Akce & Příběh za Hranicemi

skalné jazero

Lezal som a pozoroval na moje deti. Napokon pozrel na Ritu. ,,Ako sme išli na prieskum území tak sa tam v kiri objavili Alfa Ishimure a Zeiss. Odhodlali sme trocha aj bojovať. Ale Rasa zabila alfa Zeiss a mňa nakoniec premohli alfa kirigakure a Ishimure premohli. Nakoniec ma vyhodili za hranice a a tam som sa prebudil." Povedal som jej kľudným hlasom, a pozeral sa na syna ktor sa kumne plazil. A snažil sa útočiť na moje prsty na labe. Oblizol som ho, a pozoroval jeho boj. ,,Tuším máme silného bojovníka." Povedal som Rite. A zacitil som cudzí pach. Obzrel som sa a uvidel v diaľke nejakú postavu, ktorá išla po dvoch. Hneď ma napadlo ze sú tu zasa ľudia. Chytil som jemne svojho syna za zatilok a položil h k Rite. Postavil som sa a dal do bojového postoja. Vystekol som zúrivo a čakal čo sa bude diať.

Hige + Freya
Skalní jezero -> Kaňon bílých muflonů
Rita Higa agresivně odsekla. Karamelový vlk se podřízeně stáhl. Z toho jak se Rita ošívala po svém velkém břichu, usoudil, že vlčata budou za chvíli na světě. Freya vypadala, že vůbec nechápe o co jde. ,,Tak pojď.'' zavelel okřídlené vlčici, zatímco sledoval vzdalující se velitelku. Následně se oba vlci vydali pryč z tábora. Hige začal větřit. Vlčice naklonila hlavu na stranu. ,,Co to děláš?'' zasmála se. Vlk se zarazil. To si jenom hraje na blbou a nebo jí vážně nikdo nic nenaučil? přeměřil si jí zkoumavým pohledem. ,,Ty neumíš lovit, že?'' hádal. Vlčka zakroutila hlavou. ,,Jak se to dělá? Naučíš mě to?'' vychrlila a nadšeně začala poskakovat kolem. ,,Prosím! Prosím! Prosím!'' Hige protočil očima. ,,Fajn, fajn, ale uklidni se aspoň na chvíli!'' vyštěkl. Freya se tedy posadila, ovšem její ocas kmital ze strany na stranu a nedočkavě vlka sledovala.

/Skalní Jezero/
Zaslechl jsem varovné štěknutí a prudce sebou trhl. Několika nejistými kroky jsem zacouval zpět. ,,P-pardon..." řekl jsem jednoduše po vlčím a odhrnul si ofinu z tváře svou jedinou rukou. Poté se však stalo něco opět nečekaného. Začal jsem se proměňovat zpět do těla vyhublého a ztroskotaného vlka. Pachy vlků se začaly objevovat a pak mi došlo, že jsem vyrušil rodinku. Ale! Cítil jsem i jeden známý pach. Rita.

Skalní jezero
S hrdým úsměvem na tváři jsem syna sledovala. Z něho jednou bude opravdu dobrý válečník, ale bude se toho muset ještě hodně naučit. Poslouchala jsem partnerův příběh. To že jsme přišli o věrného člena tlupy, nebyla vůbec dobrá zpráva. ,,Ahh...'' vydechla jsem. Nedokázala jsem k tomu nic říct. ,,Však my jim to vrátíme. I s úroky!'' dodala jsem odhodlaně po chvilce ticha. Ale pak se k nám donesl cizí pach. Nedaleko byla znát lidská silueta. Zježila se mi srst. Postavila jsem se nad vlčata, abych nad nimi tvořila jakýsi živý štít. Moc dobře jsem věděla, co ta lidská pakáž dovede. Přitáhnou si své psí smečky a ty klacky, ze kterých když se ozve rána, někdo zemře. Nic je nezastaví. Ale tenhle měl jen jednu ruku a žádné psy, ani ohnivé klacky s sebou neměl. Dokonce ani jeho pach nebyl cítit lidsky. Zmateně jsem střihla uchem. Opravdu jsem nevěděla, co se děje. Mohla to být něčí magie? Demon se oné osobě postavil. Já tiše vyčkávala. Dvounožec promluvil. A po vlčím! Mohl být od indiánů? Někteří uměli s vlky komunikovat. Ale tenhle vypadal jinak. A najednou tu stál vlk. Zamrkala jsem. Tiše jsem zavrčela, spíš jen tak pro sebe. Nelíbilo se mi, když si se mnou někdo pohrával. Avšak tento vlk pro nás nebyl hrozbou. Vypadal podvyživeně a zanedbaně. Jeho duhová hříva mi někoho připomínala. ,,Copak zde pohledáváš?'' promluvila jsem k němu klidným hlasem. V duchu jsem se snažil si vybavit, odkud ho znám. Jizva, duhové hříva, tři tlapy ... Arco.

