Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Tábor -> Aralský les
Poškrábal jsem se packou na čumáku a zamrkal jsem na neznámého vlka (Orfeon). ,,Um, dobrý den. Ne, pouze jsem se jaksi zatoulal. Zrovna jsem trénoval svoji schopnost, když v tom jsem uslyšel nějaký hlas a až pak vás." Zamrkal jsem na něj a obešel jsem ho kolem dokola. ,,Smím se zeptat prosím, jak se jmenujete? Já jsem Damien. Zeptal jsem se ho a usmál jsem se na něj.

/Aralský les/
,,Takže poutník, nováček na místním území. Vítej," pravil jsem. Vykání z jeho strany mi nevadilo, ale já jsem to nemínil praktikovat. Nějak mi to přišlo zbytečné, dělat něco, co dělají lidé, ale o tom jsem zatím mlčel. Svůj nicneříkající výraz jsem donutil, aby maskoval veškeré pocity, které jsem měl a tak jsem byl stále klidný. ,,Mé jméno je Orfeon a jsem Gamma smečky, na jejímž území se nacházíme - smečky Stříbrného Fénixe, jedné ze čtyř smeček tady v chráněnné krajinné oblasti Niwat," vysvětlil jsem ve zkratce. ,,Plánuješ se zdržet?" optal jsem se jej ihned. Běžně jsem nebyl tolik zapálený do konverzace a býval jsem obvykle spíše tichý pozorovatel, protože mi to přišlo mnohem účinnější, než zjišt'ování informací pomocí otázek. Hm, zdá se, že jeho původ je taky ze severu... stejně jako u huskyho... vzpomněl jsem si na svou babičku Vittani, která byla poloviční pes a dále si vlka prohlížel.

Tábor ---> VTP
Už mě nebavilo sedět v táboře a nic nedělat. Můj život se od přijetí do smečky zas tak moc nezměnil, jsem jsem teď oficiálně někam patřil. Ale stejně jsem toho moc na práci neměl. Jako obvykle jsem zamířil na své oblíbené místo na území Stříbrného fénixe, na Travnaté pláně. Bylo mi docela jedno, jestli tam někoho potkám, nebo ne, šlo mi hlavně o to zabít čas a také se trošku protáhnout. Ovšem nic bych nenamítal proti společnosti, zatím jsem tu moc vlků neznal.

Jack Ian Snart
VTP
Sif někam zmizela, nevěděla jsem kam. Na pláni se, ale oběvil další vlk. Tentokrát doopravdy vlk, a ne vlčice. Radši bych, aby to byla vlčice, ale třeba bude fajn. Rozběhla jsem se k němu. Ani mě nezajímalo to, že ho možná vylekám. Prudce jsem předním zabrzdila. Ale asi moc prudce,  protože jsem se ocitla rozvalená na zemi. Proč musím tak často padat? Opatrně jsem se zvedla.

/Aralský les/
,,Ano, plánuji. No, chtěl bych se do této smečky připojit. Nevíš jak?" Zeptal jsem se, jelikož mne to zajímalo. Střihl jsem ušima a pak jsem zase zamrkal, po jednom. První bylo mé modré, pak až to červené. Když jsem hleděl na Orfeona, někoho mi připomínal. Někoho, jeho rodině hodně známého. ,,Jsem jakýsi tulák, moji rodiče a sourozenci byli zabiti.. No, utekl jsem.. A teď se potuluji a lovím lesní zvěř..." Řekl jsem smutně a poklesla mi hlava.

VTP
cesta na pláně mi zabrala jen chviličku a téměř jakmile jsem tam dorazil, přihnala se ke mě nějaká cizí, zelená vlčice. Doslova přihnala a svůj běh dokonce zakončila i rozplácnutím se na zemi. Zastavil jsem se u ní, mávl ocasem ze strany na stranu a zamyšleně si ji prohlížel. "Eh, v pořádku?" Rychle se ale zvedla, což jsem považoval za kladnou odpověď. "Ty jsi odsud ze smečky, že?" Byla cítit jako někdo ze Stříbrného fénixe, ale to mohlo klidně znamenat jen že se zdržuje často an jejich území, jako dřív já.

Jack Ian Snart
VTP
,,Ehm, ne nejsem ze smečky." Odpovím.,,Mimochodem, jsem Jack a promiň za to malé divadélko. Občas mě nohy neposlechnou." Představím se vlkovi. Zatím se zdál fajn, ale nemůžu tak rychle začít důvěřovat lide. Ale co kecáš Jack, samozřejmě, že můžeš.  Ok, tak mu budem důvěřovat.  Občas se sama nechápu, ale to je zábava, že ano? A koho to vlastně zajímá.  Mě ne a nikdo jiný to neslyší. A máš to Jack.

