Příběh smečky Elloris

Aralský les
Došel jsem k těm dvěma a posadil se opodál. Ti dva už se rozhodně znali a kdyby nebyli tolik rozdílní, řekl bych, že patří do jedné rodiny. Vlastně patřili, svým způsobem. Ale to nebyla moje věc. Já je jen sledoval a čekal, jak se věci vyvinou. Tmavší z vlků nakonec utekl a ten světlý se otočil na mě. "Pokud ti to pomůže, já svou rodinu ani neznám." Měl jsem jen pár mlhavých vzpomínek, ale kdo ví, jestli bych své sourozence a rodiče vůbec poznal. "Teebihe de Hermés, Kappa Elloris, původně kappa Kirigakure." Pohled mi padl na příchozí vlčici. Tady je nějak živo. Toby, podívej na ty dva. Podívej, jak na sebe koukají. Ozvala se patronka. Podíval jsem se. Ee, no a? Já nevidím nic zvláštního. Ah, tohle bude ještě složité. Opakuj po mě, rozumíš? Promiňte, neměl bych vás radši nechat o samotě? "Promiňte, neměl bych vás radši nechat o samotě?" Zopakoval jsem zmateně. Ale proč? Sotva jsem našel nějakou společnost a už abych šel zas pryč?

Zrkadlové jazero
Mal som pocit akoby som pomaly v tej vode zaspával, preto som nevnímal dotazy malých vlkov. Zaregistroval som až príchod Diega s Evelin. "Dobre," prehovorím k Diegovi a rovnako tak tá odpoveď smerovala tým prckom, ktorý ma o niečo žiadali. Bolo na mne vidieť, že som tam stál ako mrtvola. "Dobrú.." prehovorím k ním, než sa premiestnim k drakovi a rovnako tak sa natahnem než zaspím. Keby niečo niečo chcel vie trafiť,

Aralský les

Probudím se do jednoho z dalších podzimních dnů. Hned jak se trochu proberu, začnu zmatkovat. Dawy? Kde jsi? Dayiliene,Nyso?" začnu volat. Necítila jsem žádný známý pach z Fénixe. Ucítila jsem ale směsici dvou pachů. Jeden jsem znala. Kirigakurský a moc dobře známý. Vydala jsem se tam odkud přicházel. Bylo zvláštní, že jsem se vůbec probrala. Ale víc mě mrzelo, že nemám u sebe rodinu. Měla jsem jít spíš hledat vlčata, ale teď jsem si ani neuvědomovala kde jsem. "Teebihe?" zavolám a čekám.

Miroki
Jižní tábor (Kirigakure) - Doupě-Jižní tábor

Pamatoval jsem si jak jsem žádal o přijetí do Kirigakure. Pak jsem asi usnul a teď je podzim. Měl bych se vrátit k Rias. Doufám že na mě bude čekat v doupěti.
Když jsem vešel do jeskyně, nikdo tu však nebyl. Pachy byly staré. Doupě zůstalo opuštěné. Bylo mi jasné, že na mě Rias ani Asu už nečekají. Co mohla ale Rias udělat? Utekla, našla si jiného vlka, zabila se? Ani na jedno jsem nechtěl ani pomyslet, vydal jsem se tedy do tábora přidat do smečky a udělat tedy to co si Rias vždy přála. Musel jsem zapomenout na Rias i její vlčata. Věděl jsem, že kdybych tu zůstal, nebyl bych schopný už z doupěte odejít. Hned jak jsem přišel do tábora, začal jsem hledat Jessie. Alfu bývalé smečky Kirigakure.

