Akce & Příběh za Hranicemi

Cesta
Kroužím napříč temnou oblohou za svitu měsíce a dávám si pozor abych neztratil vlky z dohledu.  Když v tom se podemnou vznese neznámý žíhaný vlk a div mě nesrazí. Ale aniž by se omluvil pokračuje dál...  Vztekle se otočím a zavrčím "Dávej bacha! Nejsi tu jedinej!" obořím se na něho  To je ale v*l, copak si myslí že on jediný má křídla ?! pomyslím si. Ale v tom jsem zaslechl volání svého jména.  Byla to Marsie a znělo to naléhavě. Okamžitě jsem se vydal za ní a dosedl jsem neohrabaně do hloučku vlků, kteří řešili problém týkající se mladého černého vlčka. Bylo na mě vidět že jsem nesvůj, mezi tolika neznámými vlky.

Miroki
Cesta

Pozorně jsem poslouchal. Chtěl jsem Hatovi pomoct, už jen proto, že to je můj adoptivní syn a mám ho rád. Díky mé magii jsem věděl o jakých rostlinách vlčice mluví. Používal jsem na výrobu lektvarů všelijaké rostliny, nebo jsem se aspoň zajímal. "Jistě že vím," odpovím rychle. V jiné situaci bych se hrdě postavil, ale teď jsem chtěl spíš dál vědět co mám dělat. Lektvar jsem neměl, teď jsem se musel řídit instrukcemi této vlčice. Z nějakého důvodu mě ani nenapadlo jí nevěřit, mohla Hatovi pomoct.

Cesta:
Chvíli jsem ležel na zemi a pak mě otec vysadil na jeho patrona: ,, Díky." Unaveně se na něj usmeju a vidím, jak k nám jde Miroki: ,, Opravdu jde k nám?" Nevericne na něj koukam a když ke mě dojde, tak se snažím vypadat silně: ,, Ty ses nakonec ke mě vrátil?" Rypnu si do něj a než se stihnu napít, dá to pryč: ,, Stejně by se mi udělalo ještě hůř. " Po myslim si začnu cítit únavu: ,, Kde je Ane?" Po myslím si a snažím se jí pohledem najít.
,, Můžu nějak pomoc? Nechci se koukat, jak tu bratr usíná." Zeptam se jich s obavymi a odhodláním nějak pomoc.
 
// Já jsem si právě nebyla jistá.

hato? =D nemáš co pít, dal to pryč =D
dočti si zbytek komentů

Destiny Aqua
Cesta
,,Áno, narodila som sa tam a rovnako som tam vyrastala. Ich moc je obmedzená, nevládnu osudu, stále sú však silnejší než akýkoľvek vlk. Ich moc siaha možno tesne za hranice Svorky gryfov, no tá je priďaleko," vysvetľovala dcére, opatrne sa snažiac prechádzať močiarmi v ktorých sa teraz ocitli. Pohľadom zachytila vĺča (Hata), no k tomu sa už zhŕklo viacero vlkov. Pokoj, tíšim ti bolesť... cítiš jej čoraz menej, cítiš sa silnejšie, menej unavene... pomyslela si, sústreďujúc emócie ktoré potom k Hatovi poslala- pokoj, tlmenie bolesti, silu. Odobralo jej to viac energie než by očakávala. Akoby jej mágia zoslabla alebo niečo také.
Dayilien Uchiha de Mal
???-Cesta
Vstávaj! Necítiš to? Nemôžeš zomrieť! Otvor oči, zobuď sa! hnali sa myšlienky jeho hlavou. Pomaly, akoby sa vynáral z hlbokej vody naberal vedomie. Som Day... alebo som sa tak nejako volal. Myslím. Všetko... kde som?jeho myšlienky boli zmätené. Otvoril jedno oko. Svetlo ho v tej chvíli takmer oslepilo. Bolo to dlho, čo ho videl naposledy. Chvíľu počkal, kým si zvykol na svetlo a potom otvoril aj druhé oko. Prehliadol si miesto kde ležal. Bol to nejaký úkryt, ktorý bol opustený až na teraz už dospelú vlčicu. Nejako inštinktívne cítil, že je s ním nejako spriaznená. Jej pach bol podobný ako ten jeho. Opatrne sa pokúsil vstať. Prvýkrát sa mu to nepodarilo, svaly mal stuhnuté od rokov kedy sa vôbec nehýbal a tak spadol na zem. Skúsil to znova, tentokrát sa na neistých labách ako-tak udržal. Spravil krok, dva. Všimol si, že laby mal vychudnuté. Predpokladal, že je vychudnutý celý. Musel som späť dlho... pamätám si, že som bol menší. A toto miesto bolo obrovské, prebehlo mu mysľou. Do ňufáka mu udrel ďalší známy pach- vlčica ktorú poznal... jeho mama. Ten pach však mieril preč, preč z miest ktoré poznal. Rozbehol sa za ním, najrýchlejšie ako dokázal, občas zakopávajúc pre svoju neobratnosť. Neznáme a nepríjemné pachy akýchsi tvorov ktoré určite nepatrili k zvieratám sa objavovali tiež... bál sa ich. Teraz už bežal takmer ako o život, nedbajúc na to, že dychčal. Pach jeho matky sa na jednom mieste stretával s pachmi iných vlkov a potom s nimi splynul. Zmiernil tempo a prešiel do pomalšieho klusu, keď sa ocitol za územím kde sa narodil, keď sa pachy tých divných tvorov stratili v diaľke. Vedel však jedno-musí nájsť tých vlkov, je to nutné, je tam jeho rodina... alebo minimálne vlci ktorí páchnu podobne ako on. Znova zrýchlil a bežal... a potom zase spomalil keď nestíhal dýchať. Takto bežal pomerne dlho až kým konečne nezbadal vlkov. Blížili sa k nejakým močiarom. Dobehol posledných, ale zastal tesne za nimi. Pokojne prešiel do kroku, trochu neisto sklonil hlavu až mu do očí padla ofina. Mlčky všetkých nasledoval, nevediac prečo, alebo ako.