/Skalní Les/
Když promluvila i vlčice, ona Rita, mé uši se zvedly a nastražili směrem k ní. Opatrně jsem našlapoval k nim, natahoval krk dopředu. ,,Já... nevím... chtěl jsem... se toulat... nečekal jsem... že vyruším... vlčí rodinu..." bezbranně a sekaně jsem povídal to, co jsem měl na srdci. Nějak jsem nevnímal, že to nakonec mohlo být i úplně jinak. Tón hlasu vlčice mi dodával aspoň malou špetku jistoty. Ale co, každá špetka se počítá.

Skalní jezero
Arco se začal přibližovat. Stoupla jsem si před vlčata. Duhový vlček v této situaci pro nás představoval nebezpečí, navíc byl ve značné nevýhodě, ale jistota je jistota. Ze způsobu jakým mi odpověděl, jsem nedokázala určit, zda se bojí. Nejspíš si byl jen nejistý. ,,Co že tak daleko od tvé smečky?'' prolomil ticho můj, na vlčici hrubší hlas. Autoritativně jsem se narovnala a trpělivě vyčkávala, co z něj vypadne.

Skalné Jazero

Ten človek prehovoril a mňa prekvapovalo že jej rozumiem. Ale môj postoj sa stále nemenil a neprestaval som vrčať. Ale zrazu som uvidel ako sa ten človek zmenil na vlka. Trochu som bol z toho v šoku. A dal krok dopredu a zaujal aj tak postoj. Nevedel som čo môžem od toho vlka čakať. Ale hned sa toho chytla moja Rita a začala sa rozprávať s tím vlkom. Pozoroval som ho key nahodou niečo by chcel skusiť. Ale moc v dobrom stave nebol tak som sa ho nebál. Alen pečlivo čakal

/Skalní Jezero -> Rinthintinův les/
Mé smečky? Řekla to takto? Eh... pomyslel jsem si a sklopil svůj slepý zrak. Pomalu jsem se, teď už po vlčím šoural pryč. ,,Žádná..." začal jsem tichým hlasem. Nebyl pevný, naopak, nebyl jsem si jistý. V hlavě jsem měl větší a větší zmatek, což mě mátlo dvojnásob. Moje psychika byla z uplynulých událností tak rozrytá, že jsem možná zvažoval, že by bylo lepší umřít. ,,Žádná MOJE SMEČKA není..." řekl jsem snad možná nejhlasitěji, co jsem kdy dovedl a se sklopenou hlavou i ocasem pomalu opouštěl tuto vlčí rodinku. Ještě naposledy jsem pohrdavě, vzhledem k svému rodu, pohodil hlavou, abych se zbavil hřívy z obličeje a zmizel za lesem.

Skalní jezero: 
Během urputneho boje s tou velkou chlupatou koulí, jsem byl přesunut zase k té první kouli: ,,Hele! Co si myslis, že děláš! Právě jsem vyhrával! " Nevrhle kviknu, ale pak zpozornim, když se nad nás postaví prvotní koule. Něco se muselo dít. Zůstal jsem zticha a poslouchal vrčení druhé koule a pak hlasy. Jeden byl úplně cizí a zněl zranitelně. Začal jsem se plazit z pod koule, abych se na nově příchozího lépe podíval. Po chvíli jsem si uvědomil, že plazení bude na dlouho, tak jsem se pokusil vstát. Pomalu jsem vsunul tlapy pod sebe a pokusil se zvednout. Tento pokus selhal a já se svalil zpátky na zem. Zkusil jsem to znovu se stejným výsledkem a už začínal být naštvaný. Trpělivost nebyla má silná stránka. Chvíli jsem zůstal na zemi, než jsem se odhodlal a na potřetí se zvednul. Tentokrát jsem zůstal stát. Pak udělal první krok a snažil se udržet rovnováhu. Po pár krocích jsem si byl sebou jist a kolibavou chůzí si to mířil k nově příchozímu. Pohled na něj ve mě vyvolal smíšené pocity: ,, Jak něco takového tu může ještě žít."  Po myslím si a když odchází, snažím se ho dojít: ,, Hele! Stůj! Já s tebou ještě nezačal!"  Kviknu na něj hlasitě a pak spadnu. Vydam ze sebe mrzute kviknutí a snažím se zvednout. Nejde mi to, a tak otocim hlavičku na dvě koule: ,, Menší pomoc by nebyla?"  Kviknu na ně a stále se pokousim zvednout.

