Akce & Příběh za Hranicemi

"Mě říkají Tiara. Co tady děláš? Já třeba odcházím. Nevíš náhodou kudy?" řekla jsem a snažila se, aby to vyznělo jako vtip. Vlastně jsem to ale myslela vážně. Už mám té pouště plné zuby. Musím co nejdříve najít to místo o kterém vyprávěl ten moudrý vlk. Vybavuji si jeho slova: Za tím ohavným mořem písku leží kraj, v němž vlci žijí a loví společně, v němž existují smečky. nejdůležitější na životě ve smečce je úcta k alfě. Když se přidáš do smečky a budeš dodržovat pravidla, tak nikdy nebudeš sama. Vyprávěl toho mnohem víc, ale tohle mi přišlo důležité, nic jiného si teď nevybavuji.

Ani se ji nedivým, že chce pryč z pouště. "Náhodou vim, pojď za mnou." řekl jsem jí a rozběhl se, ještě sem se otočil přes rameno: "nechceš si jít zaplavat. Není to tak moc daleko!" Potichu jsem si pro sebe dodal: "Alespoň myslim."

"Ne koupat se rozhodně nechci!" zakřičela jsem na Akimaru a rozběhla se za ním. I když měl nějaký ten malý náskok, vůbec mi nedělalo problém ho dohnat. Není to zrovna rychlík, ale drží tempo. Jezero už zmizelo a mi běžíme podél řeky proti jejímu proudu. jsem zabořená do svýchmyšlenek a v hlavě si pořád opakuji to, co mi říkal ten moudrý vlk: Do smečky se dostanež jedině tak, že splníš zadanou zkoušku. a mnoho dalšího.

Po poměrně dlouhé chvíli běhu jsem se obrátil na svůj doprovod: "A jsme tady Tiaro, nevím co tu chceš dělat¨, ale dál už vím jen, jak se dostat do lidského města, a tam určitě nechceš. Já vlastně taky ne." Posadil jsem se na zem. Zase jsem cítil tu pachovou značku ohraničující čísi teritorium. Zeptám se jí, jestli o tom něco neví, i když pochybuji, ale třeba mě překvapí: "Nevíš, kdo by se mohl skrývat za tou značkou?"

Posadila jsem se vedle něj a odpověděla: "Možná. Jeden starý a moudrý vlk mi vyprávěl, že za tou pouští se skrývá území, kde žijí smečky vlků. Vlci jedné smečky společně loví a tráví čas. Aby si se stal členem takové smečky se v ní buď musíš narodit, nebo musíš požádat o přijímací zkoušku a tu pak musíš splnit." Je to poprvé, co to někomu říkám, ale nevadí, není to jedno? Asi jo.

LB/TS: LM -- PN (v Mokřadech) -- LB
Již tlapku jsem zdvihala po vzduchu přede mnou, avšak pootočila jsem se hlavou ke svému společníkovi se zazubením na tváři a trošinku vytáhlým jazykem. Pohledem jsem následně uhnula, jako bych si přece jen řekla, že to mohlo býti nevhodné, a tak jsem si nechtěla přešlápnout čáru vznikajícího přátelství? Teda doufala jsem, že budu mít nějakého kamaráda po boku, ale netušila jsem, co bych mohla od někoho takového očekávat. Už to bylo přes několik měsíců, co jsem se potkala s někým živým, natož s nějakým vlkem. Pozdvihla jsem pohledem do tváře Feama, který již mě vedl do míst mým očím neznámým, a proto jsem ho následovala. Sice ne moc ochotně, ale budiž, za cenu se spřátelit jsem musela tak též něco svěřit, než-li se bránit. ,,Takže, jak dlouho tu žiješ?'' otázala jsem se ho, našlapujíc si to skrz pár těch loužiček po rozpuštěné jinovatce.

LB/TS: Les bludiček
Přesunuli se do lesa, který byl smíšený a jeho terén byl zvlněný. Žádná rovina nebo jen svah, ale různé brázdy, dolinky a kopečky. "Tak tohle je les, který je poměrně rozšířen a je tady už dlouho. Alespoň se to říká." Po té se na ni podíval a usmál se. "Tady na tomhle místě moc dlouho nejsem, ale narodil jsem se o pár kilometrů dál. Vlastně to není ani tak daleko. A zůstanu tady, protože tady mám... hmmm... smečku? No, něco takového." Prozradil a mrkl na Aditii.

LB/TS: Les bludiček
V cestě jsme již narazili na les, kde jsem se jen co ohlédla, tak se nacházelo mnoho obrovitých stromů, určitě již starých po nějakých sto let. Teda sama o sobě jsem si to tipovala, ale šlo to vidět od pohledu, že tato země určitě už tu musela mít nějakou tu historii. ,,Pověz mi, vyučuješ se ty na průzkumníka?'' zeptala jsem se ho znenadání, jako bych už očekávala na svou otázku svou jasnou odpověď. Bylo to docela dost poznat, teda od jeho slov, která mi prozradil. Uchechtla jsem se. Takže přece jen jsem se nemýlila, skupinka vlků, teda JENOM vlků. zamyslela jsem se a podívala jsem se na Feama s tím, že jsem přikývla. ,,Musíš být ještě v zácviku, ne?'' položila jsem další otázku a zahleděla se před sebe na tu houštinu, krok za krokem, která se rozprostírala kolem.