/Aralský les/
,,Připojit se do smečky... hm, s tím bych ti rád pomohl, ale to může pouze Alfa a Beta... ovšem..." omlčel jsem se na chvíli a nasál tu zimní vůni lesa, která byla směsí nejen severského chladného vánku, ale taky pachů několika vlků nedaleko od nás. ,,Beta by měl být v táboře, no a alfa... ta nedaleko odsud... můžu tě k ní dovést, pokud o to stojíš..." zelenými očky jsem bleskl po vlkovi a poté se zarazil, když jsem slyšel jeho další slova. ,,Lovil jsi? Na tomto území? A víš, že se ti to mohlo vymstít?" loupl jsem po něm již chladněji očima a vydal se směrem po směsce vlčích pachů. Na jeho melancholickou poznámku jsem nereagoval, empatie nebyla moje silná strana.

VTP
Takže se přecejen jednalo o tu druhou možnost. "Patříš tedy jinam, nebo nemáš smečku?" Vyzvídal jsem dál. Příliš by na to nezáleželo, pokud mi bylo známo, v pravidlech nebylo nic o tom, že se všichni vetřelci musí neprodleně dostavit za alfou, nebo že tu rovnou vůbec být nesmějí. Jen jsem byl zvědavý. "Nic se neděje, to se může stát každému, obzvlášť v tomhle počasí." Rozhlédl jsem se po okolí, krajina byla pořád zapadaná sněhem. Když by ho bylo trošku míň a tvořil by na trávě jen tenký povlak, mohlo by být nebezpečné běhat tu, protože pak dost klouzal. "Mně můžeš říkat Catorce." Představil jsem se také. "Těší mě." Jack. To znělo spíš jako jméno pro vlka, než pro vlčici, ale nahlas jsme svou myšlenku nevyslovoval.

Jack Ian Snart
Tábor
,,Těší mě, patřím spíš do takového divného starého řádu, ale už ho stejně nikdo nerespektuje a nefunguje. tak dobře jak by měl." Řeknu Catorcovi. Podle pravidel bych mu tu asi neměla říkat, ale ať jsi jdou ti staří mámrdové někam. Stejně už je asi neuvidím. Catorce měl pravdu, ten kluzký povrch napomohl mému pádu. Zima sice byla studená a kluzká, ale mě teď nevadila. Můj plášť, i když byl tenký, tak stejně trochu hřál. A to bylo dobře.

VTP
"Divný starý řád?" Netušil jsem, o čem mluví, ale stejně jsem si nemyslel, že bych ten řád znal. "Možná že jen potřebuje zodpovědné členy. Sice nevím, o jakém řádu mluvíš a pravděpodobně jsem o něm nikdy neslyšel... má nějaký název?" netvářila se, že by jí vyptávání nějak vadilo, nebo že by cokoliv bylo tajného. Přecejen, mluvila o tom s vlkem, kterého právě potkala. "Nebo by jsi mohla ten řád obnovit." Těžko říct, o co šlo, ale když byla členem, zřejmě pro ni něco znamenal.

Jack Ian Snart
,,Zodpovědní členové. To tam jsou asi všichni, teda kromě mě, jenom akorát nic nedělají jen pořád chodí sem a tam pořádají schůze. A já abych to obnovila, jsem na to moc líná a neschopná. Máme takovej všeobecnej název Assassíní, ale úplně to neznamená, zabiják. Aspoň teď už ne. Myslím jsi, že brzy ten řád zanikne. Rozpovídám se. Chtěla jsem,aby zanikl. Nemusela bych je pořád poslouchat, což stejně nedělám a nemusela bych nosit tyhle hadry.

VTP
Dobře, to co teď řekla, mě přimělo přehodnotit svůj názor. Řád jí byl víceméně ukradený a nejspíš se už ani nechtěla řídit jeho pravidly. A pokud byl tajný, nesouhlasila s tím. "Zabijáci, co nic nedělají a jen pořádají schůze?" Abych řekl pravdu, tohle setkání bylo opravdu docela zvláštní. tahle vlčice byla zvláštní. "Tak moment, rozumím správně, že chceš,a by ten řád neexistoval?" Možná že si ze mě celou tu dobu dělala jen legraci... už jsme vážně nevěděl, co si myslet.