Skalné jazero

Po chvili nakoniec aj ako prišiel ten cudzinec tak aj odišiel. Nemal dal význam stat v bojovej pozicii, tak som sa zasa dal do normálnej a pozrel na partnerku. V tom som započul kviknutie môjho bojového synka. A tak som sa k nemu sklonil. Bol docela usilovný to som musel uznať. A to ma tešilo, vedel som že keď vyrastie bude z neho bojovník ako sa patri. Snažil sa postaviť ale moc mu to nešlo tak som ho oblizol na hlave, a ňufákom som sa mu snažil trochu pomôcť ho podoprieť. Aby sa mohol dobre postaviť a udržať sa.

Skalné jazero:
V snažujúcom kňučaní, ktoré jej aj vzalo dosť veľa výdrže. Keď po tej chvíli započuje niečo, také isté kňučanie ako som mala aj ja. ,,Hm ?! je tu niekto ešte taký ako som ja ?!". Konečne otvorí obidve oči, keď si všimne ďalšiu guľôčku ako ja, je trocha vystrašená, ale nejako jej to veľké obavy nerobí až dokiaľ si všimne že je k nej milý, a ktomu je snymi ešte väčšia gulôčka, je šťastná len s myšlienkou že nie je sama, dokiaľ si nevšimne ďalšieho ako sme mi, zľakne sa a sleduje čo sa celú dobu deje, až dokiaľ si všimne ako sa ta guľôčka ktorá bola somnou snažila vstať a kvíkať. Ako spadne, sa zľakne a začne sa k nemu plaziť, od strachu že sa mu niečo stalo keď sa na mňa tak pozrel a zakvíkal.

Skalní jezero:
Snažil jsem se zvednout, když jsem ucítil, jak mi něco zvedlo zadek. Leknutím jsem kvíknul a až pak si uvědomil, kdo to je: ,, Nechceš mi dát předem vědět, že mi pomáháš?!" Začal jsem naštvaně žvatlat, ale jeho pomoc se mi hodila. Díky němu se mi povedlo vstát a pak už jsem dělala kroky sám. Když jsem si všiml mé sestry, jak se ke mě plazí. Pomalu jsem se na ní otočil a usmál se: ,, Jšem v pochodě." Řeknu neobratně a zavrtím ocasem, ze kterého mi spadne pár chomáčů chlupů. Potom, co se ujistím, že už není vystrašená, tak začnu prozkoumávat okolí. Chtěl jsem vědě, co mi tu patří a co si mám hlídat. Při prozkoumání jsem párkrát upadl, ale hned jsem zase vstal a teď jsem si to namířil k jezeru.

Rain
SÚ (myslim)

Usměju se. "Dobře. Kdyby něco, vzbudil mě," řeknu ospale. Lehnu si na zem a zavřu oči. Představovala jsem si něco hezkého. Třeba tu volnost a lásku, kterou jsem z Draco cítila. On se snažil být dobrý, i když kvůli mě přišel o všechno. Já si to ani neuvědomovala, celé mládí jsem myslela jen na sebe. Byla jsem sobecká a přesto jsem si myslela, jak špatně se mám. Celý život jsem to jediné co potřebuji měla před sebou. Byl to Draco.

Skalní jezero
Arco vypadal mou otázkou zaskočen. Zklamán. Či dokonce smutně. Žádná není. Zněla mi hlavou jeho slova. Tohle mě zaujalo a chtěla jsem vědět víc, ale duháček byl na odchodu. Nevrle jsem zavrčela a švihla ocasem. Jak může odejít, když s ním mluvím?! Pomyslela jsem si. ,,Arco, pověz mi víc.'' zavolala jsem za ním, ale běžet za ním jsem nehodlala. Bylo by to ponižující. Vlk se však rychle vzdaloval. Pak bych akorát měla zkontrolovat, zda opustil naše území. Otočila jsem se ke svému partnerovi. ,,Slyšel jsi ho?'' jistě .. hloupá otázka. ,,Pokud Stříbrný fénix zanikl, mohli bychom si zabrat jejich území.'' dokončila jsem myšlenku. Pozorovala jsem hrající si vlčata a lehce se na ně pousmála. Jen pár vyvoleným se podaří poznat tu laskavou Ritu. Ti ostatní ... mají prostě smůlu. ,,Pokud jej už někdo neobsadil.'' zamyslela jsem se.