Opětovně pohlédl na hnědého vlka. Teebiho, jak se představil. ''Těší mě, Teebihe.'' Pověděl. ''No. Moc mi to nepomůže, ale díky za snahu.'' Uchechtl se a opět se podíval na Asuku a na vlčka vedle ní. ''Ahoj, Chrisi.'' Usmál se na něj. Proč znal jeho jméno? Protože zná každého ze smečky. Teda- každého z bývalého Fénixe, ať už jen on pohledu, či s ním někdy mluvil. Pohlédl opět na Teebiho a nahnul hlavu na stranu. ''Myslíš si, že rušíš?'' Zeptal se a opět nahnul hlavu na stranu. ''Ovšem, že nemusíš nás nechávat osamotě. To není třeba. Já stejně budu muset jít za matkou. Musím jí říct o tom, že by totiž měla vědět co se stalo s její dcerou.'' a mou sestrou.. Dořekl si v mysli a poté se opět podíval na Asuku. ''Máš možnost vlastně potkat v sousedním Jižním Táboře svou matku. Když už jste opět jedná smečka. Určitě ti taky chybí.'' Usmál se na ni a jeho pohled opět zabloudil k hnědému. ''Doufám, že příště budeme mít lepší možnost si popovídat.'' Usmál se na něj a kývnutím hlavou se ze všemi přitomnými rozloučil a rozešel se do Tábora.

Aralský les
"Taky mě těší." Odpověděl jsem. Ano, teď, když se zeptal, jsem začal nabývat dojmu, že ruším. Bylo to ale spíš proto, že se tihle všichni znali a já byl cizí. Ale co? I ti nejlepší přátelé si byli dřív naprosto cizí. "No... nevím. Ale do tábora s tebou stejně nepůjdu." Tam bych překážel rozhodně. na jeho rozloučení jsem jen pokývl, protože když jsem otevřel tlamu, abych něco řekl, k mým uším dolehl známý hlas. prudce jsem se otočil, na Akia docela zapomněl. "Graphy? Jsi to ty?" A vyrazil jsem za ní. Konečně někdo známý.

Grafity
Aralský les

U Tonyho byli stále další a další vlci,  které jsem předtím necítila. Potom jsem podívala na svého přítele. Jakmile se ke mně rozběhl,  věnovala jsem mu jeden velký vlčí úsměv a zavrtěla ocasem. "Mám rodinu, ale nevím kde jsou. Co se tu stalo, Toby?" zeptala jsem se starostlivě,  bála jsem se o ně, ale nejdřív jsem musela zjistit jak je najít.

Aralský les:
,, Já si je plánuji ještě chvíli ponechat. " Řeknu a mile se na něj usměji. ,, Plus nám ještě dlužíš hru. " Oznámím mu jako fakt a pak si všimnu nového vlka: ,, Zdravím tě, vůbec nerušíš. Jmenuji se Asuka... " Než jsem se stihla představit byl zase pryč: ,, Fajn, tak se bež! " Zavrčela jsem za ním a otočila jsem se zpátky na Akia s Chrisem: ,, Začínám mít dojem, že i Zeiisani mají víc slušnosti než vlci tady. " Po myslím si otráveně, ale na ně se usměji: ,, Chrisi, nechtěl jsi se zeptat na nynejší hranice? Akio by to mohl vědět " Pobídnu Chrise, aby tu nebylo takové ticho: ,, Potom bychom mohli zajít do Jižního tábora." Napadne mě: ,, Akio půjdeš s námi do Jižního tábora? Půjdeme se podívat na nové tváře. " Nabídnu mu s úsměvem.

// Tak ten poslední příspevěk není platný. Má chyba.

Aralský les - Jižní tábor:


,, Já si je plánuji ještě chvíli ponechat. " Řeknu a mile se na něj usměji. ,, Plus nám ještě dlužíš hru. " Oznámím mu jako fakt a pak si všimnu nového vlka: ,, Zdravím tě, vůbec nerušíš. Jmenuji se Asuka... " Než jsem to stihla do říct, bežel za někým jiným: ,, Tady si najít někoho, kdo by se mnou trávil čas je pravdu těžké. "  Po myslím si a otočím se na Akia, abych mu něco řekla, ale on se také loučí: ,, Jak jinak. " Po myslím si zklamaně a pouze kývnu: ,, Tak zase někdy. " Stáhnu uši k zátylku a podívám se na Chrise: ,, Teď tady na nás nikdo nemá čas. " Řeknu stále zklamaně ale kvůli němu se usměji. Aspoň to vlče mi věnuje nějakou pozornost: ,, Půjdeme do Jižního tábora, aspoň se tam seznámíme s někým novým. " Řeknu už o něco veseleji: ,, Také někoho, kdo nám řekne nynější hranice. " Po myslím si a jdu směrem k Jižnímu táboru.

