, ale potichu svým vysokým hláskem a sedne si nedaleko černého. Div docela bylo, že bělounká sněženka držela pořád za jejím ouškem.

Tue Sep 18, 2018 10:22 am

Ptačí louka -> Jižní tábor

Malá Anemon byla samozřejmě štěstím bez sebe z příchodu jejího milovaného tatínka. Bohužel ale neměl na své ratolesti čas, což malá vlčka ohodnotila smutným povzdechem. Následně se ale ozval podivný zvuk, který nemohl být ničím jiným než vlčím vytím. A jak to tak vypadalo, všichni to brali hrozně vážně. Až na Anemon... ta nepřítomně ťapkala za svou mamkou až do tábora, kde se nacházela spouuuusta vlků. To jí zvedlo náladu. I přes mamincmina slova se rozběhla za Azem a skočila mu na záda, kde se mu zahryzla do kůže za krkem, samozřejmě že to bylo jen ‘jako’, takže o nějaké bolesti se nedalo ani mluvit. “Zase tě máám,” zašeptala mu do ucha s potutelným úsměvem.

Tue Sep 18, 2018 1:10 pm

Jižní Tábor

Ani Orfeon nestihl odpovědět a už ho Půlnoc volala. Něco si zamrmlal pod čumáčkem a neochotně se vracel k černé vlčici. Přestal si všímat plného Tábora. Chtěl, aby si ho otec všímal, chtěl aby ho naučil všemu co umí, či popovídal o rodinné historii rodu Virentem. Než se však dobelhal k matce, svalila ho Anemon k zemi. To mu vyvolalo úsměv na tváři. "To proto, že jsem nedával pozor!" Zasmál se, když ji šeptal odpověď, aby to slyšela jenom ona. Když ji ze sebe odstrčil, elegantně se postavil, syn Alfy se tu přece nemůže na zemi válet pod svou sestrou! Když závětřil čumáčkem, poznal tu známý pach. Když ho v tom davu vlků vyhlížel, jeho majitele našel u rohatého vlka a pravděpodobně jeho rodiny. Vždyť ho vlastně znal! Když potkali svojí sestru Saph. Byl to Diego, jejich o dost starší synovec, což bylo vtipné. Kývl nenápadně na Ane, aby ho následovala. Co budou přeci jen tak malí vlčci dělat na setkání dospělých, kterým ani za mák nerozuměli. Došel k černému vlčkovi a stál vedle mladé rohaté černé vlčí slečny. Nebyly zase tak daleko od Půlnoc, tak přece nemohla nic říct! "Hej, pst, Hato?" Zvolal k němu tichým šeptem.

Tue Sep 18, 2018 1:26 pm

Jižní Tábor / Diego + Eveline

Vlčí pár jen vyčekával na to, aby Alfy začali. Diegovi neuniklo jako prvnímu, že se tu objevila Charzie. Věděl, že je najde a tak ji jen přivítal z úsměvem. Eveline se otočila na Zanteho. "Nemůžou. Už jste dost velcí na to, aby jste se účastnili svolání smečky. Dělá se to buď kvůli lovu, nebo kvůli nějakému problému, který musíme vyřešit jako smečka." Vysvětlila svému synovi z mírným úsměvem a když si všimla své 'malé' Berušky, na tváři ji byla znát radost. Radost, že neusnula tou prokletou nemocí. "Alfy svolávají smečku. Už jste dost stáří na to, aby jste se naučili pracovat se smečkou." Mrkl k Charzie Diego a všiml si mladého Virentema jak se plíží k Hatovi. Bylo ironický, že to byl jeho nevlastní strýc, protože byl bratrem jeho matky Saphy. Protočil nad tím jenom očima. Pochyboval, že Hato se v cetru celé smečky o něco pokusí a pokud ano, sám by ho zastavil a uzemnil. Než Alfy začnou mluvit, stále nenápadně i pokukoval po Hatově ocasu, který byl bez srsti a z neznámých důvodů tvrdl, ale kolem jeho ocasu, cítil slabé mihotání magických částiček, proto by se asi nedivil, kdyby to bylo z jeho magie, ale co to u draka mělo za magii být? Eveline se nad tím jenom zamračila. Věděla co Diegův upřený pohled na jedno místo znamená. Tlapkou do něj šťouchla a Diego ji věnoval jen omluvný úsměv.

