Akce & Příběh za Hranicemi

Bílá vlčice měla právě toho dost, její trpělivost byla tam tam a v očí se jí nebezpečně zablýsklo. Jen těžko dokázalo něco nebo někdo tuhle klidnou a laskavou vlčku rozzuřit, ale teďka byla schopná i zabíjet, což by každý měl rychle zmizet, pokud mu byl jeho život milý. Její patron proti její náladě nijak neprotestoval, protože ikdyž ji rád škádlil a jízlivost mu nechyběla, tak v tomhle s ní souhlasil. Zaryla mu jedovaté drápy hlouběji a pokud mu nebude poskytnuta pomoc, tak dopradne podobně, jako mohl dopadnou rudooký vlček. A ona mu nepomůže, spíše udělá cokoliv, aby to neudělal ani Deigo či jiný ellorský léčitel. Když se valil na zem, tak elegantně uskočila a přistála na nohy. Brzy se tam objevil Orfeon a vzal si na starosti Zeissáka a podle jeho slov zjistila, že je to jeho dcera. "Jestli se k ní ještě jednou přiblížíš, tak věř, že dalšího dne se nedožiješ. Jediné štěstí máš, že jsem znala tvou matku," zasyčela na něj s tichým zavrčení a v očích se jí zračila nenávist a opovržení. "Nevymlouvej se jako malé vlče," zavrčela ty slova a bylo jí úplně fuk, že byl slepý. Dále si ho přestala všímat a znaleckým okem prohlédla plno ran a plno modré krve u fialové dívky. Sice k pouze indiánům měla nejpozitivnější stav a to byl takový, že byla pouze podezřívavá. Přimhouřila své oči a pomalu z ní prchal vztek a přicházelo její léčitelské "já". "Ta je tedy pěkně zřízená. Jak ji dáme dokupy?" Odfrkl v její mysli patron, ale ona byla moc soustředěná, než aby ho vnímala. "Neboj se, pomůžu ti," začala tiše a začala si uvědomovat, co to pro ni muselo být. Chtěla pomoc a pak ji málem zabili. Otevřela lahvičku s manou, která se jí houpala na krku a její obsah vylila na nejhorší zranění, nejvíce tam, kde chybělo kus masa. Mana, ona léčivá tekutina začala okamžitě působit, ale v lahvičce ji nebylo tolik, aby se dostala na všechna zranění a tak se opět modrooká vlčka uchýlila ke své magii. Věděla, že ji to vyčerpá, ale nemohla dovolit, aby Marsie zemřela. Vzala vodu z okolí, hlavně z rostlin a ze vzduchu, aby byla čistá a položila ji magií na rány. Zavřela oči, soustředila se a voda začala modrat a léčit rány, o které se nepostarala mana a které potřebovaly nutně pomoc. Chvíli to trvalo a pak se voda rozlila zpět do bažin a ona vyčerpaně klopýtla vzad. Snažila se vyléčit, co nejvíce, ale aby ji zbyla energie na cestu. Otevřela oči a podívala se na fialovou dívku před sebou...

Cesta je dlouhá. Bažiny vystřídalo stoupání a pahorkatina, kam až vlčí oko dohlédne, se táhne neměnná bezvýrazná šedá krajina. Kameny se uvolňují pod tlapkami vlků a strhávají sebou další, načež se kutálí dolů a dolů. V některých místech se prostor, po kterém vlci mohou jít, značně zužuje, tudíž musí jít značně u sebe. V některých případech by byl pád vlka možná i smrtelný. A kdo ví, kolik vlků při této cestě přece jen zahyne.
Pokud některý vlk zkusil použít magii, zjistil, že to není jen tak. Magie s úrovní šest a níže nefunguje, vlci s magií sedm a výše si mohou pískat. Ale vyvstává otázka - co když přijdou o magii úplně? Přeci jen se vzdalovali od magického území niwatského a tam, kam míří, nic takového nemusí existuje. Ať je to kde je to.
Stejně jako je vyčerpávající cesta, stejně tak je vyčerpávající nenávist, což dochází spoustu vlkům. Stírá se rozdíl mezi vlky obou smeček, dalo by se říct, že smečky přestávají existovat. A i když platí hierarchie jako doteď, již se nedá hovořit o smečce Zeiss nebo smečce Elloris. Vznikají nová přátelství a pouta, která jsou v této době víc jak nutností. A tím je položen i základ pro nové smečky... s kým se vlci pokusí spřátelit a dostat ho tak na svou stranu?

//Odkaz na dotazník ohledně smeček bude připojen zítra kolem 18:00.