Akce & Příběh za Hranicemi

Cesta:
Když se zasmal, tak jsem lehce zavrtela ocasem: ,, Třeba by ses dostal do smečky, pořád jsou potřeba lovci a hraničáři. Jde o to, co ti jde nejlíp." Řeknu a docela ráda bych ho viděla v naší smečce. Pak se zase obratim zase na vlce, které se rozpovidalo: ,, Nové? Odkud jsi přišel? " Zeptam se ho klidně: ,, Říká se tomu smečka a jsme rádi za spolecnost." Odpovim mu a kyvnu: ,, V podstatě ano. Samotnému vlceti by trvalo až moc dlouho, než by se naučilo třeba lovit. To mě přivádí na otázku, jestli umis lovit?" Vysvětlim mu a zároveň se ho i zeptam. Když uvidim, jak neznámá vlcice, která vrazí do Xyrle: ,, Koukam, že všichni dneska potřebují se někoho dotýkat. " Poznamenam, protože za dnešek do nás vrazilo docela dost vlků.

CESTA
Vidím jak Asuka zartí ocasem.... Poslouchám její slova a přemýšlím Hmm co mi jde nejíp... loit neumím...tak co umím ? No  víš... asi t budu eh ..k smíchu ... ale já ... vlastně nic neumím. Nikdy jsem s nikým nebyl na lovu...a sám jsem nikdy nelovil, takže bych byl eh jen přítěží Povzdychnu si a smutně se podívám na Asuku, ale v zápětí sklopím zrak a uši... No... skvělé... to sem neměl říkat... co si o mě teď asi pomyslí ? Vlk který neumí lovot.. který nic nezná... paráda... Přemýtám myšlenky v hlavě se zachmuřelým výrazem. Ale z  toho mě najednou cosi vyruší ...  Někdo do mě vrazil ... To jsem neviditelnej nebo co ?! procedím skrze zuby a pohodím hlavou... Nebuť tak nevrlý .... vždyť se ti omluvila... alespoň se omluvila,  jistě to neudělala schválně... probliklo mi hlavou.... Já.. to nevadí a eh nezlob se že jdrm tak vylej vzápětí se  té vlčici omluvím, podívám se na onu vlčici, na Asuku a letmým pohledem na to vlče které se stále motá kolem nás  a provinile sklopím zrak .

Cesta
Vlčice sklopila hlavu a zakňucela... měl jsem být milejší Prohnalo se mi hlavou...Ale to už se vlčice představovala. tak dlouhé jméno... to si myslí že si budu pamatovat ? Ještě že mám tak krátké jméno Prohodil jsem v duchu. Těší mě... já jsem ..Xyrliass Sotva jsem to dorekl, nervózněl jsem ještě víc...Kolem mě přibývalo vlků kteří se snaží komunikovat a to bylo vzhledem k me povaze vyloženě nepříjemné. Byl jsem zmatený a nervózní... nevěděl jsem co říci, na koho se otočit dřív a jak se v teto situaci chovat. Tahle situace se mi vůbec nezamlouvala... než jsem stihl cokoliv udělat, vytrhla mě další otazka ze strany té nové vlčice... Nevěděl jsem co říct... Mám říct pravdu ? Co mám dělat... prohnalo se mi hlavou... Nezmohl jsem se na nic víc než jen nejisté zavrtění hlavou ze strany na stranu... Ale můj hlas, chování mého těla prozrazovalo opak....

Cesta:
,, Abych pravdu řekla, lovit jsem také neuměla. Naučila jsem se to pokus omyl. Na novém území můžeme zajít na lov. " Řeknu s úsměvem a sleduji vlcici, která si mě vůbec nevšimla: ,, Očividně má zájem pouze o samce." Po myslím si a nijak mě to neudivuje, protože si najít partnera je jeden z hlavních cílů v životě. Ale potěšilo mě, když se začali k sobě chovat mile. Když ho chvíli pozoruji, všimnu si, že je čím dál tím nervoznejsi: ,, Nejsi zvyklí na velkou koncentraci vlků?" Zeptam se ho a sleduji jeho reakci.

Draco × Ose
Cesta
Draco pořád tiše šel dobrých pár metrů od proudu. Doufal, že ho nikdo nezpozoruje na to neměl náladu. On neměl totiž náladu na nic. To byl on. A takhle byl už posledních pár let. Otrávená troska. Strachoval se, kde je jeho láska, už dlouho ji neviděl. Měl o ní strach. Byla jediná věc, pro kterou měl srdce. Ose kráčel vedle své temné alfy, Nai. Chtěl se na něco zeptat, už dlouho o něčem přemýšlel. Ale nechtěl nikoho otravovat. Zkoušel na to přijít sám. Plus stejně, kdyby mluvil, nebylo by ho nejspíš slyšet.