Tue Sep 18, 2018 1:43 pm

//dodatek za Diega
Poté když se opět otočil na Charzie, všiml si krásné sněženky za jejím ouškem. "Moc ti sluší, princezno." Řekl ji sladkým otcovským hláskem.

Tue Sep 18, 2018 6:07 pm

Jižní tábor:
Seděl jsem poblíž rodiny, která si mě ,,přivlastnila" a čekal, co z těch vlků, na které všichni umírali svůj zrak vypadne. Když si vedle mě sedne někdo, koho samozřejmě nevidím, protože na tu stranu nevidím: ,, Tamhle ti dva vlci nám chtějí něco moc zajímavého sdělit." Řeknu znudene bez toho, abych se na ní podíval a poukazu na dva vlky nedaleko nás. ( Orfa a Jessie ) Pak teprve otocim hlavu na vlka, který se tázal: ,, Další rohatý vlk." Po myslím si a přemýšlím, kde je vzaly. Zkoumal jsem rohy vlcice a nevšiml si, že se ke mě někdo přiblížil. Cuknul jsem sebou, když se z druhé strany ozve hlas. Otocim hlavu a na tváři se mi objeví malý úsměv: ,, Bahno na nožičkách se mě rozhodlo navštívit?" Řeknu a poklepu tlapou na zem, aby si sednul. Pak si za ním všimnu Anemon: ,, Ahoj Boruvko, jak ti rostou kytky?" Pozdravim ji a přitom si trochu do ní rypnu. Potom se pohledem vrátím na Azriela: ,, Nevis, proč tu musíme sedět? Je tu nuda." Zeptam se ho a ucitim na sobě pohled. Rozhlednu se, kdo na mě kouká a můj pohled se na chvíli střetne s rohatým vlkem ( Diego ): ,, Proč tak na mě civěl?" Řeknu napůl pro sebe a trochu za za křením.

Wed Sep 19, 2018 6:40 am

Jižní tábor

Anemon se potichu zachichotala nad bratrovými slovy a posléze z něj taky seskočila. Sice ne moc ladně, ale to je přece jedno. Jak tak procházeli táborem, nemohla si malá fialová kulička nevšimnout svého synovce. I teď se musela ušklíbnout, protože to bylo přecejen vtipné. Nebo alespoň Anemon to vtipné přišlo. Lehce kývla na Diega hlavou a poté pokračovala za bratrem dál. Až když vykoukla zpoza jeho zad, spatřila Hata. “Ale jo, je to lepší než v zimě,” mrkla na něj a potom pohledem zabloudila k rohaté. Ještě nikdy jí neviděla, ale rozhodně se s ní chtěla kámošit. Rozhodla se proto, že až tady s Hatem skončí, dojde si za ní. K jejím ouškům však dolehla věta, kterou Hato říkal spíš pro sebe. “Můžeš se ho zeptat,” navrhla. Podle ní bylo vždycky nejlepší věci řešit hned a přímo. Předešlo se tak totiž různým nepříjemnostem. Navíc vlčatům přece nikdo neublížil. Tedy alespoň Diego ne.

Wed Sep 19, 2018 7:54 am

Ptačí louka - Jižní tábor

Rychle běžim abych dohnal sourozence a matku. Co se děje ? Když je doženu. Přitom sem sledoval co dělají sourozenci. Budu se radši držet u maminky. Jsem zticha a ani nehlesnu.

