Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Po chvíli Treureho přestalo bavit potichu pozorovat jak se v Táboru Ishimury bavily vlci a dělali tam různé věci a tak se rozhodl přejít jinam. Šel Na sever směrem od táboru a po chvílí rychlé chůze vyšel z lesa a ocitl se na louce kde se na chvíli zastavil a porozhlédl se. Uviděl nějaká malá stvoření, ale řekl si že teď nebude lovit a pokusí se najít nějakého vlka s kterým by se mohl poradit o tom jak to tu vůbec funguje. Smečka pro něj byla něco jiného a nového, dřív žil jen jako tulák ve městě a jediné co lovil byli odpadky z popelnice a ty mu neutíkali, ale život který se skládá z odpadků a utíkání před lidmi nebyl nic pro něj. Po chvíli přišel ke konci louky a poblíž zavětřil vlka. Šel po okraji lesa a louky ( Barevná louka, Les Omeg) A doufal že narazí na vlka kterého zvětřil a tak jen pokračoval v cestě.

Tento neznámí mu neodpovídal, však ne příliš daleko se objevil další pach. ''Kdyby ses rozhodl, jsem tam dál.'' Dodal a vydal se za dalším pachem. Nekráčel zase tak příliš dlouho. Brzo jej i spatřil. (Traure) Klusem jsem se za ním zvědavě vydal. Šel mu vlastně naproti, tudíž ani cizinec jej nemohl přehlédnout. Kdo se, ale ozve dřív?

Traure po chvíli spatřil vlka. Byl to první vlk kterého kdy viděl tak zblízka. Na chvilku se zastavil, ale pak se hned rozešel, přece ho nezastraší jen tak ledajaký vlk. Když byl u vlka asi na jeden ocas chvíli se na něj díval. " Ehm, Dobrý den. Nevíte kde se právě nacházím? Obávám se že jsem se ztratil." Traure se ovšemže neztratil, nemohl se ztratit když nikam nemířil, ale neměl lepší nápad na začátek konverzace. posadil se a olízl si levou packu na které oproti té pravé neměl obvaz.Podíval se na krk vlkovi. A podivil se nad podobností vlka šály a Traureho šátku který byl taktéž zelený a pruhovaný. Také ho zaujali všechny jizvy které na obličeji vlk měl.

Kráčel k vlku blíž a blíž. Zastavil se až když na něj promluvil. ''Zdravíčko.'' Odpověděl mu a švihl ocasem. Zřejmě nováček na Niwatským územích. Pomyslel si. ''Jsi na území smečky Stříbrného Fénixe.'' Odpověděl mu na jeho dotaz. Sledoval jeho počínaní z nadzvedlým obočím. Sám si tlapy nikdy neolizoval a ani jiné části svého těla. Připadalo mu to spíše pro kočky.. Následně viděl jeho pohled, který se zakoukal na jeho šál, ale nevyjadřoval se. ''Jsem Akio Aqua.'' Prolomil to ticho po chvíli a střihl ouškem.

"Oh, děkuji za pomoc, Máte hezkou šálu. Poděkoval za odpověď s úsměvem a přihodil kompliment aby se neřeklo. Pak si zuby na prvé pacce utáhl obvaz a podíval se do zemně. Takže,
je to pravda, oni tu vážně jsou smečky, hmm... Chvíli nad tím vším přemýšlel než ho vlk vyrušil představením "Oh, Já jsem Traure!" Odpověděl a pokračoval v řeči, "Takže smečky? Jak ty vaše smečky fungují? Nikdy jsem členem smečky nebyl, takže nemám tušení jak to tu funguje." Řekl jak nejmileji mohl a pak se sám pro sebe zamračil. Woah, většího debila si ze sebe udělat nemohl co? Řekl si v hlavě a čekal na odpověď vlka.

Tento kompliment sice nečekal, proto překvapeně zamrkal, však následně se usmál. ''Děkuji. Ty máš taky hezký šátek.'' Zazubil se. ''Těší mě, Traure.'' Zavrtěl ocasem a trošku si musel přebrat jeho dotazy, když si ho však prohlédnul pozorněji poznal, že to není vlastně vlk. Je to druh nějakého psa. Stejně jako v jeho genech koloval dalmatin a Bodka byla zase ovčákem. ''Smečka je něco jako rodina. Držíme při sobě v dobrém i špatném a jsou tu různé posty. Alfa je nejvyšší, potom jsou Bety, Gammy, Delty a Kappy. Vlkům co něco provedli dostanou za trest většinou post Omegy.'' Vysvětlil mu co nejjednodušeji. ''Můžu se zeptat co ty jsi za rasu psa? Vlkem jistě nejsi, aspoň ne čistokrevným..'' Zeptal se, možná na trošku osobnější dotaz, ale zvědavost si nemohla pomoci.

