Akce & Příběh za Hranicemi

tábor
když Molly doběhla, viditelně jí to zmohlo protože se tvářila velmi unaveně. Pomalu jsem k ní došel, vzal jí do tlamy, vydal se do svého doupěte kde jsem jí na kožešin medvědů a horských lvů uložil ke spánku. poté jsem šel za Caen která pokukovala po táboře. "děkuji, snažil jsem se" řeknu vděčně, což není mým zvykem a pak sleduji její šok, s mírným úsměvem se potom zaměřím na vinnou révu, rostucí na doupěti na kraji. "Pojď sem caen" pousměji se, sám se vydám k révě a ochutnám hned několik vín, spadlých pod révou. První nechutnalo tak dobře, jelikož mělo zkvačenou příchuť ale po chvíli převalování na jazyku, jsem vlastně zjistil že tak špatná chu´t to není. hned jsem si jich vzal ještě pár a lehnul si k révě, bylo tu krásně vidět z boku na jezero. Jeho hladina se leskla pod světlem a já jen čekal na Caendore...

Tábor SKJ
Na chvíli se vypařil v doupěti, ne že by si toho během svého šmejdění nějak moc všimla, šlo tu spíš o to co přišlo po jeho příchodu. Jeho slova ji udivila snad ještě víc jak hýbající se socha uprostřed tábora. Koukala na něj s tlamou otevřenou, jako by řekl sprosté slovo, zajímavé jak slušné chování dokázalo někdy překvapit a kde všude se dalo nalézt.
Možná by se i dál věnovala prozkoumávání, dočista přitom zapomněla na strasti kolem jídla, bylo tak fajn vypadnout na chvíli z toho věčného stereotypu. Střihla ušima při jeho zavolání a vydala se kvapně za ním, hlavu přitom opět trochu naklonila. ,,O jídlo tu fakt nouze není." Natáhla se pro révu a utrhla si "větvičku" s bobulema, kterou potom položila na zem. Lehla si k ní a začala poklidu jíst, byl poměrně nezvyk po takové době do sebe posílat nějaké jídlo, natož takového rázu, ale bylo to tak osvěžující že chuť ani nevnímala. Prostě za to byla jenom ráda. ,,Kdy to hodláš ukázat ostatním?"

tábor SKJ
pousmál jsem se, poté se zvedl a odešel kus k sopěti alf. Naprovo dole skoro až v zemi byl otvor, užší, na mě, na normálního vlka vlhodně velký. Za ním byl velký, široký prostor. Nejen na schování se malých, slabých vlků před možným útokem zvenší, pro vlčata ale také pro maso, které jsem z něj také hned vytáhl. zrovna kus srny. ten poté vezmu a dám je k Caendore. "dobrou chuť.." poznamenám a lehnu si k ní. sám zobu bobule ze země, které jsou viditelně zkvašené ale mě to docela dost chutná

Tábor SKJ
Ohlédla se za ním, jakmile se zvedl a šel zpět k největšímu doupěti, vděčně pokývla hlavou jakmile u její tlap skončil kus toho neodolatelně vonícího kusu masa, sama si už nepamatovala kdy naposledy něco pořádného snědla, už jenom pohled na to ji naháněl slzy do očí. Samozřejmě šlo o slzy štěstí, jak jinak. Pustila se do něj a naprosto odložila všechny základy slušného chování a snahu o dobrý dojem. Mezi žvýkáním přitom k němu prohodila: ,,takže?" Obočí přitom zvědavě nadzvedla a polkla. ,,Hádám Roxynor a Varg by tohle rádi viděli."

Tábor
stáhnu uši a pohlédnu do země "Nevím zda jsem pro ně stále syn. jsem jen jen kus kamene... nic pro ně neznamenám" řeknu a pak pohlédnu na Caen "nechci se o nich bavit" řeknu a pokývnu k masu "chutná" zívnu, což je divný, ale pak ucítím jistý tlak ve spáncích, moc mě to ale nevivádí z míry a už žvýkám asi 15 hrozen, který fermentuje zevnitř... žel bohu, alkohol mi není známí

Tábor SKJ
,,Tohle by jim mohlo ukázat že nejsi." Pohodila hlavou s úsměvem, přičemž měla tlamu z velké části špinavou od masa jak si užívala tu pochutinu. ,,Až moc." Přikývla a tlapou si pokusila otřít tlamu přičemž potom položila hlavu na zem. ,,Ale stejně myslím, že by ses tím měl pochlubit i někomu dalšímu. Minimálně členům smečky. Neukážou se tu, pokud to neuvidí." Nato se natáhne pro pár bobulí spadaných na zemi, nebyly sice tak dobré jako tamty, ale cožpak si někdo jako ona mohl stěžovat? Teď byla v sedmým nebi, tolik jídla naposledy zažila za doby kdy ještě žila v Kirigakure. A to bylo sakra dávno.