Jižní tábor

Když sem dorzil do jižního tabora nemohl sem uvěřit kolik jetu vlků. Radši budu potichu. Pohyboval sem se potichu. Dival sem se na sourozence ale nevydal sem se knim radši sem zůtal u matky a poslouchal o čem se tu všichni baví.

Wed Sep 19, 2018 7:13 pm

Comtessa Aqua
Južný tábor
A potom ich uvidela. Ako prvú si všimla sestru. ,,Klee!" rozbehla sa k nej s nadšením. ,,Chýbala si mi!" vyhŕkla, mierne vrtiac chvostom. A potom si všimla Hexy. Mala sto chutí rozbehnúť sa aj k nej, no nakoniec sa rozhodla zostať pri sestre. Obidve sú živé a zdravé... a hoci sa asi dejú zlé veci, je mi to takmer jedno. Kým to neohrozuje tých na ktorých mi záleží, čo ma po tom? pomyslela sa. Jej znaky boli teraz žiarivo žlté.
Destiny Aqua
Južný tábor
Sedela a pozorovala, čo sa dialo okolo nej. Videla Diega, teraz už aj s partnerkou a vĺčatami, viacero vĺčat ktoré pachom pripomínali alfu Orfeona, jedno šedasté vĺča (Aquila Lupus Stella), snehobielu vlčicu, asi tiež Betu (Hilary), čierne vĺča (Hato) a dvojicu, ktorú už predtým videla- dve jej príbuzné (Kleeia & Tessa). Toľko vĺčat... a toľko neznámych. Chýbajú mi tie časy, keď som mala vlastné. Ešte stále nie som pristará na to aby som nejaké mala... aj keď ich už asi nikdy mať nebudem. A netere vyrástli, teraz sú z nich už dospelé vlčice, ako len ten čas beží! pomyslela si a v duchu sa mierne pousmiala. Trochu trpko, trochu smutne. ,,Melanchólia na jar? Myslel som si, že tvojim obdobím smútku je zima," podpichol ju patrón. Vieš, Amon, keby si bol vlkom, možno by si chápal. Som členkou svorky, Betou a predsa väčšinu členov nepoznám. Niekedy mi chýba domov. Tam... vzdala som sa všetkého, aby som hľadala Niwat. Aby som hľadala miesto, o ktorom kolovali iba legendy. O raji. A keď som ho našla, zistila som, že nie je takým akým som si myslela, že je. No už sa stal mojim domovom. Teraz ho musím brániť... a snívať o miestach, ktoré som stratila je ako snívať o tom, že by mi narástli krídla a moja sestra vstala z mŕtvych,odpovedala mu.

Thu Sep 20, 2018 7:06 pm

Jižní tábor

Při pohledu na dvojici vlčat (Anemon a Azrael) u černého vlčka vedle ní, se jí na tváři mihl na pár vteřin smutný výraz. Ona byla starší než oni, skoro dospělá a neměla žádné přátelé, jen svoji rodinu. Zavrtěla však jen nepatrně hlavou a užívala si, že je s ní, že nikdo z nich nespí, že jsou spolu. Při zvuku známého hlasu, otočila hnědooká k jeho majiteli hlavu a na vysvětlení své matky jen kývla hlavou. Když uslyšela lichotku od svého otce, tak naklonila rohatou hlavičku na stranu s drobným okouzlujícím úsměvem na svých vlčích rtech. "Děkuji," zašeptala skoro neslyšitelně k taťkovi a zvedla pohled k Alfám a možná se i pod srstí začervenala při jedné vzpomínce. Zrovna před tou hnědou se při úkloně převalila nemotorně na záda, ale hold byla ještě před tím malá a tlapičky jí zklamaly. Teď už to byla velká slečna, která bude brzy připravená přidat se do smečky a žít svůj život, jako když ptáček vyletí ze svého hnízda.

