Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Tábor
Destiny reči líšky nerozumela. Pár sekúnd na ňu hľadela mierne zmätene, no vtom sa ozvala Artemia ktorú si predtým nevšimla. ,,Hovorí, že pozná Akia a poslal ju nájsť ťa. Odišiel sa pozrieť do inej svorky a vraj si bola dosť dlho preč, rovnako ako jeho sestry," povedala. ,,Ďakujem, Artemia. A rovnako ďakujem tebe, Líška. Ak ho pôjdeš hľadať, odkáž mu, že som v poriadku a že je v poriadku aj jeho sestra Alsafi ktorá je teraz v Ishimure, prosím," povedala. Takže je v poriadku a iba sa šiel prejsť. No čo už, vyčítať mu to nebudem, hoci neviem po kom to on a Alsafi majú. Či po otcovi alebo niekom z mojej strany, pomyslela si.

/Les Pěti Statečných -----> Barevná řeka/
Obrátím se a jdu na druhou stranu. ,,Určitě nevadí, je mi to vlastně docela jedno, kam půjdeme. Hlavně, že půjdu s tebou, drahá," uculil jsem se lehce a vydal se směrem k řece doufajíc, že mě bude moje nejdražší partnerka jménem Půlnoc následovat. Zaslechl jsem i její myšlenku a zatřepal hlavou. Zlý. Zlý zlozvyk. Měl bych se to odnaučit.

HRANICE- ARALSKÝ LES
Prekročila hranice Strieborného Fénixa a Ishimury a ocitla sa na území Fénixa. Na sebe mala stále hraničiarsky plášť, a jej kroky nasledovala Alba. ,,Predstavím ťa mojej rodine," povedala Albe, a klusala smerom k Aralskému lesu. Čoskoro sa dostala pred jaskyňu nazývanú aj Magicae. Zastala pred ňou, no dovnútra nevošla.

Joy (maznáčik Destiny, kolibrík)
Magicae-Aralský les
Joy sa zdržiaval v Magicae, zima mu nerobila dobre. No teraz sa vracala jar a to ho tešilo. Doteraz sedel na kamennom výčnelku jaskyne, no teraz zamával krídlami a letel von z jaskyne. ,,Vrátila sa jar, slnko dlho žiar! Kvety nech dlho kvitnú, nech hneď neodkvitnú, mráz nech sa rozpustí, nikto snáď nedopustí, aby kvety zamrzli. Zvieratá nech žijú, vlci prežijú aj tuhú zimu, no Joy nemá rád túto klímu, kavke Artemii ju prenechá," veršoval kolibrík. Až po chvíli si všimol Alsafi. ,,Vĺča!" povedal nadšene a zletel k nej až pristál na jej uchu.

Počúvala veselé štebotanie kolibríka, a prekvapivo mu rozumela každé jedno slovo. ,,Ty... rozprávaš? Ako to, že rozumiem zvieratám?" vyšlo z nej prekvapene, no nakoniec to nechala tak. Kolibrík jej odrazu pristál na uchu. ,,No nie, aké prekvapivé," prekrútila očami. ,,Ty si Joy, však?" opýtala sa po chvíli o niečo prívetivejším hlasom.

Joy (maznáčik Destiny, kolibrík)
Aralský les
,,To je schopnosť čo majú len niektorí. A byť tebou, neurážam kolibríka, pretože... hm, pretože vedia zaútočiť keď je to nutné," malý kolibrík len sotva vyzeral ako schopný útoku, no jeho slová zneli pomerne odvážne. ,,Joy ma pomenovali Destiny, pretože meno Joy mal jej brat, tak tak," povedal o trochu veselším tónom. ,,Vĺča hľadá Destiny? Joy pomôže!" dodal nadšene.

Aralský les
,,Vážne? Pretože mám za sebou môjho maznáčika mačkovitú šelmu, a vieš, čo to znamená," uškrnula sa, a vedľa nej už ukazovala svoje ostré tesáky Alba. ,,Roztrhám ťa," šepla nenávistne, sotva počuteľne. ,,Pokoj, Alba. On je dobrý. Neubližuj mu," povedala pokojným hlasom, a Alba sa upokojila. ,,Ďakujem ti, Joy. Nevšímaj si Albu. Zavedieš ma za Destiny, maličký?" usmiala sa milo. ,,Ak budeš robiť problémy, nebudem si ťa môcť nechať. Mama má dvoch vtákov," vrhla na snežného leoparda prísny pohľad. ,,Budem sa krotiť," presvedčila ju Alba. ,,Fajn," šepla.