Traure se zaculil po komplimentu a pak se snažil vstřebat nové informace. Rozdělování těch postů či co ho zaujalo nejvíc, vždy žil jen v tlupách které se poflakovali po městech a ty byli dané tak že když někdo všechny zmlátil, ostatní ho poslouchali. Být takhle organizovaný se mu líbilo. Mrsknul ocasem a začal o tom přemýšlet. Hlavně jaké pravomoci má taková Alfa... "Hmmm." zamyslel se Traure nahlas. Pak se vlk zeptal na jeho rasu, což ho zarazil. Na asi pět sekund sklopil uši a zavrtěl ocasem. Poté se ale otřepal dal uši nahoru a odpověděl. "Do..
jsem Dobrman, čistokrevný Dobrman. Ani nevěděl co přesně ho vyvedlo z míry, normálně se mu to neděje. Párkrát rychle zamrkal a ještě dodal. " Ale jako dobrman jsem moc nevyrůstal, delší dobu jsem trávil s kočkami." Nevěděl jaký vztah k dobrmanům vlk měl, nebo jestli vůbec plemeno znal, jediné co věděl bylo, že ve městě dobrmany rádi neměly, nerad by byl škatulkován již od začátku. Jemu to bylo vlastně jedno, ale potřeboval se dostat do té smečky fénixe, nebo jak se vlastně jmenovala.

Čekal až mu odpoví. ''Dobrman? Zajímavé.'' Zazubil se. ''Já jsem z větší části vlk. Pak mám v sobě nějaké ty geny draka po otci a ještě z větší části po matce mám v sobě geny psa. Akorát rasy dalmatin.'' Pověděl mu. Traure se mu svým způsobem zalíbil. Nebyl stejný jako ostatní a to Akia vždy udivovalo. ''Také tu máme psici, která je něco jako německý ovčák.'' Dodal rychle a vrtěl ocasem. Když pověděl, že žil nějakou dobu s kočkami mu potvrdilo tedy to, že olizování je pro kočky, takže není divu že něco pochytil. ''Máš v plánu tady zůstat, či půjdeš někam jinam? Jestli ano, radím ti, aby ses vyhýbal Zeiss. Je to temná smečka a kdo tam šel, už ho nikdy nikdo neviděl. Teda většinou. Buď se do té smečky přidal a následně ho svazuje zákon o zákazu vyjít z území, nebo ho zabili, když se jim nezalíbil.'' Varoval ho.

Hranice

"Takže ty jsi s části pes?" Udiveně si Akia prohlédl. Pak se mu podíval do očí a usmál se. "Pár dalmatínů jsem potkal, většinou je mívají bohatí dvounožci. To by vysvětlovalo tvoje skvrny, ale woah drak? O tom jsem ani neslyšel! Myslel jsem že je to povídačka pro štěňata!" Zase se podíval do země a přemýšlel o otázce Akia. Chce zůstat? Sice sem šel pár dní, ale je to tu tak, jíne... Ale vrátit se zpět by bylo nevhodné. "Uhm, Asi.. Asi bych chtěl zůstat." Po chvíli zpracovávání co my Akio řekl si uvědomil že mluvil ještě o jiné smečce. "Počkat,
ono je tu víc smeček?" Z povídaček co mu všichni říkali vždy slyšel o jedné smečce. "Jo a... Mám otázku.... Chvíli jsem se zastavil, nechtěl jsem aby si o mně myslel že jsem blázen, ale přece jenom to vypadá že tu žijí draci, asi to tu bude taky. "Máte tu, no.... Víš co,... Magie? Nebo tak, prostě že, umíš něco, co není tak úplně.. normální? Podíval jsem se Akiovi do oči a čekal co řekne.

''Ano.'' Kyvnul. ''Dvounožci?'' Naklonil hlavu. Nedošlo mu, že mluví o lidech, kteří jeho matku zranili, pokud si dobře pamatoval. No každopádně byl před lidmi tolikrát varován. ''Na Niwatských území je spousta křiženců.'' Usmál se při vysvětlování. Byl sice překvapen, že toho tolik moc neví, však rád mu pověděl co věděl on sám. ''Smečky jsou tu celkem čtyři.'' Švihl ocasem. ''A pár tlup, ale o těch už dlouho nikdo neslyšel..'' Dodal. Další dotaz ho také překvapil. Však kývnul. ''Magii tu ovládá snad skoro každý. Aspoň já neznám nikoho kdo by magii neovládal.'' Odpověděl a jemu samotnému oči zčervenali a od tlap začal stoupat oheň, který jej nepálil. Oheň zmizel v dýmu a oči opět zmodrali. Mával ocasem ze strany na stranu. ''Traure, že? Klidně ti to tady můžu ukázat.'' Navrhl. U tohohle povídání se klidně mohli i procházet, jestli bude chtít.

Tábor Kirigakure - Tábor SF
Objevila jsem se opět v táboře smečky Stříbrného fénixe, společně s vlky, které jsem nedávno teleportovala do Kirigakure a nyní jsme se vrátili sem na to samé místo, kde jsme byli předtím. Pohlédla jsem děkovně na oba vlky. "Moc vám oběma děkuji za pomoc. Bez vás by tábor Kiriakure byl stále ještě v troskách. Přijměte alespoň tento malý dar, jako odměnu." Oběma vlkům jsem dala soví ponožky.