Cesta
Poslouchám Asuku a jen nervózně, ale se zájmem přikyvuju. To by bylo úžasné,  konečně bych se naučil lovit a nemusel byvh být odkázaný na ostatní...Nebo hladovět...asi jako teď Chtěl jsem odvětit že by to bylo úžasné a byl bych moc rád, ale jediné co jsem ze sebe dostal bylo tiché špitnutí, tichý souhlas...Eh..Dobře a s nejistým pohledem jsem se na ní pousmál a souhlasně zavrtěl hlavou. No...já...víš... vykoktám ze sebe. Na nic jiného se v tuto chvíli nezmůžu, pohodim hlavou a nervózně šviham ocasem ze strany na stranu....

CESTA
Rue se mě snažila uklidnit. Zabralo to, tedy trošku...ale i to se počítá... Následně se vlčice obrátila a uprela pozornost na Asuku a prohodila k ní něco, co mě jen více zjistilo a znervoznilo...Co tím myslí, jako že... Honily se mi hlavou různé myšlenky a já z toho byl celý nesvůj.... Koneckonců toto je poprvé... když nepočítám Marsie... kdy se bavím s někým neznámým... v obklopeni tolika vlky... a k tomu všemu s opačným pohlavím. Nejistě posloucham rozhovor mezi Asukou a Rue a koukám do země. Sem tam se na ně podívám letmý pohledem a nejistě, nervózně přešlapuji z místa na místo a cítím jak se místy pod mýma tlapama propadá bahnitá půda

Cesta:
Má domněnka se potvrdila a začala jsem přemýšlet, jak bych mu mohla pomoct bez toho, abych ho musela nechat pouze s vlcici. Upřímně se mi s ním dobře povídalo a byl jeden z malá, kdo mi odpovídal. Ale když se mi vlčice ozvala na myšlenku, nebyla jsem moc z toho nadšená: ,, Každý z nás má nějaké postoje a přesvědčení. Jistě, že to nemusí znamenat, že se chceš sbližovat a chtít ho mít za partnera." Řeknu svou názor a o poznámce ohledně Zeissanu se trochu zamracim: ,, Pokud mají takovou drzost, že se hrabou v cizí hlavě, aby věděli, co jim nebylo řečeno tak tomu rozumím. Ale ty nejsi Zeissan, aby ses mi dívala do mysli a vytahovala na mě vlastní myšlenky." Řeknu a zároveň je v tom slyšet varování, že mé myšlenky má používat opatrně a s rozvahou: ,, Nejsem jen tak nějaká vlcice z paseky, abys ses nademnou vyvyšovala." Po myslím si, protože vím, že mi vidí do hlavy. Bohužel první dojem, který nebyl příliš pozitivní mezi námi udělal své a tak jsem se k ní nechovala dvakrát přátelsky: ,, Jen tak mimochodem jsem Asuka." Představila jsem se, když ona se k tomu neměla s nuceným úsměvem a zase se obrátila na Xyrla: ,, Vím, že je to trochu osobní otázka, ale můžu se zeptat na tvou magii?" Pokračovala jsem dál v konverzaci.

Cesta:
Už jsem se nemohla dívat na to, jak se tu všichni jdou po krku. Nemohla jsem se zapojit, protože mi nefungovala magie a tělesnou stavbou jsem se jim nevyrovnala. Podívala jsem se na otce: ,, Jdeme?" Zeptam se ho a rozhodnu se, že se budu teď budu poblíž něj: ,, Při cestě bych mohla najít Lupuse." Dám si cíl a jdu zpátky do průvodu.

Když se ze mě zvedla, zvednu se také a jdu sní zpátky do průvodu: ,, Ane?" Řeknu její jméno, protože vidím, že je smutná. Dojdu jí a sklonim k ní hlavu: ,, Co se děje? Proč si smutná?" Zeptám se jí polohlasne a jemně do ní šťouchnu čumákem.

Cesta:
Chvíli jí trvalo, než ze sebe dostala, co jí trápí: ,, Opravdu to bude pouze krví, nebo tě trápí ještě něco?" Podezíravě na ní hledím, protože mám tušení, že to není vše: ,, Vyklop to, jinak tě vyracham v bahně." Pohrozim jí a lehce do ní stouchnu tlapou. Nad její otázkou se za myslím: ,, Co třeba za někým zajít?" Navrhnu a rozhlednu se. Pohled mi zůstane na barevné vlcici ( Ori ) a usmeju se: ,, Třeba za touhle!" Řeknu dost na hlas a ukazu na ní tlapou. Rozbehnu se za ní, ale hned na to z pomalým, protože se ozve únava z otravy. Takže k ní pomalu dojdu: ,, Čau, kde máš nějaký dárek? Přece se říká, že na konci duhy má být dárek." Za vtipkuji, abych si získal její pozornost a dělám, že hledam ten dárek.

