Příběh smečky Elloris

Aralský les

Mile kývnu na Akia který odešel a pak jsem se opět obrátil na Asuku. "To je super. Moc ti to přeju," řekl jsem co nejlíp to šlo ale v mém hlase byla i bolest. Nerad jsem nad tím znovu přemýšlel. To už Asu zapomněla? Možná se to rozhodla přejít, ale ona už mohla myslet na někoho jiného. Na Akia. Já ne. "Normální. Díky magii budu ale i pomáhat v různých jiných věcech. Můžu třeba léčit," povím a zkusím myslet na jiné věci než na Rias.

Aralský les: 
Trochu jsem se cítila provinile, když Akio šel uklízet. Ale zase mu to vynahradím jinak: ,,Děkuji." Řeknu, ale cítím, že něco není v pořádku. Počkám si až domluví: ,,Pořád přemýšlíš kam šla máma co? " Zeptám se a začnou se ve mě mísit pocity: ,, Nevím kam odešla, ale nemyslím si, že se vrátí." Řeknu se sklopenýma ušima: ,, Proč vvůbec odcházela? Udělala jsem snad něco? " Honilo se mi hlavou: ,, Můžeme jen doufat, že aspoň na nás myslí." Řeknu po chvíli, aby aspoň nějaká útěcha tu byla: ,, Beztak už někde hnije!" Prolétne mi hlavou myšlenka, která mě samotnou překvapí: ,, Já.." Chci říct, ale nedořeknu, protože mi po tváři mi steče slza. Pohnu hlavou do strany, aby to nebylo tolik vidět: ,, Pojďme radši uklízet. Zima se rychle blíží a nikdo tu nechce zakopávat o zmrzlé klacky ne? " Pokusím se o vtip a vykročím, že půjdu tahat další klacky.

Aralský les

Asu stále chápala můj problém. Přikývl jsem a trochu si povzdechl. Měl bych být šťastný, kvůli Asuce, našla si přece partnera. To je důvod k radosti, ale mě to nijak zvlášť netěšilo. Jen mi to připomnělo mou ztrátu partnerky Rias. Ani jsem nevěřil tomu že by se vrátila, i když jistá naděje tu byla. O chvíli později vyndám z brašny dvě masky a položím je před sebe. "Asu? Počkej ještě. Moc toho o mě nevíš, ale můj otec nedávno zemřel a... Jedna vlčice mi dala jeho masky. Byl to zlý vlk a smrt si zasloužil. O ostatních až na svého bratra nevím nic. Slib mi, že se nevzdáš své rodiny," povím vážným tónem který jsem v poslední době neužíval tak často jako kdysi. Akio vypadal jako hodný vlk který by ji dokázal ubránit, jen aby se toho potom nevzdala jako její nevlastní otec.

Aralsky les: 
Obrátila jsem se zpátky na něj, když na mě znova promluvil. Poslouchala jsem ho a podívala se na masku přede mnou: ,, Koukam, že celá moje rodina má geny ze Zeiss." Řeknu s menším úsměvem: ,, To ti můžu slíbit. Ale povis mi víc o svém bratrovi a na co měl tvůj otec ty masky." Slibim mu a otru se o něj: ,, Mám tě ráda tati a budu šťastná, když tu s námi budeš žít." Řeknu a prohlednu si znova masku: ,, Na co jí můj děda využíval? Můžu jí nosit také, nebo už ztratila svou moc?" Hlavou mi behaly otázky, ze kterých mě vyrušil hlas neznámého vlka. Otočila jsem se na ní a podezirave si ji prohlédla: ,, Já jsem Riasina dcera." Odpovim ji a čekám, co mi sdělí.

//Jžš promiň Hil. Mě zaskočilo to "syn Destiny" nevěděla jsem že to je na nás.xd
Aralský les

Trochu zahanbeně se podívám na masky. "Dejme tomu. Potom ti klidně budu vyprávět..." povím a podívám se na vlčici co sem dorazila. Uklidil jsem masky zpět a pak jsem přišel blíž k ní. Asuka jí odpověděla mnohem dřív. No jo no. Co se dá dělat, nebyl jsem zrovna pozorný. "Jsem Riasin partner. Co se stalo?" povím s nadějí že je naživu. Třeba jen někde je. Třeba u téhle vlčice. Sice dost dlouho ale mohlo to být možné. Bál jsem se co řekne, ale doufal jsem že nese dobré zprávy.

Les pěti Statečných

Pomalu sem vyšel zposa sestry ale pořád sem byl připraveny se dát se na útěk kdyby se rozhodla zaútočit. Podival sem se na sestřičku a usmál se. Bráška vypadal dost jistě tak vem se postavil vedle sestry a čekal co se bude dít dál pořád připraven. Sna má sestřička pravdu ale pořád si nejsem jistý co se bude dít jen doufám že mě ochrání.