Hranice

"O křížencích jsem neslyšel, tedy, neslyšel jsem že by tu byli. Traure se zvedl a mrskl ocasem byl zabořený v myšlenkách až do chvíle kdy mu Akio nabídl ukázku magie. Trochu couvl a kývnul na nabídku vlka. Nikdy neviděl nikoho používat magii, až na jeho omyli kdy se mu to povedlo jen náhodou. Ani nevěděl co jeho magie dělá, a jak jí využít. Tenhle vlk by mu mohl pomoct a stačilo by se s ním spřátelit. Potom co viděl ukázku ještě trochu couvnul. "A, co je vlastně tvá magie? Vypadá.... Zajímavě....." Ještě jsem se zeptal před ukázkou.

Tábor Kirigakure - Tábor
Byl jsem odhodlaný klidně odkráčet domů pěšky, ale nemusel jsem. Díky elitní vlčici jsem se dostal domů během mžiknutí oka a už už jsem stál v táboře naší smečky. Pousmál jsem se a pohlédl na obě vlčice. "Rád jsem pomohl. O tom žádná." Jojo, já dokázal pomoci. Bojuji za svou smečku, ale proč nepomoci i sousedům. Překvapil mě však dar od elitní vlčice, takže jsem pootevřel tlamu v úžasu. "Já... to... nečekal jsem žádnou odměnu..." Ale bylo to milé překvapení. "Jestli to myslíte vážně, pak... děkuji. Vážím si tohoto daru." Poklonil jsem se béžové vlčici a přijal od ní soví ponožky. Od teď budou mé tlapky neslyšné. "Ještě jednou děkuji."

Energeticky se postavil na nohy. "Kříženci jsou tu zcela běžní. Dokonce se tu do rodin přijímají i lišky. Jeden pár si tuhle adoptoval devítiocasou růžovou lišku." Pověděl další informaci. "Moje magie je z mých dračích genů. Dračí oheň. Zatím toho moc sice neumím, protože jsem tréninky trošku odfláknul, ale vlk se učí celý život, takže se to dá doučit." Pověděl jednoduše. "A ty máš magii?" Zeptal se a zvědavě nahnul hlavu na stranu.

"Růžová Liška?" Usmál se a nahnul hlavu na stranu. Huh, dračí oheň to zní, děsivě a mocně na rozdíl od mojí zbytečný magie. Když se zeptal na mojí magii moc jsem nevěděl co říct. Ani jsem nad tím nepřemýšlel, nad mojí magii. "Uhm, asi nevím jak to nazvat, ani toho moc neumím a stalo se mi to jen párkrát a omylem. Nemohl by jsi mně něco naučit? Jak začít. Mně se jen párkrát stalo že jsem dokázal udělat, projekci kytky, a nebo zeď, která ale hned zmizela." Usmál se na vlka. Zavrtěl ocasem a netrpělivě si dupl tak, že to skoro ani nebylo slyšet.

Hranice
Bol som unavený, takže som tam len sedel. Zhlboka som sa nadýchol, a pozdravil som sa. ,,Ahoj." zdvihol som hlavu, a obzrel som si vlky okolo mňa. ,,No...Mal by som jednu otázku. Ak sa chcem pridať do smečky, čo mám preto urobiť?" zohol som uši, až ich pomaly nebolo vidno.

Byl překvapen. "Chceš, abych tě učil?" Pozvedl obočí a přišel k nim ten druhý vlk z dotazem. "Musíš do Tábora a najít vlka postu Alfy, či Bety." Odpověděl. "Tábor najdeš podle pachu." Dodal ještě z úsměvem a znovu se otočil na Traura. "Učit tě klidně něco můžu, však nic neslibuji." Zazubil se a znovu mávl ocasem.

Hranice
Usmial som sa. ,,Ďakujem. A inak, volám sa Cody." zasmial som sa, a priložil som čumák k zemi. Zacítil som pár iných pachov, no najviac som cítil pach vlkov. Vykročil som krok dopredu.

Hranice

"No, jen bych rád uměl něco, aspoň trochu protože teď, zasek jsem se v polovině věty a zasmál se, tohle jsem nikdy neřekl "Neumím nic." Protáhl se a zadíval se na Akia tak jak se ještě na nikoho nezadíval. Pak zaklepal hlavou a usmál se "Tedy bojovat trochu umím, ale ne moc, mohli by jsme se někam pohnout, a ty jsi mluvil o té alfě že? Mohl by jsi mně za ní zavést?Třeba né teď, ale postupně by jsme se tam mohli začít přesouvat. Po cestě si můžeme dát cvičební souboj, abych vyděl co umíš! Jestli by ti to tedy nevadilo." Podíval se na svojí obvázanou tlapu a pak zase na Akia.