Sat Sep 22, 2018 4:51 pm

Jižní Tábor
Mezi prvními přiběhla Orisea, která na mě v mžiku vyvalila hrstku slov. Nerozuměla jsem a ani se tím nechtěla nadále zaobírat. Obrátila jsem pohled na přibíhajícího Orfeona. "Zdravím Tě" , pokývla jsem k němu hlavou. Při jeho slovech jsem ihned zpozorněla. "Od hranic? Nezpozoroval jsi tam něco neobvyklého?" Optala jsem se poněkud naléhavě, přesto klidným hlasem. Nebyla jsem nervózní, rozhodně ne zoufalá. Vlastně jsem byla v klidu, při mém obvyklém alfovském postoji. Pouze jsem nevěděla, za čím stojí všechny ty zvláštnosti, což mě činilo poněkud nejistou. Kam se ztrácí každodenní štěbetání ptáků, vnášejíc do území smečky život, co znamená to zvláštní ticho, odkud se bere to podezřelé dunění a šum?

Vlci se scházeli v Táboře, což bylo dobře. Čekala jsem netrpělivě na každou další tlapu člena mé smečky, která se tu objeví. Byla jsem teď v pozici, kdy cokoliv by se dělo, byla bych schopná rychlé reakce, schopna společně s Orfeonem ochránit smečku, případně odvést všechny na bezpečné místo. Zavětřila jsem a rozhlédla se po okolí. Ta atmosféra byla zvláštní, napjatá čím dál víc. "Nelíbí se mi to..", špitla jsem zamračeně k Orfeonovi.

Sat Sep 22, 2018 5:56 pm

Něco se dělo a já to postřehl až moc pozdě - ach to mé stáří. Netrvalo ale dlouho a na území přiběhl takový… malý vlček, který mou práci odvedl u smečky Zeiss. Bohužel ale nedokázal cestovat světelnou rychlostí a každému, kdo by věděl, co já, by došlo, že to nestihne. Stejně tak totiž neuměl posílat myšlenky a proto byl odkázaný jen na své dlouhé tlapy a žalostně pomalé tempo.

"Alfy," začal jsem rozvážně vysílat všem alfám do mysli, "něco se děje, něco velkého. Zanedlouho už nebude nic jako domov, proto vám radím hledat jinde. Připravte sebe i smečku na odchod, protože toto místo nebude bezpečné. Sejděme se tedy u Mayorské pyramidy a vyřešme to spolu," pronesl jsem poněkud unaveně a následně jsem začal neklidně přecházet po mýtině před Pyramidou. Tohle nepůjde vyřešit, pokud si všichni budou chtít jít po krku, naopak - to bude chtít spolupráci všech vlků, vlčic i vlčat, jež se na území nachází.

Sat Sep 22, 2018 6:56 pm

Južný tábor
Strhla sa, keď sa ozval hlas v jej mysli. Niečo sa skutočne deje... niečo je vo vzduchu. Niečo nepríjemné. Miznú zvieratá, Joy a Artemia by nikdy neodišli bez dôvodu a Akiova líška tiež nie. Toto spôsobuje niečo... alebo skôr niekto? Mala by Zeiss dostatočnú moc na to, aby zaplašila zvieratá? Nemyslím si, že by toho bol schopný vlk. Možno s nejakou neskutočne silnou mágiou, ale ktovie? Kde je však tá pyramída či čo to má byť? pomyslela si. ,,Možno ma uvidíš už čoskoro. Ale na tvojom mieste by som si prial, aby sa to radšej nemuselo stať. No dokážem ti pomôcť. A nezabúdaj, že máš mágiu. Možno nie najsilnejšiu, no aspoň trochu užitočnú," povzbudil ju Amon.