/Aralský les
Zamrkal jsem znovu ale zase po jednom oku, tentokrát první červeným okem a pak až modrým. ,,Ne, tady jsem nelovil! Toulal jsem se a trénoval své schopnosti, když v tom jsem se ocitl zde. Teď jsem ještě víc vystrašený, když jsem to o své rodině řekl znovu.." Ukápla mi slza a já se hned otřásl. Achjo.. Já to fakt neměl říkat.. Teď se jen díky sobě ztrapňuji.. Bravo Damiene, to se ti povedlo.. Šikovný! Začal jsem čichat až jsem ucítil pach dvou cizích vlků nedaleko odsud. Začal jsem se nerušeně dívat tím směrem dokud jsem se na to nevyprdl.

Jack Ian Snart
VTP
,,Oni nebyli zabijáci nikdy, dělali různé jiné věci. Jo chci aby nebyl, stejně je to zbytečné." Odpovím. Kdybych mohla dát něco jako, že bych odstoupila, dala bych to hned. Catorce se zdál, že je jeden z mála vlků, kterým nevadím, to bylo dobře, trochu jsem se usmála. Catorce vypadal z toho celý zmatený, nebylo se čemu divit já v tom měla taky docela bordel. tak už to je. Některé věci prostě nepochopíme, a musíme se s tím smířit a žít dál.

VTP

Môj zásach bol usmešní aspon som mu trefil predné laby. A to mma tešilo, Chcel som ho ešte viac doránať. Ale vtom sa odomna odstrelil, a už som len videl ako sa kotulal po zemi. Neodolal som tomu sa nezasmiať. Lebo ma to pobavilo. Nevipadal že by mu to stačilo a tak som bol pripravení to zopakovať. Ale v tom som uvidel niečo čo som ešte unho nevidel.  Ako sa jeho telo meniilo z časti. Nepochopil som ako mohlo na jeho tele byť tolko kristalov a ešte tak zvlastne to vizeralo. Moje myslenie bolo uplne zmätené. Navise som ešte v okolí nás ucitil dalšie dva pachy. A v tom som uvidel ako sa rozbehol proti mne. Zaujal som obraní postoj.  Chcel som ešte urobiť protiutok ale nestihol som. Lebo zrazu som ucitil ranu toho jeho kryštálového chvostu. Ktorý ma aj oddhodil már metrov.  Postavil som sa na nohy , ktoré sa mi už triasli. Diabla som už nevidel. A z tlamy som viplul krv. Zle sa mi díchalo, a moje srdce tiež dostalo zabrať.  Zvšetko bolo teraz omnoho tahšie. Skusil som ešte posledný utok. Všetky plamene z mojho tela som presunul do jednej gule, ktorú som poslal nanho, pricom sa zopar krat rozdelila , a všetko mu smerovalo na nohy. Bol to moj posledný velký útok.

/Aralský les/
Zamrkal jsem znovu ale zase po jednom oku, tentokrát první červeným okem a pak až modrým. ,,Ne, tady jsem nelovil! Toulal jsem se a trénoval své schopnosti, když v tom jsem se ocitl zde. Teď jsem ještě víc vystrašený, když jsem to o své rodině řekl znovu.." Ukápla mi slza a já se hned otřásl. Achjo.. Já to fakt neměl říkat.. Teď se jen díky sobě ztrapňuji.. Bravo Damiene, to se ti povedlo.. Šikovný! Začal jsem čichat až jsem ucítil pach dvou cizích vlků nedaleko odsud. Začal jsem se nerušeně dívat tím směrem dokud jsem se na to nevyprdl.

VTP
"Tak úplně ti nerozumím." Přiznal jsem. "Ale pravda je taková, že na světě existuje mnoho zbytečných věcí. některé byly užitečné dřív, některé se užitečnými třeba ještě stanou..." ne, pravděpodobně si ze mě legraci nedělala. "Takže do žádné z místních smeček tedy nepatříš." nebyla to tak docela otázka, přestože jsme odpověď neznal. Přemýšlel jsem, jak jsme se k předchozímu tématu vůbec dostali.

Jack Ian Snart
VTP
,,Ne, nepatřím a ty?" Vypadal zdejší, ale nebyla jsem si jistá. Byla jsem celkem unavená, ale dalo se to ještě vydržet. Už to bylo dlouho, co jsem se nikde zastavila a zůstala jsem tam chvíli, aby jsem si tam odpočinula. Jsem jako toulavý pes. Občas se k nám z města zatoulali do mé staré už neexistující smečky. Museli jsme je vyhánět. Protože akorát tajně kradli zásoby, které jsme poctivě nasbírali. To byly časy. To byly doby.