Tabor SKJ
Pomalu zizlal bobule ktere mu jako vinny strik lezly do hlavy. Rozvazovaly mu jazyk a povolovaly smysly "Myslis Caendore? Co kdyz je to ale nepresvedci" polozi ztrapene hlavu na jeji predni tlapky jak kdyby se nechumelilo. Mozna ze alkohol z vina v nem otevrel nezname bariery ktere predtim neznal. Rozhodne s nim ale delalo divy. Obzvlaste co se tyka mluveni... a chovani. Omamene lezel na tlapkach caen. Chladny betrik co zaval mu poseptal do ouska ze dneska bude chladneji. Vzal kuzi Tonaly z hrbetu a prikryl jim Caendor "kdyby ti byla zima..." poseptal zmamene do ouska Caen a polozil hlavu na jeji tlapky. Zacal vzpominat na Cymber... to uz nejspise byla zapomenuta kapytola... detske poblazneni

Tábor SKJ
,,Tak uděláš zlý ksicht, co si nezískáš tímhle tak silou. Však to už dávno víš." Uchechtla se, když položil hlavu na její tlapy a trochu se pousmála, soucitný výraz ji přitom pohrával na tváři. ,,Hlavně je musíš poznat, když je poznáš budou si minimálně myslet že ti na nic záleží a zůstanou." Pronesla a pohodila rameny, věděla že Varox patří mezi ty uzavřené typy, které city nedávají nikterak najevo, pokud vůbec nějaké mají.
Přestala jíst révu, ačkoliv její mysl po ní byla ještě bezstarostnější a méně vážná, jako by něco takového potřebovala. ,,Jaká to čest, čím si to dotyčný zasloužil? Nebo dotyčná, to už je asi jedno." Zeptala se při pohledu na kožich přehozený přes záda a poté naklonila hlavu trochu na stranu, přičemž si prohlížela jeho rozdílné oči.

Tabor SKJ
Poslpuchal s misnym vyrazem stesti. "BUBU" vyplaznul jazyk, skousl ho a kdyby mel duhovky a zornicky, videla by Caen ze silha. Pak ale pobavene zatrepe hlavou a s alkoholem z asi 30 bobuli co zbastil se koukal do oci Caen "Ty bys zůstala? " zepta se tise ale soustredene. Kdyz vsak pohodi rameny a nakonec se i zameri na srst te tupe vlcky co se mi stavela tak proti telu... ledabile odpovim "Byla drza" zakrenim se a pohlednu na Caen "to ty bys ale nebyla ne" oliznu ji na tvari, bez vyssiho v imani vyznamu co to muze mit. Ted jsem byl jak pristreleny uspavaci sipkou. Ne tolik abych delal blbiny ale do dobre, lehce opilecke nalady.

Tábor SKJ
Oplatila mu vypláznutí jazyku a lehce se zasmála, snažila si přitom vybavit chvíli kdy se cítila alespoň trochu takhle v pohodě, byla to dost zvláštní, podivně uvolněná chvíle, taková ta která se stane jenom párkrát za život přičemž ji buď litujete nebo jste za ní šťastní. ,,Je tady jídlo a střecha nad hlavou. Takže vše co jinde nenajdu." Řekla popravdě s ledabylým tónem a rozhlédla se kolem. ,,A jsi docela fajn, víc než jsem čekala. Teda. Tak jak může násilný vlk být fajn, ne fajn jako-" , zavrtěla hlavou a opět se tiše zasmála. ,,Nechme to být." Tlapou přitom máchla ve vzduchu a zpozorněla při jeho vysvětlení. ,,Já jsem drzá furt, akorát to nevnímáš." Uculila se při jeho olíznutí a podezíravě na něj koukla, za normálních okolností by nic takového nepovolila, ale co se od ní dalo čekat v takovéto situaci?

Tabor SKJ
Pohledl ji do oci a usmal se "Jidlo, strecha a skvela spolecnost" opravil ji svym lehce uvolnenym tonem hlasu. V zivote nezazil tak volnou konverzaci a popravde si ji moc uzival i kdyz nevedel co bylo jejim zpusobenim. Nenapadlo by ho ze ty bobulky co se vsude po zemi vali, by byly tak magicke... "Jsem fajn? Hmmm jako "Jako" fajn, je mi jasno" plácnul blbost div se mu nezamotal jazyk a pak se taky zasmal. U vlka jeho kalibru to asi nikdo nedokaze predpovedet a kdyby mu nekdo jeste vcera rekl ze se atane tohle, utratil by ho za lhani a jeste za bludy. Ale ted. *drza? Aby se vam to slecno Caendore nevymstilo* zaburacel ji pobavene b duchu a dal sledoval jeji oci. Byly v tu chvili tak... tak.... "nadherne" poseptal kdyz se zahledel do jejich oci. Uz nechybeli ani milimetry a.... jeho jazyk si nasel volne cestu do tlamy Caendore