Sat Sep 22, 2018 8:09 pm

Jižní Tábor → Území Elitních vlků
Jakoby celou tu dobu jen z povzdálí odtikávaly hodiny, něco se opravdu dělo a ta chvíle jen vyčkávala na svou příležitost a mezí tím se nesla nespozorovatelně ve vánku ticha, jež s sebou celou tu dobu vše odnášel do neznáma. Netrvalo dlouho, napětí bylo rázem prolomeno hlasem v mé hlavě. Hlas toho, jež by se snad ozýval jen v té největší nouzi. Zornice se mi rozšířily, srdce rozbušilo. Mé tělo náhle pohltila vlna strachu a obav o mou smečku a o to, co by se mohlo dít, ale zároveň jsem byla plná odhodlání uvést vše do pořádku a zajistit bezpečí. Pohlédla jsem na Orfeona, tušíc, že onu zprávu slyšel i on. Co bude teď? Teď je to jen na nás.

Vypla jsem hruď a s pevným postojem jsem předstoupila na vyvýšené místo před vlky. "Mí vlci, vlci Elloriští. Možná někteří z vás mohli postřehnout zvláštní změny na Niwatském území, napětí ve vzduchu doprovázené tím zvláštním tichem, rozruch okolo hranic. A ono se opravdu něco děje, něco velkého. Cítím, že se blíží hrozba, a je možné, že toto místo již nebude nadále bezpečné. Drak Osudu svolává Alfy. Zůstaňte však pokojní, svolejte zbývající vlky, shromážděte své rodiny a přátele. Připravte se na odchod, který bude třeba učinit. Vezměte potřebné věci, sežeňte jídlo a šetřete síly na cestu, která nemusí být vůbec jednoduchá" , promluvila jsem rázně a využila schopnosti mocného hlasu, tudíž tuto zprávu slyšeli všichni zřetelně, i ti, kteří se zrovna nenacházeli v Táboře. "V době naší nepřítomnosti se o všechno postarejte vy" , vyslala jsem rozkaz ke všem zdejším Betám. Věnovala jsem vlkům ještě silný pohled mých zlatých očí. Působila jsem tak, aby při pohledu na mě mohli vidět toho, kdo se o ně postará, kdo nad nimi vztyčí ochranná křídla. Aby cítili alespoň to částečné bezpečí, jistotu. "Vše bude v pořádku..", dodala jsem již méně hlasitěji. Pohlédla jsem odhodlaně na Orfeona. "Musíme jít" , promluvila jsem obratem k němu, a aby to bylo rychlejší, vytvořila jsem kolem nás vzdušné teleportační okno, jež nás pohltilo, a v mžiku zbyl na našem místě již jen rozvířený prach.

Sat Sep 22, 2018 8:50 pm

ORISEA A RIALTA
Jižní tábor
Sledovala tuhle pochmůrnou atmosféru. Pak se jen podívala směrem do neznáma. Snad to Miroky zvládne. pomyslela si a stáhla uši k hlavě. Něco se jí nelíbilo, něco tu prostě nehrálo. Černá vlčice na tom nebyla o moc lépe. Spala dlouho a vůbec netušila o co jde. Pouze vystrašeně sledovala okolí. Bylo tu na ty dvě moc vlků. Nebylo divu, že zrovna ty dvě si k sobě skrz dav našly cestu. "Nemám z toho dobrý pocit." Zamumlala Orisea a pak se koukla na černou, která jen přikývla. Proslov alfy je obě dvě akorát více vystrašil. Co si počnou? Co po nich tahle situace chce? Orisea byla sice trénovaná k boji a dlouhému cestování, ale černá vlčice nikoli. Rialta se otočila směrem, kde byl Agw. Usmála se na něj plaše. Aspoň tu byl někdo, koho znala více.