LKS
Kývla na Hexine slová. Nad hlavami im pomaly vychádzal mesiac, takže by sa mali pomaly ale isto poponáhľať. Zrýchlila krok a prešla do behu. Menšie stádo sŕn, ktorých nebolo viac ako šesť či sedem si ju zatiaľ nevšímalo, keďže jej do karát hral smerom vetra. Jedna z nich bola očividne zranená. Na chvíľu trochu spomalila a pohľad preniesla na zranenú srnu, hodnotila, či bude schopná udržať krok so zvyškom stáda. Dúfala, že nie. Srny zaregistrovali pohyb a nakoniec aj ju. Dali sa na útek. Ona sa však tiež nenechala zahanbiť a zrýchlila tempo behu tak, aby im takmer stačila. Nebola práve najrýchlejšia bežkyňa, no vedela celkom dobre využívať stratégiu, čo mohlo byť občas užitočné. Ako predpokladala, zranená srna nedokázala dlho udržať tempo so zdravými a začala spomaľovať. Toto bola jej príležitosť. Zrýchlila najrýchlejšie ako dokázala a hoci cítila, že to nevydrží dlho, podarilo sa jej na chvíľu predbehnúť srnu a tým jej odrezať cestu. Srna sa otočila a rozbehla sa presne tým smerom, ktorým potrebovali- teda smerom k Hexy. Destiny ju hnala najrýchlejšie ako vládala, hoci tušila, že to potom možno mierne oľutuje. Tak, toto je už na tebe, Hexy. Ale tak či tak, myslím si, že post Kappy už určite bude tvoj. Musím o tom potom upovedomiť Orfeona, pomyslela si.

/... -> do Severního Tábora/
Bitevní pole se vyklidilo poměrně rychle, že jsem nestihl ani včas reagovat na všechny účinkující dřív, než nenápadně zmizeli někam do pryč. Zatřepal jsem proto hlavou a rozběhl se zpět, odkud jsem přišel, do tábora. Čekal jsem, zda se pohne aspoň Asmohdeus, nechtěl jsem si připustit, že by mohl opravdu umírat. Bral jsem všechno jako samozřejmost a hlavně právě to žití. Protáhl jsem se a pohledem vyhledával svou partnerku. Nikde jsem ji tu neviděl, takže jsem usoudil, že se svou skupinou odtáhla kořist do druhého z táborů. Posadil jsem se a chvíli zamyšleně koukal před sebe, než jsem se opět sebral a přiblížil se k ležícímu Ašmodovi. Sklonil jsem se k němu a dloubl do něj čumákem. ,,Mladej, vstávej. Prosím," zabručel jsem.

/... -> Do Severního Tábora/
Vyhnanci zmizeli stejně rychle, jako se objevili. Ovšem, i se psy. Jediné, co jsem stačil udělat, bylo zakroucení hlavou. Tady si ze mě někdo dělá srandu... to jim opravdu neprojde... ani kdyby chtěli. Příště jim zavařím. pomyslel jsem si a tiše, sám pro sebe zavrčel. Poté jsem vypnul hruď a majestátně, hrdě, se vydal zpět do tábora - přesně za Dinem. Když jsem byl namístě, chvilku jsem sledoval jeho počínání. ,,Léčitelství není tvoje silná stránka, jak vidím," utrousil jsem a zvedl tlapu. Dotkl jsem se s ní mladého vlčka a zasoustředil se (//používá speciální schopnost - léčivý dotek). Chvíli jsem tlapu ponechal na zuboženém vlkovi a doufal, že to zabere, že ještě není pozdě.

Jižní tábor ---> Severní tábor
Na její slova jsem přikývla a pousmála se, když řekla, že jsme určitě moudrá. No když si to myslí... vlk se učí celý život. Možná měla pravdu, možná ne. "Děkuju, alfo." Odpověděla jsem a pak abych už ji víc nezdržovala, jsem i já zamířila ke kořisti a rychle se najedla, než jsem vyrazila zpět do Severního tábora, kde bude čekat Dino. Spěchala jsem, přesto cesta trvala dlouho a já dorazila do tábora řádně zadýchaná. Už holt nejsem nejmladší, takovéhle běhání sem a tam už není nic pro mě. "Ahoj Dino. Něco nového?" Pozdravila jsem svého partnera a pak přelétla pohledem šedého vlčka. Vypadal pořád stejně, ne-li hůř.