Joy (kolibrík, maznáčik Destiny
Aralský les-Tábor
,,Ak tá mačka nepôjde s nami," povedal iba. ,,Neverím jej, nech hovorí čokoľvek. Ako hovorievala mama-never mačke čo ti ukáže tesáky-. Destiny sa ten maznáčik nebude páčiť, Vĺča, to mi ver," pokrútil hlavou. ,,No pôjdem. Viem kde asi Destiny je a pomôžem ti ju nájsť, Vĺča. Nechcem za to nič, pretože som dobrý na rozdiel od tých beštii s ktorými sa priatelíš," povedal a nečakajúc na odpoveď vyletel o trochu vyššie z dosahu mačkovitej šelmy a letel smerom k Táboru.

Aralský les - Tábor
,,Len tak, aj ja mám meno. Volám sa Alsafi," predstavila sa. ,,Ja a beštia? Ty pochabý operenec!" zahnala sa po ňom mačka labou, no Joy bol už vo vzduchu. ,,Alba, počkaj tu. Hneď sa vrátim," povedala jej, a nasledovala kolibríka smerom k Táboru. ,,Už sa nemusíš báť, Alba je pred Magicae," ešte raz sa uistila, že za nimi jej maznáčik nejde.

Tábor
Destiny zostávala v Tábore a čakala na odpoveď líšky, keď k nej doletel Joy a posadil sa jej na ucho. ,,Doviedol som sem tvoju dcéru, Destiny, volá sa Alsafi," povedal jej. ,,Ďakujem ti, Joy. Ahoj, Alsafi!" zavolala za blížiacou sa dcérou. Tak je predsa len v poriadku. Akio je v Kirigakure, Alsafi je tu pri mne a Electra zmizla. Čo sa s ňou stalo? Čo ak upadla do spánku rovnako ako Aletosu? Čo ak sa už nikdy nezobudí? obávala sa, no nahlas nepovedala nič.

Tábor
,,Ahoj, mami!" odzdravila ju. ,,Čo je s Akiom a Electrou? Kde sú?" opýtala sa na rovinu. V tom však začula jej myšlienky. -Ja nechcem, aby upadla do spánku. Hlúpa spánková choroba. Žije vôbec? A už som ti spomínala, že viem toto?- odoslala jej myšlienku. -A mám nové zviera, snežného leoparda. Mohla by som si ju nechať?- po chvíli jej odoslala ďalšiu myšlienku tak, aby ju mamin kolibrík nepočul. Nechcela ho stresovať. Uvidela líšku, ktorá na ňu prehovorila vlčím (ľudským?) hlasom, čo ju už neprekvapovalo. ,,Tak to je fajn," usmiala sa spokojne.

Tábor
,,Akio odišiel do Kirigakure, Electru som od toho dračieho incidentu nevidela, je možné, že utrpela spánkovou chorobou. Hm, myslela som si, že mám celkom slušné bariéry na myšlienky. Možno si predsa len po mne niečo zdedila. Samozrejme, ak k tebe prišla a nezabije mi Joya a Artemiu," poslala Alsafi myšlienkou. ,,Volá sa Wayree a tvrdí, že Akio sa vráti čoskoro," pretlmočil Joy. ,,Teší ma, Wayree. Som Destiny, Akiova mama čo si však už asi podľa pachu zistila a toto je Alsafi- moja dcéra a Akiova sestra," vysvetlila. ,,A čo ja? No dobre, som Joy. Kolibrík," povedal Joy.

//Damiene, pořád zapomínáš psát kde jsi :>
Hledíc na nesmělého vlčka přemýšlela, zda jí své jméno opravdu prozradí. Třebaže si o něj doslova neřekla, byly zde jisté skoro až hmatatelné náznaky, že o něj stojí. Chtěla znát každého člena smečky aspoň jménem. Dodávalo to smečce takovou rodinou atmosféru. Alespoň doufala, že členi smečky jí berou spíše jako rodinného příslušníka, než jako jejich ,,vládce". Lehce se jí zablesklo v očích, když konečně zaslechla hlas bílého vlčka, jehož jméno si tak drze vyžádala. ,,Ah, výborně, ráda tě poznávám Damiene." vřele se na něj usmála, načež mu vysekla jemnou poklonu, tak jak se sluší. S jeho jménem dostala i pár zajímavých informací o něm samotném. ,,To je zajímavé." pronesla směrem k povídání o jeho magii. ,,Ráda si to všechno poslechnu, avšak můj čumák mi napovídá, že je mě zapotřebí jinde." zavětříc, zvedla svou hlavu směrem k Táboru. ,,Pokud by jsi chtěl, mohla bych tě doprovodit do srdce téhle smečky, do Tábora, kde sídlím." otočila se na bílého vlka. ,,A mezitím mi to všechno povíš a třeba se na oplátku i něco dozvíš." mrkla na něj. Na znamení svého spěchu, vyskočila na nohy, načež párkrát přešlápla na místě. Mizející sníh pod jejími tlapkami nevrle zaúpěl.