Tábor SKJ
,,Ta samozřejmě, jak jsem mohla zapomenout?" Zavrtěla sama nad sebou nechápavě hlavou a přitom se neustále usmívala jak už u ní bylo téměř zvykem, někomu by se to mohlo zdát až děsivé. Zakřenila se při jeho zamotání v její minulý větě a začala přitom náhodně pozvedávat tlapy přičemž mu znemožňovala na nich mít hlavu. Stáhla uši při zadrnčení jeho hlasu v hlavě, dosavad si na to pořádně nezvykla a bylo to pro ni něco dost zvláštního a svým způsobem děsivého. ,,Snad bych se nestala další přikrývkou. To tím chcete naznačit?" Ušklíbla se přitom záludně jako by to všechno byla pouhá ironie, přitom v normálním stavu by zřejmě i něčemu takovému věřila.
Vytřeštila oči při dostání tiché pochvaly z jeho strany a poté ihned sklopila pohled snad kvůli tomu pramalému zbytku studu co v ní zůstal a který vypršel s prvním dotykem jejich tlam. Nedalo se říct, že by se tomu celému nějak bránila, vlastně ze začátku byla trochu v šoku ovšem později i ona začala trochu spolupracovat aniž by si uvědomovala jaký problém by z toho mohl být.

Tabor SKJ
Muj jazyk se vratil zlet me do tlamy aby mohl odpovedet "No to netusim..." zazubil jsem se pri myslence na to ze na me zapomnela. Bylo moc fajn si jen tak povidat, "A dalsi prikryvkou? Ty? Ne to urcite ne, to by byla skoda ale jako koberecek by ses docela vyjimala" zazubim se. Sam nechapu chvilemi sve reakce ale alkohol zvladne lecos. Lecos.... kdyz ale poprve spolupracovala; bylo to i Varoxovi prijemne, svym zpusobem... olizl nekolikrat jeji cenich a pak tlamku, pricemz ji cistil od krve co tam mela z nohy te srny "nemas jeste hlad" septa mezi letmimy olizy tlamy

Tábor SKJ
,,Aby se po mě šlapalo?" Podivila se s rádoby uraženým výrazem, na chvíli jako by se ji přitom rozsvítilo a v její mysli se objevilo to jediné slovo - proč? Zadívala se na něj, jako by hledala nějakou odpověď, tohle rozhodně nebylo nijak správné, ae mohla se nějak tomu všemu bránit? Věci pro ní tak automatické a jasné byly najednou rozostřené a nečitelné, jako by to ani nebyla pořádně ona. Zavrtěla tiše hlavou, když se jí zeptal mezi olizováním, ne snad že by ji tamto stačilo, nejedla sakra dlouho. Ale věděla že asi není moudré se přecpat po takové hladovce, to by to akorát někde vyhodila do keře.

Tabor
"Mozna" zazubi se pri letme odpovedi. Kdyz se vsak jeji mysl odvratila k otazce proc, zarazil se a pohledl ji do oci *proc ne* pousmal se a celou svou vahou ji povallil pod sebe a opet ji zajel jazyckem do tlamy. Proc ne.... *proc ale jo?* ozval se patron ktery navzdory tomu ze Varox mel neco "pripito" byl naprosto OK. Dokonce si i uvedomoval rizika toho ze by se mohlo neco stat ale to uz varox ani neodpovidal. Kaslal na nej... jen si uzival chvile kdyz Caen lezela pod jehot elem a pro nej milou informaci ze mu vychazela vstric

Vidím. Přikývla jsem a podívala jsem se vlčici, kterou mi ukázal. Alfina dcera? Vyhnaná? Nějak zradila smečku? Ptala jsem se, i když mě to ve skutečnosti nijak nezajímalo. Chvíli jsme se plížili a poté se rozeběhli, k hranicím. Jenže po mě někdo zezadu zaútočil a něco se mi zapíchlo do tlapek. Ovšem to mě nezastavilo, nějakou tu výdrž jsem měla. Poté do mě sjel celkem silný elektrický proud. Ten mě na chvíli zastavil a já se svíjela bolesti. Mě nedostaneš. Hlasitě jsem zavrčela. A dalšímu útoku už jsem se skokem vyhnula, ovšem, po elektrickém šoku se mi blbě orientovalo a ještě mě zpomalovali jakési střepy v tlapách. Ignorovala jsem všemožnou bolest a utíkala jsem nejrychleji jak jsem mohla za Man'yakem. Nakonec se mi kulhavým sprintem podařilo doběhnout k hranicím. ''Dobrá práce? Poprvé mě zklamali mé reflexi.'' Protočila jsem naštvaně očkami. Srst jsem měla ze šoku naježenou a zadní tlapy mě nepříjemně píchali. Ovšem ani to, mi nedalo a musela jsem se pohnout mnohem dál od Ishimurských hranic.

''Podle pachu. Ta Alfina dcera.'' Zabručela jsem a kulhavým krokem následovala Man'yaka. Došli jsme na louku, kde jsem se posadila. Pousmála jsem se, když poprvé řekl mé jméno. Ovšem rychle jsem zavrtěla hlavou a nastavila mu tlapu, kde byly střepy. ''Že, když tak vynecháš tohle při mluvení z Alfou. Nechci zklamat. Chci se stát plnohodnotnou členkou Zeiss.'' Promluvila jsem na něj a podívala jsem se na oblohu. Mé srdce oplývala temnota, kvůli tomu co se mi stalo, když jsem byla vlče, ale i tak jsem měla své cíle, které jsem si chtěla splnit a přání.