Sat Sep 22, 2018 9:37 pm

Jižní Tábor

Diego + Eveline + Isla + Zante
Po slovech Alfy Jessie se na sebe rodinka podívala, celkem zmateně. Ale Diego se postavil, už neseděl a podíval se vážně na své potomky. ''Asi se budeme opět stěhovat.'' Povzdychl si odevzdaně. Podíval se na Eveline. ''Nejdřív Ishimura a teď celé území. Co se to poslední dobou děje?'' Zeptala se Eveline a sklonila smutně hlavu. Diego ji něžně šťouchl čumákem a Eve se na něj děkovně podívala. Vždy ji to dokázalo krásně uklidnit. ''Islo, Zante, Charzie, vydržíte tady s maminkou. Já zkusím něco nalovit na případnou cestu.'' Řekl a koukl se do davu vlků. Výhradně teda na HILARY a DESTINY. ''Navrhuji, mezitím co Alfy šli zjistit víc informací, aby se sestavila menší skupina co zkusí něco na případnou cestu nalovit.'' Pověděl vážným tónem.

Akio
Po slovech Jessie se podíval na Asuku. Teď tak trošku doufal, že neobřezla. Mohlo by to všechno pro ní být víc nebezpečné. Už teď se bál o své potomky, které buď přijdou nebo ne. Kdo ví, proč. Zaslechl Diegův návrh a otočil se tím směrem. ''Já s tím souhlasím.'' Kývl k němu a poté se opět podíval na Asuku. ''Asu, asi nás teď čekají dlouhé dny, plné všeho možného.'' Zašeptal pouze k ní a teď se i o své ztracené sestry bál víc, než kdykoliv předtím.

Azrael
Mrkl na Hata a posadil se vedle něj. Moc nevnímal co říkala hnědá vlčice. ''Nechceš jít tam za námi?'' Navrhl a zase se postavil na tlapky. Možná on si z toho nic nedělal, ale vypadalo to, že dospělí jsou z něčeho velmi nervózní. Proto mu pudsebezáchovy radil držet se u matky, když otec musel něco zase jít řešit. Rázně kývl k Anemon a opět se vydal k Půlnoc a držel se u jejich tlap a doufal, že se Hato připojí k nim.

Kleeia
Šťastně zavrtěla ocasem, když se tu objevila její sestra. ''Tess! Bála jsem se, že jsme se od sebe ztratili.'' Řekla trošku smutně a smutný obličej přetrvával, protože neviděla nikde Mirokiho. Co když už se mu něco stalo? Srdce ji bilo strachem jako o závod a nelíbilo se jí to co se začalo dít. Bylo tu zvláštní ticho a to ticho přerušil hlas polodémona. Nebyl to špatný nápad a její bratranec s tím hned souhlasil, ale přeci jen museli to odsouhlasit i Bety. Ona se k tomu však nevyjadřovala, lovit uměla úplně minimálně. Natož, aby musela hledat případnou kořist v tomhle období, když tolik zvěře zmizelo.

Kyurabi
Roztřásla se a zmateně se začala dívat kolem. Zemřeš. Zašeptal ji neznámí hlas, který přesto často slýchavala. Třepala celým svým tělem a bála se. Bála se, že kromě paměti teď přijde i o všechno co znovu poznávala. Chtěla Tobyho. Chtěla ho u sebe, chtěla slyšet jeho uklidňujicí hlas, chtěla aby ji ochránil před vším zlým. To, že ho nikde mezi vlky neviděla, ji na klidu vůbec nepřidávalo. Skoro se strachy o něj a o sebe zhroutila. Ležela na zemi a celým tělem se třásla.

Angaraw
Když si ho Rialta všimla, věnoval ji milý úsměv. Přišel k ní blíž a výrazným kývnutím ji pozdravil. ''Tohle vypadá, špatně co?'' Povzdychl si však nakonec odevzdaně a pohlédl na ostatní vlky v Táboře. Taky nebyl špatný nápad, ten lov. A když si všiml Kyurabi, jak padá k zemi, rychle k ní přiskočil. ''Uklidni se. Hlavně dýchej.'' Mluvil k ní tiše ve snaze se ji uklidnit.