cesta
kouknu na Mirokiho a odkývu, bylo moc dobře že věděl jak vypadají byliny, z ničeho nic se ale objevil Xyrli ale chvilku na to, co jsem jej chtěla požádat aby donesl mě do lesíka, abych mohla najít byliny, objevila se tu Hilary "Oh, ano, úžasné!" poděkuji spěšně Hilary a vezmu si bylinky. "Děkuji" byly tam všechny, co jsem potřebovala. I Anýz, i heřmánek i ženšen i máta. V tu chvíli jsem strčila tlamu do vaku na boku těla a vyhmátla jsme si dřěvěný oválný kus větve, z tvrdého dubu, co jsem u sebe nosila. "Xyrli, doběhni prosím najít někde vodu!" řeknu rychle a z vaku vytáhnu malý váček z kůže a dám jej Xyrlimu, musí tu někde být voda... "musí tu někde být čistý pramen, nebo alespoň louže, to musí stačit" řeknu spěšně a z mísi, kde se oběvily bylinky jsem vyndala Anýz, ženšen a heřmánek. Mátu jsem tam nechala a začala do ní dřevem šťouchat, aby se z ní stala divná, zelená hmota. Ženšen jsem rychle v tlamě překousala na menší drť, bylo to nechutné, ale bylo to potřeba. Anýzová hlavička i se semínky a heřmánek si musely počkatz na vodu

cesta
chvilku jsme přemýšlela a pak začala hrabat v zemi menší jamku, chvilku na to jsem našla několik krásných oblázků, které by se daly využít, byly sice zablácené, ale musely se trochu umýt, nebo by možná stačilo.. na chvilku jsem si dala práci a otřela pořádně kamínky srstí a tlapami. aby byly alespoň normálně čisté, dokonale to nebylo ale určitě to bylo lepší než předtím. Pohlédnu na jamku, která byla dá se říct suchá, oproti okolí, kde už bylo bažinaté vlko, bylo to vcelku ok. "umí někdo rozdělat oheň? nebo udělat magií oheň? nebo žár? potřebuju tyhle kameny zahřát, co nejvíce to pujde" řeknu stručně a přitom koukám i na vlčku, která se ptala zda může nějak pomoci, oheň by hodně pomohl. Bylo potřebova uvařit, nebo alespoň zahřát vodu, né prudce, aby se bylinky uvařily, alespoň muselo to trochu projít tím teplem, a pak to vlk musel vypít...

cesta
Mama mi povedala o jej bývalej svorke, no potom bolo v pozornosti všetkých nejaké vĺča, aj v maminej, ale už mi to nevadilo ako kedysi, keď sa začala starať o mandarinku. Aj keby si ho zobrala, tak by mi to bolo jedno..možno som už dospela. Ale som za to rada. usmiala som sa sama pre seba. V tom som so všimla nejakého vlka, ktorý k nám dobehol. Išiel zo starého územia. Už odtiaľ mali všetci odísť, keď sme odišli mi, či? pýtala som sa sama seba v hlave. Chvíľu som sa na vlka pozerala, bol sivý, mal zelenú labu a bielo-červenú ofinu, no napokon som k nemu podišla. ,,Ahoj" pozdravila som sa mu. ,,Ty si išiel z územia až teraz?" spýtala som sa ho so snahou sa mi prihovoriť. Ešte som nemala moc možnosť sa zhovárať s cudzími vlkmi.