Južný tábor
Tréning mágie 4/10
Hexy sa zase pobrala preč a zobrala si plášť. Tessa sa mierne otriasla, plášť ju aspoň trochu bránil pred zimou, pred ktorou teraz ostala nechránená. Bola zima, hoci v tábore veľa snehu nebolo. Uvažovala, či bude lepšie počkať alebo ísť pomôcť odstrániť zbytky po búrke. Nakoniec sa rozhodla zostať ešte chvíľu tam. Možno by som si mohla skúsiť potrénovať mágiu, už som to dlhšie neskúšala, pomyslela si. Nebolo ťažké sústrediť sa na vodu, keď bol na okolí sneh- predsa len, aj ten bol vodou a jej mágii až tak nezáležalo na skupenstve, stačil fakt, že niekde na okolí sa nachádzala voda. S nádychom a výdychom, ktorý vytvoril chumáčik pary sa stali jej znaky zlatými, čo odjakživa signalizovalo, že práve používa svoju mágiu. Predstavovala si vodu, pramienky vody, jemný a žiarivý sneh, zmrznutý ľad. Pokúšala sa predstaviť si kvapku vody, s ktorou by už dokázala pracovať. Vo vzduchu, približne vo výške jej očí sa zrazu čosi zalesklo, sotva badateľne, len na sekundu, dve. Nesústredím sa dostatočne, pomyslela si. Snažila sa teda sústrediť viac, predstavovala si všetku vodu ktorú kedy videla- vodopády a rieky, jazerá a kopy snehu, ľad a more. Nevnímala snáď nič iné, len vodu... a tentokrát sa jej to podarilo. Vo vzduchu pred ňou sa objavila kvapka vody. Vyzerala takmer obyčajne, avšak, žiarila miernym tyrkysovo-zeleným svetlom. Bola na seba hrdá. Opatrne kvapku natiahla a potom sa pokúsila vyvolať ďalšiu. Už dlhšiu dobu neskúšala vyvolať viac len jednu a predsa len to chcela skúsiť. Podarilo sa jej to- teraz vo vzduchu pred ňou tancovali dve kvapky. Nasmerovala ich k sebe, až sa spojili do jednej väčšej a tú nakoniec nechala zmiznúť, keď v hrdle pocítila známe škrabanie a začalo sa jej ťažšie dýchať. Teraz by som sa už mala pobrať za Hexy,pomyslela si.

Azrael Bloodmoon Virentem
Les pěti statečných
Azrael vztyčil hlavu a podíval se na svého bratra. "Brácha, neboj se. Jsem tu já a nic se ti nestane. Nedovolil bych to." Mrkl na něj sebejistě. Vskutku. Mladý Virentem se nebál. Hrdě se postavil a pohlédl na Anemon. "Že?" Mrkl i na ni a opět pohlédl na dospělou vlčici. "Já se už představil a toto jsou mí sourozenci Anemon a Arfael a jsme deti Alfy" Dodal a zazubil se, trošku vychloubačně, však následně se nevinně uculil.
//Nira mě požádala, abych to tu hodila. Klidně hodím i screen, pokud chcete.

Aralsky les: 
Její nic neříkající výraz se mi vůbec nelíbil. Nevěděla jsem totiž, co mám čekat. Ale když uslyším, co se stalo, srdce se mi skoro zastavilo: ,, Takže jsem měla pravdu." Po myslím si a poslední naděje umřela jako květ za mrazu. Jen tak tak jsem držela slzy, abych nezačala brecet, před cizím vlkem jsem nechtěla vypadat jako ufnukanek. Podívala jsem se na vlcici přede mnou a tvarila se neutrálně: ,, Je to všechno co jsi nám chtěla říct? Pokud ano, děkujeme a můžeš si jít dál po svých." Řeknu a mám co dělat, abych se nesesypala: ,,Běž už, chci truchlit se svou rodinou." Po myslím si a otocim se na otce: ,, Opravdu nás tu nechala, i když slíbila že se vrátí." Řeknu zklamaně a zároveň ve mě začíná růst vztek: ,,Jak nám to mohla udělat?! Vlastní máma mi lhala!" Po myslím si nastvane. Věděla jsem, že se nemohla zatoulat na území Zeiss jen tak náhodou.

Jižní tábor
Brzy se vrátil, ten jenž vypadal podobně jako ona, aspoň vlasy. Poušklíbla se a vydala se tedy pomalu k němu. Její krok byl rozhodný a odhodlaný. Chtěla poznat někoho nového, i kdyby si mohla třebas ublížit při krocení Betty. Vlk byl podivný jako ona, duha se na ostatních tak často neviděla. Rozhodně si stoupla pár metrů od něj a šlehla dlouhým duhovým ocasem. "Zdravím tě." Řekla jemným, však přesto zdvořilým hlasem. "Dlouhou dobu jsem neviděla vlka, který by byl podobně na tom s duhou jako já. Moc vlků si jí k tělu nepouští." Sic byla duhová jen jeho čupřina a Orisea skoro celá, tak se snažila na vlka být milá, snažila se aby se s ní bavil. Bylo neuvěřitelně psychicky namáhavé, jak jí každý soudil jen kvůli barvám. Sic měla na své tváři stále úsměv, uvnitř někdy toužila se před všemi schovat. Smýt ze sebe barvy a vypadat jako každý vlk. Sklopila hlavu a pousmála se. Zase měla své černé myšlenky. Navíc byla životu nebezpečná ostatním vlkům, nikdo nikdy nedokázal říct, kdy se Betty pokusí zase vylézt. Snad tam ale ještě chvilku zůstane.