---> Severní tábor
S úlovkem v tlamě jsem dorazil do tábora, aniž bych cokoli věděl o rvačce se Zeissany, která tu proběhla, zatímco jsem byl pryč. Už od kraje jsem uviděl známou zelenou postavu a hned vedle ještě druhou, fialovobílou. A byla tu i ta černá vlčice, Richu, Dinova partnerka, která zřejmě právě přiběhla. Donesl jsem zajíce až k nim. "Zdravím vespolek, jak se..." Ale větu jsem nedokončil. U nohou Dina a Orfeona ležel šedý vlček a přestože byl výrazně větší a pohublejší, než když jsem ho viděl naposled, poznal jsme ho. "Ashy? Jsi to ty?" Zamumlal jsme spíš pro sebe.

Aralský les
Oplatil jsem Graphy úsměv. Byl jsem tak rád, že ji vidím živou a zdravou. Rodinu? Má tak někdo štěstí. V tomhle byla přecejen o něco lepší než já, já to s opačným pohlavím prostě neuměl. "Myslím, že s tím ti neporadím. A popravdě, taky moc nevím, co se tu stalo. Vypadá to, že se spojil Stříbrný fénix a Kirikakure, ale víc ti neřeknu." Zatím se mi o moc víc zjistit nepodařilo. Ohlédl jsem se na Akia. On by mohl vědět víc. "Co takhle najít někoho, koho se zeptáme? Mohli by i vědět, kde je tvá rodina." Navrhl jsem.

/Jižní Tábor/
Když Orfeon začal Ašmoda léčit, zaujatě jsem jej sledoval. Netušil jsem, že něco takového umí, bylo to totálně parádní. Zlehka jsem se na šedivého pousmál. V tom už do tábora přibíhala Richu. ,,Nového? No, nemyslím si, že by bylo něco nového. A už vůbec ne nic, co by nás mělo překvapit," poznamenal jsem a koukl se do země. Poté jsem udělal pár kroků k ní. ,,A co ty? Jak jsi dopadla během lovu?" zeptal jsem se jí zvědavě. ,,Jsi ve smečce?" položil jsem jí další otázku. Kdybych se předtím soustředil, díky naušnice bych to i slyšel, ale já se věnoval Ašmodovi a poté vyhnancům, než úplně odtáhli. Chvíli nato přiběhl i Catorce. ,,Ano, je to on. Chtěl to všechno vzdát. Nedovolíme mu to, hm?" obrátil jsem k barevnému pohled.

Zrcadlové jezero
Malá Isla byla šťastná, že ji tatínek ukázal jak okolí vypadá i z výšky. Byla odhodlaná roztáhnout křídla sama. Chtěla pomalu roztáhnout ta malá křídla, tak, jak ji poradil tatínek, ale moc ji to nešlo, byla z toho trochu smutná, přesto se nevzdala s jen jedním pokusem. Roztáhla je, začala si svá křidélka prohlížeč v odrazu jezera. Líbily se jí a byla opravdu ráda, že je má, i když se jí vzlétnout při dalších pokusech nepovedlo a spadla do jezera. Smočila si srst, oklepala se a požádala tatínka, aby ji zkusil znovu ukázat jak na to. "Tati, mohl bys mi to prosím ukázat znovu, jednou se mi to povede, že jo"

RITERU
Jižní tábor - Doupě
Poklidně kráčeli vedle sebe, nedělo se nic vzrušujícího, když v tom se kolem náhle zvedl prach a Riteru najednou necítil pevnou půdu pod nohama. Vyděsil se a snažil se přijít na to, co se to děje, ale to už ležel v jejich doupěti a nechápavě se rozhlížel kolem sebe. V tom si uvědomil, že je Jessie musela teleportovat. Nejistě se pousmál, ale v momentě mu úsměv zase zmizel z tváře, neboť ucítil nepříjemné mravenčení v nohou. ,,Uh, všechno v pořádku, nemusíš se omlouvat" snažil se ujistit svou partnerku a pokoušel se přimět končetiny, aby se konečně daly do klidu.