Cesta
Krátce poté co jsem dosedl mě oslovila Marsie a požádala mě abych se vydal najít vodu. Při těchto slovech mi podávala kožený vak na vodu. Samozřejmě,  hned se vrátím! Přislíbil jsem Marsie a podival jsem se i na ostatní vlky včetně toho, kvůli kterému se vše podniká. Neboj se, budeš v pořádku řekl jsem při pohledu na toho mladého vlka. Spolu s těmito slovy jsem se odrazil a s potížemi způsobenými mokrou půdou jsem vyletěl vzhůru na noční oblohu. Rozhlížel jsem se na všechny strany s cílem najít místo,  kde by se dala nabrat alespoň trochu čistá voda. Naštěstí jsem kousek opodál zahlédl kaluž vody, která se zdála býti mnohem čistější než zbytek vody v okolí.  Silným mávnutím jsem se vydal k oné louži. Přemýšlel jsem kde přistát,  půda se zdála býti velice promáčená a já se nechtěl ušpinit. Bohužel se mi  však  nepodařilo najít kousek suché země.  nedá se nic dělat,
Spoléhají na mě,  na tohle není čas proběhlo mi hlavou a snášel jsem se k oné kaluži. Dopadl jsem a tlapky se mi zabořili do bahna. Musím si pospíšit. Ihned jsem nabral do koženého vaku co nejvíce vody bylo možné a chtěl jsem vzlétnout. To ale nešlo.  Sakra, bořím se! Vzdychl jsem si a ze vší sil jsem se snažil mávat křídly a osvobodit se. Konečně se to povedlo a já byl volný. Ihned jsem se vydal na cestu. Letěl jsem ze všech sil abych dorazil co nejdříve.  Přistál jsem celý udýchaný vedle Marsie a podal ji vak s vodou se slovy  Na..to by mělo stačit A  s očekáváním sleduji co se bude dít dál

Demon
Cesta

Netrvalo ani chvíľu a pripútaní sme pomoc. Zrazu tu bolo dosť liečiteľov až príliš dosť pozoroval som ako sa Hatovi snažili pomôcť. V tom som si uvedomil kto všetko to je. Nechcel som byť teraz taky ako v tedy. Ale obavu o syna namne boli vidieť. Sam som začínal strácať prehľad čo všetko sa snažia spraviť. Ale jedno mi bolo jasné že keď potrebovali oheň tak ja som ho vedel raz dva spraviť. ,,Ja viem spraviť oheň. Ukáž ich sem." Povedal som a prístupu ku kameňom položil som na ne predné tlapy a začal sa sústrediť na aby som cez tlapy rozpalil kamene. Pomaly som tvoril teplo kôre všetci naokolo mohli pocítiť. A to začínalo znamenať že kamene boli pod tlapami až dosť rozpálené. ,,Takto stačí? Alebo ešte viac." Spital som sa a trochu som ustúpil. ,,Hato budeš v poriadku." Poviem. A otočil som sa na ostatní h vlkov

Cesta
Kráčal zo sklonenou hlavou, no zrazu... k nemu pribehla nejaká vlčica. Trochu zneistel, nevediac, čo má povedať. Čo ak poviem niečo hlúpe? Ako sa vlastne rozprávajú vlci s inými vlkmi? Nepamätám si to, pomyslel si. ,,A-ahoj?" dostal zo seba nakoniec trochu neisto. Vlastný hlas mu znel neprirodzene a trochu chrapľavo. Nepoužíval ho celé roky. ,,Nevedel som, že sa odchádza," odvetil na jej otázku stroho, bojac sa, že ešte aj toto povedal zle. Trochu potriasol hlavou aby dostal ofinu aspoň trochu z očí a radšej sa sústredil nato aby nezapadol v bahne.