Skalné jazero

Môj syn sa dokázal postaviť vďaka mojej menšej pomoci na nohy. Bol som naňho hrdí lebo jeho sila bola veľká a výdrž taktiež. potom som ale na chvíľu dal pozornosť mojej Ritre. ,,Áno počul som to, ale nemyslím si že to územie je prázdne. Skôr si myslím že to niekto obsadil alebo niečo sa tam teraz deje. Lebo si pamätám že po území chodila Alfa zeeis Naiome" Povedal som jej a obrátil sa smerom ktorím by mali byť neďaleko hranice. A len si pomyslel čo sa tam može diať. Ale potom zasa som svoju pozornosť išiel venovať svojmu synovi. Lebo ma bavilo pozerať na neho ako je usilovný. Tak som isiel za nim k jazeru. A prednými labami v krocil do jazera, a čakal či aj on pôjde do vody skúmať čo to je vlastne. ,,No pod synku." Podporoval som ho v tom aby mal ešte väčšiu odvahu. Ale potom som sa pozrel aj na svoju dceru. A usmial som sa. Musel som uznat že aj ona sa snazila svojim sposobom.

Skalní jezero:
Neobratně jsem kráčel k jezeru a když mě otec předběhl, zamračil jsem se na něj: ,, Co si o sobě myslí?! " Po myslím si a přidám do kroku, který se pomalu mění v běh. Doběhl jsem otce, ale při zabrždění jsem zakopl o vlastní tlapy a udělal kotrmelec. Zavrčel jsem nad svou neobratností, zvedl se a oklepal se, přičemž jsem se trochu zakolíbal. Když na mě otec promluvil, podívám se na něj a uvidím, že stojí ve zvláštní věci. Přijdu na břeh, zkusím do toho kousnout ( Hatovi už narostly první zuby ) a hned ucuknu, kdyby to chtělo kousnout na zpět. Ale nic se nestalo, akorát mi z čumáku ta divná věc kapala a mě to dost lechtalo. Kýchnul jsem, až jsem si z toho sednul: ,, Tfuj! Žlá věč! " Zavrčím na věc přede mnou, ale vidím, že to otci nic nedělá a ještě má ze mě srandu. Postavím se zpátky na nohy a s odhodlaným výrazem do té věci v kročím. Opravdu mi to nic neudělá a tak jdu pomalu k otci, když se mi něco otře o tlapku. Naježím se a poskočím: ,, Čo to bylo?! " Vykřiknu vyděšeně, ale pak si uvědomím, že se na mě otec stále dívá: ,, Já še nelekl!" Řeknu a snažím se tvářit klidně, i když mám strach, že by se to mohlo vrátit.

/Rintintinův Les/
Slyšel jsem, jak na mě Rita ještě z dálky volá. Taktéž jsem slyšel tu její myšlenku a to se mi nelíbilo. Nebýt ní, možná bych se otočil a přibrzdil. Nemyslí to dobře... raději budu pokračovat v cestě... napadlo mě. Docela brzy jsem doběhl do lesa, který jsem vlastně prozatím znal pouze z vyprávění. Někde zde se měla tyčit ta majestátní budova - Mayorská pyramida, kde by měli sídlit ti největší z největších Niwatských vlků. Zauvažoval jsem nad tím, ale přecejen, stejně bych ji nezahlédl. Tiše jsem si povzdechl a pokračoval v cestě napříč územím Elitních.

S. Ú. - Kaňon bílých muflonů

Proberu se ze spánku a zívnu. Měla jsem chuť se projít. "Půjdu do kaňonu, Draco," řekla jsem a usmála se. "Kdyby něco tak přijď" dodám a pomalým líným krokem se jinak hubená Rain přesouvá na poslední místo které kdy uvidí.

//Přesunuju se do SH

Skalné jazero

Bolo docela vtipné ako sa rozčuľoval. Ale na vlča to bolo docela dobré chovanie. A bolo aj nanom vidieť že chce objavovať. Uvažoval som, či mu už dala Rita meno a tak som sa pozrel na Ritu. ,,Pokiaľ nemajú mená mali by sa dať a mňa napadlo že by sa syn mohol volať Hato." Áno bude Hato." Povedal som Rite a obrátil som sa na Hata. Docela to bolo vtipné a zábavne pozorovať syna. A to ako sa zľakol, a v zápätí to popieral bolo najvtipnejšie. docela to pripomínalo moje dectvo. ,,Ale nevypadá to tak Hato." Odpoviem mu a idem ešte ďalej do vody. ,,No poď synu, alebo ťa sem mám dotiahnuť ja ?" Poviem trochu provokatívne čakám na jeho reakciu. Zatial sa z výšin ozval môj verný Gabriel. A ja som sa pozrel smerom hore a potom zasa na syna.