Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

/Aralský les -> Lví Lučina -> Les Pěti Statečných/
Zlehka pohodím hlavou a na tváři se mi úsměv rozzáří, jakmile si nás Ryuusaki všimne. ,,Jo, taky tě rád vidím. Naštěstí to, co se stalo, dopadlo docela dobře," poznamenal jsem jen tak mimochodem a poté, když oslovila Damiena, nechal jsem ji, ať se v konverzaci věnuje jemu. On byl přecejen mladý vlk, stále bez mnoha zkušeností a dovedností. Něco jsem mu však vytknout musel. Vzpomenul jsem si na to, jak jsem několikrát zaslechl myšlenky ostatních, takže jsem jednoduše zkusil, zda bych zvládl myšlenku někomu poslat. Ano, i toto jsem tak nějak uměl. ,,Damiene, zapomněl jsi se představit," pokáral jsem jej posláním své myšlenky do jeho hlavy a poohlédnul se, než jsem si troufl opět promluvit. ,,Jdu najít svou parnterku a obhlédnout území, kdyby něco, zavyj," pravil jsem následně Damienovi a poté i Ryuusaki: ,,A to platí i pro tebe." Úsměv mi z výrazu zmizel až poté, když jsem se od nich otočil a rozběhl se napříč krajinou spadající pod území naší smečky - smečky Stříbrných Fénixů.

Jakmile jsem vybíhal z lesa, začal jsem si prozpěvovat jemnou, lehkou melodii, kterou jsem běžně dříve používal jako uspávací ukolébavku. Tuto jsem měl na své magii nejradši a uklidňovala i mě samotného. Při zpěvu mi však výrazně začalo kručet v břiše. No jasně, naposledy jsem jedl přece s Půlnocí v doupěti, před procházkou a tak... to bych měl napravit. pomyslel jsem si. Řídil jsem se čichem, který mi napovídal, kudy má partnerka předtím běžela a taky jsem se pomocí něj snažil najít nějakou tu zvěř, která se neschovává před sněhovými závějemi někde v doupěti či jiném úkrytu. Hele, cítím zajíce! A není daleko! Běžel jsem napříč loukou, na jich, no a nepřestával jsem u toho zpívat. Došlo mi, že bych takto mohl uspat nějakého toho jedince, jehož pach mě dráždil v čenichu. Můj hlas pomalu, avšak rovnoměrně zesiloval, takto jsem jej dokázal parádně ovládat. Já nezrychloval, můj běh byl něco mezi klusem a normálním během, neměl jsem potřebu spěchat. Spíše jsem se chtěl zahřát.

Netrvalo dlouho a pach zajíce začal sílit. Bylo mi jasné, že se mi povedlo udělat to, o co jsem se snažil. Mírně jsem zpomalil a v sněhem zasypaném vysokém trávníku se pomocí čichu snažil ono zvíře najít. Chvilku mi to trvalo, ale opravdu jsem toho zajíce fyzicky slabšího, poloospalého, či utlumeného v trávě našel. Bez nějakého většího zrychlování jsem toho využil, melodii začal utlumovat a několika skoky se pro něj dostal. Po zvířeti jsem se ihned ohnal zuby a ono, utlumeno hlasem mé magie, nemělo šanci uhnout. Jedním hryznutím jsem mu překousl dýchací trubici a s ním v zubech pokračoval dále na jih.

Nesl jsem se zajíce, až do dalšího lesa, který jsem navštvil. Odtud jsem cítil pach své partnerky, ale jelikož jsem překonal tu zasněženou louku, ve které nešlo téměř nic vidět, rozhodl jsem se, že si zde aspoň kousnu do své kořisti. Položil jsem jej tedy, lehnul si, packami jsem si jej přidržel a začínal odkusovat čerstvé, ještě teplé zaječí maso. Zajíce mám asi ze všech zvířat nejraději. Vlk se z něho sice moc nenají, o to skladnější a zdravější však je... napadlo mě. Tím jsem si byl více, než jistý. Jediné, na co jsem se nyní zmohl, bylo dokousání zbytku kostí a než jsem se nadál, zůstaly zde jen rozhryzané kosti. Hrábl jsem několikrát do země, za cílem je zahrabat pod zem, ale jelikož i zde v lese nebylo málo sněhu, pohřbil jsem ostatky pod jeho bílou pokrývku.
Po jídle jsem se vydal zpět na stopování mé partnerky. Energie byla doplněna, takže jsem mohl pokračovat ve vytí své písně. Už ne pro uspání kořisti, která by měla mít zimní spánek, ale jen tak, sám pro sebe. Při mém zpěvu se ohnula nejdna větvička neopadaného jehličnanu, která snášela dolů na zem hromady sněhu. Cítil jsem při používání mé magie, že vibrační vlny, které vydávám, sílí a sílí.

Netrvalo dlouho a já svou nejmilovanější černou vlčku Půlnoc ve sněhu zahlédl. Utichl jsem, zpomalil, připlížil se k ní a svalil se do sněhu nedaleko od ní. ,,Ach, tak tady jsi..." hlesl jsem s úsměvem a natáhl k ní hlavu, abych ji mohl olíznout na čumáku.

---

//Damiene, zapomínáš na místo, kde se nacházíš... a zkus se trochu rozepsat, jinak dobrý.