cesta
Xyrli si odemne vzal vak a vydal se pro vodu, za což jsem mu byla strašně vděčná. podívám se na Demona a pokývnu, to bude stačit. když se Xyrli vrátil s vodou, byla jsem strašně vděčná že všichni pomáhaly a připadala jsme si o to víc zodpovědná. nedaleko zahlédnu zlomenou větev, pár kroků od nás, která byla dostatečně silná aby udržela vak s vodou, o objemu cca 500ml to bohatě stačilo. "moc děkuji, určitě to bude stačit" řeknu Xyrlimu. Vzala jsem do tlamy vak a zavěsila jej na větev, hodila jsme do vaku kořen ženšenu, několik květů heřmánku, vlastně všechny co mi Hilari vytvořila, nakonec jsem tam hodila semínka z Anýzu a poté se otočila na Démona "prosím tě teď tam hoď ty kameny" řeknu pevně a doběhnu pro hmotu co vznikla z rozdrcené máty. ta musela přijít až nakonec. určitě to nebude nejvábnější ale díky anýzu to bude nasládlé takže by to nemělo při požívání dělat problémy, teď jsem jen čekala než démon hodí kameny do vaku a pak se muselo počkat na bylinky...mimoděk se zamyslím nad tím, že vlastně Xyrli měl celé tlapy od bahna, jistě mu dělalo jeho velké tělo a váha problémy, ale viditelně si s nimi poradil, za což jsem byla moc ráda, bylo to tu nebezpečné, tak snad se už nikomu nic nestane....

Miroki
Cesta

Najednou jsem zahlédl bílou vlčici. Přišla mi povědomá. Hm. Jak se jmenuje? pomyslel jsem si. Už jsem nemusel vyšilovat, bylinky nám dala. Ten.. Xyrlias? Přišel s vodou a já už se pomalu ani nebál o to, že Hato nepřežije. Najednou jsem zaslechl jeho hlas a usmál se. "Jak tě napadlo, že tě opustím? Prosím tě, to bych neudělal," oplatil jsem mu to rýpnutí a při zmínce o ohni jsem se obrátil pohledem zase na Marsie. Přemýšlel jsem jestli neznám někoho s ohněm, protože já žádný neměl. Zavrtěl jsem hlavou a pokrčil rameny. Opět jsem se podíval na Hata a snažil se, aby mě vnímal.

cesta
Vlk, ktorému som sa prihovorila sa mi neisto pozdravil. Netušila som, či je nervózny z niečoho alebo zo mňa. ,, Je to prvý cudzí vlk, s ktorým sa rozprávam.. Co ak pôsobím na iných divne, alebo zle? začala som mať obavy a nervózne som preglgla. Musím s nim hovoriť viac, aby som zistila, že ako pôsobím na druhých. Ale ak je naozaj nervózny zo mňa.. preruším si vlastné myšlienky, keď vlk povedal, že nevedel, že sa odchádza. ,,A..ako sa voláš?" spýtala som sa ho,no mierne zneistene. ,,Ja som Electra" usmiala som sa napokon.

Demon
Cesta

Všetko vizeralo dobre ja som iba dával pozor a snažil sa priučiť. ,,Dobre hneď ich tam dám." Odvetil som a zasa som išiel ku kameňom. Zahral som si tlamu pomocou mágie aby mňa tonepalilo a virovnal som teplotu. Opatrne som ich chytil a hodil do vreca s vodou. Zasicalo to a začalo vret. Vôbec som tomu nechápal. Ale veril som že to uzdraví syna

Cesta:
,, Bohužel, má magie není oheň." Řeknu mírně zklamaně, ale naštěstí má otec ohnivé tlapy. Chvíli na to přiběhne vlce přibližně v mém věku a mluví na bratra. Podezirave jsem si jí prohlizela a přišla k ní blíž: ,, Kdo jsi?" Zeptam se jí s chladným pohledem.

Z ničeho nic ucitim, jak bolest žaludku o dost ustoupí a jsem i schopen zvednout hlavu: ,, Zmizel si v davu a už ses neukazal. Myslel jsem, že zase někde trucujes." Řeknu smutně, protože mi na něm docela záleží. Když přijde Ane, slabě zašviham ocasem: ,, Prosím tě, jsem naprosto v pohodě. Akorát mi nesedlo pár bobulí." Hraju si na tvrďáka, ale je na mě znát, že jsem unavený, jak tělo bojuje s otravou.

Cesta
,,Day... teda, myslím. Tak nejako som sa volal... kedysi..." povedal neisto. Ešte aj meno ktoré vyslovil mu znelo na jazyku cudzo. Pamätal si, že ho tak volali. Nevedel, či mal aj nejaké iné meno, či to bola jeho prezývka alebo nie. Bol som Day, ale neviem kým som teraz, pomyslel si. ,,Rád ťa spoznávam, Electra," povedal, do neistoty sa zmiešala troška zvedavosti, keď na chvíľu zdvihol pohľad a zistil, že má krídla. Ešte nikdy som nestretol nikoho s krídlami. Má ich veľa vlkov? prebehlo mu mysľou.