CESTA

Rue ke mě něco prohodila a varovala mě před zrádnným bahnem do kterého jsem se bořil ... Hm... je zrádné... zase tak hloupej nejsem... navíc už jsem měl možnost to sám zjistit... Pomyslím si a radši tomu nevěnuji nijak zvláš´t pozornost. Jen pohodím hlavou na důkaz souhlasu. Ale to už se obě vlčice baví mezi sebou. Z jejich tonu hlasu se mi zdá  že si nesedli.  Jen mlčky přihlížím a poslouchám jejich dialog. Mám sto chutí se někam stáhnout a nechat je si to vyříkat o samotě... nerad se kamkoliv pletu ...  Ale to už se na mě obrací Asuka a vyzvídá .... Nejprve na ní pohlédnu a pak rychle sklopím zrak a svěsím hlavu... Magie.... No... to bych eh taky popravdě rád věděl....Asi žádnou nemám.. neumím číst myšlenky ani nic jiného... vždyť já nedokážu ani lovit .... neumím nic ..."  Smutně podotknu a posmutním.... Proč .... každý má magii, jen já ne.... proč já nic zvláštního neumím... povzdechnu si  po krátké odmlce a  nejistě se podívám na Asuku.... Ty eh no.... umíš číst myšlenky, jestli jsem to pochopil správně ? nejistě se zeptám Asuky... Já.. omlouvám se... jsem zvědavej nejistě se omluvím  v zápětí...

Demon
Cesta

Dianie sa tu docela dosť zvrtlo ani dlho netrvalo a zeissana dalo na zem. Ale chudera vlcica dopadla biedne. Keď na mňa prehovorila dcéra. Tak som sa na ňu otočil a povedal. ,,Áno ideme ďalej tadik to je beznádejne." Povedal som Seely a išiel za ňou. Videl som ze je rozumná a to bolo dobré. ,,Seely, čo plánuješ v svojom živote ďalej. Keď sa skončí táto cesta. Ebo treba mať plány do budúcna." Prehovoril som aby nestala reč a tešilo ma ze môžem byt aspoň s jednim svojim potomkom.

//Pardon, neptam se Asuky ale Rue na tu Magii

Cesta
Chvíli jen tak z nezájmem pozoruje co se děje. Naiome se klidně může utopit. Pro ellorijsany by to byl důvod k oslavám na novém území. Neřeší, že se její smečka ji snaží pomoci. Prostě on nepřijal, že cestují spolu. Že nyní jsou jedna smečka, samozřejmě dočasně. V duchu nad tím mávl tlapou. Jenže zpozorněl, když se vytratila Asuka od jeho boku. Ze zamračeným výrazem hleděl kolem. Dokonce kvůli ní ignoroval, že jednu vlčici, která používá magii proměny téměř roztrhali. Ne. Prostě hledal ji. Tlumeně zavrčel, když ji spatřil u jiného vlka. Narovnal se a díky dračím genům byl dosti vysokým vlkem, ale stále nepřevyšoval některé vlky. Dokráčel k nim. Ve výraze šlo poznat že to v něm jenom vře. Odkašlal si, aby si získal pozornost Asuky, i toho vlka. Asuka mohla samozřejmě poznat jeho vztek, díky zčervenalým očím, které jindy má modré. Ovšem vlk, to vědět nemohl, když jej viděl poprvé. Již bylo zmíněno, že má absolutní averzi proti samcům, které uzná za svou konkurenci, bez jakéhokoliv vážného důvodu? Přesně to pravě udělal. Rostoucím vztekem ignoroval, že se jeho milovaná už pomalu začíná kulatit a nese jejich malé uzlíčky radosti.

CESTA

Náš rozhovor vyrušil  jiný vlk...  Odněkud k nám přišel puntíkatý, bílo zelený vlk. .. Byl vyšší než  většina ostatních vlků které jsem měl tu možnost zahlédnout. Měl  červené oči a když k nám došel,  z jeho výrazu mi přišlo, že je naštvaný, rozzuřený .... Kdo to k nám zase  leze...Jakoby tu těch vlků nebylodost.. to nás pořád musí někdo vyrušovat ? Už  by to stačilo... doufám že se jen prožene kolem nás a nebude se chtít přidávat do rozhovoru ... Už takhle je toho na mě až až Pomyslel jsem si naštvaně a odfrknul jsem si ....  Ten neznámý vlk si jen odkašlal.... asi chtěl upoutat naší pozornost.