Tábor
,,Žije vôbec? Bojím sa o ňu. Čo ak ju Akio v dračej podobe zabil? Čo ak ju zabila zrútená jaskyňa? Čo ak ju zabil Demon alebo ten druhý?" jej myseľ sa zaplňovala nie práve najlepšími myšlienkami, a všetky z nich zároveň odosielala Destiny. ,,Zdravím Wayree. Som Alsafi Nashira, Akiova sestra," predstavila sa.

Tábor
,,Nezabil ju, to by sme vedeli. Jaskyňa ju tiež nezabila, pretože bola spolu s tebou a Akiom vonku. Toho únosu by som sa obávala asi najviac, je to najpravdepodobnejšie, ale každopádne, nemáme žiaden dôkaz. Musíme veriť, že žije a vráti sa. Možno je spánková choroba dedičná a ona ju zdedila- vždy veľmi pripomínala svojho otca. Možno len niekde spí a je v úplnom poriadku. No žije. Verím tomu a budem tomu veriť kým nezískame dôkaz, že to tak nie je," poslala Alsafi myšlienku a cítila ako jej to odčerpáva trochu energie.

Les pěti statečných - Barevná řeka

Usměju se na něj. "Nápodobně." Řeknu mu a vyrazím k Barevné řece. Zaslechnu jeho myšlenku, ale myslím si, že to řekl, ne, že si to jen myslí. "Nepřijde, že by jsi měl nějaké zlé zlozvyky." řeknu mu, napiju se z řeky a potom jdu dál, po chvíli ale zrychlím. "Chceš jít do hor?" Ošiju se nad představou šplhání po kamenech, nejlépe mokrých, radši bych šla nějak jinam, ale jestli Orfeon touží po výpravě do hor, neměla jsem problém ho tam následovat, vždyť na východ se šlo kvůli mně.

/Barevná řeka/
Netrvá dlouho a dostáváme se konečně k nejdelší řece tohoto našeho území. S úsměvem pokračuju dál, jsem docela uvolněný a není pochyb, že moje partnerka taky. Jen, na její otázku jsem... no, tak nějak musel zareagovat. ,,Cože," zarazím se, avšak nezpomaluju, to bych se už musel plazit, neboť už tak jdu docela pomalu. ,,Ty umíš číst myšlenky! Stejně jako já!" pravil jsem překvapeně a podíval se na ni. ,,Paráda, takže spolu můžeme komunikovat i v soukromí..." dodal jsem spokojeně a opět se lehce pousmál. Jakmile se Půlnoc napije, udělám totéž. ,,Hory zde jsou parádní. Třeba Hory Barevných myšlenek, nebo o dost mírnější Watwayské skály, můžeme mrknout tam," navrhl jsem a vlezl do řeky, jakože ji přebrodím. Voda naštěstí nebyla moc hluboká a ledu na její hladině také moc nezbylo. Studená však byla, to se muselo nechat.

Tábor-Kirigakure

Dawano se asi zaseknul někde u Tábora, protože za mnou nešel. Co to se mnou bylo? Takový změny nálad jsem nikdy moc neměla. Navíc jsem se teď na Dawana naštvala kvůli skoro i kravíně. Už jsem si byla tak nějak jistá, že jsem březí. Musím odejít co nejdřív, než bude pozdě, pomyslím si. Rozběhnu se k hranicím směrem k táboru Kirigakure

Pokýval jsem hlavou a pousmál se. "Rozumím." Pověděl hrdě. "Remidreju?" Podivil se a poté se podíval na okolí. "U draka to je pozdě. Měl bych už jít, než vážně přesáhnu čas hledání." Pověděl jsem. "Moc mě těšilo Hilary. Doufám, že se ještě někdy potkáme." Zazubil jsem se a spěšně to otočil domů. Utíkal jsem co mi síly stačily.

Přešel jsem hranice a tentokrát jsem to nemířil do Magicae, ale do Tábora. Tam mohlo být vlků dost. Tady jsem chtěl mamce oznámit, že chci odejít z Niwatu. Ne navždy. Chtěl jsem si udělat cestu světem za poznáním a zkusit najít jiné členy rodiny Aqua. Když jsem doběhl do Tábora,  Wayree nadšeně zavrtěla ocasem a já se zastavil přímo před mamkou. "Ahoj mami." Pověděl jsem a otřel jssm se ji láskyplně o nohu. Bylo mi jedno co jsme řešili před tím a naše hádky. Měl jsem svoji rodinu rád. Poté jsem ss otočil na svou mladší sestřičku. "Ahoj i tobě." Zazubil jsem se.