LB/TS: Les bludiček/Palouk světlušek

Překvapila ho její otázka, takže mírně pootevřel tlamu, ale hned ji zase zavřel, protože nechtěl vypadat jako vyoraná myš. Jak to poznala? He? Um... Pomyslel si a zamrkal. Nadechl se než odpověděl. "No, tak něco. Jak jsi na to přišla?" Opravdu jej zajímalo, jak byl odhalen. Mohl by také takhle odhalovat vlky se kterými se setká? Musí v tom být nějaký trik. Nebo že by to byla její magie? Odfrkl si. Znělo to, jako by se mu právě vysmála, ať už vědomě či nikoliv. Sám se nemohl rozhodnout, jak na to zareagovat. Nakonec ale byl upřímný, když řekl. "Učím se." Víc to ale nehodlal rozebírat. Alespoň si to myslel. Mezi tím vstoupili na palouk v lese. Byla to větší mýtinka.

LB/TS: Les bludiček -- Palouk světlušek
Zdvihl se mi koutek u úsměvu a přinutila jsem se přece jen usmát nad jeho překvapením, zahleděla jsem se mu do tváře s pobavenou tváří. ,,Já jsem totiž čarodějnice!'' odpověděla jsem mu s důvtipem v hlase a tichým zachichotáním. Haha, tos velice zachránila, ,,čarodějko''. zakroutila jsem hlavou a spadla jsem pohledem k zemi. Nakonec se rozhodl mi odpovědět. ,,Aha, tak to jo,'' přikývla jsem ,,myslíš, že bych se mohla přidat k vám do smečky?'' navrhla jsem a bokem jsem do Feama lehce vrazila.

LB/TS: Hlásná hůrka
Pousmál jsem se na Fantomase. "Jak už jsem řekl, síla a ani rychlost nemusí znamenat nutně výhru. Co třeba strategie, schopnost jednat? Nebo magie? Určitě je něco, co z tebe udělá dobrého vlka, který můžebýt užitečný." Tak jsem si to myslel. A věděl jsem o tom své. "Pak tě tedy přijímám na post Fighters. Řekněme tedy Kappa."

LB/TS: Hlásná hůrka
Poslouchal jsem a pak i já zareagoval na jeho slova. "Vidíš, znalost starobylých bylin je dobrá, určitě se můžou tvé vědomosti hodit." Léčitelství je důležitý obor. "To není špatné. Dokázal bys třeba zneviditelnit skupinu vlků? Možná, kdybys svou magii cvičil pořádně, mohl by z tebe být jednou výborný mág." A k těm bylinám... otevíralo to další možnosti. "Třeba, kdyby ti to šlo s léčitelstvím opravdu dobře, mohli bychom zřídit novou profesi..." Zauvažoval jsem nahlas. "Možná to nevěděla. Anebo neděkuje." Více jsem se k tomuto tématu vyjadřovat nechtěl, jelikož jsem ji neznal. "Každopádně ty můžeš být alespoň pro toto na sebe hrdý. Každý úspěch, ale i neúspěch tě posouvá vpřed."

LB/TS: Hlásná hůrka
Fantomas na mě mne působil jako zlomený vlk, čemu nebylo ani divu, všechno chtělo čas a on ho má, dostane ho tolik, kolik bude možné mu dát. Musí se postavit znovu na své tlapy a musí to zvládnout sám. My mu můžeme poskytnout oporu, avšak ve finále to je nakonec on, kdo musí nést váhu svého těla. Tak to bylo. "Možná teď, pokus se trénovat a jistě časem dokážeš víc." Snažil jsem se ho trochu povzbudit. "Soudržnost smečky je důležitá. Avšak i zkušenosti jednotlivce jsou nepostradatelné."

LB/TS: Les bludiček/Palouk světlušek → Les slunce
S překvapením a zájmem na vlčku pohlédl, načež se jeho zelenomodré oči rozšířily zvědavostí. "Čarodějnice? Wow, ty umíš používat magii? Pomůžeš mi s ní?" Stále nevěděl přesně, jak by svou magii měl využít. Zatím toho o ní příliš nevěděl. Ale potřeboval svou magii objevit. Jisté povědomí a indície tu již byly, avšak stále ještě nevěděl přesný princip. Zavrtěl ocasem nadšeně. "Chceš se přidat? I když to není tak úplně smečka? No, jako je, ale není uznávanou smečkou velké trojky plus jedna." Pohodil hlavou a pak kývl, změnili směr a z palouku se rozešli k západu. "Jestli chceš, zavedu tě k nám."

LB/TS: Hlásná hůrka/úkryt (vstup pouze sasoriovcům-registrovaný úkryt)
Přikývl jsem Fantomasovi. "Jen běž. Případně, když tam budeš, možná narazíš na něco zajímavého. Nebo někoho, tak buď na pozoru." Řekl jsem mu a pak jsem se za ním díval, než odešel. Když jsem osamněl, šel jsem na úbočí kopce a prohlížel jsem si skály, které tam byly. Díky důkladné prohlídce, jsem našel velmi nenápadný vstup do jeskyně. Když se někdo díval zdola, vůbec nebyl vidět. Kryl jej velký skalnatý výčnělek. Zajímavé. Vešel jsem dovnitř a prozkoumával jeskyni. Byla prostorná a působila i celkem útulně. Tohle bude naše doupě. Náš úkryt. Pomyslel jsem si a spokojeně jsem švihl ocasem.